Oči koně jsou umístěny po stranách, takže zvířeti umožňují vidět téměř vše kolem sebe, s výjimkou toho, co je za ním a malé „mrtvé“ zóny přímo před nosem.
Podle posledně jmenovaného koně nezvednou kus cukru, který jim vypadl z tlamy: prostě ho nevidí. Monokularita Kůň vidí každé ze svých zorných polí izolovaně od sebe. Kůň nemůže vidět stejný předmět oběma očima najednou. A jen velmi malá část zorného pole před koněm vidí oběma očima. Předpokládá se, že to způsobuje strach koně. To znamená, že zvíře může být vystrašeno předmětem, který se náhle přesunul z jednoho zorného pole do druhého a koni připadal jako náhle se objevující objekt. Přítomnost slepého úhlu Vidění koně má nevýhodu – přítomnost tzv. „mrtvé“ zóny viditelnosti. V této „slepé“ oblasti vesmíru není zvíře schopno nic vidět. Koně nemají orlí zrak. Zraková ostrost těchto kopytníků je srovnatelná s lidskou. To také způsobuje její strach. Kůň dobře vidí až 500 metrů před sebe. Názor veterinárních oftalmologů se přitom scvrkává na fakt, že koně vidí ve tmě mnohem lépe než lidé. Koně mají dobré barevné vidění, to znamená, že jsou schopni rozlišovat barvy předmětů. Navíc zvíře lépe rozlišuje některé barvy. Zelená a žlutá přitahují koně více než modrá a červená. Možná proto, že první dvě jsou barvy trávy. Zrak koně se pomalu přizpůsobuje změnám světla, takže ho děsí stíny a sluneční záře na zemi.
Jsme rodinná firma, fungujeme již více než 10 let, trasy sami vyvíjíme, organizujeme a vedeme. Právě upřímnost přístupu pomáhá hostům cítit se jako doma. Hosté našeho ranče jsou vždy naší prioritou a instruktoři se snaží najít správný přístup ke každému rekreantovi. Počet koní umožňuje individuální výběr koně jak pro začátečníka, tak pro zkušenějšího jezdce.
Díky šetrnému přístupu ke koním, jejich správné údržbě a včasnému spásání pastvin s forbínami i krmení obilnými plodinami je v současnosti na ranči více než třicet zdravých, silných a snadno ovladatelných koní.
Nezávislost organizace nám umožňuje udržovat nejnižší ceny jízd na koni v naší oblasti. Cena a kvalita poskytovaných služeb Vás nezklame.
Na našich vyjížďkách na koních následují jezdci instruktora v řadě, aby byla zajištěna náležitá bezpečnost a individuální pozornost (velké skupiny jsou doprovázeny několika instruktory).
Pokud máte malé děti, můžete se s nimi projít. Pro cestování s dítětem do 5 let máme speciální prodloužená sedla, která budou pohodlná pro vás i dítě. A pro děti od 5 let poskytujeme dětské koně, na které můžete své dítě bezpečně posadit, protože tito koně jsou velmi klidní, poslušní a snadno ovladatelní i tím nejnezkušenějším jezdcem. Všechny děti cestují pod vedením zkušeného instruktora.
Máme určitá omezení na váze, pokud přesáhne 110 kg, tak bohužel nebudeme schopni vybrat vhodného koně, jelikož na našem Ranči nejsou koně plemene Heavy Breed. Malým koním kabardského plemene je pohyb po nerovném terénu s velkým jezdcem obtížný, trpí především záda, možná jsou i různá poranění nohou.
Předchůdci koní
Za přímé rodiče moderních domácích koní jsou považováni divocí koně, kteří obývali naši planetu v dobách ledových a po ledových. Předpokládá se, že v těch dobách naši planetu obýval tzv. lesní kůň, kůň Převalského a Tarpan.
Předchůdci koní
22. prosince 2016 Super uživatel 8247
Za přímé rodiče moderních domácích koní jsou považováni divocí koně, kteří obývali naši planetu v dobách ledových a po ledových. Předpokládá se, že v těch dobách naši planetu obýval tzv. lesní kůň, kůň Převalského a Tarpan.
Lesní kůň je považován za předka tažných koní a lehcí jezdečtí koně s největší pravděpodobností pocházejí z Tarpana a koně Převalského. Lesní kůň Lesní kůň byl běžný během glaciálních a postglaciálních období. Podle zdrojů byla její výška asi jeden a půl metru. Měla tlusté končetiny a mohutné tělo vážící až půl tuny. Kůň byl pokrytý hustou srstí, která uchovávala vnitřní teplo během dlouhých mrazivých zim. Ocas a hříva byly také husté a tuhé. Obrovské široké nohy koně byly dobře přizpůsobeny pro chůzi po bažinatém terénu. Kůň Převalského Kůň Převalského je jediným divokým koněm, který přežil dodnes. V mongolských stepích jí přezdívali Taki a Kirgizové jí říkají Kertag. Tohoto koně objevil ruský vědec Nikolaj Michajlovič Prževalskij, který se s ním poprvé setkal ve stepích střední Asie. Později, v roce 1879, byl tento typ koně katalogizován zoologem Polyakovem. Kůň Převalského se od koně domácího liší větším počtem chromozomů (66, nikoli 64). Předpokládá se, že ve volné přírodě může být kůň Převalského extrémně agresivní a nebojácné zvíře. Bylo také zaznamenáno, že koně Převalského podléhají migraci: v zimě jdou na sever a na jaře se vracejí na jih.
Popis exteriéru koně Převalského Průměrná výška je 1.3 metru. Barva je pískově-myší, nohy jsou černé (někdy jsou pruhované jako zebra), černý ocas a hříva. Břicho je krémové barvy. Hrubá hříva roste svisle a může dosahovat délky až 20 cm, ofina téměř žádná. Horní část ocasu má krátkou srst jako u mul a oslů, zatímco spodní část je pokryta dlouhou, hrubou srstí. Hlava koně je dlouhá a těžká, s rovným profilem, oči jsou vysoko posazené. Barva kolem očí a nosu je světlejší. Záda jsou rovná, jako zebra. Popis exteriéru Tarpana Rané zprávy o světlejších Tarpanech žijících v jižních stepích Ruska jsou trochu matoucí a často protichůdné, z velké části kvůli pozorovatelům, kteří si tato zvířata pletli s divokými koňmi. Ve skutečnosti to byl divoký, primitivní kůň, který žil ve východní Evropě a stepích Ukrajiny. V 1880. století, kdy se poprvé začala provádět vědecká pozorování Tarpana, se krev divokých koní již mísila s domácí krví. Je známo, že německo-ruský vědec Gmelin a Otto Antonius byli mezi prvními, kteří psali o tarpanech. Bohužel Tarpani nemohli přežít dodnes. Poslední divoká klisna Tarpana uhynula v roce 1.3 v Askanyi Nova (Ukrajina). Objevily se však pokusy o obnovu plemene. V polských rezervacích Popielno a Blowiesa dnes v polodivokých stádech žije nová, obnovená populace koní příbuzných tarpanovi. Moderní Tarpan měří v kohoutku XNUMX m, má světle myší nebo světle hnědou barvu srsti. V zimě může zbělat.
„Pokud někdo opravdu miluje naše jezdecké podnikání, pak to bude navždy, navždy a navždy. Nemůžeš to nechat. Můžete se vzdát vína, tabáku, hazardu. Ale opravdový milovník – krásný vzhled koně, jeho mohutné řehtání, rychlý běh, čistý dech, dobrá vůně – bude vždy vzrušovat a znepokojovat až do stáří, až do smrti a věřím tomu i po ní.”
A. I. Kuprin
Pověry koňského světa
Dnes mnoho lidí zná znamení černé kočky přecházející přes silnici. To je pravděpodobně důvod, proč lidé nemají rádi černochy, dupají je a odhánějí je z jakékoli cesty, kterou se vydají. Ke „krásným brunetkám“ z kočičí rodiny mají jezdci naštěstí mnohem snazší vztah, protože ve stájích je těžké jednu z nich nepotkat v uličce nebo na dvoře. Co může vyděsit jezdce?
První pověra je kovboj.
Pověry koňského světa
22. prosince 2016 Super uživatel 8312
Dnes mnoho lidí zná znamení černé kočky přecházející přes silnici. To je pravděpodobně důvod, proč lidé nemají rádi černochy, dupají je a odhánějí je z jakékoli cesty, kterou se vydají. Ke „krásným brunetkám“ z kočičí rodiny mají jezdci naštěstí mnohem snazší vztah, protože ve stájích je těžké jednu z nich nepotkat v uličce nebo na dvoře. Co může vyděsit jezdce?
První pověra je kovboj.
Pokud se zatajeným dechem sledujete westernové ježdění v televizi, pověra na vás plně platí, protože ve svém „jezdeckém šatníku“ máte pravděpodobně důležitý atribut kovboje – kovbojský klobouk. Předpokládá se, že pokud si kovboj položí klobouk na postel, slibuje mu to hroznou smůlu. Kdysi dávno vstoupil do arény finále národního rodea v USA kovboj s příšerně pomačkaným kloboukem. Jak se později ukázalo, večer před představením mu matka omylem položila klobouk na postel, což předznamenalo ztrátu štěstí. V tomto případě můžete vrátit štěstí pouze rychlým vyhozením pokrývky hlavy z domu. Poté je potřeba smůlu doslova „vyšlápnout“ z klobouku, což se povedlo i finálovému účastníkovi. Koně byli vždy považováni za jedno z nejmoudřejších zvířat. Pravděpodobně v tomto ohledu je obecně přijímáno, že pokud těhotná žena jezdí na koni nebo oslu, pak z jejího dítěte jistě vyroste moudré a poslušné. O věrnosti koní se odnepaměti tradují legendy a i dnes je toto téma považováno za hodné filmového zpracování. Naši předkové dokonce věřili, že v případě smrti majitele dokáže oddaný kůň také uronit pár slz.
Existuje však několik pověr, které nejsou nebezpečné pro jezdce, ale pro koně. Například kůň, který v lese podle lidové pověry šlápne na vlčí stopy, brzy kulhá. Je nežádoucí měnit jméno dané koni při narození – to slibuje smůlu pro něj a jeho majitele. Je všeobecně známo, že toho, kdo projde pod schody, čeká řada neštěstí. Nejčastější metodou, jak se vyhnout hněvu osudu, je držet palce. Pokud jsou ale vaše ruce zaneprázdněné a schodiště na druhé straně není jak obejít, připravte se, hned po spáchání činu nežádoucího pro štěstí vás začne pronásledovat neúspěch. Špatného vlivu se můžete zbavit pouze tím, že uvidíte tři koně, tak všeho zahoďte a utíkejte do stáje! Léčení Všichni známe staré „babiččiny“ recepty, z nichž mnohé jsou mimochodem docela účinné v raných stádiích různých lidských onemocnění.
Tradiční medicína doporučuje využít přirozené síly bylin, zatímco staré selské recepty vkládají naděje do magických léčivých sil spojených s koňmi nebo které mohou ovlivnit zdraví koní samotných. Měděná mince umístěná na dně kbelíku, z něhož klisny dostávaly vodu, měla tedy zbavit zvířata smutné nálady a špatného chování. Pokud jde o léčbu lidských neduhů, podle všeobecného mínění se tak člověk vdechující koňský dech může vyléčit z kašle a pojídáním chlupů z hřebčí ofiny vypudí z lidského těla všechny parazity. Piebald koně zahánějí nachlazení – stačí se projet na jednom z nich. A jízdou na oslu pozpátku získáte další imunitu proti hadímu uštknutí a bolesti zubů. (To byste ale neměli zkoušet na sobě!) Talismany Talisman, amulet, amulet – všechna tato jména shodně označují magický předmět, který by měl svého majitele ochránit před hrozbami, nemocemi a neúspěchy, pomoci rozhodnout se v obtížné situaci, ukázat způsob nebo podpořit úspěch v podnikání. Po několik tisíciletí žili lidé bok po boku s koňmi, takže není divu, že některé talismany jsou spojeny s tímto zvířetem.
Pro ty, kteří od dětství snili o zvládnutí výtvarného umění, je důležité vědět, že pokud se při stavbě domu umístí koňská lebka pod podlahu přesně na místo, kde bude stát klavír, pak po dokončení konstrukce lebky bude rezonovat a zesilovat zvuk hudebního nástroje. Chloupek z ocasu černého hřebce, uvázaný kolem vašeho zápěstí, který slibuje, že vás ochrání před temnými silami, vás pomůže ochránit před pohledem selhání. Podobným amuletem je hřebík, který se kdysi používal k přibití podkovy na koňské kopyto. Tento hřebík získá zvláštní magickou moc, pokud jej kovář stočí do prstenu. Příznivci běžeckých procházek dobře vědí, kolik nebezpečí čeká na koně a jezdce za plotem stáje. Když jdete na pole nebo i jen při práci na přehlídce nebo v aréně, nezapomeňte si s sebou vzít bič vyrobený z jeřabinové větve (v moderní verzi víry je vyrobena alespoň rukojeť biče z jeřábu) – to ochrání vašeho čtyřnohého mazlíčka před černou závistí a zlým okem. Od nepaměti byly stuhy vetkané do ocasu a hřívy zvířete považovány za další amulet, který chrání koně před nebezpečím a zraněním. Podkovy Jedním z nejrozšířenějších talismanů, které používají i lidé, kteří s koňmi nemají nic společného, jsou podkovy. Existuje mnoho verzí původu magické síly podkov a také způsobů, jak je použít, a zde jsou některé z nich. Čarodějnice a všechny temné síly se od přírody bojí koní, a proto podkova umístěná na dveřích domova chrání dům před zlými silami.
Podle legendy jednoho dne ďábel navštívil svatého Dustina, aby ho oklamal a pokoušel. Svatý Dustin, který byl zručný v kování koní, zjistil, že jde o samotného ďábla, a přibil ho ke zdi hřebíky kopytem. Svatý, spokojený s výsledkem, pokračoval ve své práci a nechal ďábla trpět. Ďábel nemohl dlouho snášet taková muka a prosil o milost. Potom svatý Dustin toho zlého propustil, ale nejprve ho donutil slíbit, že nikdy nevkročí do domu s podkovou visící na dveřích. Podkovy jsou považovány za šťastné díky své síle a praktické ochraně zejména proti temným silám. Podkovy mají podobný tvar jako dorůstající Měsíc a jsou považovány za nejlepší ochranu před zlým okem. Nejde jen o anglosaskou legendu, podobné pověry byly běžné mezi Chaldejci i Egypťany. Zároveň se obecně přijímalo zvláštní význam magickým vlastnostem kovu, a proto byli všichni kováři považováni za trochu čaroděje, protože pouze oni byli schopni zkrotit ohnivé démony a poté, co ovládli sílu železa, sílu aby nabyl potřebných forem. Ve většině evropských zemí se podkova zavěšuje špičkou nahoru, ale v Irsku, Británii a USA lidé věří, že podkova by měla být zavěšena špičkou dolů, protože v tomto případě je to jako pohár naplněný štěstím. Jak můžete vysypat takový poklad?
Vodu byste svému koni neměli dávat hned po těžké práci, protože to může vést k revmatickému zánětu kopyt. Pokud dáte vodu horkému koni, do krve se rychle vstřebá velké množství vody, čímž se prudce zvýší objem cirkulující krve v těle. Srdce unavené z práce nezvládá zvýšenou zátěž, následkem čehož dochází ke stagnaci lymfy. Lymfa obsahuje velké množství toxinů – produktů rozkladu kyseliny mléčné, proto dochází k otokům.
