Pandemie COVID-19 vedla ke znatelnému nárůstu poptávky po zvířatech – lidé hledali společníka pro zpestření karantény. Britové si během uzamčení dali 3,2 milionu domácích mazlíčků. V Rusku se podle odhadů společnosti Avito zvýšila poptávka o 55 %. Spolu s domácími mazlíčky však do domu přichází i péče o ně. A nejde jen o jídlo a očkování. Psychika zvířat, stejně jako psychika lidí, může být zranitelná. A majitel se tomu musí naučit rozumět.
„Psychika je vlastnost člověka nebo zvířete subjektivně odrážet události objektivní reality pro svou orientaci a interakci s prostředím,“ vysvětluje zvířecí psycholožka Olga Sternina pro Veterinární lékařství a život. – U psů např. schopnost elementární racionální činnosti a také typy vyšší nervové činnosti zkoumal a popsal I. P. Pavlov. A protože je tam psychika, mohou nastat psychické poruchy.“
Kde mají domácí mazlíčci stres?
Podle recenze Dr. Abrara Waniho v Journal of Entomology and Zoology Studies z roku 2017 se u psů vyskytují deprese, úzkosti a posttraumatické poruchy, poruchy příjmu potravy a nutkání.
Mentální problémy koček byly prozkoumány méně. Ale i mezi nimi veterináři zaznamenávají stereotypní chování (opakování nesmyslných pohybů jako je honění za ocasem), nemotivovanou agresi a úzkost. Stejně jako u lidí může být příčina skryta v dětství: specialisté z Helsinské univerzity publikovali v časopise Scientific Reports studii spojující takové poruchy chování, zejména s předčasným odstavením.
Navíc savci mají geny spojené se schizofrenií. Může být indikován cyklickými, nemotivovanými akcemi, včetně těch zaměřených na sebetraumatizaci. Pes například naráží do předmětů, chytá neviditelné mouchy, bez přestání štěká. Další věc je, že v praxi se taková diagnóza provádí velmi zřídka.
Proč? „Příliš mnoho majitelů bude rádo připisovat všechny problémy s chováním zvířat imaginární nemoci, jen aby neudělali nic pro nápravu deviantních behaviorálních reakcí zcela jiné etiologie,“ vysvětluje zvířecí psycholožka Olga Sternina. “Kromě toho se podobné příznaky mohou vyskytnout u jiných nemocí, které nesouvisejí s psychikou.”
Častější jsou ale depresivní a stresující stavy u zvířat. Důvodem může být hrubé zacházení nebo odpoutání majitele, odloučení od něj, výskyt jiného psa nebo nových členů rodiny v domě, stěhování do nového bytu, obavy spojené s městským prostředím.
Domácí zvířata jsou také náchylná k obsedantně-kompulzivní poruše (OCD). Termín odkazuje na stav posedlosti
touha provádět opakované akce, které mohou zvíře poškodit. „Vypadá to jako, řekněme, nadměrné olizování tlapek, chytání neviditelných předmětů, honění se za oslněním nebo sebepoškozování,“ řekla Vizhovi Ljudmila Koniková, veterinární neuroložka a behavioristka zvířat. “Stojí za to věnovat zvláštní pozornost diferenciální diagnostice nemocí, které mohou být doprovázeny podobnými příznaky.” Psychické problémy může naznačovat i agresivita, čistota, odmítání jídla, hry nebo nechuť kontaktovat majitele.
“Pokud se majitel obává něčeho v chování zvířete, stojí za to požádat o radu a také mluvit o vašich reakcích na chování, které se zdá podivné,” vysvětluje Lyudmila Konikova. – Objektivními příznaky stresu u psů jsou časté bezdůvodné štěkání doma, dušnost, agresivní projevy vůči majitelům nebo jiným zvířatům v domě, kousání, sebeškrábání, pojídání nepoživatelných předmětů, časté recidivy chronické gastritidy. U koček – vyhýbání se kontaktu, nečisté chování doma, agresivita, nadměrné mňoukání.“
Poruchy stáda
Je známo, že krávy, prasata a další zvířata mohou trpět separační úzkostí – když jsou matka a tele odděleny nebo když je zvíře odděleno od ostatních členů stáda. Skot je také náchylný ke stresu z hrubého zacházení, fyzických trestů nebo když je uzavřen ve stísněných, nepohodlných stájích. Emoční stav hospodářských zvířat ovlivňuje přírůstek hmotnosti, množství mléka a další důležité faktory v zemědělství, proto je v zájmu majitelů na zvířata nekřičet, chovat se k nim laskavě a poskytovat jim pohodlné podmínky.
Zvířata v zajetí (zoologické zahrady, laboratoře, útulky) také často trpí stereotypním chováním. Pohupují se ze strany na stranu, žvýkají mříže klecí a ryjí zem. Příčinou je strach, fyzická nepohoda, dlouhodobý stres s následným narušením mozkových funkcí a nedostatečně obohacené prostředí, které neumožňuje uspokojovat své potřeby. Stereotypní jednání vyvolává pocit předvídatelnosti prostředí a umožňuje zvířeti se uklidnit. Problém ale neřeší. Po zpozorování takového chování je důležité vytvořit prostředí co nejbezpečnější a nejpohodlnější a poskytnout zvířeti podmínky podobné těm přirozeným.
A jak se s tím vypořádat?
Speciální psychiatrické léčebny pro zvířata neexistují, ale pomoci mohou zvířecí psychologové, veterináři a psovodi. Pro stanovení diagnózy je nutné pozorovat zvířata, jejich interakci s majitelem a také vyloučit fyziologické patologie. Pokud kočka močí na nesprávném místě, měli byste nejprve zjistit, zda má zánět močového měchýře nebo problémy s klouby, které jí brání ve skoku do bedny, a jak vhodné je její stanoviště. A teprve poté hledat příčinu v psychických problémech.
„Zvíře nedokáže říct, co ho trápí. Bohužel neexistují žádné jiné testy než testy chování,“ říká Lyudmila Konikova.
K léčbě často postačí korekce chování, někdy však mohou být potřeba antidepresiva, anxiolytika a další léky – jak ty vyvinuté speciálně pro zvířata, tak ty lidské, samozřejmě v odpovídajícím dávkování.
“Stává se však také, že problém není s domácím mazlíčkem, ale s vnímáním majitele,” dodává Lyudmila Konikova. – Řekněme, že majitel si myslí, že chování zvířete je nevhodné. A pokud z videa vidím, že je to normální chování, pak je mým cílem vysvětlit majiteli motivaci zvířete. Například pes může štěkat nebo dělat hravé poklony a majitel to vidí jako agresi.“
V roce 1871 si skotský lékař William Lauder Lindsay stěžoval, že jeho kolegové nevěnují dostatečnou pozornost běžné povaze duševních poruch u lidí a zvířat, ačkoli viděli podobnosti v příznacích. Veterinární psychiatrie a psychologie dnes udělaly velký pokrok. Další krok je na majitelích zvířat: právě oni se nyní musí naučit chápat zvláštnosti psychiky svých mazlíčků. Samozřejmě bez zanedbání odborné pomoci.
Psychickými poruchami zřejmě mohou trpět i divoká zvířata, ale zřejmě méně často. Studie na šimpanzích publikovaná v časopise PLOS One tedy ukázala, že 3 % opic žijících ve volné přírodě měla PTSD – posttraumatickou stresovou poruchu. U těch šimpanzů, kteří byli uneseni z jejich přirozeného prostředí, drženi v úkrytech a experimentováni, se PTSD vyskytla v 58 % případů. U zvířat, která přežila, se také projevily příznaky deprese a úzkostných poruch.
