Aktivní verze webových stránek akvária je nyní k dispozici na adrese http://aquaria.ru. všechny materiály a registrace uživatelů aquaria2 vytvořené před 29.11.2011. listopadem XNUMX, blogy, témata fór, komentáře byly přesunuty na nové stránky.
Navigace
- Nejnovější publikace
- Nejnovější obrázky
- Všechny blogy
- Moje příspěvky
- Často kladené otázky (FAQ)
- Sběr novinek
V roce 1798 vyrazila vojenská výprava z Francie do Egypta lodí. Cílem generála Napoleona Bonaparta bylo dobýt severní Afriku. Aby mohl Bonaparte okamžitě ocenit dobytou zemi, získal povolení od tehdejší vlády Francie – Direktoria – vzít s sebou vědce – historiky, geografy, zoology, botaniky.
Zatímco francouzská armáda prováděla vojenské operace, vědci se zabývali výzkumem. Prozkoumali egyptské pyramidy a seznámili se s jemnými uměleckými rytinami starověku na kameni. Tyto reliéfní malby zobrazovaly lidi ve starověkých róbách, s vysokými účesy, mnozí s protáhlými lebkami. Bylo zřejmé, že to byli staří Egypťané. Jak si ale můžeme přesněji představit podobu Egypťana minulosti? Je kresba zcela věrná realitě nebo je snad stylizovaná?
Vědci se rozhodli obrátit na obrázky zvířat. Pokud jejich podoba na obrazech odpovídá tomu, jací skutečně jsou, znamená to, že lidé před mnoha staletími vypadali přesně takto. A zvířat vyobrazených na kamenech hrobek bylo víc než dost.
Vědci pozvali na radu mladého talentovaného zoologa, člena expedice. Byl to Geoffroy Saint-Hilaire – pozdější slavný vědec. Prozkoumali jsme kresby a zjistili jsme, že zvířata byla vyobrazena docela věrohodně. Jen na jednom místě Saint-Hilaire překvapeně zvedl obočí: na kameni byla vytesána ryba s enormně nafouklou hlavou a v nepřirozené poloze – ocas byl zvednutý a hlava téměř ležela na dně.
“Obávám se, že je to umělcova fantazie,” řekl Geoffroy. – Ryby obvykle takovou pózu nezaujímají, alespoň ne zdravé. Tyto ryby mám ve sbírce, ale nemají tak neúměrně velké hlavy.
Uplynula léta. Francouzští vědci opustili Egypt. A teprve ve druhé polovině minulého století se zde objevila vědecká expedice z Evropy.
Zoologové s velkým zájmem studovali reliéfní snímky z doby před třemi tisíci lety. Na těchto kresbách našli spoustu zajímavých věcí. Ale stále je zmátla ryba, která zvláštně zakřivila ocas vzhůru. A proč má tak neúměrně velkou hlavu s malým tělem?
“Opravdu, proč? “ podivil se jeden z vědců. – Ryba je přece vyobrazena tak realisticky, že hned poznáte, že jde o bultiho (tak tomu říkají místní). Ale tyran má normální poměr hlavy k tělu. Proč se starověký umělec, který tak věrně zobrazil jiné ryby, rozhodl změnit sebe v zobrazování tyrana?
“A pokud. – vědec dokonce vyrazil dech nad touto myšlenkou – co když starověcí věděli o této rybě více než my? Možná nevíme všechno o jejích zvycích?”
A šel do nejbližší vesnice zeptat se rybářů na bulti.
– Tyran. – blýskl mladý rybář svými sněhobílými zuby, – tuhle maličkost nechytíme. Kam to jde – jen nakrmit psy.
“To není ryba,” zasmál se druhý, “chytíme ti jinou rybu, větší a chutnější.”
– Nebo se možná ten pán zajímá o jedno tajemství tyrana? “ zeptal se třetí.
– Jaké tajemství? – otočil se k němu badatel rychlostí blesku.
– Jdi za starým Mohamedem, řekne ti to. . Stařec si dlouze žvýkal rty a rozvířil písek klackem, pak zvedl vybledlé oči k Evropanovi:
– Neodhalujeme nejniternější tajemství našich zemí a vod cizím lidem. Ale nepřišli jste k nám se zbraněmi a my vidíme, jak se každý den díváte do našich sítí. Milujete naše ryby stejně jako my a nijak jste nám neublížili. Proto vám prozradím tajemství kulky.
Kdysi dávno, když naši pradědové ještě neexistovali, žil vládce Horního a Dolního Egypta jménem Osiris. Naučil lidi kopat kanály, zavlažovat půdu a pěstovat na ní bohaté plodiny. Měl krásnou ženu – Isis, která světu propůjčila plodnost. Ale ten zlý, závistivý Seth žil také v Horním Egyptě. Zabil vznešeného Osirise, rozřezal jeho tělo na kusy a rozházel je po celém světě.
Nešťastná Isis hořce plakala. Nemohla se ani poklonit hrobu svého milovaného vládce. A pak Isis přísahala, že najde všechny kusy Osirisova těla, spojí je dohromady a svého manžela řádně pohřbí.
Dlouho se vzlykala po své rodné zemi a sbírala kusy těla Osirise. A když jsem posbíral skoro všechno, viděl jsem, že v boku chybí jen pár kousků. Znovu obešla celou zemi, ale nikde nic nenašla. Pak si uvědomila, že se musí podívat do bahnitého dna Nilu, ale opravdu v bahnité vodě něco najde? Vystoupila na břeh a hořce plakala.
Najednou vidí rybu, jak plave z vody a drží malý kousek v tlamě.
“Vezmi, ó Isis, jeden z kousků Osirisova těla,” řekla ryba. “Rád bych vám přinesl zbytek, ale moje ústa jsou příliš malá.”
Bohové tato slova slyšeli a nechali rybu nadměrně natáhnout. Ryba sestoupila ke dnu a vytáhla kusy Osirisova těla jeden po druhém.
Isis pohřbila tělo svého manžela. Její syn mezitím rostl a dospíval. Stal se úžasným a silným válečníkem, šel za Sethem a zabil ho. A jakmile zrádný Set padl, bohové Osirise vzkřísili a učinili z něj a jeho manželky Isis božstva plodnosti. Když se Isis stala bohyní, vzpomněla si na rybičku, která jí pomohla sesbírat tělo Osirise. A označila to božským znamením – od této chvíle tato ryba začala rodit své děti ústy. A tato ryba se jmenuje Bulti.
“Krásný mýtus,” řekl vědec, když starý muž zmlkl. – Ale slíbil jsi, že mi řekneš tajemství toho tyrana?
“Ale říkal jsem ti o něm, cizinče,” byl překvapený starý rybář. – Koneckonců, říkal jsem ti, jak si Isis všimla malé ryby.
“To je pohádka, starče,” řekl vědec.
– Musíš věřit pohádce. Chytni pár kulek, cizinče, dej je do sudu, třeba budeš mít štěstí.
“Je to všechno divné,” uvažoval vědec cestou domů. “Samozřejmě nejsem opilý a nejsem tak blázen, abych věřil, že rybí mládě se rodí z tlamy tyrana.” Proč ale stařec tak vytrvale radil hlídat ryby? Starý muž si váží své autority. Nebude takhle vtipkovat. Něco tady nehraje.”
Vědec u sebe neměl akvárium ani skleněnou nádobu. Chytil několik kulek a hodil je do kádě. Každý den chodil do kádě a díval se na ryby. A plavali a dováděli, jejich stříbrnofialové strany se třpytily na slunci. Uplynulo několik týdnů a v kádi se objevily mladé ryby. Nevypadali jako bezmocný potěr, který se nedávno vyklubal z vajec. “Možná je Bulti živorodá ryba?” – pomyslel si vědec. – Je to zvláštní, mezi rybami této skupiny zatím není známa ani jedna živorodá ryba. Ale odkud se tyhle potěry berou?”
Vědec začal ryby pozorněji sledovat. Nyní se tiše přiblížil ke kádi, prakticky se k němu připlížil. A pak jednoho dne uviděl uprostřed kádě, na světlém pozadí písku pokrývajícího dno, hejno drobných rybek. Všichni spolu plavali a neustále do něčeho klovali. Vědec udělal prudký krok ke kádi – a v tu chvíli se stala hrozná věc. Jedna z dospělých ryb přiskočila k hejnu a v mžiku spolkla všechen potěr!
– Oh, ty bestie! – vykřikl vědec zoufalstvím a už se chytal sítě, aby vytáhl rybu z temného kouta, kam vletěla, když ho náhle spálila náhlá myšlenka. “Přestaň,” zašeptal si pro sebe. – Jak je snědla? Stála hlavou dolů. Ocas nahoru! No ano, stejně jako na kresbě sakkárské hrobky. nemůže být? Ne, možná! Počkejte, počkejte, ale na basreliéfu před nosem této ryby umělec položil několik tahů na kámen. No, samozřejmě jsou tam doteky! A nikdo jim nevěnoval pozornost. Ale to nejsou nic jiného než obrázky potěru. Ano, ano, starověký umělec zobrazil tyrana ve chvíli, kdy jí svůj potěr. Ale proč je jí?
Přinesl židli, posadil se do stínu u kádě a požádal ho, aby ho nerušil. “Budu sedět až do večera a možná něco uvidím,” uvažoval.
Nebylo však třeba čekat do večera. Viděl jednu z ryb vyplavat doprostřed. “Jak to, že jsem si toho nevšiml dříve,” překvapilo vědce, “vždyť má úplně stejně velkou hlavu s tenkým tělem jako na basreliéfu.”
Ryba neklidně plavala tam, kde byla voda dobře prohřátá sluncem. Najednou sklonila hlavu dolů, přesně jako v basreliéfu, a. Vědcovy vlasy hrůzou vstávaly. Ryba otevřela tlamu a z tlamy jí vypadl živý potěr.
“Sakra,” zvolal vědec, “nějaká posedlost!”
Přitom se naklonil ke kádi, ryba okamžitě vstala se zdviženým ocasem a – zhzhik! – všechen potěr skončil v jejích ústech.
Vědec už ničemu nerozuměl. Chytil síť a chytil rybu.
“Dej mi ten potěr, ty krvežíznivý!” – vykřikl a vší silou zatřásl rybou v síti.
Ryba ale držela tlamu zavřenou a nevypadl ani jeden potěr.
“To je v pořádku, ještě ti otevřu ústa,” rozhořčil se vědec a dal ji do sklenice.
Chtěl odstranit potěr pinzetou, ale když zvedl sklenici a rybí tlama začala prosvítat skrz, viděl, že se v ní hemží živé rysy.
– Tak tohle jsou potěr! – podivil se vědec. – Takže je nesnědla?
Pak pustil rybu do kádě, sedl si k němu a začal přemýšlet. Ne, porod přes ústa – nemohl uvěřit této pohádce.
Zmizela také myšlenka jíst potomstvo. Mohli jsme jen předpokládat, že se potěr nějak dostal do tlamy a žil tam do určitého věku jako v bezpečném přístavu.
Neuvěřitelný, úžasný objev! Ale byla to pravda.
Haplochromis multicolor – tak vědec nazval tyrana – malá světlá rybka. Obecný název znamená „jednoduše barevný“, specifický název znamená „vícebarevný“.
Zdálo by se, že jedno je v rozporu s druhým. Ve skutečnosti je obojí v podstatě pravda.
V normální době má tyran světle šedou, nevábnou barvu. Ale během období tření samice ztmavne a samec se třpytí všemi barvami duhy. V této době má hřbet a boky světle fialové s měděným nádechem, vnější strana šupin se leskne buď modře nebo růžově. Na světle hnědé hřbetní ploutvi jsou dvě řady modrozelených skvrn s perleťovým leskem, stejné skvrny jsou roztroušeny na ostatních ploutvích a na hlavě ryby. Podél okrajů žáber jsou dvě velké skvrny – černá a měděně červená. Během období tření samec tyran plně ospravedlňuje své specifické vědecké jméno.
Když se ryby spárují, vyberou si odlehlý kout, obvykle poblíž kořenů vodní rostliny, a začnou kolem tančit. Samec občas klesá ke dnu a ocasem rozhazuje zrnka písku. Vytvoří se mělký otvor o průměru 5–6 centimetrů. Pokud se v něm najdou velká zrnka písku a malé kamínky, samec je uchopí tlamou a odnese daleko od hnízda.
Po dokončení stavby se samec opět postaví vedle samice hlavou k jejímu ocasu a ryba začne pomalu kroužit. Jedná se o jejich pářící tanec, při kterém dochází k tření. Vejce spadnou do otvoru a nalijí se mlékem. Vajíček není mnoho – jen pár desítek, protože jsou tak dobře chráněna, a odpad bude malý.
Když se vajíčka vytřou, samice sestoupí a všechna vajíčka pečlivě posbírá do tlamy. Nyní se její ústa zvětšují – spodní čelist je elastická a velmi se táhne. Matka je odsouzena nosit své potomky v ústech déle než dva týdny. Zatímco vejce a potom plůdek jsou v tlamě, samice se nemůže krmit. Hodně hubne. Z dříve štíhlé ryby zbyla jen nadměrně velká hlava a hubené tělo, přesně jako na basreliéfu. Samice má v tuto dobu samozřejmě velký hlad. A když vidí jídlo, rychle se k němu vrhne, ale pak, jako by si vzpomněla na své velké poslání, se zastaví a jen pohlédne na lákavého a chutného červa.
Samice neustále nasává vodu ústy, aby mohla dýchat, a omývá vajíčka čerstvou vodou bohatou na kyslík. Navíc se občas zdá, že je žvýká a ty spodní převaluje nahoru, aby se nespekly.
Larvy, které se vylíhnou z vajíček, leží poprvé bezpečně ve svém úkrytu. Když přejdou do fáze aktivního krmení, matka má další potíže. Nyní musí hledat místa v nádrži bohaté na nálevníky a tam zaujme charakteristickou pózu – se zvednutým ocasem a otevřenou tlamou. Potěr vyskočí a začne chytat nálevníky. V této době si matka konečně může dovolit lovit potravu. Ale bedlivě sleduje, co se děje kolem.
Někomu padl na vodu stín nebo ryba cítila, že tu někdo plave. Matka okamžitě otevře ústa a zvedne ocas: “Poplach!” A všichni malí spěchají v davu do bezpečného útočiště. Co když ne všechno? Co když se jeden nebo dva zdrželi a alarm neviděli? A nemusí ho vidět. Když se samice dostane do „poplachové“ polohy, produkuje svým tělem charakteristické vibrace. Tyto signály dosáhnou potěru a jsou vnímány zvláštním citlivým orgánem ryby – postranní čárou. Všem potěrům nejen řeknou, že je volá jejich matka, ale také naznačí, kde se právě nachází. Proto se potěr ze všech stran řítí k spásonosné tlamě, aniž by na minutu zaváhal nebo změnil směr.
Ale tady samozřejmě není žádný projev rozumu. Vědci provedli následující experiment: během „procházky“ odstranili samici z akvária. Ano, tak chytře – pomocí skleněné sítě – že potěr ani nezaznamenal ztrátu svého „úkrytu“. A pak k hejnu potěru přiblížili uměle vyrobenou rybu a naklepali ji na akvárium. Potěr se okamžitě vrhl hledat matčinu tlamu a vplul do pasti – díry v umělé rybě. A pak byla „ryba“ otočena dolů „ústním“ otvorem a potěr znovu vyplaval. To vše je výsledkem úžasné síly a účelnosti přirozeného výběru, během kterého si ryby vyvinuly takovou obrannou reakci na nepřátele.
Nyní, když jsme se seznámili s úžasným způsobem ochrany potomků tyrana (mimochodem, dnes již tato ryba má nové jméno – Pseudocrenilabrus multicolor), můžeme se vrátit k tajemství malajského „viviparous“ gurami. Otevřeme si monografii „Labyrintové ryby“ vydanou v roce 1984 slavným švédským odborníkem na tropické ryby Helmutem Pinterem (vyšla v němčině ve Stuttgartu). To je to, co kniha říká o problému, který nás zajímá.
Ryba byla poprvé představena do Evropy v roce 1905 Reicheltem. Považoval ji za živorodou, protože potěr se skutečně objevil během přepravy. Zmatky ohledně způsobu chovu čokoládových (malajských) gourami přetrvávaly až do padesátých let, kdy začaly pravidelné dovozy těchto ryb. Tehdy akvaristé viděli, jak se tento guram rozmnožuje: ryby, stejně jako jejich příbuzní, další guramové, trichogastry, postavili pěnové hnízdo, ale. hnízdo bylo velmi malé, volné, pomíjivé, rychle se zhroutilo. Jak se však ukázalo, nebylo to nijak zvlášť potřeba: po typických labyrintových hrách na tření pod hnízdem pár smetl do hnízda vejce a mlíko a samice pak vejce hned vzala do tlamy.
Zdá se vám vše jasné? Není tak. Tento způsob ochrany potomků je typický pro čokoládové guramy ulovené v určité oblasti. Když tyto ryby začaly přicházet z jiných stanovišť v Malajsii, Sumatře, Kalimantanu, ukázalo se, že jejich způsob rozmnožování byl odlišný. Vajíčka kladou například do květináče ležícího na zemi, v jeskyni.
A pak G. Pinter vysloví velmi zajímavou myšlenku. Tisíce let nás dělí od kreseb na hrobě Sakkáry, což znamená, že způsob uchovávání potomků v tlamě bulti znali již staří lidé. Jiná situace je u malajských guramů. „Můžeme předpokládat,“ píše Pinter, „že máme co do činění s procesem, který ještě není dokončen, kdy pěnové hnízdo je již rudimentem a přechod k nesení vajec a plůdku v tlamě se ještě nestal univerzálním a povinným. .“
Ale ve skutečnosti: z nějakého důvodu jsme si od školních let zvykli věřit, že evoluční a adaptační procesy kdysi probíhaly, a nyní vidíme jejich hotové výsledky. Malajský gourami vyvrací tuto mylnou představu – procesy se vyskytují i dnes. Stačí je umět vidět a rozumět jim.
Vraťme se však k našemu tyranovi a jeho nejbližším příbuzným. Společně s touto rybou se začínáme seznamovat s rozsáhlou čeledí Cichlidae. Akvarijní nadšenci nazývají tyto ryby cichlidy.
Čeleď má několik desítek rodů a stovky druhů. Cichlidy jsou běžné ve Střední a Jižní Americe, Africe a Malé Asii, na Madagaskaru a v Indii. Někteří obyvatelé afrických nádrží kladou vajíčka na předem očištěné ploché kameny. Patří mezi ně akvaristy odedávna oblíbená chromovka nádherná (Hemichromis bimaculatus) a do naší země nedávno dovezená cichlida červená (H. lifalili). Ryby jsou si tak podobné, že je dokáže rozlišit jen odborník: barva první je cihlově červená, druhá třešňově červená, na žaberním krytu je tmavá skvrna, dvě skvrny uprostřed těla a na ocasní stopka, tělo je pokryto řadami modrých teček. Oba rodiče se starají o své potomky. Je legrační sledovat rodinku těchto ryb, jak se „prochází“ kolem akvária – táta je vepředu, máma vzadu a uprostřed je oblak malých čertů. A ještě zábavnější je vidět, jak se najednou jako na povel otočí na stranu nebo dozadu.
Další ryby stejné skupiny – pelvicachromis pulcher – dostaly od akvaristů jméno papoušci pro tvar čenichu, připomínající papouščí zobák, a jasnou pestrobarevnou barvu, z níž vycházelo karmínové břicho samice a nebesky modrá nejnápadnější jsou ploutve samců. Tyto malé (až 12 centimetrů) ryby kladou vajíčka v jeskyních, úkrytech a v akváriu – v květináči umístěném na boku. O potomstvo se stará především samice, někdy i sameček. V podstatě je umístěn nad hnízdem a chrání jeho bezpečnost.
Pelvikachromis mají zvláštní vlastnost: mohou se odmítnout rozmnožit v nejčistším a nejpohodlnějším květináči z pohledu akvaristy. Jakmile je ale stejný květináč zahrabaný v písku, částečně pokrytý pískem zevnitř, samec o něj okamžitě začne projevovat zájem. Co se děje?
Stavba hnízda – vyhloubení vchodu do jeskyně, čištění jejího povrchu, plní kromě ryze praktické i další funkci související s fyziologií ryb. Puberta samic je zpravidla opožděná ve srovnání s dospíváním samců. A pro úspěšný výtěr je nezbytná synchronizovaná připravenost ryb k výtěru jiker a mlíčí. Příroda nařídila samcům provádět celou řadu akcí, které stimulují urychlené dozrávání reprodukčních produktů u samice. Zde jsou narovnané ploutve, jasné barvy, „tanec“ kolem samice a dokonce i jemné „objetí“ u hnízda (pamatujte na makropody). V Pelvikachromis mimo jiné samec staví hnízdo v přítomnosti samice. To je důvod, proč připravený a čistý květináč ryby nepřitahuje: potřebují proces přípravy samotného hnízda jako nejdůležitější stimul pro tření.
