Uveitida je obecný název pro zánětlivý proces v choroidu oka. Uveitida různé lokalizace tvoří asi polovinu případů zánětu v oční bulvě. Různé zdroje krevního zásobení a inervace způsobují rozdílné projevy a klinické obrazy různých typů uveitid.
Nejzávažnější projevy se vyskytují při intrauterinní infekci dětí: v 70-80% je vidění prudce sníženo a vede k invaliditě.
Klasifikace
Uveitida oka je klasifikována:
a) přední (s poškozením duhovky – iritida, ciliární tělísko – cyklitida, obě struktury – iridocyklitida);
b) zadní (s poškozením cévní vrstvy – choroiditida, s postižením sítnice – chorioretinitida, zrakový nerv – neurochoriretinitida);
c) celkové poškození uveálního traktu – panuveitida.
2) Podle charakteristik klinického průběhu:
a) akutní – trvají méně než 3 měsíce;
b) chronická – doba trvání onemocnění je delší než 3 měsíce;
c) chronická recidivující (exacerbace více než 2krát – často se opakující).
a) endogenní. Zabírají asi 70 % celkové struktury uveitidy. Příčinou jsou systémová onemocnění (Bechtěrevova choroba, revmatoidní artritida, Behcetova choroba aj.), ložiska chronické infekce, alergie atd.;
b) exogenní. Způsobují je bakterie, viry, plísně apod., které pronikají do nitrooční dutiny při poranění nebo perforaci vředu.
Příčiny uveitidy
Patogen může proniknout jak zvenčí – při úrazech, chirurgických zákrocích, tak zevnitř – přenosem cévním řečištěm z ložisek chronické infekce (zuby, orofaryng, tuberkulóza a syfilitická ložiska).
Druhým nejčastějším je uveitida na pozadí systémových onemocnění: revmatoidní artritida, Reiterův syndrom, revmatismus, psoriáza atd.
Tato patologie často doprovází oční onemocnění: odchlípení sítnice, perforovaný vřed rohovky, těžká keratitida a skleritida, rozvíjející se po chirurgických zákrocích pro kataraktu, glaukom atd.
Uveitida je charakterizována těžkým, dlouhodobým, recidivujícím průběhem na pozadí diabetes mellitus a onemocnění pojivové tkáně.
Příznaky a diagnóza
Závažnost a projev příznaků oční uveitidy závisí na její lokalizaci (přední nebo zadní), stupni patogenity patogenu a celkovém stavu těla pacienta.
Přední uveitida se ve své akutní formě projevuje jako jasné zarudnutí, tzv. perikorneální injekce – halo hyperémie kolem rohovky. Je možná smíšená injekce – celkové zarudnutí celé oční bulvy. Bolestivost se zvyšuje, vidění je rozmazané, oko slzí, pohled do světla bolí. Lékař při vyšetření pacienta zaznamená zúžení zornice, výpotek a buněčnou suspenzi v předním segmentu. Ve většině případů je pozorována oční hypertenze.
Při subakutní nebo exacerbaci chronické uveitidy oka jsou příznaky méně výrazné, vyhlazené – je mírné zarudnutí oka, mírná bolestivost, plovoucí opacity v zorném poli.
Častými komplikacemi přední uveitidy oka jsou srůsty pupilárního okraje duhovky s pouzdrem čočky – zadní synechie, sekundární glaukom, katarakta, edém makulární zóny sítnice.
Při lokalizaci převážně v zadních partiích – zadní uveitida oka – příznaky zahrnují rozmazané vidění, velké množství plovoucích zákalů v zorném poli, které mění svou polohu při změně pohledu, zkreslení tvaru a velikosti předmětů.
Komplikacemi zadních forem lokalizace uveitidy jsou otoky a neprokrvení středu sítnice, poruchy prokrvení sítnice, její odchlípení, poškození zrakového nervu.
Výsledkem těžkých forem zadní uveitidy nebo panuveitidy je často slepota nebo slabozrakost, což vede k invaliditě pacienta.
diagnostika
Diagnostická opatření nutně zahrnují nejen vyšetření očním lékařem, ale také konzultace s příbuznými specialisty – terapeuty, revmatology, dermatology, alergology atd.
V ordinaci oftalmologa je třeba provést následující:
- autorefraktokeratometrie a testování zraku bez/s korekcí;
- tonometrie – měření nitroočního tlaku;
- vyšetření předního segmentu oka pod mikroskopem (biomikroskopie). V této fázi se identifikují známky přední uveitidy – suspenze buněk, exsudát, precipitáty na endotelu rohovky, změny na duhovce, přítomnost srůstů, změny ve sklivci;
- oftalmoskopie – vyšetření očního pozadí. Nejinformativnější je oftalmoskopie prováděná po rozšíření zornice. Navíc instilace mydriatika při uveitidě oka, rozšiřující zornici, „rozbíjí“ splynutí mezi duhovkou a čočkou, zlepšuje cirkulaci nitrooční tekutiny a slouží jako prevence oční hypertenze. Při vyšetření fundu se objasňuje „zájem“ zadního segmentu o zánětlivý proces: fokální změny sítnice, její edém, ischemie, postižení terče zrakového nervu atd.
Pokud jsou optická média neprůhledná, provede se ultrazvuk. Z dalších diagnostických manipulací se v případě potřeby provádí gonioskopie (zjištění přítomnosti exsudátu, adhezí, nově vytvořených cév v rohu PC) a v průhledných optických médiích – OCT (optická koherentní tomografie sítnice a zrakového nervu).
Gonioskopie – vyšetření úhlu přední komory – při uveitidě může odhalit exsudát, srůsty, neovaskularizaci duhovky a úhel přední komory oka.
Pro adekvátní léčbu uveitidy je mimořádně důležitá laboratorní diagnostika: ELISA (stanovení protilátek tříd M, G) na původce toxoplazmózy, cytomegaloviru, herpesu, chlamydií, mykoplazmat a dalších infekcí. Provádějí obecný a biochemický krevní test, obecný test moči atd.
Pokud je podezření na tuberkulózní etiologii procesu, ftiziatři se podílejí na diagnostice a léčbě oční uveitidy a předepisuje se rentgen plic a Mantouxův test.
Léčba uveitidy
V naprosté většině případů se uveitida léčí na specializovaném očním oddělení. V nemocničním prostředí je možné dynamicky sledovat pacienta na denní bázi, zapojovat do konzultací lékaře příbuzných oborů a sledovat změny laboratorních parametrů.
Léčba uveitidy zahrnuje terapii nejen očních projevů, ale i základního onemocnění, proti kterému se vyvinul nitrooční zánět.
Steroidní léky (prednisolon, dexamethason, diprospan atd.) jsou široce používány v terapii ve formě očních kapek, parabulbárních, subkonjunktiválních, intramuskulárních a intravenózních injekcí, stejně jako ve formě tablet a mastí. Používají se i léky ze skupiny nesteroidních antirevmatik – diklofenak, broxinak, nevonac, ibuprofen. Při nízké účinnosti se k léčbě uveitidy používají systémová imunosupresiva.
Při stanovení infekční povahy jsou předepsány antibakteriální a antivirové látky, a to jak lokálně, tak systémově.
Mydriatika se používají k porušení srůstů – zadních synechií – při léčbě očních uveitid. Léky, které rozšiřují zornici – atropin, cyklopentolát, tropikamid – se často střídají s instilací miotik, čímž vzniká u žáka jakousi „léčebná gymnastika“, která brání vzniku nových srůstů.
Předpisy jsou doplněny antihistaminiky a v případě zvýšeného nitroočního tlaku – antihypertenzivními kapkami.
Léčba uveitidy je dlouhodobá; i při adekvátní terapii vedou středně těžké a těžké formy k významné ztrátě zraku a komplikacím.
Dnešní zapsaný termín: 13
Přečtěte si s tímto článkem:
Blefaritida je zánět okrajů očního víčka. Bez ovlivnění zrakových funkcí tato patologie způsobuje značné nepohodlí a snižuje kosmetickou přitažlivost.
Odborníci si všimli, že neustálá práce venku, pod spalujícím sluncem, v prašných výrobních podmínkách způsobuje nadměrné vysušení sliznice, rozvoj zánětlivých procesů a tvorbu pterygoidní panenské blány.
Herpetická keratitida je onemocnění, které se vyvíjí, když se herpes virus dostane na rohovku oka. Nejčastěji toto onemocnění postihuje malé děti, jejichž věk ještě nepřesáhl 5 let, ale může se objevit i u dospělých pacientů.
