Kuřecí ptáci jsou velký řád a bažant (49-50 druhů) je hlavní čeledí v tomto pořadí. Zlatý fond výstavy skvostů opeřeného světa tvoří řada druhů bažantů a mezi první z nich samozřejmě patří bažanti samotní, ale i pávi a argusové. Bažanti jsou ptáci s nesrovnatelným opeřením a v ptačí soutěži krásy se s nimi mohou rovnat snad jen kachny mandarínské a rajky. V královských rouchách bažantů byly použity všechny možné materiály a výtvarné techniky: jasné barvy, ozařující zbarvení s kovovým leskem, nejjemnější řezbářské práce na peří, různé vláčky, pláště, hřebeny a jiné trsy a spousta podlouhlých peří, aby zmínit dlouhé ocasy; konečně zdobení hlavy a „obličeje“ hřebínky, „náušnicemi“, „jazyky“ a jinými efektními, poutavými kožními výrůstky. Mezi samotnými bažanty nemohla žádná reprezentativní porota jmenovat vítěze – jsou tu bažanti šarlatoví, slepičí, ušatí, dlouhoocasí, obojkové, paví; existují tragopani, coclas a monals. A divoká kuřata, předkové všech kuřat domácích, stejně jako jejich četní potomci, včetně naší pohádkové hrdinky „Ryaba Hen“, jsou v podstatě bažanti zdobení hřebínkem, jehož ocas je zakřivený jako „stříška“ a složený do dům”. K bažantům mají blízko pávi a argus. Udělejme si ale rezervaci – to vše platí pouze pro samce, případně kohouty. Bažantí samice, známé také jako kuřata, jsou skromné ​​„fleky“ jak barvou, tak chováním. Ale právě kvůli těmto špinavým trikům po sobě krásní kohouti třesou svá zdobená peří. Všichni bažanti jsou asijští ptáci, ale jejich nejsevernějším druhem je obyčejný nebo kavkazský bažant (Phasianus colchicus – červený, se zeleným krkem a červeným „obličejem“) je již dlouho loveckým ptákem v celé Evropě a Severní Americe. Jeho „divoký“ areál se táhne od subtropických lesů Kolchidy na pobřeží Černého moře přes tugaiské lesy střední Asie až po Čínu a Mandžusko. Právě východ Asie a především mlžné lesy „Nebeské říše“ jsou skutečným královstvím bažantů. Žije zde 18 druhů (2 další v Japonsku a 1 na ostrově Tchaj-wan) a pouze 6 druhů na západ, v Himalájích. V palácových parcích čínských císařů se před 5 tisíci lety chovaly různé druhy bažantů a jejich ohromující opeření nepochybně ovlivnilo vkus a samotný postoj starých Číňanů k barvení materiálů a prvků oděvu. Všichni bažanti jsou krásní, ale stále existují někteří „obzvláště krásní“, jako je zlatý bažant (aka zlatý bažant) a diamantový bažant (aka bažant Lady Amherst). Mají nádherné ocasy (diamantové, stříbrné a zlaté) a svěží světlé „límce“. Patří do rodu bažantů obojkových (Chrysolophus). Je zbytečné popisovat slovy nejjemnější malbu („černý inkoust“) na každém bílém a zlatém peru.

ČTĚTE VÍCE
Jak určit toxokarózu?

Diamantový bažant, bažant lady Amherstové (Chrysolophus amherstiae), je pojmenován po hraběnce z Amherstu (1762-1838), první manželce sira Williama Amhersta, generálního guvernéra Bengálska v letech 1822-1828.

Bažantí hromada (tchajwanští), himálajští, běloocasí, černoocasí a nepálští bažanti lofur (rod Lophura) s poněkud kohoutími ocasy (ocasní pera jsou zakřivená „stříškou“) nejsou ve své omezenější škále barev o moc horší než modely „první řady“, ale takový zástupce jako stříbrný (stříbrný) bažant stoupá na pódium spolu se zlatými a diamantovými bažanty. U bažantů lofur je každá polovina „obličeje“ pokryta holou, kožovitou „maskou“ jasně modré nebo červené barvy, která v době reprodukce bobtná a nasytí se barvou; jsou zde zdání hřebínků, náušnic a „rohů“. U pavích bažantů (rod Polyplectron – 7 typů) peří na zádech a křídlech jsou zdobeny smaragdovými „pavími“ očima. Tři vzácné druhy bažantů ušatých (rod Crossoptilon, Čína a Tibet) jemné kouřové zbarvení, nadýchané ocásky se stříškou a legrační „uši“ z peříček táhnoucích se od brady až za hlavu. Podle legendy přivezli Argonauti do Evropy prvního bažanta ze Zakavkazska. Římané je obdrželi mezi jinými vojenskými „cenami“ po dobytí Hellas. Následně se tito krásní ptáci proslavili po celé rytířské Evropě, ale ne tak pro svou krásu, jako pro své vynikající kulinářské vlastnosti. Nyní jsou takzvaní „lovečtí bažanti“ (směs kříženců různých poddruhů bažanta obecného) široce rozšířeni po celé Evropě a „střední zóně“ Severní Ameriky.

Zlatý nebo zlatý bažant (Chrysolophus pictus).

Obdivujeme bažanty v jejich nejvšednějším stavu, ale nádheru jejich výzdoby můžeme doopravdy ocenit až při toku, kdy samec dvoří se slepici, zvedne límec s deštníkem, načechrá ocas, roztáhne křídla; skáče, obrací se k samici různými stranami a všemožně předvádí „hořící“ části svého peří. Kohout bažant je suverénním pánem harému. Když se mezi rododendronovými houštinami nebo hustými trnitými keři subtropického lesa objeví protivník, vzplanou opravdové samurajské boje. Zmrzlí, nařasení a stažené krky se bojovníci dlouze hypnotizují zmrzlým pohledem, pak v mžiku jako na povel vyskočí do vzduchu a udeří do sebe ostrými ostruhami nohou. Pak pauza a zase skok, po kterém odletí peříčka. Zobáky se také používají jako zbraně, kterými se zahřátí samci, kteří necítí bolest, snaží zasáhnout „obličej“ protivníka. Bažanti ale nemají štěstí na hlas – jejich křik je ostrý a nepříjemný.

ČTĚTE VÍCE
Je možné přežít otřes mozku?

Bažantí samice mají nevýrazné, koroptvovité zbarvení.

Pávi a argus (rod Pavo и Argusianus) předčil bažanty ne v jasu, ale v jemnosti malby každého peří (avšak diamantové, zlaté a paví bažanty v tom nejsou horší), ladnosti hřebenů a ohromující složitosti vzoru křídel a ocas (argus) nebo kýta (pávi). Ocasní pera argusů chocholatých nebo ocellated by mohla být zařazena do „Guinnessovy knihy rekordů pro zvířata“ (pokud by existovala) s rekordní délkou mezi ptáky až 173 cm (u argusů jsou až poloviční). Metr). Šířka těchto peří je větší než dlaň a samotný pták má velikost velkého kohouta. Uvolněný „ocas“ páva před ním (v jejich duších) srazil na kolena mnoho králů a císařů, nemluvě o „prvních dámách“ stejných království a říší, které svou krásou zarážely i přísného Alexandra Velikého, jehož vozy byly po jeho vítězném tažení do Indie plné pávů. Velký velitel byl tak ohromen krásou těchto ptáků, že jim zakázal (pod trestem smrti) způsobovat jakékoli škody. Římané, kteří získali pávy od Řeků, je chovali ve velkých školkách. Ukázalo se, že jsou mnohem prozaičtější než Heléni a k ​​pečení používali především zázračné ptáky.

Zlatý bažant se krásou vyrovná tomu diamantovému. Žije ve východní Číně, zavlečen do Anglie.

Při pohledu na zbarvení bažantů mnohé napadne, že se jedná výhradně o tropické ptactvo – vždyť takoví jsou, řekněme, pávi a argus. To ale není případ bažantů. Existují samozřejmě druhy bažantů, které sníh v přírodě nikdy neviděly, ale obecně se tito ptáčci cítí na sněhu skvěle, a to jak v přírodě, tak ve výbězích. Bažant obecný žije v drsné zimní krajině Evropy a Dálného východu až šest měsíců. Mnoho himálajských bažantů, bažantů Japonska a Číny zase dobře ví, co je to zima a dokonce mráz. Hlavní věc je, že zde není hluboká sněhová pokrývka a že bažanti, stejně jako kuřata, mohou při hledání semen a plodů snadno hrabat zem svými silnými drápy. A na sněhu, řekl bych, vypadají bažanti obzvlášť krásně.

Bažant královský nebo čínský (Syrmaticus reevesii).

Nyní se bažanti chovají a chovají na mnoha loveckých farmách v Moskevské oblasti, ale nejúplnější kytici jejich rozmanitosti lze vidět v ornitoparku Vrabci, který byl otevřen v červnu 2005 a nachází se v blízkosti řeky Istya, na hranici mezi Moskvou a Oblasti Kaluga (musíte jet přes Podolsk po dálnici Kaluga do vesnice Vorobyi), 70 km od Moskvy. Kromě bažantů se v parku chovají sovy, dravci, různá plemena kuřat a holubi. Nádherná sbírka papoušků. Ptačí park Sparrows je jednou z prvních iniciativ v Rusku na vytvoření ptačích parků podobných těm, na které se Evropa a Amerika již dlouho pyšní. V parku jsou úžasní, zapálení lidé, ale jak se park neustále rozšiřuje a zlepšuje, stále mu chybí starostlivé ruce a vřelá srdce ochotná trávit všechen čas s ptáky, neustále přemýšlet o ptácích a pracovat s ptáky profesionálně . Postarejte se o ně, nepočítaje dny, hodiny a minuty nad tím strávené. Všechny takové parky na světě byly vytvořeny charismatickými jedinci a všechny začaly nepravidelnou prací nadšených lidí, kteří zapomněli na čas. A zbytek byl zahrnut.

ČTĚTE VÍCE
Jak poznáte, že vaše kočka má svrab roztoče?

Bažant stříbrný (Lophura nycthemera) je nejkrásnější z bažantů Lophura. Jeho specifický latinský název v sobě spojuje jména řeckých bohyň noci a dne – Nyx a Hemera. Žije v Indočíně a jižní Číně.

Velkolepost bažantů se skutečně projeví během lek, kdy samec při námluvách se slepicí nafoukne obojek, zvedne ocas, roztáhne křídla a slušně obchází samici v kruzích.

Bažant modrý (Crossoptilon auritus) je jedním ze tří druhů bažantů ušatých a pochází z čínských vysočin. Tito bažanti byli nazýváni dlouhouší pro jejich charakteristické „uši“ z peří po stranách hlavy.

„Ostruhy“ na nohou jsou strašlivou zbraní bažantích samců, které používají při jarních bojích.

U bažantů lofurových (na obrázku stříbrný bažant) je každá polovina „obličeje“ pokryta holou, kožovitou „maskou“ červené nebo jasně modré.

Bažant obecný neboli kavkazský (Phasianus colchicus) byl v Evropě a Severní Americe již dlouho běžnou lovnou zvěří.

Autor: Viktor Smolyaninov. Foto K. Michajlov. Zdroj: časopis „Ve světě zvířat“, 2006, č. 2.

Черепахи аррау.

Předchozí článek:
želvy Arrau.

Водомерки (Gerridae) - где живут, что едят, какие бывают.

Další článek:
Vodní chodci (Gerridae) – kde žijí, co jedí, jací jsou.