Autor teorie přirozeného výběru Charles Darwin, narozený před 205 lety, je v dějinách vědy unikátním fenoménem. Hodný zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Je absolutním šampiónem v kritice sebe sama. Navíc nával rozhořčení vždy nepocházel z vědecké komunity. Většina vědců postupně přijala jeho evoluční teorii. Ani církev se neodvážila Darwina proklínat. Široká veřejnost se ale nedokáže uklidnit více než 150 let. Nemůže přijmout, že koruna stvoření nebyla stvořena k obrazu a podobě Boha, ale pochází z opice.
Američané Darwina odmítají
Podle průzkumů pouze jeden ze šesti připouští, že Darwinova teorie je správná, a třetina ji kategoricky odmítá. V některých státech se i dnes evoluční teorie vyučuje souběžně s kreacionismem, který tvrdí, že člověka stvořil Bůh.
Situace je ale ve skutečnosti paradoxní. Mnozí budou ohromeni, když zjistí, že Darwin nikdy neřekl ani nenapsal, že člověk pochází z opic. Nesčetněkrát opakoval totéž: my a lidoopi máme společného předka. Už ne. A to jsou dva velké zásadní rozdíly. Ti ho ale nechtěli a nechtějí poslouchat.
Vatikán se Darwinovi omlouvá
V historii Darwinovy teorie nastal skutečný průlom a tam, kde se to nejméně očekávalo. V roce 2009 Vatikán uznal, že je zcela slučitelný s křesťanskou vírou, a vyzval věřící, aby opustili myšlenku Boha jako diktátora nebo konstruktéra. Všemohoucí dal impuls vývoji světa a pak už se jen staral o to, aby vše šlo hladce. Poté anglikánská církev v článku věnovaném výročí velkého vědce uvedla: „Charlesi Darwine, anglikánská církev se vám omlouvá za nepochopení a popření vaší teorie, které následně způsobilo její nepřijetí v celém náboženském světě. V Darwinových myšlenkách není nic, co by odporovalo učení křesťanské církve.“ Pokud jde o ortodoxní křesťany, stále zde vládne nedůvěra k darwinismu.
Genetici Darwina opravili
Mladí genetici důkladně „roztrhali“ Darwinovu teorii, když začali s evolucí. Podle jejich názoru mnoho objevů této vědy odporovalo teorii slavného vědce nebo ji učinilo nadbytečnou. „Už nepotřebujeme obecné představy o evoluci,“ prohlásili mladí „revolucionáři“.
Trvalo roky výzkumů a četných experimentů, než se postupně vyřešily rozpory mezi darwinismem a základními principy genetiky a zrodila se teorie syntetické evoluce, která tyto dvě oblasti vědy spojila. Spoléhali se jeden na druhého a vysvětlili, jak probíhá evoluce všeho živého.
Jak Darwin získal mutace
Hnací silou evoluce jsou mutace a přírodní výběr. Pouze společně, v tandemu, jsou schopni provádět evoluční změny. Je důležité pochopit, že získané vlastnosti se nedědí. Například malá zvířata mohou sahat po listech v korunách stromů, jak chtějí, ale nikdy se z nich nestanou žirafy. Je nutné, aby se v populaci náhle a náhodně narodili mutanti s dlouhým krkem, čímž získají výhodu nad svými krátkými příbuznými. A tady přichází na řadu přírodní výběr. Navíc nevyhrává ten nejsilnější nebo dokonce nejchytřejší, ale ten, který je nejvíce přizpůsoben konkrétním podmínkám prostředí.
Mutace k dobru i ke škodě
Vědci zdůrazňují, že mutace nejsou prospěšné ani škodlivé, jsou náhodné. A výběr je na životním prostředí. Je to ona, kdo zanechává některé mutace, čímž jim dává výhodu, a některé zahazuje jako nepotřebné. Za jiných podmínek prostředí může být provedena přesně opačná volba.
Syntetická teorie vůbec neukončila debatu o tom, jak evoluce probíhá. Vědci v něm nadále hledají slabá místa a předkládají své vlastní hypotézy, což, jak víme, prospívá vědě. Pravda se rodí ve sporech.
A přesto je uznáván jako génius
Charles Darwin byl již za svého života uznáván jako jeden z největších géniů v historii lidstva. Když zemřel, Británie mu udělila nejvyšší vyznamenání tím, že ho pohřbila ve Westminsterském opatství, ve stejné řadě jako králové, vedle hrobu Isaaca Newtona.
Zde je jeden z oblíbených aforismů Charlese Darwina: „Nejmocnějším rozdílem mezi člověkem a zvířetem je svědomí. Jeho dominance je vyjádřena krátkým a výrazným slovem „musí“.
