Čekali jsme na zázrak a čekáme na něj. I když se nám zdá, že zázraky se nedějí a všude kolem je neprostupná tma. Nechme zázraky na pokoji a na svědomí těch, kteří mají pravomoc nad nejrůznějšími nadpozemskými věcmi. A my sami se s svátky vypořádáme lidsky a bělorusky. Sojka prolétl etnografy, historiky a animátory a sbíral odpovědi na základní otázky. Jak a proč slavit, když nechcete? Proč je Santa Claus bledou kopií skutečného pohádkového dědečka? Kdy je logické dostávat dárky a jak uspořádat skutečnou běloruskou dovolenou – když ne pro sebe, tak alespoň pro děti.
Hlavní otázky
Proč slavit, když vaše duše není sváteční?
Protože Kolyada není jen karneval a zábava. Na Kolyadě naši předkové přemýšleli o úrodě. Podle počtu hvězd na obloze a sněhu na zemi se snažili určit, zda tam bude žito, houby a lesní plody. Na sváteční stůl pod ubrus dávali seno a jedno po druhém vytahovali stébla trávy – podle délky předpovídali, kdo bude mít úrodu lnu a obilí. Přeneseme-li věštění o úrodě do naší současné reality, je Kolyady pokusem nahlédnout do budoucnosti, dát sobě i svým blízkým naději. Mimochodem, předpovědi našich předků byly jen zřídka smutné a pesimistické.
Jak se Kolyady liší od Nového roku?
Koledy nejsou jedna noc nebo dokonce jeden svátek, je to celý dlouhodobý fenomén. V lidovém kalendáři se jedná o celý cyklus svátků. Kolyadny neboli svaté (nebo také křivé) večery začaly před Koljady a pokračovaly až do Epiphany.
Podle nového stylu je to období od 24. prosince do 6. ledna, podle starého stylu – od 6. ledna do 19. ledna. Pokud jsou v rodině pravoslavní křesťané (u nás se slaví podle starého kalendáře) i katolíci (podle nového), nebo zde není vůbec definovaná tradice oslav, může se svátek protáhnout klidně i měsíc. Naši předkové vše nové začínali koledami a důkladně se na ně připravovali (spoiler: tohle snad neděláme, nebo děláme jen to, co se nám líbí).
Kromě toho má Kolyad několik významů:
- Je to také zimní svátek k poctě předků („zimních dědů“).
- A také kosmogonický svátek – svátek na počest stvoření světa (Nový rok), symbolizující obnovu a obnovu prostoru a času.
- A samozřejmě svátek na počest narození Krista (nejnovější vrstva, která se objevila skrze christianizaci).
Jak se připravit na Kolyadu?
- Uklidit byt a nesvátkové věci. Naši předkové ukrývali nástroje, které mohly připomínat těžký každodenní život mimo dohled. O tom je i druhý název pro kolední večery – křivky. Jako, je lepší nebrat se do práce, protože to dopadne křivě a také ublížíte. Můžeme také na chvíli skrýt to, co nám signalizuje blížící se termíny, nebo se alespoň na chvíli vyhnout prohlížení internetu.
- Vytvořte a připravte/objednejte sváteční menu.
- Prohlédněte si našeho průvodce a vyberte si alespoň pár věcí, které dokážou vrátit pocit radosti.
Proč je Kolyady důležitější než Nový rok
Koledy byly s námi vždy, ale Nový rok se objevil relativně nedávno. V sovětských dobách, kdy vládl totální ateismus, byly náboženské svátky vymýceny ve prospěch nových, socialistických nebo bez náboženského přesahu, které měly sjednotit a sjednotit celé území.
Nový rok je sovětským dědictvím v kombinaci se západními vlivy. Zároveň si samotný sovětský novoroční svátek nevědomky zachoval některé prvky cyklu koled (Nový rok – Štědrý večer): bohatý stůl, slavnosti, hosté, koledníci (karnevalové prvky), zábava a vtipy, dárky (i když na Kolyadě dávali dárky koledníkům, ne navzájem). Takové náhody jsou zcela nenáhodné, protože sovětské rituály byly provedeny na rozdíl od náboženských, ale jednotlivé prvky byly zachovány, i když se změněným významem.
Mezitím Kolyady byli a zůstali našimi, chcete-li, našimi příbuznými. Spojují nás s našimi předky a s Evropou, jejíž vánoční tradice jsou u mnohých tak oblíbené. A máme je také a o nic horší.
Měli jsme vánoční stromeček?
V naší tradici byl vánoční stromeček. Například v Polesí, ve většině obcí, byl tento strom ozdoben svíčkou posvěcenou v kostele a s písněmi se nesl celou obcí ke kříži, který stál na nejvyšším místě. Pravda, udělali to pro kouzlo jara a svíček. Stromeček se zdobil i na svatbu.
Na Koljadu a Velikonoce jsme však měli něco jiného – dům zdobil slaměný pavouk, který symbolizoval kolo času. Co je to za pavouka, řekneme vám níže.
Tak či onak, strom Kolyada už u nás zakořenil a nikdo s ním nechce bojovat (navíc je stálezelený, tedy alespoň nelehký). Zde si ale můžete přečíst, jak správně nazvat koledu v běloruštině a proč naše školka „vánoční strom“ není správná.
Je náš hrdina Santa Claus?
Odpověď je lakonická: ne naše. Až do poválečných časů zde nikdo o žádném otci Frostovi ani neslyšel, tím méně o jeho vnučce Sněguročce. Oba přišli do domovů Bělorusů relativně nedávno spolu s dalšími atributy sovětskosti.
Předtím přinášel dárky našim krajanům (i když v západní části Běloruska) stejný svatý Mikuláš (nebo prostě Mikola), který to letos rok co rok v různých zemích křesťanského světa dělá. Santa Claus, Sinter Kloss, Papa Noel – jména a rituály se liší v závislosti na zemi, jedna věc zůstává nezměněna: Svatý Mikuláš je nejoblíbenější svatý a také neuvěřitelně koleduje.
Rozhodněte se za sebe: je považován za strážce dětí, cestovatelů, námořníků, obchodníků, vězňů a dokonce i pekařů. Světec je navíc Wonderworker (a na Kolyadě někdy očekáváme ještě více zázraků než darů).
Rituály, hry a jídlo
Obejití rituálu (koledování)
Archaický zvyk, který stejně jako svátek samotný odráží různé vrstvy kultury a představivosti. Mummers (koledníci) symbolizují zesnulé dědečky, kteří přicházejí ke svým potomkům na večeři, to znamená, že zosobňují představitele onoho světa cestující po zemi, přinášejí lidem podíl od Boha a rozdávají ho. Chcete-li získat svůj podíl, musíte dát dárky koledníkům. Dědeček vedoucí skupinu lze vnímat jako zosobnění Boha, který putuje po zemi v podobě starce.
Koledníci nejen ponesou nadílku, ale mohou také symbolicky potrestat porušovatele tradičních norem a pravidel chování: drobné škody na majetku, například uzavření komína, zbourání vrat nebo veřejné urážky narušitele. Také koledování je forma karnevalu, kultura vtipu a smíchu, a i když to není ten nejzásadnější vjem, dnes převládá. Důležité je, že prostřednictvím koledování došlo k symbolickému kontaktu s druhým světem, vyššími mocnostmi, ale i k upevnění sociálních vazeb.
Batleyka (betlém)
Zvyk, který se objevil ve středověku a v průběhu staletí, se stal součástí běloruské kultury. Hry betlémů ovlivňovaly postavy koled, které zosobňovaly hrdiny betlému a hrály i jednotlivé texty. Například rituál „Carol Kings“ ve vesnici Semezhevo v Kopylské oblasti, který je zařazen na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, částečně reprezentuje hru „Car Maxmilián“.
Hvězda Kolyadnaya
Chůze s hvězdou je christianizovaný prvek, který představuje „Betlémskou hvězdu“ a je spojen s příběhem narození Krista. V lidové kultuře se však obraz také stal mytologizován.
Slaměný pavouk
Hlavní místní atribut starověké koledy spojený s kosmologickými a kosmogonickými představami. Symbolizuje obraz ideálního světa, ztělesňuje řád. Proto je „pavouk“ v domě během času koled také talismanem, který přitahuje štěstí a prosperitu.
Jídlo
Bez ohledu na to, co se tu bavíme o zázracích, Kolyada je také hodně o jídle. V předvečer Vánoc se konal půst neboli postní kutia – stůl zcela bez masa a živočišných tuků. Nyní se často můžete dočíst, že majitelé museli dát na stůl 12 různých jídel. Ve skutečnosti toto číslo přímo záviselo na schopnostech konkrétní rodiny. Posouváme se do moderní doby, někdy můžete připravit tolik jídel, kolik vám vaše fantazie dovolí. Samotná Kutia je ječná kaše s rostlinným olejem. Než se posadili k postnímu stolu, naši předkové zavolali Moroze (ale pozor, ne otce Frosta): “Maroz, maroz, hadzi kutstyu estsi.” A v létě nenech pšenici spadnout, jinak budeme bojovat se všemi tvými strachy.” Když to řeknete třikrát, už je to kouzlo.
Ale druhý den, na Štědrý den, je potřeba sníst hodně masa a tuku. I když to není nutné.
Jak „Maistronya“ přivedla zpět běloruského Kolyadase
Na samém konci 70. let se ve zcela sovětském městě Minsk, kde nikoho ani nenapadlo slavit Koljady, se skupina mladých lidí rozhodla zkusit vrátit a oživit staré svátky. Vytvořili vlastní komunitu – „Maistrounya“, která začala rychle získávat účastníky.
V roce 1980 „Maistrovité“ konaly první Kolyady ve městě, po kterých začal hektický život, znovuvytváření starých písní a zvyků.
Jak to bylo, vzpomíná jeden z účastníků „Maistroni“:
„Maistrovskie Carols byly nejprve pokusem o syntézu lidové tradice a městského kontextu. Hlavní postavou je Koza, protože na sebe poutá pozornost jak vizuálně, tak scénářem a skupinu označuje za koledníky. Hlavním atributem je hvězda. Tedy hvězda Koljadnaja, která se umí otáčet, má okénko pro svíčku/baterku a má bílo-červeno-bílý paprsek (měli jsme to už v roce 1981).
Obsazení jiných postav než Mechanoshi (a funkční Summoner) je poměrně flexibilní. Bába, Jeřáb, Medvěd, Cikán, občas i Dědeček (ten ale dokáže vyvolat špatné narážky na Ježíška, takže pozor). Hlavní věc jsou písně, které je vhodné distribuovat mezi ulicí (aby byly hlasité a atraktivní) a byty/domy (konkrétně žebrat o dárky), a mikroscéna s kozou, která padá mrtvá a oživit ji mohou pouze majitelé to s pamlskem a sklenkou. Vše jsme brali především z folklorních sbírek, ale když jsme znali odpovídající písně z našich výprav, zařadili jsme je.
Řekněme, že jsem nahrál libovůle, ale ty se často shodují s koledami, jen refrén je jiný. Je skvělé, když se najdou dobří instrumentalisté, kteří podpoří amatérský sbor. Po procházce po bytech nastává integrační část – společná konzumace koled.“
Koledy a Vánoce
Čas plyne, vše se mění, přestěhovali jsme se do měst a postupně se přesouváme na západ – ze Sovětského svazu do Evropy. Na této cestě již mnozí dávají přednost „Láska ve skutečnosti“ nebo „Sám doma“ před „Ironie osudu“ – stejně jako ukradená a kolední husa nebo krocan (i když jejich roli bude hrát kuře unavené životem , ale víme, co představuje tu samou dickensovskou husu 😉 před sendviči se šproty a Olivierem. Někteří z nás se stali (nebo se stávají) první generací v naší rodině, kde dříve neexistovala žádná tradice slavit Koljadu – někteří osudem, když se přestěhovali někam na západ od Brestu, někteří módou, někteří voláním duše – kterýkoli bod světa. Pokud právě přemýšlíte, jak si zpestřit naši obvyklou oslavu a třeba založit nějakou novou tradici ve vaší rodině, Sojka pro vás sesbírala několik atributů Kolyad, které za našeho dětství v Bělorusku nebyly.
Adventní kalendář
Advent je název předvánočního období, přijímaný mezi katolíky a některými protestanty, podobně jako období adventu u pravoslavných. Advent je čas očekávání před Vánocemi, během kterého se křesťané připravují na svátky.
Aby bylo toto očekávání sladší, nějaký dobrý člověk v Německu v první polovině 19. století. vymyslel adventní kalendář. Tradičně se jedná o kartonový domeček nebo krabici s 24 okénky, ve kterých se skrývají drobné pamlsky, obvykle čokoláda nebo bonbóny. Od 1. prosince dítě podle plánu otvíralo jedno okno po druhém. Od počátku 20. stol. Tradice adventních kalendářů se rozšířila po celé Evropě. Adventní kalendáře měly v té době ještě výchovný aspekt: dítě si před otevřením dalšího okénka muselo připomenout, co dobrého a špatného ten den udělalo. V náboženských rodinách je tento rituál spojen s každodenní modlitbou.
Věci se však mění i v západním světě. Adventní kalendář v podstatě ztratil náboženský základ a nyní je jen světskou zábavou pro děti i dospělé. Dnes každý slavný výrobce sladkostí vydává na podzim svůj adventní kalendář. Navíc to samé platí pro kosmetické značky, výrobce čajů a vše ostatní, co by se teoreticky dalo strčit do malého okénka.
Přitom při tolika dostupných věcech v obchodech vaši blízcí ocení domácí adventní kalendář naplněný vkusem toho, komu je určen.
Svícen-oblouk
Tradiční vánoční svícen (nejčastěji s 11 svíčkami) běžný v severní Evropě má tvar oblouku, který se obvykle umisťuje na okno během adventu. Jde o další německý nápad (původně nazývaný Schwibbogen), který byl původně určen pro velké množství svíček a byl kandelábrem – ozdobou v domácnostech horníků o zimním slunovratu, kdy téměř neviděli denní světlo. Nezaměňovat s menorou a chanukií (nevěřící lidé z našich končin si je opravdu často pletou).
Koledový věnec
Typickou dekorací v domácnostech v předvánočním období je věnec z jedlových větví se čtyřmi svíčkami, který se obvykle pokládá na stůl. První ze čtyř adventních nedělí se zapaluje první svíčka, další týden druhá atd.
Koledový věnec uvedl hamburský luteránský teolog Johann Wichern, který přijal několik dětí z chudých rodin. Po celý advent se děti ptaly, kdy budou Vánoce. Aby děti mohly odpočítávat dny, vyrobil v roce 1839 Wichern ze starého dřevěného kola věnec, ozdobený dvaceti čtyřmi malými červenými a čtyřmi velkými bílými svíčkami. Každé ráno se v tomto věnci zapalovala jedna malá svíčka, ke které se v neděli přidávala větší. Zpočátku přidání světla do věnce symbolizovalo rostoucí očekávání narození Krista, „světla světa“.
Zde návrhář říká, jak vyrobit takový věnec vlastníma rukama.
Stollen
A opět díky Němcům. Stollen je tradiční německý vánoční koláč vyrobený z bohatého, těžkého kynutého těsta, v klasickém receptu je to koláč bohatě posypaný moučkovým cukrem se spoustou koření, rozinek, ořechů a kandovaného ovoce. Je znám již od 14. století. (byť v té době dost chudý a spíše obyčejný chléb) a jeho oválný tvar tradičně symbolizoval zavinutého děťátka Krista.
Dnes existuje několik krajových odrůd stollen (nejznámější pochází z Drážďan a každý rok se zde koná celý festival Dresden Stollen), ale ti, kteří nehledají snadný způsob (no, pokud kupovat stollen v Německu je snadný způsob), nebo jen rádi zkouší nové recepty , dokážou si stollen připravit sami – v zásadě není tak snadné ho zkazit.
Perník
Můžete začít znovu podezírat Němce, ale tady historie říká, že to nejsou oni. Předpokládá se, že perník (dnes známější jako perník) byl do Evropy přivezen v 10. století. Arménský mnich Gregory Makar – byl to on, kdo naučil Francouze umění péct perník. Ve 13. stol Perník se rozšířil do Švédska, kde ho jeptišky používaly v boji proti zažívacím potížím. V 17. stol prodávaly se v klášterech, lékárnách a na farmářských trzích. Ve středověké Anglii byl perník považován za léčivý produkt.
Naši předkové si pochutnávali na pernících již v dobách Polsko-litevského společenství – vyráběly se v Toruni od 13. století. Toruňské perníčky jsou více podobné tomu, co je u nás tradičně považováno za perník (i když ten náš zázvor nevoní), kulatý a ve tvaru srdce. Zatímco dnes se staly populární ty tenké, které se dají spíše nazvat sušenkami než samotnými perníčky, a častěji mají nějaký antropomorfní obrys („perníčky“) nebo tvar něčeho spojeného s koledou (vánoční stromeček, ponožka, hvězda, jelen).
Tradičně Můžete si ji buď koupit během sezóny koled v jakémkoli evropském obchodě s potravinami (nebo dokonce v Ikea), nebo si ji uvařit sami – je to jednoduché a může to být docela zábavný proces, pokud to uděláte ve společnosti přátel nebo rodiny.
Dopisy Svatému Mikuláši
Koncepčně to připomíná dopisy Ježíškovi, až na to, že jak název napovídá, tato tradice má náboženský základ. Je jasné, že v sovětských dobách děti nemohly žádat o dary od žádného svatého, ale mezi našimi sousedy je taková korespondence v Polsku a na západní Ukrajině dlouho běžná. Hlavní rozdíl oproti dopisům Ježíškovi je v tom, že – jelikož je zde tak nějak zajištěna minimální náboženská tradice – děti mluví nejen o tom, jak se letos měly dobře, ale zmiňují i své prohřešky, kterých litují.
Koledové dárky
Když jsme vyrostli na amerických a evropských filmech, částečně si představujeme, co dávají k Vánocům v těchto Evropě: svetry s jeleny, ponožky se sněhovými vločkami, šátky s vánočními stromečky a vše ostatní, v čem je trapné vystupovat na veřejnosti. Nicméně na Kolyadě to vypadá dokonce roztomile – zvláště pokud jste si to sami upletli (no, to se stává) nebo koupili od nějaké babičky v pasáži u Komarovky. Takže pokud jste najednou obdarováni svetrem podivné barvy s podivným vzorem, předstírejte, že to je to, co potřebujete, a hned si ho oblečte – kolední nálada se neudělá a alespoň se někdo pobaví pohledem vy.
