“Duchovní úroveň člověka je určena tím, jak člověk rozumí kočce” – Bernard Show.
“Ukažme více pozornosti, tolerance a respektu k názorům ostatních lidí – to je vše.” — Gennadius.
— O zveřejňování obrázků na fóru, O reklamě na fóru
Stránky: 1
- seznam
- » Obecné rozhovory o psech
- » Jak si pes vybírá majitele?
#1 07. srpna 2011 23:47:32
Shayne Zvědavý Registrováno: 07 Zprávy: 2011
Jak si pes vybírá svého majitele?
Ahoj všichni. Zajímá mě váš názor, jak si pes vybírá majitele v rodině? Nemůže to být tak, že se pes chová ke všem v rodině stejně? Má být jen jeden majitel?
#2 08. srpna 2011 00:38:35
Max Payne Příchod Registrováno: 07 Zprávy: 2011
Re: Jak si pes vybírá majitele?
Pro psa je rodina smečka. Místo psa je v hierarchii smečky nejníže. Pes by si ho neměl vybírat, protože se v určité fázi snaží obsadit nejvyšší postavení, na toto místo ho musí umístit ostatní členové jeho smečky – lidé.
#3 08. srpna 2011 01:17:53
Shayne Zvědavý Registrováno: 07 Zprávy: 2011
Re: Jak si pes vybírá majitele?
Všichni členové rodiny se o něj ale mohou starat, krmit ho a venčit.
#4 08. srpna 2011 15:03:45
Pikaska Pět minut k zoologovi Registrováno: 16. prosince 2010 Zprávy: 3482
Re: Jak si pes vybírá majitele?
Pes zpočátku identifikuje vůdce-vůdce rodiny smečky. Vhodné jsou ale i případy, kdy je majitelem psa teenager, za předpokladu, že se do výchovy, venčení, výcviku zapojuje pouze on.
#5 08. srpna 2011 15:33:00
Voronina Pět minut k zoologovi Registrováno: 05. května 2011 Zprávy: 2369
Re: Jak si pes vybírá majitele?
Max Payne:
Pro psa je rodina smečka. Místo psa je v hierarchii smečky nejníže. Pes by si ho neměl vybírat, protože se v určité fázi snaží obsadit nejvyšší postavení, na toto místo ho musí umístit ostatní členové jeho smečky – lidé.
To je pravda (alespoň v naší rodině).
#6 08. srpna 2011 19:55:18
havíř Milovník zvířat Registrován: 27. ledna 2011 Příspěvky: 254
Re: Jak si pes vybírá majitele?
Shayne to napsal velmi správně, všichni členové rodiny se o něj mohou starat a krmit ho. Ale pro psa bude VŽDY JEDEN majitel, bez ohledu na to, jak se na něj díváte. Ano, umí naslouchat, hrát si se všemi členy rodiny a být nejnižší v hierarchii (až do určitého bodu). Hodina X (extrémní situace) vše je hned vidět KDO pes bude ignorovat KDO bude poslouchat. Pes přece není člověk, nemyslí lidsky, ale vybírá si dominantu pro SEBE a to je vše. V závislosti na parametrech je zde pravděpodobně mnoho možností.
#7 09. srpna 2011 23:12:13
Hot Pět minut k zoologovi Registrováno: 17. května 2010 Zprávy: 3149
Re: Jak si pes vybírá majitele?
Shayne:
Ahoj všichni. Zajímá mě váš názor, jak si pes vybírá majitele v rodině? Nemůže to být tak, že se pes chová ke všem v rodině stejně? Má být jen jeden majitel?
Majitel psa je ten, na kom závisí. Celý život neboli základní parametry života psa se skládají ze dvou činností: venčení a krmení. A zdá se mi, že kdo tomu vládne, je majitel.
Alespoň jsem si toho všiml u svých tří psů.
#8 18. dubna 2013 19:12:16
Buffy Pět minut k zoologovi Od: Minsk Registrováno: 19. října 2012 Zprávy: 2098
Re: Jak si pes vybírá majitele?
Horký:
Shayne:
Ahoj všichni. Zajímá mě váš názor, jak si pes vybírá majitele v rodině? Nemůže to být tak, že se pes chová ke všem v rodině stejně? Má být jen jeden majitel?
Majitel psa je ten, na kom závisí. Celý život neboli základní parametry života psa se skládají ze dvou činností: venčení a krmení. A zdá se mi, že kdo tomu vládne, je majitel.
Alespoň jsem si toho všiml u svých tří psů.
Souhlasím.Občas jiní členové rodiny krmí a venčí,ale já jsem byl pro psy vždy hlavní a oni mě ochrání.S ostatními členy rodiny chodí jen čůrat,ale byl tam buldok,ta ne jít ven s kýmkoli kromě mě – trpělo 12 hodin. (Můj pracovní den.) Takže pokud chcete být majitelem psa, venčte se, krmte, cvičte s ním.
Problémy s chováním psa často vznikají, protože majitel nerozumí potřebám psa a tomu, jak jsou vyjádřeny. K problémům vede i rozpor mezi povahami nebo schopnostmi majitele a psa. Příklady negativního sociálního kontaktu.
Mluvili jsme o sociálním kontaktu mezi majitelem a psem na příkladu pozitivního kontaktu [1, 2]. Kromě tohoto tématu chci uvést příklady negativního sociálního kontaktu. Je samozřejmé, že pokud majitel psa bije nebo ho jiným způsobem týrá, pes se brzy stane depresivním nebo nervózním a bojácně-agresivním [3]. Jsou však majitelé, kteří svého psa milují celým svým srdcem, ale díky nesrovnalosti mezi povahami nebo schopnostmi psa a majitelem, pes stále trpí komunikací se svým majitelem. V důsledku toho se u ní objevují problémy s chováním.
Majitel je velmi hlučný
Majitel je velmi energický, mluví nahlas, tříská dveřmi, poslouchá hlasitou hudbu, neustále psa dost hrubě mazlí, neustále na něj mluví hromovým hlasem, ruší ho ve spánku, kdykoliv se mu zachce. Pokud se pes nechová tak, jak chce, nic ho nestojí hrubé stažení. Zároveň je pes od přírody plachý a mírný. Takové zacházení v ní vyvolává ještě větší strach, protože každý projev drzosti majitele je pro ni velkým stresem. Problémy chování jsou jakékoli poruchy chování charakteristické pro stres: nadměrné, nervové štěkání, zvýšená podrážděnost, poruchy trávení a spánku, zvýšená reakce na zvuky a mnohé další [4, 5, 6].
Viděl jsem jeden takový pár: můj pes se rozhodl pozdravit malého, nejistého křížence, který šel na vodítku za svým majitelem. Majitel byl obrovský. Kráčel po silnici a táhl za sebou svého psa. Když se k nim můj pes přiblížil, majitel svého psa odtáhl a křičel na ni, že také natáhla ruku na mého psa, protože chtěla pozdravit. Zároveň také vyhodil nohu dopředu, aby se můj pes vzdálil od svého psa. Drzost toho muže byla tak hnusná, že jsme se pohádali. V tu chvíli se pes nesměle třásl u nohy majitele. Bylo mi jí opravdu líto. Usoudil jsem, že její majitel je opravdový flákač. Uplynulo několik dní. Když jsem procházel kolem zmrzlinárny u jednoho ze stolů, znovu jsem si všiml tohoto muže. Smyslně se povaloval na židli. Jeho pes ležel vedle něj na polštáři, ve stínu deštníku. Měla na sobě úhledný postroj, který obepínal její dobře živené boky. Její kůže byla lesklá. Bez ohledu na to, kolikrát jsem tento pár potkal, viděl jsem, že ten muž svého psa miloval a snažil se, aby byl jeho život bezstarostný, odháněl ostatní psy. Toto je typický příklad toho, jak milující majitel není dostatečně pozorný k potřebám a vnímání svého zvířete, a přestože pro ni chce to nejlepší, vytváří problémy tím, že v jejím sociálním prostředí vytváří stres.
Přehnaná péče o psa
Ve vlaku cestovala dívka se svým psem, mixem čivavy. Celou cestu se dívka velmi zajímala o to, jak se pes cítí: neustále ho vyndávala z přepravky, brala do náruče a hladila, líbala. Pes se přitom odvrátil a intenzivně se olizoval – takto se projevila signály smířeníže se jí tento postup nelíbí [7, 8]. Také se jí nelíbilo sedět na klíně svého majitele – pes si nemohl vybrat pohodlnou polohu. Takže trpěla několik hodin – celou cestu. Pak pes začal olizovat předměty kolem sebe. Majitel unesený laskáním ale z chování psa nepochopil, že pes má žízeň. Pokud by ji majitel nechal v přepravce, vytvořil útulné prostředí s dekou a závěsy a dal jí vodu, pes by si na přepravku zvykl a mohl by v budoucnu bez problémů cestovat ve vlaku. Ale protože ji panička neustále tahala a dávala jí žízeň, vytvořila si nepříjemné asociace s vlakem. Pokud by dívka přesně pochopila, co pes svými signály říká, nechala by psa vlastně na pokoji. Každopádně psi nemají rádi, když je neustále sbírají – a dávají to najevo signály smíření.
Příliš vybíravý, nervózní, chaotický majitel
Stává se, že se páníčci naštvou a trápí se natolik, že se pes, pokud je přirozeně jemný a vnímavý, stává také chaotickým a nervózním. Problémy s chováním mohou vzniknout z toho, že je zvíře neustále ve stresu. V důsledku toho budou problémy s chováním psa z repertoáru způsobeného stresem.
Příliš nejistý majitel, majitel s příliš měkkým charakterem
Majitel s příliš měkkou povahou má problémy se psy se silnější povahou. Tito psi se často nazývají „dominantní“ nebo „dominantní“. Nyní již víme, že koncept „dominance“ je chybný a celá teorie dominance byla vyvrácena. Deformace vztahu mezi majitelem a psem, ve kterých se pes snaží užít si co nejvíce svobody, nemluví o „dominanci“, ale prostě o tom, že pes vidí slabost majitele a snaží se toho využít k například pomoci si sama, převzít iniciativu, když je majitel neaktivní. Podobné vztahy se vyvíjejí i mezi lidmi: každé dítě například při poznávání světa a přivykání si na své sociální prostředí jednou začne využívat volně dostupné zdroje. A pokud mu nikdo neřekne „Ne!“, věří, že by to tak mělo být. Takové děti pak nazýváme „nevychované“. Proč v tomto případě nazýváme naše psy „dominantními“? [9]
Autoritářský majitel, který nadměrně kontroluje svého psa
Majitel se ke psu chová jako k cínovému vojákovi: neustále psovi velí a snaží se regulovat každý jeho pohyb. V důsledku toho pes ztrácí sebevědomí. Už se neodvažuje projevovat svou vůli a přestává myslet na sebe. To vše vede k problémům s chováním. Viděl jsem takový pár. Majitelka byla do zvířat šíleně zamilovaná a svého psa doslova vymodlila. Nemohla ale pochopit, že neustálým upravováním svého chování své zvíře týrá.
Neslučitelnost schopností a potřeb psa a majitele
Majitel byl zřejmě nemocný a při venčení psa celou dobu seděl na lavičce. Zároveň se bála pustit psa samotného na vzdálenost větší než pár metrů, to znamená, že mladý pes byl se vší potřebou pohybu skutečně znehybněn. Postupem času začala pociťovat stres, který se projevoval tím, že se pes pohyboval velmi pomalu, její pohled zhasl, dívala se tupě před sebe a silně slintala. Myslím, že uplyne ještě trochu času a pejsek to nevydrží a přilne ke svému majiteli, protože celý její vzhled psa naznačoval, že její trpělivost je na hranici svých možností. Majitel to neviděl! Pak se tento případ bude nazývat „náhlá agrese“. Možná trenér řekne, že pes potřebuje speciální výcvik nebo že je „dominantní“. Nikdo se nebude ptát, co ji do tohoto stavu přivedlo, protože trenéři a zvířecí psychologové jsou zvyklí léčit příznaky a nezkoumat celý komplex okolností kolem psa.
Majitel příliš mluví a neví, jak psa „naslouchat“.
Náš soused jde s boxerem. Když jde tento pár po ulici, každý kolem nich chce rychle projít nebo si alespoň zacpat uši, zatímco žena neustále mluví a vypráví svému psovi nekonečné historky. Pes ji prosí, aby držela hubu, a dává najevo signály smíření, že je jí to nepříjemné. To ale hostitelka, unesená svým projevem, nevidí. Není divu, že takový pes neposlouchá: neustálé chrastění to vedlo k tomu, že veškerá řeč majitele se změnila v nepřetržitý hluk a pozornost zvířete se vypnula: pes již nerozlišuje povel od chrastění. Pokud už tedy na cvičišti neslyší povely, je to jen důsledek jejích rodinných poměrů.
Představy majitele o módě přenesené na psa
Kousek od nás žije zvláštní pár: majitelka a její Jack Russell teriér. Hosteska miluje různé drobnosti, kterými je pověšeno veškeré její oblečení. Pejsek je ověšen i drobnostmi – šátky, náhubky, postrojem a obojkem a šperky. Pokud vezmeme v úvahu, že psi mají vysoce vyvinutý hmat, je jasné, že zvíře je drážděné takovým množstvím „ozdob“ na svém těle. To je vidět na tom, že pes je v depresi. Je možné, že tato deprese má i jiné důvody. Ale bling je jednoznačně jedním z nich. Ale může to být ještě horší – když majitelé používají psí parfémy, hrozné šampony, oblečení s pitomými kapucemi, které brání psovi v pohybu a normální komunikaci s příbuznými atd.
Nadměrné zatížení
Jsou velmi sportovní majitelé, kteří věří, že i pes by měl být neustále v pohybu a čím více, tím lépe. U takových psů začíná časem chronický stres [4]. Projevuje se především zvýšenou aktivitou, silným, častým štěkáním, neklidem, skákáním po lidech, prudkými reakcemi na všechny události. O takových psech říkají, že jsou „neposlušní“, nebo vysvětlují porušení tím, že pes si „rád hraje“. Majitelé zároveň svými pozitivními reakcemi (například smích) toto chování psa navíc upevňují. Extrémně aktivní pes se však často unaví. Řešením mnoha problémů s chováním je zavedení antistresového programu zaměřeného na snížení průměrné úrovně stresu zvířete postupným snižováním fyzické aktivity.
Pes necítí podporu od majitele
Majitel je velmi nejistý, hysterický a chaotický člověk. Pes, pokud je sám plachý, v takovém majiteli oporu nevidí. Proto se v kritických situacích, kdy je vyděšená, začíná doslova třást strachem a drobné obavy, které by se daly zbavit důvěry majiteli, přerůstají v problémy až fobie. Znám jednu rodinu, ve které se bázlivý pes bojí jít ven, když se ho jeho hysterický a bojácný majitel chystá vyvenčit. Schovává se pod pohovkou a celý se třese. Zároveň mu nedělá problémy chodit s vyrovnanou dcerou své paní. Důvodem strachu psa je sousedův pes, kterého se už dlouho bojí. S dcerou majitele se tento strach zmenší natolik, že se pes rozhodne projít kolem dveří nepřítele na ulici.
Problémy chování a jejich řešení. Jak by měl pracovat zvířecí psycholog?
Všechny tyto příklady jasně ukazují, že jakákoliv korekce chování není kampaní „otázka-odpověď“ ve formě hotového receptu, ale celou studií sociální situace, ve které pes žije, jeho vztahu k majiteli. Sociální situace se samozřejmě skládá z mnoha parametrů, ale pozorováním interakce mezi psem a majitelem seriózní zvířecí psycholog mnohé odhalí důvody, což by mohlo vést k problémům s chováním. Často je práce prováděna s celou rodinou majitelů psa. Náprava tedy nezačíná sestavením výcvikového plánu, ale takovým pozorováním, následovaným vysvětlením nápravy postojů a chyb majitele při zacházení se psem.
Pokud zvířecí psycholog neříká nic o kontaktu samotném, ale snaží se již „léčit“ psí psychiku, okamžitě nabízí hotový recept, pak je selhání jakékoli výcvikové metody zaručeno a způsob práce zvířecího psychologa lze s jistotou označit za neprofesionální. K profesionalitě patří i znalosti z psychologie člověka. Vztah mezi majiteli a psem lze do určité míry typizovat, což usnadňuje práci zoopsychologa. Zkušenému zvířecímu psychologovi stačí k vyjasnění situace jen pár minut, aby z pohybů, tónu a komunikativních projevů psa a majitele pochopil, zda je ve vztahu harmonie nebo je tento vztah „pokřivený“ [10].
Upravením kontaktu mezi majitelem a psem se dá do pořádku i chování psa a odstraní se některé problémy. Zvíře se uvolní, posílí se jeho spojení s majitelem a vyvine se u něj přirozená touha poznávat svět a učit se.
Dodatečné čtení
- Olga Kazharská. Sociální kontakt se psem.
- Ljubov Žižina. Existuje kontakt! O sociálním kontaktu mezi člověkem a psem.
- Olga Kazharská. Černá listina způsobů zacházení se psem.
- Clarissa von Reinhardt, Martina Nagel. Stres u psů. Nakladatelství Dogfriend, 2008.
- Olga Kazharská. Stres u psů.
- Olga Kazharská. Jemné známky stresu u psů.
- Turid Rugos. Dialog se psy: signály smíření. Nakladatelství Dogfriend, 2008.
- Turid Rugos. Zpráva na prvním sympoziu o psychologii psů v Moskvě, 2009.
- Olga Kazharskaya Je můj pes dominantní? Nakladatelství Dogfriend, 2011 (elektronické vydání).
- Olga Kazharská. Konzultace se zoopsychologem. Popis.
Autor: Olga Kazharskaya, Dogfriend Publishers.
