Hematom, lymfatická exstirpace, kopřivka, absces. „Bump“ a „bump“ jsou různé!
Autor: Ekaterina Sorokina
Sval „nabobtnal“, objevila se „boule“, kůň se „opásal“ – tyto podivné pojmy zná mnoho jezdců na koních, ale diagnóza může mít různé důvody.
Nejprve bych chtěl majitelům vzkázat – neléčit zvíře podle fotografie nebo internetu! Jakékoli zdánlivě stejné „boule“ mohou mít zcela odlišný původ a volba léčby bude vždy záviset na diagnóze.
Ve své praxi pozoruji následující příčiny „nevysvětlitelných nádorů“ na těle koně:
• hematom/lymfoexvazát (80 % případů)
• kopřivka (10 % případů)
• absces (asi 3–5 % případů)
• vzácné patologie (0,1–1 % případů)
Hematom a lymfatická exstirpace
Příčinou hematomu nebo lymfoextravasace jsou poranění kůže při zdolávání, modřiny při pádu nebo údery jiných koní. Hematom se zase liší od lymfatické extravazace, neboť v prvním případě dochází k prasknutí cév a výronu krve do podkoží, mezisvalového prostoru nebo podkoží. Lymfatická extravazace je uzavřené poškození tkáně, doprovázené prasknutím lymfatických cév a nahromaděním lymfy ve vzniklé dutině. Někdy se tyto dvě patologie vyskytují současně, pak můžeme mluvit o hemolymfoextravasátu.
Klinické příznaky kopřivky v počáteční fázi jsou často stejné, popsané před 2000 lety a zahrnují 5 indikátorů: zarudnutí (rabor), otok tkáně (nádor), teplo (calor), bolest (dolor) a dysfunkce (funktio laesa). Je obtížné identifikovat jeden z těchto znaků u zvířete – zarudnutí, protože přítomnost srsti skrývá barvu kůže. Následně se otok ohraničí od okolních tkání a při palpaci může začít kolísat.
Je obtížné zaměnit projevy alergické reakce s traumatickým poraněním, protože kopřivka je nejčastěji charakterizována rychlým rozvojem, mnohočetnými papuly (někdy plaky) zvednutými nad povrchem kůže, angioedémem hlavy a krku a svěděním. Nebudou ale žádné známky akutního zánětu (bolest, zvýšená lokální teplota).
Abscesy jsou u koní poměrně časté, a to především kvůli cizímu předmětu v ráně nebo bakteriálním agens přicházejícím do kontaktu s porušenou kůží. Abscesy se vyvíjejí po dlouhou dobu a mají podobné známky a symptomy jako hematom nebo lymfatická extravazace. Vynikajícím faktorem bude struktura abscesu a jeho obsahu. Když absces dozraje, vyvine se pyogenní membrána – vnitřní stěna hnisavé dutiny vytvořené tkáněmi obklopujícími zdroj zánětu (projev normální ochranné reakce těla). Pyogenní membrána je vystlána granulační tkání, ohraničuje purulentně-nekrotický proces a produkuje exsudát. Nebezpečí pro koně v přítomnosti abscesů kůže a pod ní ležících orgánů je možnost vylití hnisu (flegmóna), rozvoj endotoxémie (zvýšené hladiny produktů rozkladu mikroflóry v krvi) a laminitidy.
Ultrazvuk pro diagnostiku
Z větší části lze diagnózu stanovit provedením důkladné anamnézy a klinického vyšetření koně, včetně palpace, fyzikálního vyšetření k vyloučení kulhání v akutním procesu a termometrie. Některé patologie je však obtížné diagnostikovat jednoduchým vyšetřením, je třeba se uchýlit k dalším diagnostickým metodám.
Pro zhodnocení útvaru většího než 3-5 cm je ideální ultrazvukové vyšetření. Pomocí ultrazvukového skeneru můžete získat vysoce kvalitní obraz podkladových tkání v místě patologického procesu, předběžně posoudit hloubku výskytu, přítomnost nebo nepřítomnost kapsle, cizí předměty (například střípek, drát ); pochopit, zda existuje tekutina a jaká je její hustota (to je důležité pro diferenciální diagnostiku abscesu z hematomu nebo lymfatické extravazace).
Aspirace jemnou jehlou
Další diagnostickou metodou, používanou stejně často jako ultrazvuk, je aspirace tenkou jehlou. S jeho pomocí získáme určité množství obsahu z otoku, načež se provede kvalitativní a kvantitativní posouzení tečky a lze rychle provést stěr pro posouzení buněčného složení. Tato metoda odlišuje abscesy a lymfatické extravazace, cysty nebo novotvary od edému jednoduché tkáně.
Aspirace tenkou jehlou je snadná a levná diagnostická metoda, která často nevyžaduje použití sedativ. Použití barviv určených k téměř okamžitému diferencovanému barvení biologických produktů umožňuje předběžnou analýzu tečkovaného na zavolání bez nutnosti dlouhého čekání na laboratorní výsledky. Například přítomnost velkého počtu makrofágů, neutrofilů a různých druhů bakterií v nátěru nám umožňuje učinit předpoklad o hnisavém procesu.
V závislosti na diagnóze může léčba zahrnovat konzervativní i chirurgické metody. V běžné praxi mohou být a měly by být použity chladicí postupy, jako jsou ledové obklady, před příjezdem veterináře. Chlad zužuje průsvit cév, snižuje otoky a bolest v poškozené oblasti.
Veterinář na ošetření hematomy může doporučit použití léků NSAID ke snížení otoku tkáně a bolesti. Zevně se používají masti a gely s rozlišujícím účinkem (například Dimexide, Diclofenac, Troxerutin).
Poměrně často v konzervativní terapii používáme novokainové blokády.
Novokainová blokáda je metoda nespecifické patogenetické terapie založená na redukci silného dráždění v patologickém ložisku. Tento postup vypne periferní inervaci, což má za následek úlevu od bolesti. Novokain, který působí jako slabé dráždidlo, zlepšuje trofismus tkání. Přidání glukokortikosteroidů a antibiotik umožňuje získat dlouhotrvající lokální protizánětlivý účinek. Použití novokainových blokád je však v léčbě kontraindikováno abscesy, protože zavedení léků v blízkosti kapsle abscesu může vést k jejímu prasknutí a rozlití hnisavého exsudátu.
Volbou léčby abscesu je vždy chirurgická intervence, která spočívá v otevření pouzdra abscesu, drenáži jeho dutiny a lokálním a systémovém podání antiseptik a antibiotik.
Léčba lymfoextravasát komplikované tím, že lymfa má špatnou koagulabilitu a pod jejím vlivem dochází k maceraci pojivové tkáně. Použití chladu, tepla, masáže tedy zvýší průtok tekutiny a zvýší otoky. Při léčbě je vhodnější odpočinek.
U drobných lymfatických extravazací se osvědčuje použití tlakových obvazů s následným vyprazdňovacím vpichem s následným zavedením dráždivých látek do dutiny ke stimulaci zánětu a trombózy lymfatických cest. Tyto postupy je obvykle nutné několikrát opakovat.
Pro urychlení hojení se stěna lymfatické extravazační dutiny přiblíží k sobě přiložením stehu s válečky.
Jak můžeme vidět z výše uvedeného, klinické příznaky, které vypadají stejně, mají často různý původ a vyžadují vhodnou léčbu. Diagnóza „naslepo“ (na internetu, z fotografií a podle zásady: „měli jsme takový případ“) proto dává kontroverzní nebo negativní výsledky, což umožňuje vznik závažných komplikací u původně jednoduchého onemocnění.
Ale všem zbytečným problémům se lze vyhnout kontaktováním veterináře a okamžitým zahájením kompetentní a včasné léčby.
