Na světě existuje asi 430 plemen koní. V SSSR bylo přibližně 60 z nich rozvedeno a v moderním Rusku se toto číslo v důsledku politických a ekonomických změn snížilo téměř na polovinu.
Neexistuje jediná světová klasifikace plemen koní. Existují však klasifikace vypracované v jednotlivých zemích. Zejména v SSSR vyvinul Všesvazový výzkumný ústav chovu koní klasifikaci, podle které byla všechna plemena koní rozdělena do 3 skupin.
První skupina. Zahrnovala plemena koní chovaná v podmínkách vytvořených člověkem – tovární plemena koní. Tato plemena mají výraznou specializaci a jsou rozdělena do 4 skupin:
1. – Vysoká zátěž. Do této skupiny patří např. taková plemena koní jako: ruský, vladimir, sovětský těžký tah, Arden, Percheron, Clydestal, Suffolk, Shire, belgický těžký tah. ;
2. – Postroje. Do této skupiny patří například taková plemena koní jako: oryolský klusák, tory, americký standardbred, ruský klusák, finský. ;
3. — Tahaná koňmi. Do této skupiny patří např. taková plemena koní jako: Velkopolské, maďarské, německé „polokrevníky“. ) A
4. – Jízda na koni. Do této skupiny patří například taková plemena koní jako: Gunter, plnokrevný kůň, Terek, Budennovskaya, Trakehner, Andalusian. ).
Druhá skupina. Zahrnuje tovární plemena koní, ale chovaná v podmínkách blízkých přírodním podmínkám. Tato plemena koní mají vysokou výkonnost. V rámci této skupiny jsou plemena koní rozdělena do tří zónových skupin:
1. – Step. Jedná se o plemena koní jako: Don, Kustanai, Kanaďan.
2. – Hora. Patří sem plemena koní chovaná na Kavkaze a ve střední Asii.
3. – Jižní a poušť. Jedná se o plemena koní jako: Arab, Karabair, Akhal-Teke, Shiraz, Yomud, Barbary.
Do třetí skupiny patřila plemena, která vznikla vlivem přirozeného i umělého výběru v podmínkách blízkých přírodním – místní plemena. Jedná se především o pracovní nebo pracovní masná plemena. V rámci této skupiny jsou plemena koní rozdělena do čtyř zónových skupin:
1. – Severní les. Patří sem taková plemena koní jako: Priobskaya, Vyatskaya, Polesie, Pechora, Mezenskaya, Yakutskaya. ;
2. – Step. Patří sem taková plemena koní jako: Transbaikalian, Mongolian, Kazakh, Bashkir. ;
3.- Hora. Patří sem taková plemena koní jako: Lokai, Ázerbájdžán, Megrelian, Kyrgyz, Tuvan, Tushino, Altaj, Hucul.
4. — Do čtvrté skupiny byli zařazeni všichni ostrovští poníci.
Pár slov o ponících
Mimochodem, v západní Evropě jsou poníci považováni za koně, jejichž výška nepřesahuje 140 centimetrů.
Další klasifikační tabulka koní
Podle jiné klasifikace jsou plemena koní seskupena podle:
-Zonálně-klimatické vlastnosti (les, step, hora)
– Účel (koňský hřbet, tažený koňmi, lehce tažený, těžce tažený, koňská smečka)
– Původ (kulturní, přechodný, místní)
– způsoby chovu (továrna, stádo, kulturní stádo)
Klasifikace malých koní
Plemena malých koní (poníků) se dělí na:
— Přechodné (vylepšené křížením s továrními plemeny)
— Továrna (vyšlechtěná ve 20. století speciálně pro dětské sporty)
Klasifikace podle fyzikálních vlastností
Snaží se také klasifikovat plemena koní na základě fyzických vlastností. S ohledem na strukturu kostry a řadu dalších charakteristických obecných rozdílů jsou plemena koní rozdělena do tří typů:
První typ je norian. Norský kůň je velký, mohutný s dobře vyvinutým svalovým systémem, má mohutnou stavbu kostí, jeho lebka je delší a užší než u jiných plemen koní, oční oblouky mírně vystupují, profil hlavy je konvexní, zejména v nos. Clydesdale, Bityug, švédský, stepní turkický, kalmycký, donský, oryolský klusák. Pro malého norského koně jsou typická plemena běžná v celé severní Evropě, např.: norský, bretaňský, normanský.
Druhý typ je orientální (orientální, nebo arabský). Východní kůň má malou a širokou hlavu, konkávní profil tlamy a velké oči. Tenčí, ale hustší než norské lebky a kosti kostry. Zahrnuje taková plemena koní jako: arabský, anglický čistokrevný, anglo-norman, percheron, belgický, karabašský, deliboz, maďarský. Jorkšírská, oldenburská, trakénská, kabardská plemena, ale i švédský pony.
Třetím typem je mongolština. Mongolský kůň má odlišnou stavbu lebky od prvního a druhého typu, na vnitřní ploše zadních nohou nemá rohové bradavice, tzv. kaštany. Mongolský typ je rozšířen mezi plemeny chovanými ve stepních oblastech Ruska a dalších zemí.
Mezi moderními koňskými plemeny lze rozlišit zvláštní kategorii – výstavní koně. Tato kategorie se objevila relativně nedávno – asi před 20 lety. Charakteristickým rysem plemen koní zařazených do této skupiny je, že jsou schopni pohybu zvláštními typy chodů. Patří mezi ně taková plemena koní jako: americký bílý, americký smetanový, americký zlatý saddlebred, americký miniaturní, quarab, morab, národní výstavní kůň, říční kůň, appaloosa, palomino, pinto, paso fino, missourský foxtrotter, falabella.
Jak poznat různá plemena koní? Půjčte si koně. Na projížďce na koni lépe poznáte charakter koně.
Půjčovna koní na vyjížďky do lesa
Komunikace s inteligentním a silným zvířetem je skvělá příležitost, jak si zorganizovat volný čas, odpočinout si fyzicky i psychicky a být jen tak v přírodě.
Při výběru koně je nutné mít znalosti o jeho plemeni, abychom věděli, co od něj lze v budoucnu očekávat. V zásadě existují dva typy koní: kultivovaná plemena a původní. Názvy jsou velmi transparentní, první znamenají ty, kteří vyžadují speciální podmínky pro jejich údržbu, a druhé ty, kterým bude stačit minimální komfort.
Koně pěstovaných plemen jsou méně odolní vůči chorobám, navíc prakticky nezvládají velký objem práce. Právě tyto koně se snaží uchovat jako drahé exponáty. Na vedlejších farmách se ale nejčastěji využívají ti koně, kteří vyrostli ve stádě a jsou schopni vyjít na pastvu za každého počasí. Jsou nenároční a jsou schopni cestovat na velké vzdálenosti bez ohledu na typ půdy, po které se pohybují.
U plnokrevných koní se často objevují problémy, jejichž řešení vyžaduje někdy enormní úsilí. Anglický plnokrevník se tedy musí neustále pohybovat, ale pro jeho pohyb je vhodný pouze takový terén, kde nebudou předměty, vybavení, nebo pro něj neznámí lidé. Zástupci tohoto plemene se kvůli příliš slabé psychice nesmí účastnit velkých sportů. S pomocí tohoto plemene však byla vyšlechtěna téměř všechna existující plemena sportovních koní.
Jedním z nejoblíbenějších plemen koní před několika staletími bylo plemeno Donchak. V mnoha ohledech se to vysvětluje tím, že to byli Donové, kdo naverboval kavalérii. Kozák by na takovém koni mohl pracovat, a pokud by byl povolán do války, okamžitě na něm jezdit. Toto plemeno je považováno za univerzální, bylo vyšlechtěno několik staletí pomocí tureckých, kabardských, turkmenských a kalmyckých koní.
Dnes je toto plemeno ve stádiu zániku a ani ti koně zvaní donchak již nemají vlastnosti, pro které bylo toto plemeno kdysi chovateli velmi ceněno. Na konci devatenáctého století byl na představitele Dončaků poněkud žalostný pohled, protože i oni měli silné zakřivení páteře, měkká kopyta a byli také náchylní k obžerství a různým nemocem, které se v té době těžko léčily. V mnoha ohledech bylo vyhynutí donchaků způsobeno aktivní touhou chovatelů křížit toto plemeno s ostatními. Zpočátku Donchak fungoval jako válečný kůň a úkoly, které se od něj vyžadovaly, bravurně plnil. Časy vojenských bitev však upadly v zapomnění a Donchak prostě nebyl potřeba. Chovatelé nedokázali zachovat toto plemeno v celé jeho kráse a síle.
Drtivá většina moderních koní má velmi slabý nervový systém a abyste s nimi mohli pracovat, musíte důkladně znát jejich psychologii. Všechny psychické potíže, které koně zažívají, vycházejí z určitých faktorů, které nemohou ovlivnit. V první řadě mluvíme o původu. Pracovníci dostihových drah jsou si vždy vědomi toho, kteří koně mohou produkovat nevyrovnaná hříbata. Chování koně navíc závisí na tom, jak se s ním na dostihové dráze zacházelo. A důležitou roli hraje samozřejmě pohlaví jedince.
V tomto ohledu je třeba zmínit oryolské klusáky, u kterých lze většinu těchto problémů vymýtit a tím dát do pořádku jejich nervový systém. To platí pouze pro hřebce tohoto plemene, protože klisny vykazují poměrně silnou agresi, a pokud s nimi bylo špatně zacházeno, bude mnohem obtížnější napravit následky.
V Rusku existuje také běžný druh těžkých nákladních vozidel, kterým se někdy říká „ruské Ardeny“. Tito koně jsou chováni v hřebčíně poblíž Suzdalu. Toto plemeno je vycházkové, ale vyskytl se případ, kdy se na těžkém náklaďáku přejížděly poměrně velké vzdálenosti. Těžcí tažní koně se nedoporučují používat jako polní koně, jedná se o skutečné hrdinské koně.
Další koňské plemeno je nyní na pokraji vyhynutí – Vjatka, která byla před několika staletími pro taxikáře nepostradatelná. Byli to tři koně Vjatka, kteří dokázali na nejhorších cestách urazit za den vzdálenost sto kilometrů. Po několika neúspěšných přechodech čistotní koně Vyatka prakticky přestali existovat. V poslední době si chovatelé stále častěji kladou otázku obnovy tohoto plemene koní.
Nelze nezmínit koně, kteří žijí na Altaji – koně Minusinsk. Tito koně si i přes svou staletou historii dokázali udržet svou sílu, nenáročnost a vytrvalost. Je však třeba poznamenat, že všichni stávající minusinští koně nejsou čistokrevní. Toto plemeno je aktivně chováno v jednom z ústavů pro chov koní v regionu Ryazan.
