Jak víte, sloni jsou společenská zvířata. Ve volné přírodě žijí ve velkých rodinných skupinách. Samice zůstávají se svými matkami, sestrami a dalšími ženskými příbuznými po celý život, zatímco samci opouštějí matky až ve věku patnácti let. Během dne tato nádherná zvířata urazí desítky kilometrů.
Většina zoologických zahrad však podle mnoha výzkumníků a ochránců zvířat nedokáže všechny tyto a další fyzické, psychické a sociální potřeby slonů uspokojit. Území slonů v zoologických zahradách je dnes nejčastěji nedostatečným územím pro běžný život těchto obrů. A navázaná spojení mezi jedinci jsou často zničena, když jsou sloni převáženi z jedné zoo do druhé za účelem chovu.
Všechny tyto faktory a častěji vedou k řadě zdravotních problémů u slonů. Jsou důvodem, proč mnoho organizací na ochranu zvířat neustále obhajuje proti chovu unikátních zvířat v zoologických zahradách.
6 hlavních důvodů, proč se organizace za práva zvířat staví proti držení slonů v zajetí. Zde jsou některé z těchto problémů:
1. Výrazně snížená délka života. Nepřirozené a někdy i zcela nevhodné životní podmínky slonům v zoo zkracují délku jejich života. V prosinci 2008 tedy vyšla ve slavném časopise Science studie, jejíž autoři pozorovali 4 slonů.
Ukázalo se, že asijští sloni v evropských zoologických zahradách žijí v průměru 18.9 let a v asijském dřevorubeckém táboře – 41.7 let. Průměrná délka života slonů afrických v zoologických zahradách je 16.9 let, zatímco sloni v národním parku Amboseli (Keňa) žijí asi 56 let.
Afričtí sloni z národního parku Amboseli v Keni. (Foto M. Disdero):
2. Artritida a onemocnění nohou. Ve svém přirozeném prostředí jsou sloni v pohybu každý den až 18 hodin. Za jeden den ujdou asi 50 km. (Foto Wild Dogger):
A kromě toho tito obři pravidelně plavou, hrabou, třou se o stromy, koupou se v bahně a zkoumají různé terény a substráty, jako jsou písčité, travnaté nebo pokryté listím. (Foto Wild Dogger):
Kalahari je poušť v Jižní Africe. (Foto Peter Delaney):
Ani ty největší výběhy zoo nejsou schopny poskytnout slonům tuto rozmanitost cvičení. Sloni v zajetí jsou nuceni chodit pouze po tvrdých površích (na rozdíl od přírodních měkkých substrátů) nebo na nich po dlouhou dobu stát, často pokrytí vlastním odpadem. A takové stavy jsou hlavním důvodem infekce nohou a rozvoje artritidy, která často vede ke smrti slona.
Zamčený. (Foto Kay Fochtmann):
3. Neurotické chování. Některé zoologické zahrady bohužel stále používají proti slonům sílu. Na takových místech mohou být sloni drženi připoutaní po dlouhou dobu a mohou být vystaveni bolesti pomocí ancus.
Ankus – nástroj pro trestání slonů:
Obecně se ankus používá k potrestání nebo ovládání slona. Je to těžká tyč s ocelovým hákem na jednom konci. Typicky se ostrý konec používá k injekci do měkkých tkání slona, například za uši nebo pod bradu. Druhý konec tohoto nástroje se také používá k potrestání zvířete. Obvykle zasahují slona mezi oči a jiná citlivá místa, když odmítá poslušnost (například nezvedne nohu, aby ji mohl vyčistit zaměstnanec zoo). (Foto Eisgrafin):
Tento postoj ke slonovi způsobuje, že se u něj vyvine neurotické chování. Často sestává z neustálého houpání, kývání hlavou a dalších opakujících se pohybů. (Foto Gaetan Bourque)
A tento příběh měl velký ohlas po celém světě díky videu, které na internetu zveřejnila mezinárodní komunita ochránců zvířat (ADI – Animal Defenders International). Zobrazuje slonici Annu, jak ji zaměstnanci cirkusu v Londýně 23. listopadu 2012 bičují rákoskou. Slonice byla později z cirkusu odstraněna a přemístěna do malebného safari parku ve Wiltshire. (Foto: Animal Defenders International | Reuters):
4. Udržování v nevhodných klimatických podmínkách. Zoologické zahrady v zemích s chladným klimatem představují další hrozbu pro zdraví slonů, kteří pocházejí z teplejších oblastí Afriky a Asie. Sloni jsou nuceni trávit celé měsíce uvnitř, často ve stísněných výbězích, které jsou ještě menší než jejich venkovní výběhy.
V Zoo Hamburg v Německu. (Foto Philipp Guelland | AP):
[bigfoot-rss]
Poté se u slonů často objevují psychické problémy spojené se stresem a nudou a také již zmíněná onemocnění kloubů.
V Dubbo Zoo, Austrálie, 20. dubna 2012. (Foto Mark Kolbe | Getty Images):
Ve většině zoologických zahrad se sloni zdají být šťastní a zdraví. To je ale často pravda jen díky tomu, že jejich jídelníček obsahuje léky proti bolesti a protizánětlivé léky, které zvířatům „maskují“ utrpení nemocí získaná v nevhodných podmínkách zoo. (Foto Tobias):
5. Vysoká úmrtnost slůňat. Programy chovu slonů v zajetí často selhávají kvůli častým mrtvorozeným mláďatům a vysoké úmrtnosti slonů. (Foto: Katrin Schaak):
Sloni v národním parku Serengeti. (Foto Chris Cannucciari):
Bez sociálních vazeb, které si sloni udržují ve volné přírodě, se mladé samice často potýkají s výchovou mláďat. V přírodních podmínkách se totiž nezkušené matky učí od ostatních samic ve skupině, které jim pomáhají s výchovou mláďat. Takové sociální vztahy se v zoologických zahradách většinou nenavazují. (Foto Femme Peintre):
6. Pokles volně žijících populací. Panuje názor, že zoologické zahrady jsou součástí ekologických aktivit a zajišťují ochranu druhů. Existuje však i názor, že ve skutečnosti zoologické zahrady sledují čistě konzumní cíle, aniž by si všímaly toho, že sloni umírají mnohem dříve než ve volné přírodě. (Foto: Antero Topp):
Po neúspěchu chovu slonů v zajetí mnoho zoologických zahrad získává volně žijící exempláře, což vytváří další tlak na volně žijící populace, které již nyní upadají v důsledku ztráty přirozeného prostředí a pytláctví. (Foto Wolf Nitschke):
