V 1973. století je Pákistánská islámská republika, která prošla složitou cestou formování, federálním státem. Podle ústavy z roku 1985 (ve znění novely z roku XNUMX) existuje prezidentsko-parlamentní republika.
Politický režim je nestabilní. Omezená islámská demokracie periodicky ustupuje vojenské diktatuře (diktatura generála M. Zia-ul-Haqa 1977-1988, diktatura generála P. Mušarafa 1999-2008, která měla tendenci rušit a pozastavovat ústavu).
Nejvyšším představitelem země je prezident, který je volen na pětileté období členy volebního kolegia složeného z poslanců obou komor parlamentu (horní komory Senátu, dolní komory Národního shromáždění) a zemských zákonodárných sborů. Prezident jmenuje předsedu vlády a členy svého kabinetu se souhlasem většiny členů Národního shromáždění. 28. prosince 2003 schválilo Národní shromáždění 17. dodatek ústavy Pákistánské islámské republiky. Ustanovení čl. 58 odst. 2 písm. b) Ústavy dává prezidentovi pravomoc odvolat předsedu vlády, rozpustit Národní shromáždění, současně zastávat nejvyšší vládní funkci – prezidenta a zůstat náčelníkem generálního štábu.
Prezident je součástí zákonodárné složky a nejvyšším velitelem ozbrojených sil země. Uděleno právo svolávat zasedání obou komor parlamentu, vést jejich společná zasedání, přerušovat jejich práci a má právo odkladného veta. V období mezi zasedáními Národního shromáždění může prezident vydávat dekrety, které mají platnost zákona a jsou platné po dobu 4 měsíců. Pokud parlament dekret schválí, nabude účinnosti zákona. Prezident jmenuje do nejvyšších vládních a vojenských funkcí: předsedu vlády, členy vlády, guvernéry provincií, členy Nejvyššího soudu Pákistánu a provinčních vrchních soudů, předsedu komise pro veřejnou službu, hlavního volebního komisaře a členy volební komise, předseda ústředí Smíšeného náčelnického výboru, náčelníci štábů tří vojenských složek.
Prezident může podle svého uvážení v určitých případech odvolat vládu, sestavit prozatímní vládu nebo uspořádat referendum.
V oblasti zajišťování bezpečnosti státu má prezident právo: zavést v zemi výjimečný stav (hrozby války, vnější agrese, vnitřní nepokoje). Během výjimečného stavu má prezident pravomoc pozastavit základní práva občanů a jejich soudní vymáhání na celém území Pákistánu nebo kterékoli jeho části. Po vyhlášení nouzového stavu je prezident povinen do 30 dnů svolat společnou schůzi obou komor parlamentu. Pokud parlament prezidentský dekret zavádějící výjimečný stav neschválí, ztrácí platnost pouhé 2 měsíce po vyhlášení. Na dobu až 6 měsíců je prezident oprávněn vydat dekret o pozastavení platnosti ústavy v kterékoli provincii, pokud ji podle jeho názoru vláda této provincie není schopna splnit. V tomto případě může prezident převzít nebo pověřit guvernéra výkonem všech funkcí provinční vlády nebo jejich části; Po dobu platnosti tohoto dekretu má hlava státu také právo přenést pravomoci zemského zákonodárného shromáždění na zemský parlament.
Prezident má právo vyhlásit nouzový stav v oblasti financí, dospěje-li k závěru, že je ohrožen hospodářský život země, finanční stabilita nebo kredit země (jakékoli její části). Během platnosti takového výnosu (jeho doba také nepřesahuje 6 měsíců) vydává ústřední vláda provinciím takové finanční příkazy, jaké považuje za nutné. Prezident má právo prominout, zrušit a zmírnit tresty kteréhokoli soudu.
Kromě oblasti výlučné působnosti, kdy prezident jedná podle vlastního uvážení, se v ostatních případech musí řídit radami a doporučeními kabinetu ministrů a jeho vedoucího. Prezident však může požádat kabinet nebo premiéra, aby své doporučení přehodnotil.
Výkonné funkce vykonává vláda v čele s předsedou vlády.
Vládu, kterou schvaluje prezident, sestavuje a v jejím čele stojí předseda vlády, který obvykle zastupuje většinovou stranu nebo koalici v Národním shromáždění. Hlavním úkolem vlády podle Ústavy (čl. 1 článku 91) je „poskytovat rady a pomáhat prezidentovi při výkonu jeho funkcí“. Vláda je kolektivně odpovědná Národnímu shromáždění. Prezident odvolává ministry na radu předsedy vlády. Má právo odvolat předsedu vlády, je-li přesvědčen, že nemá důvěru většiny poslanců Národního shromáždění. K tomu prezident svolává zasedání dolní komory, kde se rozhoduje o důvěře předsedovi vlády. Národní shromáždění může odvolat hlavu vlády. Takový návrh musí podpořit pětina poslanců zastupitelstva, poté je záležitost předložena k jednání sněmovny. Předseda vlády je povinen poskytovat prezidentovi informace o činnosti vlády, jejích rozhodnutích a navrhovaných legislativních iniciativách. Na žádost prezidenta musí být každé rozhodnutí jeho šéfa nebo kteréhokoli ministra předloženo k projednání kabinetu ministrů, pokud toto rozhodnutí nebylo kabinetem projednáno. Předseda vlády z moci úřední stojí v čele řady důležitých vládních institucí, například Národní ekonomické rady, nejvyššího hospodářského orgánu země, který zpracovává plány hospodářského rozvoje. Vládu tvoří kromě předsedy vlády federální ministerstva, státní ministři (status prvního je vyšší, tvoří jádro vlády – kabinet ministrů), poradci, zvláštní asistenti předsedy vlády s hodností federálních ministrů a asistentů v hodnosti státních ministrů. Kromě toho je součástí vlády generální prokurátor (právník), rovněž jmenovaný prezidentem. Hlavní odpovědností tohoto úředníka je radit vládě po právní stránce její činnosti. Systém vlády v provinciích Pákistánu do značné míry kopíruje ten federální. Nejvyšším úředníkem v provincii je guvernér, kterého jmenuje a odvolává prezident. Guvernér dělá provinční jmenování, a když ústava vyžaduje, aby prezident jednal (jako je jmenování členů provinčního vrchního soudu), dává svá doporučení. Guvernér svolává zasedání zemského zákonodárného sboru, zahajuje je a jmenuje členy vlády; má právo odkladného veta ve vztahu ke všem legislativním aktům kromě finančních; v období mezi zasedáními shromáždění vydává vyhlášky, které mají sílu zákona; může rozpustit zákonodárný sbor a sestavit prozatímní vládu.
Pákistán se stal známým jako jedno z nejvíce znevýhodněných míst na světě – pravidelně propukající válka s Indií, teroristické útoky, chudoba a nehygienické podmínky jen stěží přimějí turisty k návštěvě této země. Stát je v žebříčku bezpečnosti na 147. místě, sousední Indie je na 135. místě. Odvážlivci, kteří zemi navštívili, však označují svůj výlet za jeden z nejatraktivnějších v životě a v roce 2019 byla islámská republika uznána jako nejlepší turistická destinace na planetě. V Pákistánu koexistují ruiny starověkých civilizací s britskou koloniální architekturou, sever je posetý vysokými malebnými horami a jih omývá teplé Arabské moře. Proč stojí za to riskovat a jet do Pákistánu, zjistil Lenta.ru.
Zobrazit na hranici
Pákistán je poměrně mladý stát. Nezávislost získala v roce 1947, kdy Britové opustili Hindustan. Historie civilizace však v těchto zemích sahá tisíce let zpět. Současně se starověkým Egyptem a Mezopotámií existovala na území moderního Pákistánu stejně rozvinutá civilizace Indus, takže se ve městech dochovaly různé architektonické památky – svědci staletých dějin země.
Název hlavního města jedné z nejkontroverznějších republik v asijské oblasti – Islámábádu – napovídá, že život v zemi podléhá náboženským zákonům islámu. Donedávna byl Pákistán součástí Indie, ale pak se muslimové žijící v regionu rozhodli, že odtržení a vytvoření suverénního státu jsou spíše v jejich zájmu. Tak vznikl moderní Pákistán, což znamená „země čistého“.
Na jednom z pákistánských trhů
Foto: Emeric Fohlen/NurPhoto přes Getty Images
Rozchod ale neproběhl hladce, vztahy mezi zeměmi jsou dodnes dost napjaté, mezi Indií a Pákistánem totiž probíhá válka nízké intenzity. Každý den v 17:00 místního času se mezi státy koná oficiální ceremonie uzavření indicko-pákistánské hranice, která se již dávno proměnila v opravdovou show. Koná se mezi Amritsarem na indické straně a Láhaurem na pákistánské straně. Na výstavu byste měli přijít s hodinovým předstihem, protože zájemců je mnoho a každý musí projít důkladnou rešerší. Diváci jsou usazeni v Koloseu a je zapnuta národní hudba, načež jsou vyvěšeny vlajky zemí. Akci doprovází vojenský pochod a pokřiky z obou stran jako při fotbalových zápasech.
I přes složité vztahy mezi sousedními státy jsou mezi nimi velmi silné kulturní vazby. Pákistánci tak rádi sledují bollywoodské filmy a poslouchají indickou hudbu, protože urdština a hindština jsou snadno srozumitelné. Fanoušci Indie obvykle míří do pákistánských provincií Sindh a Paňdžáb – ty se nejvíce podobají sousední zemi.
Mezitím se milovníci starožitností obvykle hrnou do Mohenjo-Daro, které se datuje kolem roku 2600 před naším letopočtem. Je to největší město v údolí Indu a jedno z prvních v historii jižní Asie. Cestovatelé mohou vidět rozložení ulic, chrámů, obytných a veřejných budov, které v té době existovaly
Láhaur a jeho okolí je domovem mnoha míst pocházejících z dob Mughalské říše, státu ze 16. století, který se rozprostíral na území dnešní Indie, Bangladéše, Pákistánu a jihovýchodního Afghánistánu. Budovy se vyznačují rozpoznatelným stylem Taj Mahal: vysoké minarety, kupole z bílého mramoru, obrovské zelené zahrady, obrovské vstupní brány. Byly postaveny pro Shah Jahan. Byl synem padišáha, který postavil pohádkový Tádž Mahal v Indii.
Hlavní atrakcí Láhauru je vstupní brána Alamgiri, postavená na místě pevnosti z 12. století, která byla zničena nekonečnými nájezdy dobyvatelů. Uvnitř hradeb pevnosti jsou architektonická mistrovská díla z pálených cihel a pískovce – Perlová mešita a Zrcadlový palác.
Za ozdobu Láhauru je považován i Shalimar Gardens, obrovský park o rozloze 16 hektarů, který byl založen v roce 1642 na žádost Shah Jahana. Tři samostatné terasy parku, každá o velikosti několika fotbalových hřišť, obsahují altány zdobené štukem. Turisté zde mohou relaxovat ve stínu, užívat si krásu a vůni květin, umělých vodopádů a 400 fontán postavených v XNUMX. století. Zahrady Shalimar a pevnost Lahore jsou zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO.
Další atrakcí je Balúčistánská sfinga, která se nachází na území největšího národního parku Hangol, 190 kilometrů od Karáčí. Byla přirovnávána k velké stavbě v Egyptě. Jsou mezi nimi velké podobnosti. Předpokládá se, že obě Sfingy jsou součástí obrovského komplexu postaveného kolem roku 3000 před naším letopočtem. Zároveň se oficiálně uvádí, že stavba Balúčistánu je přírodní útvar vytvořený přírodou
Za středověkou architekturou turisté míří do starověkého města Multan, které se pro množství mauzoleí islámských teologů nazývá městem svatých, a do města Uch Sharif, které bylo před několika staletími významným kulturním a náboženským centrem regionu. Hlavní atrakcí jsou tři osmiboká mauzolea XIV-XVI století, asi dvacet metrů vysoká, postavená z cihel a zdobená dlaždicemi.
V hlavním městě země Islámábádu je jednou z hlavních atrakcí Faisalova mešita, postavená podle návrhu tureckého architekta za peníze saúdskoarabského krále Faisala ibn Abdul-Azíze al Sauda. Místo tradiční kopule pro takové stavby se architekt rozhodl použít osmibokou střechu, připomínající stan. V mešitě, považované za největší na světě, může být přitom až 300 tisíc lidí.
Některé oblasti moderního Pákistánu byly pod britskou kontrolou po více než století. Kolonialistům se tak podařilo v regionu zanechat působivé architektonické dědictví. Většina architektonických památek je soustředěna ve velkých městech země: Bahawalpur, Karáčí, Lahore, Multan, Peshawar. Mnoho budov, například nádraží, se stále používá ke svému zamýšlenému účelu: sídlí v nich univerzity a místní úřady. Také po britské nadvládě zůstaly v Pákistánu desítky protestantských a katolických kostelů.
Dovolená se speciálními funkcemi
Hlavním střediskem země je město Karáčí. Turisty lákají sněhově bílé pláže, teplá voda Arabského moře, možnost rybaření a potápění. Na ostrovy Charna a Astola míří převážně potápěči a surfaři. Město se nemůže pochlubit dobrou infrastrukturou, ale bohatí Pákistánci zde tráví léto. Pohodlné hotely si však musíte rezervovat předem. Hotely na prvním pobřeží splňující mezinárodní standardy lze spočítat na jedné ruce.
Dalším problémem pro západní turisty je, že v Pákistánu je zvykem plavat oblečený. Výjimkou je Francouzská pláž, která se nachází hned vedle malebné Paradise Beach.
Do Pákistánu se však vyplatí jet nejen za mořem. Islámská republika nabízí rozmanitou krajinu, od zasněžených nebo zelených hor až po pláně Indu a zlaté pouště. Na severu země se sbíhají tři horské systémy: Himaláje, Hindúkuš a Karakoram. Pět ze 14 osmitisícovek se přitom nachází v Pákistánu, včetně druhého vrcholu světa Chogori (K2).
Někteří turisté míří do zeleného údolí Swat, kterému se přezdívá Pákistánské Švýcarsko, jiní míří do Baltistanu s jeho neživými skalami a pouštěmi. Cestovatelé mají zájem především o trekové trasy různého stupně obtížnosti a délky.
