Odešli jsme a vrátili se, našli jsme náš neobydlený byt v nouzovém stavu po celou dobu naší nepřítomnosti a od dveří ke dveřím se naproti nám objevili noví nájemníci v jiném bytě. Byla to mladá dáma se starší matkou a šestiletou dcerou, velmi krásná dívka. S těmito novými sousedy jsme samozřejmě neměli nic společného, ale maminka a teta nedobrovolně upozornily na jednu pozoruhodnou zvláštnost v rodinném rysu všech tří tváří našich nových sousedů: všichni tři byli v různých fázích života, ale na všech na tvářích – v uvadající, kvetoucí a stále kvetoucí kráse jakoby se rozplýval jakýsi druhový smutek a osudový osud k neštěstí. Teta Olga se v první řadě postarala o to, aby zjistila, zda jsou chudí – a byla ráda ujištěna, že tato rodina má živitele; Ukázalo se, že slečna má manžela, který slouží jako plukovní lékař, a žijí bez potřeby. Teta se pokřižovala a řekla: “Díky bohu.” Toto „díky bohu“ se týkalo jak našich sousedů, tak i naší tety, která hned první noc po našem návratu do města viděla ve snu, že k našim sousedům přišel páv a jeho ukřižovatelé a že jim všechno vyházeli z oken do dvůr, a pak V tu samou chvíli jela ze dvora rakev, na této rakvi seděla ta krásná dívka s rozpuštěným smutkem ve tváři a rysy osudového neštěstí a za tímto vlakem se objevil Páv ve své pestré livreji s malovaným obvaz a klobouk. V jedné ruce se zdálo, že má svůj lesklý palcát a pochodeň, a ve druhé – svou vlastní useknutou hlavu a kolem něj se ze země vynořili bledě růžoví ptáci: rychle se zvedli a svými křídly vydávali nesnesitelný hvizd. tam shora padala z těchto křídel bílá peříčka, a když se blížila k zemi, proměnila se v rozpadlý popel. Okamžik – a ze vší rozmanitosti Peacockovy pokrývky hlavy už nezůstalo ani znamení, ale stál celý černý, jako ohořelý pahýl, a byl zase s hlavou, ale s jakousi tak hroznou hlavou, že teta byla zděšená, křičela a probudila se – ale probudila se s přesvědčením, že viděla prorocký sen, který nemůže projít bez následků. Teta se nemýlila: její sen byl v rukou a nezpochybnitelný Páv čekala těžká a osudová zkouška. Všechno to začalo, když jsme se jednoho brutálně chladného Epiphany ráno probudili a viděli tři odhalená okna v bytě našich nových sousedů. Matka a teta si okamžitě uvědomily, že je to naše práce “dobrý” Peacock a zalapali po dechu. Na dvoře, jak jsem vám řekl, byla krutá hanba a nebylo těžké si představit, co teď musely snášet nešťastné ženy, jejichž domov hodný Páv přivedl uprostřed zimy do letního postavení. Očividně se ve svých pokojích bez oken museli otupit. Maman se se svou charakteristickou nervozitou strašně rozzlobila; několikrát nazval „laskavou“ Pavlínu katem, židem a lupičem a poslal dívku, aby požádala sousedy, aby jí na čas vypůjčili jeden z našich pokojů, který byl okamžitě připraven k jejich přijetí. Dívka se ale vrátila s odpovědí, že sousední paní není doma – že někam odešla a stará matka jí poděkovala za účast, ale nabídku své matky rezolutně odmítla. Odmítnutí staré paní bylo motivováno tím, že čekala dceru a byla si jistá, že se brzy vrátí s penězi, pak zaplatíme a všechno bude zase v pořádku. Maman opět vyslala druhého posla s prosbou, aby k nám byla propuštěna alespoň holčička, které rámy vytažené z oken hrozily nachlazením. Tato ambasáda byla náročnější: už teď určitě vidím, jak k nám přivezli šestiletou holčičku s moc hezkou tváří, ale jakoby poznamenanou nějakým cejchem neštěstí. Ano, takoví lidé jsou: alespoň jsem se s nimi nejednou setkal. Náš malý host očividně v té době jasně nechápal situaci její rodiny, a když se vysvobodila z hedvábného vycpávkového saka, ve kterém ji přinesli do naší chodby, obrátila svou pozornost k vstávání s jistou grácií a ukloněním se, což se jí zcela podařilo. Bylo vidět, že dbají na její vnější dobré mravy a způsoby – ovšem v té době ještě nebyly v módě děti, které neuměly vstoupit a uklonit se – ještě jsme neměli froebelské matky. Zatímco jsme zahřívali dívku, která se jmenovala Lyuba, její matka, jejíž jméno si nyní nepamatuji, se vrátila domů. Naši viděli, jak tato slečna šla do svého bytu, ale k našemu největšímu překvapení nespěchala vyběhnout z bytu nebo poslat pro dceru, a pro ni, jak se to stalo v podobných případech, pokud by nedoplatky byly vydírali, nenesli vystavené rámy. Všechno to byla špatná znamení. Nebylo těžké uhodnout, že se náš ubohý soused vrátil bez peněz: matka a teta Olga si to hned uvědomily a ta se bez váhání vřítila do zničeného bytu ao minutu později se vrátila a cvakla klíčem svou krabici a znovu utekla k sousedům. O deset minut později se dvorem pohyboval známý průvod: stěrače, rámy, kladiva, kleště, hřebíky a plechovka od tmelu a za tím vším pestrý Páv s platební knížkou, který mě dodnes nechává v úžasu. Bylo jasné, že laskavá teta Olga našla peníze, které potřebovala, a že je naši sousedé přijali a zaplatili jim byt, který byl okamžitě uveden do pořádku a vytopen. Ale jak se pokoje, které zůstaly několik hodin bez oken, výrazně ochladily, maminka a teta nejenže nenechaly malou Lyubu jít domů, ale přivedly i její matku na celý den. Zeptali se také Lyuby babičky, ale stará žena jí zdvořile poděkovala, za nic nešla a zůstala doma. Ljubina matka s námi seděla až do půlnoci a s hořkým pláčem nám vyprávěla, že její manžel slouží jako lékař v jednom z ruských pluků, které byly tehdy v Maďarsku, že žádnou nemoc nemají a žádnou nemají; ale že žili bez potřeby, dokud se její manžel nevydal na tažení s plukem. Nejprve je poslal na údržbu, ale najednou se na dva měsíce odmlčel a oni o něm ani neslyšeli, ani nedýchali. “Bůh ví,” vzlykala paní, “možná. už nežije, nebo je v zajetí, nebo se mu stalo něco ještě horšího – a pak. moje ubohé dítě. moje ubohé dítě, co stalo se mu?“ bude? Podívala se na Ljubochku, kterou jsem bavil tím, že jsem ji posadil na židli a klečel před ní, a najednou se rychle otočila a zakryla si oči rukou a jakoby inspirovala: „Je tma, tma: Nemůžu se dívat do té tmy!” A najednou se zachvěla, vrhla se k dítěti, přitiskla si dítě k hrudi a ztuhla. Teta Olga věděla víc; věděla, že živitel těchto sirotků už není na světě: buď ho zasáhla maďarská kulka, nebo ho zabila horečka. A babička o tom věděla a řekla to tetě Olze, aby jí pomohla odhalit osudnou zprávu ubohé vdově a pomohla jí přijmout plnou hrůzu své bezmocné situace.
VI
Maman, stejně jako mnoho vnímavých žen, se především vyhýbala scénám krutosti, které ji pobouřily, a starala se o to, aby nevidět je; ale nervy tety Olgy byly pevnější a nebála se postavit tváří v tvář smutku, a proto tu naše nešťastné sousedy nenechala a navštěvovala je ze svého nového bytu. Tetina jemná jemnost jí pravděpodobně nedovolila zeptat se jich, jestli mají něco na zaplacení příštího měsíce, ale sledovala a hlídala, jak je bude stát splatnost nadcházející urgentní platby. Pamatuji si, jak úzkostlivě a s jakým soucitným zájmem si tento den pamatovala ve své paměti, bála se, že by ho mohla promeškat, a čekala, až to přijde, časně ráno běžela do domu, kde naši chudí sousedé zůstali na milost a nemilost. páv. Vyběhla na dvůr a nejprve se podívala na jejich okna. rámy byly na svém místě. Teta se uklidnila. Uplynul další měsíc – a teta Olga opět stejným způsobem hlídala urgentní termín a opět s penězi v kapse utíkala ke starým sousedům a opět našla vše v naprostém pořádku a klidu, což bylo v jejich stísněné situaci možné. V bytě bylo alespoň teplo, i když se zdánlivě všechno pomalu vyprázdnilo. Ve třetím měsíci těchto ubohých nájemníků zemřela stará babička. Kolovaly podivné fámy: prý byla otrávena fosforovými zápalkami a dělali to na plnou paměť a s vědomím věci: fosfor rozpouštěla ne ve vodě ani v alkoholu , jako většina otrávených touto metodou, ale v oleji, ve kterém je fosfor zcela rozpuštěn. Otrávila se prý jen proto, aby nezatěžovala svou nebohou dceru, která ji nechtěla opustit a žila v chudobě tím, že dávala levné lekce, přičemž se s jednou dívkou mohla stát někde noblesní dámou nebo vychovatelkou. Babička chtěla své dceři rozvázat ruce a ona je rozvázala s úžasným klidem. Jestli byly všechny ty řeči o jedu spravedlivé, nebo ne, asi nevím; ale jen stařenka byla pohřbena bez policejních historek a její výpočet se ukázal jako nesprávný: dceři sice rozvázala ruce, ale dcera kýžené místo nedostala – ale naopak pobíhala se svým laciným lekcích, zcela zlomila své šokované tělo, poté už stačilo sebemenší nachlazení, aby se rozvinula krutá nemoc, která za necelý měsíc přivedla tuto nebohou ženu do hrobu. Zemřela, nezanechala po dceři nic: žádný majetek, žádní laskaví lidé, dokonce ani moje laskavá teta Olga nebyla v té době ve městě, protože tehdy odjela do jiného města navštívit své příbuzné a vrátila se za velmi špatného dne, když ve špinavém sněhu časně únorového rána táhl ubohý vůz s rakví na hřbitov Volkovo, v jehož čele, přímo na voze, seděla uslzená Ljuba a za vozem kráčel . Páv. Jedním slovem bylo všechno přesně tak, jak kdysi teta Olga viděla ve snu. Páv měl odkrytou hlavu, oblečený pro tuto smutnou příležitost do šedého kabátu pokrytého starou vlčí kožešinou. Tetu Olgu tato událost strašně vyděsila a po rozhovoru s maman se rozhodli vzít sirotka Lyubu k nám, dokud se jim ji nepodařilo někam umístit; ale to vše se ukázalo jako zbytečné: Lyuba už byla uspořádána a pravděpodobně o nic horší, než jsme pro ni mohli zařídit s našimi velmi omezenými prostředky a bez jakýchkoli závažných a významných spojení.
Když teta Olga po ukončení jednání s mamanem přišla ke Švýcarce Pavlině, aby od něj zjistila, kde je Lyuba, nenašla ho v jeho obvyklém křesle. To bylo možná první porušení Peacockových povinností od doby, kdy si v tomto domě oblékl barevné livreje a vzal do ruky lesklý palcát. Když se teta kohokoli zeptala na vrátného, zjistila, že se již vrátil ze hřbitova na své místo a dívku tam odnesl v náručí do svého pokoje. Teta bez dlouhého váhání odešla do Peacockova nedotknutelného bytu a otevřela dveře. Před ní se otevřela velmi malá místnost s pohovkou, na které byla umístěna plačící Lyuba, a před ní klečel Páv a přezouval dítěti mokré boty. Když jeho teta vstoupila, vstal, zdvořile se jí uklonil a řekl: „Madam, je pravda, že jste si stěžovala na slečnu? “Ano,” odpověděla teta. – Chtěl bys je vzít? – Ano. – Jak si přeješ. Dívku to přitáhlo k tetě a my jsme si ji vzali, ale večer téhož dne se nám zjevil Páv a požádal nás, abychom tetě nahlásili, že si přišel promluvit o sirotkovi. Páv zavolali do síně, odkud za ním vyšla jeho teta. Povídali si asi půl hodiny, načež Pavlin odešel a teta se vrátila k maman, nadšená z Pavliny inteligence a síly charakteru. Peacock, který přišel ke své tetě, jí vysvětlil, že chce Lyubu vzít do své péče, ale netrval na tom, pokud by dívka mohla být lépe ubytována. A aby dal své tetě příležitost posoudit jeho prostředky a důvěryhodnost, zjistil, že je nutné jí sdělit svou minulost a představit svou současnou situaci a plány pro Ljubu. Podle něj to byl nevolník, vyučený v hudbě, ale neměl ji rád, a mezi hudebníky se stal komorníkem, pak svou jedinou duší draze vykoupil svobodu; ale poté, co prací a šetrností nasbíral na své postavení dost velkou částku, koupil svobodu své staré matky, sestry a zetě a pronajal jim dobrý hostinec na velké Tulské silnici. Potom, když se považoval za povinného pomáhat domácnosti těchto příbuzných, sám se neoženil a žil pro své příbuzné; ale asi před měsícem dostal zprávu, že všichni jeho příbuzní, jeden po druhém, zemřeli na choleru. Nyní zůstal zcela sám a zjistil, že čas, aby se oženil, již uplynul, vyjádřil Pavlin touhu věnovat zbytek svých dnů sirotku Lyubě, která ho kvůli svému postavení nesmírně litovala. Moje teta byla tímto laskavým gestem tak dojata, že podala Pavlinovi ruku a posadila ho, aby jí mohl podrobně vysvětlit svůj plán, o kterém přemýšlel o Ljubě. Teta si byla jistá, že klidný Páv, který se rozhodl vzít dítě do náruče, měl jistě jasné úmysly, které doufal, že se jim podaří uskutečnit, a nemýlila se. Peacock měl skutečně plán, a navíc velmi podrobný, snadno realizovatelný a zcela v souladu s jeho pevným a pevným charakterem. Připravil se nejen vzít dívku a vychovat ji, ale vypočítal celou cestu, po které měla vstoupit do života a stát se v něm pevnou nohou. Zároveň ve své povaze objevil některé rysy, které u něj dosud nebyly zaznamenány, totiž přímočarost, skromnost a pohrdání marnými zásahy člověka do nejvyššího letu. Peacock si pro sirotka vybral možná velmi skromný podíl: řekl své tetě, že má v úmyslu poslat Ljubu do školy s velmi dobrou paní, kterou znal, kde by se čtyřletá dívka naučila potřebné vědy, podle jeho názoru, tj. , čtení, psaní, bůh zákonů a aritmetika, stejně jako „historické informace“, a pak ji pošle studovat rukodělné práce, a v té době, než opustí tuto poslední vědu, pro ni vybere peníze, obchod a pak ji provdat za čestného muže, „který by mohl stát. „Takhle,“ řekl, „věřím, že to bude mnohem správnější, protože na ušlechtilost se dá vždy velmi snadno zvyknout, pokud se osud zadaří, ale úplně první věcí pro člověka je mít prostředky, aby se mohl spolehnout sám na sebe. .“ Mé tetě, která byla sama vždy velmi chytrá a jednoduchá, se tento jednoduchý a pohodlný výchovný plán velmi líbil, ale maminka s Pavlinčiným plánem tak docela nesouhlasila: zjistila, že nikdo nemá právo „zkreslovat budoucnost ubohého sirotka“. takovým způsobem proti tomu, co chce.“ že měla právo svým původem.“ Na tom se maminka s tetou nedokázaly shodnout a pravděpodobně by se dlouho hádaly, kdyby náhoda nezasáhla a nerozhodla vše po svém: maminčino zdraví vyžadovalo změnu klimatu a ona musela na rok pryč z Petrohradu svému bratrovi; Poslali mě na internátní školu do Petrohradu a moje hodná teta se přesunula jiným směrem a usadila se zvláštním způsobem: vstoupila do odlehlého kláštera na břehu Dněpru za Kyjevem. Sirotek Lyuba tak chtě nechtě musel být svěřen do výhradní péče Pavliny, jejíž touha zajistit toto dítě a prostředky k tomu všemu byly navíc téměř daleko vyšší než naše. Navíc morální záruky, které dal Peacock své tetě, když se s ní loučil, ji velmi ujistily o Lyubově osudu. Peacock vysvětlil své tetě takto: “Vím, madam,” řekl, “že jsem považován za zlého člověka, a to vše proto, že věřím, že každý člověk musí především splnit svou povinnost.” Nemám těžké srdce, ale z praxe jsem se naučil, že každý si za své neštěstí může hodně sám a shovívavost v tom lidi ještě víc disponuje. Musíme člověku pomoci ne relaxací, protože to člověka ještě více oslabuje, ale musíme mu pomoci postavit se na nohy a důkladně se nad sebou zamyslet, aby se mohl chránit před nemilosrdnými lidmi.
