Domů Matematika Jak volat psy v různých jazycích. Jak se v různých zemích nazývá znak @ (pes)?
Ukazuje se, že psi štěkají v různých zemích různě. A známé ruské „woof-woof“ je mezi mnoha národy slyšet úplně jiným způsobem. Například Korejci (velcí „milenci“ psů) slyší „mung-mung“.
Jak tedy zní psí štěkot v jiných jazycích?
V afrikánštině (dříve známé také jako búrština), jednom z 11 oficiálních jazyků Jižní Afriky, se psí štěkot nazývá „woef“.
Albánci slyší „ham-ham“ nebo „hum-hum“ (ham ham / hum hum). Arabové to vyslovují skoro jako my, „haw haw“.
V bengálštině (běžné v indickém státě Západní Bengálsko a Bangladéš) se psí štěkot vyslovuje „ghaue-ghaue“. Bengálští odborníci, prosím opravte mě, pokud je něco špatně.
V katalánštině (mluví jím asi 11 milionů lidí v tzv. katalánských zemích ve Španělsku, Francii, Andoře a italském městě Alghero na ostrově Sardinie) psi štěkají „bup, bup“.
Číňané to slyší jako „wang wang“.
Chorvatští psi štěkají “vau-vau”. Trochu žalostné, že?
V Dánsku psi štěkají jako „vov“, jako by oslovovali nějaký druh Vova. V Holandsku “běda” (běda).
Angličané to slyší různými způsoby: toto je „bow wow“ a „arf“ a „woof“, stejně jako „ruff ruff“.
Přejděme ke Skandinávcům. Estonci slyší „auh“ (auh), Finové slyší „hau-hau“ nebo „vuh-vuh“ (hau hau/vuh vuh).
Francouzské štěkání zní jako „ouah-ouah“ (ouah ouah), ačkoliv tam mají složitý přepis, mohl bych lhát. Kdo studoval francouzštinu, opravte mě, pokud se mýlím.
Němci slyší ve psích štěkotech tyto zvuky: „wau wau“ nebo „wuff wuff“.
Řekové jsou spřízněné duše. Slyší „gav“ stejně jako my. Židé také nezklamali, slyší téměř totéž. V hebrejštině se štěkot psů překládá jako „haw haw“ (haw haw/hav hav). Tam je podle mého názoru frikativní pouze hláska „g“, blízká hlásce „x“. Pokud někdo umí dobře hebrejsky, potvrdí nebo vyvrátí, ano?
V hindštině (je rozšířená hlavně v severních a středních oblastech Indie) se štěkot psů překládá jako „bho-bho“ (bho:-bho:)
Maďaři slyší „wow-wow“ (vau-vau). Obyvatelé Islandu si myslí, že štěkání zní jako „voff“.
Indonésané věří, že psi štěkají „gong gong“ (gonggong). Italové jsou také originální – „bau bau“.
Japonci jsou zvláštní národ. Jejich psi jsou zřejmě také zvláštní. Štěkají “wanwan” nebo “kyankyan”.
Korejci, kteří jedí psy, slyší štěkot jako „mung-mung“ nebo „wang-wang“.
Norští psi štěkají „vof“ nebo „vov-vov“ (voff / vov-vov), někdy je zjevně zvuk na konci jednoduše ohlušen. Možná echo 😉
Poláci slyší „hau-hau“, no, matně připomínající „woof-woof“.
Portugalci a Brazilci (mají stejný jazyk – portugalština) věří, že štěkot psů zní takto: „au-au“.
Slovinci slyší štěkot psů jako „hov-hov“.
Španělští a argentinští psi (Španělsko a Argentina mají také stejný jazyk – španělštinu) štěkají “guau-guau”.
Švédové slyší „vov-vov“ ve štěkotu psů.
V Thajsku psi štěkají “hoang hoang”
Turci nás skoro slyší „hav-hav“ (hav, hav). Také Ukrajinci s jejich „hacking-hacking“ – „haf-haf“.
No a nakonec Vietnamci věří, že psi štěkají „wau wau“.
Obecně platí, že všechny národy dodržují nedotknutelnou zásadu pravopisu – „jak slyším, tak píšu“
Hlasitý protest!
Španělé připisují zvuk „guau-guau“ psům, Bangladéšané jejich štěkání zaznamenávají jako „gheu-gheu“. Číňané a Japonci věří, že pes štěká zvukem „wan-wan“, zatímco Korejci to slyší jako „člověk-člověk“. Francouzi mají několik možností, jak zaznamenat štěkot: „wa-wa“, „woof-woof“ a „jap-jap“. Mezi národy Jižní Afriky mluví psi zvuky „blaf-blaf“, „woof-woof“ a „keef-keef“. Albánští a rumunští psi štěkají, jako by varovali: „Hum-ham!“ Zdá se, že maďarští a němečtí mazlíčci jsou překvapeni: “Wow-wow!” Italští a bulharští psi preferují zvuk “luk-luk”. U Arabů a Turků psi vyslovují „jak-jak“. Angličtí a američtí čtyřnožci – zvláště velcí – přísně štěkají: “Fuj-woof!” Na skladě mají i další výrazy: „raf-raf“, „af-af“ a dokonce „bow-wow“. Malý pes na klíně štěká anglicky „yap-yap“ nebo „yip-yip“.
Vrána!
Evropští kohouti kokrhají přibližně stejně: ve Francii kokrhají „kokoriko“, ve Španělsku a Německu – „kikiriki“, v Itálii – „kokkode“, v Holandsku – „kukeleku“, v Dánsku – „kikiliki“, ve Finsku – „ kukkokyeku“. Nejoriginálnější zvuk vydává kohout v angličtině: „Cock-a-doodle-doo!“ Kohouti neobvykle kokrhají z Faerských ostrovů („kakkularako“), Islandu („gagalago“) a Turecka („oo-uryu-uuyu“). Čím dále od Evropy, tím pestřejší možnosti: u Vietnamců kohout kokrhá „o-o-o-o“, u Japonců je to „kokekoko“ a mezi Filipínci „tiktilyaok“.
Mňau mňau!
Oink-oink!
Jak zavolat kočce
„Kitty-kitty“ je název používaný k oslovování koček ve Finsku a Švédsku. Španělské, holandské, řecké a portugalské kočky se nazývají se zvukem „ps-ps“. Podobné volací znaky se používají v Turecku („pissy-pissy“), Anglii („puss-puss“), Gruzii a Moldavsku („pis-pis“). Ve Francii se kočkám říká „minu-minu“, ve Španělsku – „misu-misu“, v Německu – „mits-mits“, v Číně – „mi-mi-mi“. Americké ocasaté a mourovaté kočky reagují na „kitty-kitty-kitty“, české kočky reagují na „chi-chi-chi“, japonské kočky reagují na „šu-šu-šu“ a estonské kočky reagují na „kisyu-kisyu-kisyu “. Zavoláte-li na francouzskou kočku, mlaskněte rty, a zavoláte-li belgickou kočku, pískněte.
Jistě vás zajímala otázka, proč je výslovnost zvířecích zvuků v různých zemích pokaždé jiná. A proč v Anglii zní „woof“ jako „yap-yap“ a v Japonsku jako „kyan-kyan“.
Celý důvod je ten, že my, lidé, a ne zvířata, mluvíme jinak. Způsob, jakým vnímáme jejich zvuky, naznačuje jedinečnost lidských jazyků. Ve všech jazycích tedy kráva říká něco blízkého „mu“ – kromě urdštiny, kde se říká „bae“. Je to stejné jako s kočkou – všude říká něco blízkého „mňau“ a pouze v japonštině říká „nya“.
Nabízíme k vidění, jak zvířata mluví různými jazyky, za doprovodu nádherných ilustrací od umělce z Anglie Jamese Chapmana.
Pes štěká
V Rusku – woof-woof, aw-aw.
V Dánsku – vov-vov (vov vov).
V Holandsku – malý waf waf, středně velký wof wof (woef woef).
V Anglii – yap yap/arf arf – malý, wuf-woof/ruff-ruff – střední (woof woof/ruff ruff), bow wow – velký.
Ve Finsku – malé hau hau, střední a velké vuff a rouf.
Ve Francii – ouah ouah.
V Německu – wau wau – malý a střední, wuff wuff – velký.
V Maďarsku – wow-wow (vau vau).
V Itálii – arf-arf/bau-bau (arf arf/bau bau).
V Japonsku – kian-kian.
Ve Španělsku – guau nebo gua (guau/gua) – malý, guav (guav) střední, guf-guf (guf guf) velký.
Ve Švédsku – vuv-vuv (vov vov).
V Turecku – hov hov.
Kočka mňouká
V Rusku – mňau.
V Dánsku – miav.
V Holandsku – miauw.
V Anglii – mio (mňau).
Ve Finsku – miau-miau.
Ve Francii – miaou.
V Německu – miaou.
V Řecku miau.
V Maďarsku – miau.
V Itálii – miaou.
V Japonsku – nyan nyan nebo nyaa nyaa (nyan nyan/nyaa nyaa).
Ve Španělsku – miao.
Ve Švédsku – mjan mjan.
V Turecku – miyav.
V Lotyšsku – nau-nau
Kočka vrní
V Rusku – mrrrr.
V Dánsku – pierr.
V Holandsku – prrr (prrr).
V Anglii – předení.
Ve Finsku – hrr (hrr).
Ve Francii – ronron.
V Německu – cf (sr).
V Maďarsku – doromb.
V Itálii – předení.
V Japonsku – goro goro.
Ve Španělsku – rrr (rrr).
Zavolejte kočce
V Rusku je kočička kočička.
V Dánsku – kissar kissar (kissar-kissar).
V Holandsku – poes poes/ps ps ps.
V Anglii – Pussy-pussy, Pussy-pussy.
Ve Finsku – kis-kis.
Ve Francii – minu-minu, bi biss.
V Německu – mietz mietz.
V Řecku – ps-ps-ps (ps-ps-ps).
V Maďarsku – kik-kik (cic-cic).
V Itálii – vieni ricio.
Ve Španělsku – misu misu.
Ve Švédsku – kiss-kiss.
V Turecku – pissy pissy (pissy-pissy).
Kohout zakokrhá
V Rusku – vrána.
V Dánsku – kikiliks (kykyliky).
V Holandsku – kukeleku.
V Anglii – cock-a-doodle-doo.
Ve Finsku – kukko kiekuu.
Ve Francii – cocorico.
V Německu – kikeriki.
V Řecku – kikiriku/kikiriki.
V Maďarsku – kukuriku.
V Itálii – chicchirichi.
V Japonsku – ko-ke-kok-ko-o (ko-ke-kok-ko-o).
Ve Španělsku – quiquiriquí/kikiriki.
Ve Švédsku – kukeliku.
V Turecku – kuk-kurri-kuu, oo-oore-oo (kuk-kurri-kuuu, u uru uuu (pron: oo-oore-oo)).
Žába
V Rusku – kva-kva, bre-ke-keks-kvarax.
V Dánsku – kvaek-kvaek (kvæk-kvæk).
V Anglii – croak.
V USA – ribbit.
Ve Finsku – kvaak.
V Německu – quaak-quaak.
V Maďarsku – bre-ke-ke/kuty kurutty/kurutch.
V Itálii – cra-cra (cra cra).
V Japonsku – kero-kero (kero kero).
Ve Švédsku – ko-ack-ack-ack (ko ack ack ack).
V Turecku – vrak-vrak (vrak vrak).
Včela
V Rusku lzhzhzh.
Nejběžnější variantou je bzzz, jak se říká v Dánsku, Finsku, Francii, Maďarsku a Španělsku.
V Holandsku – buzz.
V Anglii používají dvě varianty: buzz a bzzz.
V Řecku – zoom-zoom.
V Itálii – zzzz.
V Japonsku – dobrodiní.
Ve Švédsku – buzz buzz.
V Turecku – vizzz.
Mučení
Stejně jako psi se jejich zvuky dělí na malé a velké.
V Rusku – chik-chirik, fut (obvykle označený píšťalkou).
Zdá se, že Dánsko je plné ornitologů. Posuďte sami, tyto zvuky jsou tam viditelné i neviditelné. Malý pták v Dánsku volá jednoduše, ale s chutí pip-pip. Průměrná velikost je zvrácená jako dit, kari, jai, sige, ligue, sa, tit, son, vol can (dit kari jay sige lige sa tit son vol).
V Holandsku – tjiep.
V Anglii ptačí mláďata „mluví“ různými způsoby: čip/cvrlikání/cvrlikání/pípnutí. Střední – čip-čip/tweet (cheep cheep/tweet). Ti velcí vlastně říkají něco nepředstavitelného – kvílení.
Ve Finsku – piip, středně teal/piip, velké – tomu nebudete věřit! kvákat (kvak).
V Německu – sum-sum (summ summ).
V Řecku – malé a středně velké pikas tsiou-tsiou (tsiou tsiou). A velká kra-kra (kra kra).
V Itálii – malé, střední a velké se nazývají čip. A ti velcí se ještě občas chichotají – hihihi
(Ahoj ahoj ahoj).
V Japonsku nic zvláštního – pii pii (pee pee/pii pii).
Ve Španělsku – pio-pio (pío pío).
Ve Švédsku – pip-pip.
V Turecku – juik-juik (juyk juyk).
Kuřata prskají všude skoro stejně, nebo piip-piip. A Japonci se vyznamenali, jejich kuřata kvičí piyo-piyo (piyo piyo).
Kuře
V Rusku co-co-co.
V Holandsku – tok tok.
V Anglii – cuck klack.
Ve Finsku a Maďarsku – cat-cat (kot-kot).
Ve Francii – cotcotcodet.
V Řecku – ko-ko-ko nebo ka-ka-ka (ko ko ko/ka ka ka).
V Itálii – cocode.
V Japonsku ku-ku-ku-ku/ko-ko-ko-ko (ku-ku-ku-ku/ko-ko-ko-ko).
Ve Španělsku – caca-racá/cocorocó/.
Ve Švédsku – ok-ok (ock-ock).
V Turecku – gat gdak (gut gut gdak).
Kachna
V Rusku – šarlatán-kvak.
V Dánsku – rap-rap.
V Holandsku – kwak-kwak.
V Anglii – kvákavý kvákanec.
Ve Finsku – kvak.
Ve Francii – mince mince.
V Německu – kvákavý kvák.
V Řecku – pa-pa-pa (pa-pa-pa).
V Maďarsku – hap-hap (háp-háp).
V Itálii – kua-kua (qua qua).
V Japonsku – ga-ga (ga ga).
Ve Španělsku – cua cua.
Ve Švédsku – kvack-kvack.
V Turecku – vak-vak.
Vrána
V Rusku (Maďarsko, Japonsko) auto-auto.
V Dánsku a Holandsku, Řecku a Itálii, Švédsku a Německu – kra-kra.
V Anglii – kaak/caw.
Ve Finsku – kraa/vaak.
Ve Francii – croa-croa (croa croa).
Ve Španělsku – ah-ah (ah ah).
V Turecku – gaak-gaak (gaak gaak).
Kukačka
V podstatě jako u nás – rozkoukávání.
V Holandsku – koekoek.
V Maďarsku – kakukk.
V Japonsku kakko-kakko (kakko-kakko). A kukačka skřípe: tokio-kyoka-kyoku.
Kráva bučení (pro ty, jako jsme my – bučení – o těch nebudu mluvit)
V Rusku – muu.
V Holandsku – moe/boe.
Ve Finsku – ammuu.
Ve Francii – meuh.
V Německu – mmuuh.
V Japonsku – Mau Mau.
Husa
V Rusku – kajka.
V Holandsku a Německu – gak-gak (gak gak).
V Anglii – onk-onk (honk).
Osel
V Rusku mj.
V Anglii – hee haw/eeyore.
Ve Francii – ian (hihan).
V Německu – tok-tock.
V Itálii – yo-yo (ioh ioh).
V Turecku – ai-ai (a-iiii a-iiii).
Koza
V Rusku – méně.
V Dánsku – květen (mæh).
V Holandsku – já-mě (mè mè).
V Anglii – naa (naa).
Ve Finsku – maa (mää).
V Německu – maeh-maeh (maehh maehh).
V Řecku – maehehe.
V Maďarsku – meh (meh meh).
V Itálii – mek-mek (mek-mek).
Ovce
V Rusku ne.
V Dánsku – květen (mæh-mæh).
V Anglii – baa (baa).
Ve Finsku – ma (mäh).
V Německu baehh baehh.
V Řecku – mae-ee.
Prase
V Rusku – oink-oink.
V Holandsku – knor knor.
V Anglii – oink.
Ve Francii – třísla třísla.
V Německu – grunz.
V Japonsku – bu-bu (bu-bu).
Parrot
V Rusku – “zadek je blázen.”
V Holandsku – lorre/Lora Lora.
V Anglii – hezká Polly.
Ve Francii – kokos.
V Německu – Lora Lora.
V Řecku – gouri (gyuri).
V Maďarsku – pití (pityu).
V Itálii – Portobello.
V Japonsku je dobré ráno ohayo (=dobré ráno).
Ve Španělsku – lorito lorito.
Ve Švédsku – vakra klára.
V Turecku – naaber naaber/nasilin nasilin/muzhuk mujuk (naaber naaber/nasilin nasilin/mucuk mucuk (pron: mujuk)
