Afričtí papoušci šedí (šedí) vykazují kognitivní schopnosti sedmiletého dítěte a mají komunikační schopnosti jednoho a půl až dvouletého dítěte. Zároveň mohou hlasově zakódovat své odpovědi, posoudit pravděpodobnost určitých událostí a také se naučit spojení mezi předměty a symboly, které je reprezentují.
Během několika posledních desetiletí se vědci hodně naučili o schopnostech papoušků šedých, ale musíme pokračovat ve studiu těchto ptáků. Irene Pepperberg, světoznámá vědkyně a profesorka z Harvardské univerzity, o tom hovořila na St. Petersburg State University na otevřené přednášce „Mentální a komunikativní schopnosti papoušků šedých“. Přednáška se konala v rámci III. mezinárodní vědecké konference „Neurobiologie jazyka a řeči“.
Mezinárodní vědecká konference „Neurobiologie jazyka a řeči“ se na St. Petersburg State University koná již potřetí v rámci realizace velkého interdisciplinárního výzkumného projektu „Kognitivní neurobiologie procesů učení a vnímání jazyka“. Projekt se stal vítězem megagrantové soutěže ruské vlády. Výzkum probíhá pod vedením profesora Jurije Shtyrova, absolventa Petrohradské státní univerzity, neurofyziologa, vedoucího laboratoří magneto- a elektroencefalografie na Aarhus University (Dánsko).
„Všichni víme, že v jakékoli oblasti vědění existuje mnoho vědců, kteří po desetiletí usilovně pracují a dosahují jen skromných výsledků. Jsou tací, kteří mají to štěstí, že učiní objev a významně přispějí ke svému oboru znalostí. A je pár těch, kteří se stanou revolucionáři. Po jejich práci už věda nezůstává stejná. Profesorka Irene Pepperberg je jednou z nich. Jak řekla další slavná vědkyně Rita Levi-Montalcini, nositelka Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii: „Nevěřím, že by věda byla v zásadě možná bez intuice.“ Když Irene Pepperberg vystudovala MIT a poté Harvard, neměla žádné vzdělání ani v kognitivních vědách, ani ve studiích na zvířatech. Měla však silnou intuici, sebevědomí a odvahu zcela změnit rozsah svých vědeckých zájmů. Navíc tato oblast – komunikační schopnosti ptáků – byla tehdy prázdným místem. Mnoho vědců se navíc domnívalo, že tento problém by se neměl vůbec řešit. Nyní, po 40 letech výzkumu, víme, že komunikační schopnosti ptáků jsou docela působivé. Papoušci šedí mohou například používat rozsáhlou slovní zásobu k navázání komunikace s lidmi,“ představila přednášejícího Olga Shcherbakova, kandidátka psychologických věd, docentka na St. Petersburg State University (Katedra obecné psychologie).
Například papoušci šedí se mohou naučit a používat několik stovek slov. To dokázal nejslavnější africký papoušek šedý, testovací subjekt a blízký přítel Irene Pepperbergové Alex. Mimochodem, jeho jméno je zkratkou názvu vědeckého projektu – Avian Learning Experiment, což v překladu znamená „zkušenost s učením ptáků“. Jak řekla profesorka, začala Alexe učit anglická slova, když mu byl jeden rok. Dnes hodně pracuje s dalším testovacím subjektem – papouškem Griffinem. S tréninkem začal ve třech a půl měsících.
Samozřejmě existuje určitý limit na počet slov, která papoušci dokážou ovládat a ovládat. Mým cílem však nikdy nebylo neustále rozšiřovat slovní zásobu mých papoušků. Bylo pro mě důležité, aby znali správná slova pro výzkum.
Profesorka Harvardské univerzity Irene Pepperbergová
Profesorka v rámci svého výzkumu prokázala, že papoušci jsou schopni si zapamatovat a používat názvy předmětů, rozlišovat barvy, tvary a čísla. Papoušci tak dokážou rozlišit předměty stejné barvy, ale odlišného tvaru a složení. Operují s pojmem kategorie: stejný nebo odlišný, více či méně atd. Irene Pepperberg prokázala, že papoušci nejen napodobují lidi, ale rozumí tomu, o čem mluví. To znamená, že jsou schopni budovat vědomou komunikaci s člověkem. “Ale ptáci spolu samozřejmě stále komunikují ve svém vlastním jazyce – ptačí řeči,” řekl profesor.
Navíc ukázala, že papoušci mají v mozku oblast, která je funkčně ekvivalentní neokortexu primátů. Neokortex je část mozkové kůry, která je zodpovědná za komplexní duševní funkce a u člověka zajišťuje realizaci řeči. „Tato oblast u papoušků je větší nebo srovnatelná s oblastí primátů stejné tělesné hmotnosti. Papoušci však mají v této oblasti v průměru dvakrát více neuronů,“ poznamenala Irene Pepperberg.
Jeden z nejzajímavějších experimentů, které výzkumník provedl, ukázal, že papoušci šedí jsou schopni posoudit pravděpodobnost událostí a používat metodu eliminace ne horší než pětileté děti. Například při experimentu se čtyřmi kelímky vědci vložili do jednoho z kelímků v každém páru pamlsek – nějaké chutné jídlo pro papouška. Pokud otevřete první šálek a ukáže se, že je prázdný, můžete klidně otevřít druhý – určitě tam bude pamlsek. Pokud se ale rozhodnete okamžitě zkusit štěstí s druhým párem kelímků, pak je pravděpodobnost úspěchu poloviční. Prázdný kelímek můžete znovu otevřít. Chytrý Griffin si to uvědomil dostatečně rychle a dal přednost „ptákovi v ruce“.
Intelektuální potenciál afrických papoušků šedých ještě nebyl plně odhalen. Irene Pepperberg vyjádřila naději, že nová generace vědců přispěje k rozvoji této oblasti výzkumu. Ona sama se svým týmem pokračuje v projektu zahájeném před 40 lety a pomáhají jí v tom papoušci Griffin a Tina.
Další otevřené přednášky v rámci konference „Neurobiologie jazyka a řeči“ se budou konat 3. a 5. června. Michael Corballis, profesor na University of Auckland (Nový Zéland), přednese prezentaci na téma „Původ jazyka: Darwinovský pohled“ a Luciano Fadiga, profesor na University of Ferrara (Itálie), bude hovořit o senzomotorických složkách. řeči a co o nich říká neurověda.
