Kupírované uši, které se někdy stále vyskytují u zástupců plemene, dodávají psům extrémně hrozivý, ostražitý vzhled, i když to ne vždy odpovídá skutečné povaze dobrmana. Neměli bychom však zapomínat, že dobrman byl vyšlechtěn jako seriózní válečník a své ochranné vlastnosti neztratil ani v naší rafinované době.
Na fotografii: Dobrman na výstavě
Dobře vychovaný dobrman s dobrou psychikou, obklopený „svými lidmi“, je mírný, přítulný pes. Ochotně poslouchá pouze vůdce, ale je společenský a přátelský ke všem členům domácnosti.
Potřebuje kontakt se svým majitelem jako vzduch, pes se vždy snaží být blízko. Když je pes ponechán sám, může nepřetržitě štěkat a výt, což je nepravděpodobné, že by potěšilo sousedy – dobrman má silný hlas. Už od malička proto učte svého mazlíčka, aby tiše trávil čas o samotě.
Vztahy s ostatními psy jsou různé. Vzdělání zde hraje větší roli než vrozené vlastnosti. Muži mohou zahájit boje (a nejčastěji je vyhrávat), ale bojovnost lze napravit.
Dobrmani jsou k cizím lidem extrémně nedůvěřiví – až vyloženě agresivnější. Nevychovaný dobrman se může stát nebezpečným pro ostatní – přátelské gesto od cizího člověka může například vnímat jako hrozbu a kousnutí. To je třeba mít vždy na paměti. Stejně jako úžasná rychlost reakce. Zatímco druhý pes přemýšlí, dobrman už to udělal tucetkrát.
Dobrman je pes s téměř lidským myšlením. Někdy se bude zdát, že váš mazlíček přemýšlí. Je docela schopný vést s vámi dialog – i když ne prostřednictvím řeči. Nadměrně vyvinutá inteligence může způsobit určité problémy. Například zástupci plemene se snadno naučí otevřít dveře nebo zakrýt stopy svých žertů.
Oddanost (a dokonce i jistá záliba v klaunství) se snoubí s důstojností.
Vzhledem k původu dobrmana by bylo spravedlivé od něj očekávat odvahu, vzrušení, odhodlání, silný pud pronásledování, oddanost, nedůvěru k cizím lidem, inteligenci a nebojácnost. Zástupci plemene také prokazují agilitu, vytrvalost, sílu a obratnost. Právě tyto povahové rysy dobrmanů z nich udělaly ty nejlepší služební a pracovní psy.
Dříve se charakter dobrmanů vyznačoval mimořádnou zlomyslností, ale nyní, kdy musí neustále jednat s cizími lidmi, se tato vlastnost stala nežádoucí. Moderní představitel plemene by neměl projevovat zjevnou zlomyslnost nebo naopak bázlivost. A poslušnost získává velkou hodnotu. Dobrman, který se snaží bezdůvodně kousnout, není dobrým příkladem plemene.
Dobrmani mohou být někdy bázliví. Nejčastěji se ale zvyk pochybovat zaměňuje za nesmělost. Takový pes se odvážně pouští do bitvy, ale zároveň se straní cizích lidí, vyhýbá se náklonnosti a pokud se ho snaží pohladit, schovává se za svého majitele. Pokud se ale s takovým mazlíčkem spřátelíte, nic vaše přátelství nezničí.
Postava dobrmana se také vyznačuje relativní nezávislostí (schopnost rozhodovat se, pracovat daleko od majitele) a schopností ustát v boji až do konce, i když se naskytne příležitost k útěku.
Dobrmanův temperament vůči dětem
Dobrmani by neměli být vlastněni jako „dětští“ pes. A ačkoli dobře vychovaný zástupce plemene je schopen poslouchat i dítě, takového chování je dosaženo titánským úsilím ze strany majitele.
Nedoporučuje se nechávat dobrmana samotného s malým dítětem. Tito psi mají labilní psychiku a jsou schopni okamžitě přejít z režimu „trpělivost, pouze trpělivost“ do režimu „přísný učitel“.
Zástupci plemene se nejčastěji buď otevřeně vyhýbají nebo tolerují cizí děti, ale komunikace s nimi nepřináší psovi potěšení.
Naučte své dítě, jak správně komunikovat se psem. Nerušte svého mazlíčka při spánku nebo jídle. Pokud chce pes soukromí, v žádném případě ho nepronásledujte ani se ho nesnažte násilím omezovat.
