Podle dětského hodnotového systému zaujímaly karikatury v SSSR jednu z předních pozic: karikatury nebyly promítány často a ne v množství, které by bylo žádoucí. Nechybělo ani hodnocení samotné animace: například ručně kreslené kreslené filmy se všem líbily mnohem více než loutkové, i když mezi loutkovými se našli i tací, kteří se na ně dívali s velkým potěšením a byli připraveni se na ně dívat znovu a znovu.
Zvláštní místo v tomto hodnocení dětí však zaujímaly zahraniční karikatury, které čas od času vysílala sovětská televize. Některé z těchto karikatur byly uvedeny v programu „Dobrou noc, děti!“ a někdy byla taková show doprovázena velkým překvapením – místo jednoho ukázali dva celé karikatury! (některé epizody byly tak krátké, že se do načasování programu vešly dva kreslené filmy – nejčastěji se tak stalo u seriálu čs. Krzemelík a Vahmurka – tak všichni nazývali tyto karikatury a zapomněli na celý název seriálu –“Příběhy lesních mužů“).
Polské karikatury v SSSR
Snad nejstarší polský seriál, který se vysílal i v sovětských dětských pořadech, byly příběhy o dvou hravých chlapcích – Leleke a Bolek (prototyp pro tyto postavy byly velmi reálné děti – synové ředitele animačního studia). Seriál se zrodil již v roce 1962 a byl vysílán po celém světě, včetně Sovětského svazu. O něco později byla na základě této slavné karikatury zahájena výroba stejnojmenných žvýkaček barevné vložky.
O něco později, v roce 1967, další nádherný animovaný seriál o psovi jménem Rex (Resio). Tento vtipný a dobromyslný pes, který vždy najde moudrá a spravedlivá řešení pro některé obtížné životní situace, si oblíbili nejen děti, ale i dospělí: rodiče také s velkým potěšením sledovali karikatury o Rexových dobrodružstvích.
Další polská série, která se bohužel v SSSR nepromítala tak často, jak by si děti přály, byla o Medvěd Ushastika (neplést s tuzemskou sérií o stejnojmenném zajíčkovi). V Polsku bylo toto dobromyslné medvídě se zakřiveným uchem skutečnou televizní hvězdou a v oněch 22 zemích zaznamenalo neméně úspěch. kteří získali práva k uvedení seriálu – například ve Finsku na výstavě věnované kreslenému filmu, jednou dokonce ukradli panenky-hrdiny seriálu – tak se Mishka a jeho přátelé zamilovali do publika.
V roce 1964 byla na polských obrazovkách vydána další karikatura, od které se očekávalo, že bude v SSSR mimořádně populární – “Kouzelná tužka“. V karikatuře nejsou žádné dialogy, ale nejsou potřeba – hlavní hrdina, chlapec Petřek, se ocitá v různých situacích, ze kterých hledá cestu ven pomocí neobvyklé tužky: vše, co nakreslíte touto tužkou, pochází do života. Netřeba dodávat, jak energicky sovětské děti po zhlédnutí této karikatury diskutovaly a snily o tom, jaké věci by si mohly zhmotnit pomocí takové tužky.
Animovaný seriál, jehož hlavní postavou je dívka, poněkud vyčnívá z obecné řady příběhů o zlomyslných chlapcích a zvířatech. Pravda, hlavní postava karikatury “O Dorotce“Také není nejposlušnější dívka na světě, ale má laskavé srdce a vnímavost.” Série se skládá z 10 čísel a jako ve všech ostatních případech nevyžaduje dialog.
Dalším nepříliš častým hostem sovětských televizních obrazovek je animovaný seriál „Podivná dobrodružství kozla Matolka“. Karikatura vznikla podle jedné z nejoblíbenějších dětských knížek a pomocí krásné grafiky vyprávěla o dobrodružstvích putujícího kozla Matolka.
Dnes si z nějakého důvodu tuto sérii pamatuje jen málo lidí, ačkoli na konci 60. a začátku 70. let se poměrně často promítal v programu „Dobrou noc, děti!“ Mluvíme o karikatuřeObyvatel odbíjejících hodin“, který vypráví o skřítkovi, který žije ve starých hodinách a často přichází na pomoc obyvatelům bytu.
Československý animovaný seriál v SSSR
Česká animace nebyla v žádném případě horší než polština: jedním z nejoblíbenějších kreslených filmů, které mnozí stále s velkým potěšením sledují, byl seriál o krtkovi (Oni byli). V karikatuře není téměř žádný mluvený jazyk – je slyšet pouze smích, ojedinělé výkřiky nebo zvuky pláče, ale výrazná animace to více než kompenzuje. Pravda, některé díly nebyly v SSSR odvysílány a ke zhlédnutí se dostaly až později, po rozpadu země – například epizoda o králičce, která porodila přímo před publikem.
V roce 1969 vyšla série pod vtipným názvem „Psí život“, v SSSR byla karikatura známější jako “Žebřík a makaron” nebo “Dobrodružství štaflí a makaronů“(Štaflík a Špagetka). První epizody karikatury byly černobílé, ale na konci 80. let byla série vydána v barvě. Kreslenými postavičkami jsou dva psi a zlomyslná vrána, kteří se snaží hrát různé triky na své přátele, ale padají do vlastních pastí.
“Tyapa a Lyapa” – další série, která nepoužívala dialog a jejíž název byl odlišný od originálu, jako v příkladu výše. V Československu byla tato karikatura známá jako “Pat and Checkmate”. Vyprávělo o dvou nemotorných mužících, kteří se s nadšením ujali nějaké práce, ale nikdy nedosáhli očekávaného výsledku.
Ale přátelé, žáci třetí třídy z animovaného seriálu “Mach a Šebestová„Naopak, vše plánované je splněno tím nejlepším možným způsobem. Dostali totiž jako dárek kouzelné telefonní sluchátko – ať do něj vyslovíte jakékoli přání, okamžitě se vám splní. Ke cti obou hrdinů je ale třeba říci, že tento dar nikdy nevyužijí k chuligánským či sobeckým účelům.
Série, ve které byla každá epizoda doprovázena mini-úvodním příběhem, jakýmsi „předkresleným filmem“, je kreslený film rodinného formátu „Maxipes Fic. Hlavní postavou karikatury je obrovský svatý Bernard, kterého zbožňuje jeho malá majitelka, dívka jménem Aya.
Další karikaturou, ve které je hlavní role dána dívce, nebo spíše víle, je seriál „Příběhy víly Amalke”, vytvořený v roce 1975. Malá, roztomilá, vynalézavá a velmi milá víla v každém díle přispěchá na pomoc každému, komu lze jakkoli pomoci.
Dalším československým televizním seriálem se „zvířecí“ tématikou je „Robertík a Zulaida“, ve které hlavní roli dostává rozpustilý slůně Robertík a jeho sestřička. Epizody této karikatury byly často uváděny v programu „Dobrou noc, děti! – možná z toho prostého důvodu, že se série skládala pouze ze sedmi čísel – ve srovnání se stejným “A Dog’s Life” byla velmi skromná.
Dnes téměř zapomenutý loutkový seriál, který vyšel v roce 1974, je „Zimní pohádky„o mužíčku Morozulkovi a jeho přítelkyni. Hrdinové jezdí v malé dodávce s figurkou ledního medvěda a přicházejí na pomoc těm, kteří to potřebují a medvěd občas ožije a také se podílí na dění.
Stejný polozapomenutý loutkový seriál zahrnuje „Nápady kočky Strakoshe“, skládající se pouze ze 6 čísel (datum výroby – 1975). Seriál začínal slovy: „. ani daleko, ani blízko, ani vysoko ani nízko, v jednom starém podkroví žila a lenošila dvě koťata: bílé a černé“. Hlavními postavami jsou mladá koťata a jejich moudrý strýc Strakosh. tuto poučnou karikaturu
Další série, ke které nejsou žádné anotace ani ilustrace a kromě vágních vzpomínek vůbec žádné informace – jedná se o karikatury o zajících s názvem Ucho a zub; Třetí postavou této série byla koza jménem Beard. Pokud si pamatujete něco o této sérii, zanechte zprávu v komentářích, budeme sbírat informace o této karikatuře kousek po kousku.
Komentáře k příspěvku Polské a české kreslené filmy v SSSR jsou zakázány
Můžete se také líbit
Sovětský karamel: nejneobvyklejší jména
Ohřívač kulmy na vlasy: neobvyklé sovětské zařízení
Tentokrát chci připomenout zahraniční celovečerní kreslené filmy, které byly promítány v kinech v SSSR, ale méně často si je pamatují sestavovatelé podobných sbírek, takže v mých předchozích článcích nebyly uvedeny. Jsou to stejné kreslené filmy, na které naši čtenáři chodili jako děti do kin. Nebo to sledoval později v televizi.
Sirotek bratr (Anju k Zushiomaru)
Karikatura ukazuje Japonsko v 11. století. Hejtman je nespravedlivě obviněn ze zapálení lesa, kterého se dopustila jiná osoba. Je uvězněn a jeho rodina je pronásledována. Utečou se zvířaty (medvěd, myš a pes). Cestou byla rodina rozdělena a skončila v otroctví. Zvířata byla otrávena.
Japonský kreslený film z roku 1961. Začal jsem to sledovat a chytlo mě to. Kresba velmi připomíná sovětskou animaci stejných let, jen japonská příchuť nám nedá zapomenout, že sledujeme zahraniční animaci. „Orphan Brother“ byl propuštěn v Sovětském svazu v roce 1977.
Cesta kočičky v botách kolem světa (Nagagutsu o haita neko: Hachijû nichikan sekai isshû)
Kocour Perrault, milovaný sovětským publikem (Kocour v botách vyšel v roce 1971), pracuje v kuchyni restaurace, kam přichází domýšlivý pan Grumon. Grumon uvádí, že za 1 rok cestoval po celém světě. Slovo dalo slovo a uzavřeli sázku. Perrault říká, že obletí Zemi za 80 dní. Grumon vsadí celé své jmění, že to Perrault nebude schopen. Pokud selže, Perrault se stane Grumonovým věčným otrokem.
Perrault a pan Grumon
Třetí díl cest Kocoura v botách. Anime z roku 1974 je založeno na knize Julese Verna Cesta kolem světa za 90 dní. V SSSR bylo toto mistrovské dílo uvedeno v roce 1977. Třetí díl je jiný v tom, že v něm nejsou žádní lidé – pouze antropomorfní zvířata.
Adventures of an Old Engine (Kikansha Yaemon: D51 no Daibouken)
Vlak uvízne na železničním přejezdu a je poslán do venkovského depa.
Japonský kreslený film z roku 1974. Obsahuje nejen animace, ale i vložky s reálnými videi parních lokomotiv. Tato karikatura byla uvedena v SSSR v roce 1977. Sovětský dabing této karikatury byl ztracen.
Princezna podvodního království (Anderusen dôwa ningyo-hime)
Japonskou verzi Andersonovy pohádky o Malé mořské víle si pamatuje mnoho dětí. Míra upřímnosti v této karikatuře byla neúnosná. Malá mořská víla, nejmladší dcera v královské podvodní rodině, se zajímá o lidstvo. Jednoho dne najde sochu chlapce, o kterém se jí začne zdát. Brzy se její sny splní.
A to nejsou ty nejvyzrálejší záběry.
Karikatura z roku 1975 byla vydána na počest stého výročí smrti Hanse Christiana Andersena. Diváci v SSSR to viděli v roce 1977. V Japonsku tuto karikaturu doporučilo ke shlédnutí ministerstvo školství.
Grand Prix (Flåklypa Grand Prix)
Na stejném kopci žije opravář kol Theodore. Věci se mu nedaří. Ve volném čase vymýšlí vynálezy. Jednoho dne se Theodore dozví, že díky jeho technologii se jistý Rudolf stal šampionem v automobilových závodech. Theodore se rozhodne obnovit spravedlnost a vytvoří supertechnologické auto, aby vyzval Rudolfa.
Norská loutková karikatura z roku 1975. Ale tohle je téměř nejkvalitnější loutkový animovaný film, jaký jsem za minulé století viděl. Je to tak cool a detailní. Na tvorbě se překvapivě podílelo pouze 5 lidí. “Grand Prix” se natáčel 3.5 roku. Až dosud je tato karikatura považována za nejdůležitější norský hit: v kinech v zemi se prodalo 5.5 milionu vstupenek. To bylo uvedeno v SSSR v roce 1979.
Labutí princové (Sekai meisaku dôwa: Hakuchou no ouji)
Jednoho dne potkal král starou čarodějnici. Oklamala ho, aby si vzal její dceru. Král měl 6 synů, které jeho nová nevlastní matka proměnila v labutě. Věděla o tom pouze jejich sestra Eliza. Aby zachránila bratry, musí vytvořit košile pro všechny bratry z kopřiv. Nemůže však mluvit.
Labutí princové jsou japonskou adaptací pohádky Hanse Christiana Andersena Divoké labutě. Toto je první film studia Toei ze série „World Masterpiece Fairy Tale“ (v Rusku je série známá jako „Slavné pohádky světa”). Projekt byl ambiciózní, ale vzhledem ke krátké době vzniku se má za to, že první pohádka je průměrné dílo. Karikatura byla uvedena v kinech SSSR v roce 1979. Sledoval jsem to několikrát jako dítě: televize to ráda hrála.
Thumbelina (Oyayubihime)
Svobodná žena chce mít dítě. Dobrá čarodějka jí daruje ječné zrno, které vyroste v krásný květ. Z květu se rodí krásná dívka vysoká pouze 1 centimetru. Dívce říká Paleček. Slavná Andersenova pohádka nepotřebuje popis.
Adaptace pohádky byla přirozeně podle japonských tradic. S humorem a charismatickými vedlejšími postavami. Sovětské děti sledovaly Thumbelina v kinech v roce 1980.
Dvanáct měsíců (Sekai meisaku dôwa: Mori wa ikiteiru)
Rozmazlená královna požaduje, aby jí výměnou za zlato byly doručeny těžko dostupné květiny. Jedna chamtivá žena pošle svou nevlastní dceru v noci ve sněhové bouři získat tyto květiny. Macecha ví, že úkol je nemožný.
„Dvanáct měsíců“ (1980) je adaptací stejnojmenné pohádky od Samuila Marshaka. Produkci provedla japonská společnost Toei (pokračovali v projektu „Famous Tales of the World“) spolu se Soyuzmultfilm. Jediný zahraniční celovečerní kreslený film uvedený v kinech SSSR v roce 1982.
Král a pták (Le roi et l’oiseau)
Po mnoho let vládne království Tachykardie tyran. Všichni obyvatelé žijí ve strachu a pouze posměvač je schopen říct králi celou pravdu. Že je hloupý, šilhavý a vtipný. Král je tajně zamilovaný do pastýřky z portrétu. Naproti je portrét kominíka. Jednoho dne portréty ožijí: pastýřka a kominík utíkají z paláce. Ožívá i portrét krále. Král z plátna nahradí skutečného vládce a nařídí zajmout uprchlíky.
Osud této francouzské karikatury je zvláštní. Jeden z autorů, Paul Grimaud, vydal v roce 1952 za vlastní peníze nedokončenou karikaturu. Stalo se tak kvůli neshodám s partnerem. Karikatura trvala 63 minut. V roce 1967 Paul znovu získal svá práva a dalších 10 let strávil hledáním finančních prostředků. Nakonec v roce 1977 začal karikaturu přivádět do původní koncepce. V roce 1979 se na obrazovkách znovu objevil „Král a pták“. Tato doba trvala 87 minut. Karikatura se do kin SSSR dostala až v roce 1985.
Katy la oruga
Příběh je o mladé housence jménem Katie, která žije v třešni se třemi sestrami. Jednoho dne se Katie rozhodne, že musí opustit svůj strom a zjistit, co chce se svým životem skutečně dělat. Setká se s duchem lesní matky přírody, která mladé housence řekne, že musí zjistit, čím se chce stát.
Španělsko-mexická karikatura z roku 1984 byla uvedena v SSSR v roce 1985.
Ezopovy bajky (Manga Aesop Monogatari)
Ezopova dobrodružství ve světě s mluvícími zvířaty. Skutečný Ezop je Řek, ale karikatura ho zobrazuje jako chlapce žijícího na středověkém venkově evropského stylu.
61minutová karikatura z Toei byla vydána v březnu 1983. Karikatura se do kin SSSR dostala v roce 1986.
Poté, o šest měsíců později, byla v japonské televizi vypuštěna plnohodnotná animovaná série „Ezopovy bajky“ skládající se z 52 epizod. Každá epizoda byla nějakým druhem pohádky: „Hloupý orel“, „Osel a liška“ atd. Ale toto dílo bylo od studia Nippon Animation a obsah epizod byl zcela odlišný od karikatury.
Gulliver v zemi obrů (Los viajes de Gulliver)
Každý ví o dobrodružstvích lodního lékaře Lemuela Gullivera v zemi Lilliput, protože to je nejoblíbenější část jeho cest. Později ale skončí naopak v zemi Brobdingnag, kde jsou všichni lidé několikrát větší než on. Sám se stal trpaslíkem pro obry.
Diváci v SSSR sledovali španělskou karikaturu v roce 1986.
Ico – statečné hříbě (Ico, el caballito valiente)
Příběh vypráví o malém hříběti jménem Iko, které sní o tom, že se stane královým koněm poté, co vidělo průvod pořádaný králem. Iko utíká od své matky, aby uskutečnila svůj plán. Skončí na hradě. Tam se dozví, že po zazvonění kůň ze stáje zmizí. Iko touží vyřešit tuto záhadu.
Původně to byl argentinský animovaný seriál, který vyšel v roce 1981. Byl sestříhán jako film v roce 1983. To bylo uvedeno v SSSR v roce 1987.
Dobrodružství Marka Twaina
Spisovatel Mark Twain se spolu s Tomem Sawyerem, Huckleberry Finnem a Becky Thatcherovou vydávají na nezapomenutelnou cestu vzducholodí. Dostali se tam náhodou. Mark Twain se chce setkat s Halleyovou kometou.
Jedná se o americký claymation animovaný film z roku 1985. Vyšlo v SSSR v roce 1988. Děj je založen na skutečnosti, že Mark Twain se narodil 30. listopadu 1835, dva týdny poté, co Halleyova kometa prošla perihéliem, a zemřel 21. dubna 1910, den po dalším perihéliu. Twain ve své autobiografii napsal, že by bylo zklamáním nejít s kometou v roce 1910.
Grave of the Firefly (Hotaru no haka)
Děj se odehrává v japonském městě Kobe během posledních měsíců druhé světové války. Bratr a sestra Seita a Setsuko ztratili rodiče. Seita, obyčejný 14letý teenager, se musí postarat o svou sestru.
Snad nejoblíbenější karikatura ve sbírce. Často je vzpomínán v souvislosti s kresleným filmem „Bosý gen“. Také velmi těžké a emotivní. Anime z roku 1988. V SSSR plakali diváci v kinech v roce 1990. Je to jedno z mých 5 nejoblíbenějších anime. Takový cool a silný příběh.
Samson & Sally: The Song of the Whales
Karikatura se točí kolem mladého albína vorvaně jménem Samson, který pevně věří v legendární příběhy Moby Dicka. Legendy říkají, že Moby Dick byl hrdinou všech velryb a že se jednoho dne vrátí. Samson se setkává se Sally, mladou černobílou samicí vorvaně, která osiřela poté, co její modul zabili velrybáři.
Dánský kreslený film z roku 1984. V SSSR byl uveden v kinech v roce 1991. Toto byla poslední zahraniční karikatura, která byla vydána v SSSR. Koncem roku 1991 země přestala existovat.
Tímto dílem završuji globální exkurzi do historie na toto téma. Jsem si vzpomněl všech 50 zahraničních celovečerních kreslených filmů, které se promítaly v kinech za SSSR.
Část 1 – 17 kreslených filmů, které mě napadají častěji
Část 2 – 17 Východoevropské karikatury
Napište, které karikatury ze seznamu si pamatujete? Které jste sledovali? Vzpomene si někdo na historky z dětství o chození do kina?
