Virtuální památník padlým bojovníkům za ukrajinskou nezávislost: uctívejte hrdiny minutou vaší pozornosti!
Před 164 lety, 26. září 1849, se narodil ruský vědec-fyziolog, laureát Nobelovy ceny, tvůrce nauky o vyšší nervové činnosti Ivan Pavlov.
Tomuto muži bylo postaveno mnoho pomníků. Kdysi stačilo napsat na podstavec „Pavlov“, aby bylo bez dalšího jasné, o koho jde. Ne každý si dnes pamatuje, že fyziolog Ivan Petrovič Pavlov (1849 – 1936) je tvůrcem nauky o vyšší nervové činnosti, autorem klasických prací o fyziologii krevního oběhu a trávení a prvním ruským nositelem Nobelovy ceny, obdržel pro výzkum mechanismů trávení.
Asi každý si ale pamatuje jeho slavné pokusy na psech. Ne nadarmo existuje na toto téma mnoho vtipů a karikatur jak v Rusku, tak v zahraničí. Pavlovův pes je připomínán pokaždé, když se mluví o instinktech.
Již v roce 1890 se Pavlov zabýval svými pokusy na psech. Pomocí chirurgických metod vyvedl konce jícnu pokusných psů ven. Když pes začal žrát, potrava se mu nedostala do žaludku, ale z vytvořené píštěle se uvolnila žaludeční šťáva.
Pokusy se postupem času komplikovaly, Pavlov trénoval psy, aby reagovali na vnější podněty, například na zvonění zvonku, signalizující, že je nyní jídlo, čímž se rozvinul podmíněný reflex – nejprve zvonek, pak potrava. A psi, kteří ještě neviděli potravu, začali z píštělí vylučovat žaludeční šťávu.
Karikaturisté následně přišli s mnoha vtipnými historkami o tom, jak mohlo být vylučování žaludeční šťávy ovlivněno voláním zvenčí. Například od doručovatele pizzy:
Nebo jak měli psi reagovat podobným způsobem, když se rozsvítila žárovka:
Zvláště bylo zdůrazněno, že takové experimenty by s kočkami nebyly možné:
Nebo by to vedlo k opačnému efektu:
Věřili však, že setkání mezi Pavlovovým psem a Schrödingerovou notoricky známou kočkou by skončilo smutně:
Někteří z karikaturistů šli ještě dále a navrhli, že by Pavlov mohl zkomplikovat své experimenty a naučit psy tančit na zvonek, jako slavná baletka Anna Pavlova:
Jiní naopak věřili, že tanec zkazí čistotu Pavlovových experimentů a on bude muset zabít psa, který tančí, místo aby pravidelně vylučoval žaludeční šťávu:
Předpokládalo se také, že sám Pavlov mohl v souladu se svou teorií reagovat podobným způsobem na vnější podněty, pouze pro psy to byla potrava a pro vědce nebo jiného člověka něco jiného:
Na Západě ještě někdy rádi srovnávají studie Pavlova a Freuda a zmateně mísí reflexy a podvědomí dohromady:
A samozřejmě existuje mnoho vtipů o tom, že psi mají na akademika Pavlova opodstatněné stížnosti.
Pavlov se ve skutečnosti snažil se psy zacházet opatrně a nezpůsobovat jim zbytečné utrpení. Psi mu důvěřovali a sami přišli na operační stůl. „Když zahajuji experiment,“ napsal Pavlov, „na konci spojený se smrtí zvířete zažívám těžký pocit lítosti, že přerušuji jásavý život, že jsem katem živého tvora. Když řežu a zničím živé zvíře, potlačuji v sobě žíravou výčitku, že hrubou, nevědomou rukou rozbíjím nevýslovně umělecký mechanismus. Ale já to snáším v zájmu pravdy a prospěchu pro lidi.“
Na konci svého života trval Pavlov na instalaci slavného „Pomníku psa“, který se nyní nachází v Petrohradě v parku Institutu experimentální medicíny Ruské akademie lékařských věd na Aptekarském ostrově. Tento památník vytvořil v roce 1935 sochař I.F. Bespalov. Na pomníku jsou mimo jiné tato Pavlova slova: „Psa, pomocníka a přítele člověka od pravěku, nechť je obětován vědě, ale naše důstojnost nás zavazuje zajistit, aby se tak stalo bezezbytku a vždy bez zbytečného trápení. “ Sám Pavlov měl na památky menší štěstí. Kvůli jeho kritice stávajícího systému se první pomníky Pavlova objevily až několik let po jeho smrti. U příležitosti stého výročí narození Ivana Pavlova v roce 1948 byl v Rjazani postaven pomník. Historici umění se navíc domnívají, že sochař dostal polotovar pro další pomník vůdce, ke kterému musela být nakonec připevněna akademická hlava.
Na pomníku, který byl postaven v roce 1951 na území Fyziologického ústavu Akademie věd SSSR ve vesnici Koltushi nedaleko Leningradu, byl vědec vyobrazen s jedním ze svých psů. Pomník v Tule, který byl instalován před vchodem do pohotovostní nemocnice. Semashko se brzy ocitl bez cedulky vysvětlující, kdo stojí na podstavci. Desítky let se mu všechno dělo! – a byl politý bílou barvou, zasypán odpadky a měl ulomený nos a vousy. A jednoho krásného dne mu jednoduše usekli hlavu až po ramena. U příležitosti návštěvy různých vysokých představitelů a zahraničních delegací byl Pavlovův pomník buď restaurován a pokryt stříbrem, nebo se jej naopak snažili odstranit z dohledu. Nakonec padlo rozhodnutí o jeho zbourání, ale pomník stále stál. Podobný osud měl i památník vědce, který vyrostl v lotyšském městě Kemeri poblíž slavného sanatoria. Také politý barvou a se zlomeným nosem stále sedí jako smutná připomínka své bývalé vědecké slávy. Rozhodly o tom duše zabitých psů, nebo je prostě lidská přirozenost zapomenout na to, že bez Pavlovových výzkumů by věda a medicína nedosáhly svého vrcholu v té době a mnoho nemocných lidí by se ani tehdy nevyléčilo a možná , Nyní.
V roce 2004 byl v Petrohradě odhalen nový Pavlovův pomník. Ve Svetlogorsku v Kaliningradské oblasti v Ufě v estonském Tartu jsou pomníky Ivana Pavlova. V Soči v sanatoriu Zapolyarye a v Pavlovu u Petrohradu Pavlov spolu se svým psem – jméno vědce nadále zůstává v paměti potomků. Je po něm pojmenována stanice metra a náměstí v Praze (Česká republika) a také ulice v českých městech Olomouc, Karlovy Vary, Znojmo, Krnov a Frýdek-Místek (Moravskoslezský kraj). A samozřejmě navždy zůstane hrdinou folklóru. Dodnes se říká „díky Pavlovovi a jeho psům“, když se něco dělá reflexivně, na „autopilota“.
Pokus s Pavlovovým psem je experimentem ke studiu podmíněných reflexů lidí a zvířat, založený na využití podnětů různého ranku.
Podstata experimentu s Pavlovovým psem
Jeho experimenty I.P. Pavlov provedl ve specializované laboratoři, tzv. “Věž ticha”. Byl izolován od zvukových a světelných faktorů prostředí, které by mohly výrazně snížit čistotu experimentu. Vědec pozoroval chování zvířat pomocí systému specializovaných brýlí, díky nimž bylo pro psy neviditelné.
Pes byl upevněn na speciálním stroji, aby se omezil jeho pohyb. Vědec se zároveň zaměřil na to, jak slinné žlázy pokusného psa reagují na různé vnější podněty. K tomu byl pes operován a byl odstraněn vývod slinných žláz.
Článek: Podstata experimentu s Pavlovovým psem
Pomůžeme vám napsat esej do 48 hodin
Toto bylo nutné opravit:
- přítomnost slinění;
- začátek slinění;
- hojnost slin a jejich kvalitu.
Následně se Pavlov pokusil u psa vyvolat podmíněnou reakci na podnět, který byl dříve považován za neutrální (zvuk a světlo). Byly také vyvedeny konce jícnu, což umožnilo sledovat produkci žaludeční šťávy psa.
Pavlovův klasický experiment zahrnoval podávání krmiva psovi po úderu metronomu. Po několika opakováních tohoto experimentu začal pes při zvuku metronomu slinit.
Dále I.P. Pavlov zorganizoval experiment s žárovkou, který byl proveden podle stejného principu. Takže v důsledku přítomnosti různých podnětů se zdroj cizí zvířeti stal vnějším podnětem způsobujícím podmíněný reflex.
Podmíněný reflex je získaný reflex charakteristický pro jedince (jedince).
Kondicionované reflexy jsou dočasné povahy a jejich reflexní oblouky v počátečních fázích jejich tvorby jsou poměrně křehké. V tomto ohledu je tvorba podmíněného reflexu komplexním systémem vzájemného posilování podnětů a rozvoje reakce na ně.
“Podstata experimentu s Pavlovovým psem”
Pomoc od odborníka na téma práce
Řešení studijních problémů do 24 hodin
Abstrakt na toto téma do 48 hodin
Ne všechny podněty používané I.P. Pavlovem byly tak neškodné. Často používal elektrický šok a také fyzické tresty.
Pavlovovy experimenty získaly praktické uplatnění. Nejzajímavějším příkladem je vývoj negativních podmíněných reflexů u kojotů na chuť jehněčího masa. K vytvoření takové reakce bylo zvířatům podáváno otrávené ovčí maso. Ihned po prvním pokusu skupina kojotů přestala lovit ovce a výsledné jehněčí maso spojila s nemocí, kterou zažívali.
Navzdory skutečnosti, že teorie vzniku podmíněných reflexů byla formulována před více než sto lety, neztrácí svůj význam jak v biologické vědě, tak v dějinách psychologie. Mnoho moderních psychologů se výsledky těchto experimentů řídí, když je potřeba vybudovat adekvátní trajektorie pro léčbu různých poruch chování.
Postup pro praktickou realizaci experimentu
Celá zkušenost I.P. Pavlova byla založena na následujících fázích:
- Testovanými subjekty v tomto experimentu byli psi. Ohledně výběru výzkumného objektu se vedou poměrně velké kontroverze. Etika experimentu I.P. Pavlova je předmětem sporů i v moderní vědě. Je to dáno především tím, že operace na psech prováděné během experimentu byly poměrně tvrdé.
- Původně byl vybrán nepodmíněný stimul. Jídlo bylo podobně dráždivé, protože vyvolávalo přirozený, automatický reflex neboli slinění. Neutrálním podnětem byl zvuk metronomu;
- pozorování psů před rozvojem podmíněného reflexu naznačuje, že sliny se uvolňují při pohledu na jídlo, ale nedochází k žádnému slinění při zvuku metronomu;
- pro nastartování procesu podmíněného reflexu byl pokusný subjekt opakovaně vystaven neutrálnímu podnětu, poté bylo toto spojení zesíleno působením nepodmíněného podnětu;
- Postupem času si psi začali spojovat metronom s přijímáním potravy. Navíc čím déle experiment trval, tím silnější byl podmíněný reflex. Toto spojení se objevilo bez ohledu na to, zda byla prezentace podmíněného podnětu doprovázena krmením.
Pokud mluvíme o fyziologickém základu experimentů I.P. Pavlova, lze poznamenat následující:
- Pavlov nazval reakci psího slinění na podmíněný podnět reakcí „co to je“?
- podmíněná reakce je založena na orientačním reflexu (otočení hlavy nebo uší);
- od okamžiku, kdy je podmíněný podnět posílen nepodmíněným, ztrácí indikativní reakce smysl;
- v reakci na ty impulsy, které vstupují do kůry z dominantních ložisek excitace zrakových a potravních center, se mezi nimi posílí dočasné nervové spojení;
- v mozkové kůře zůstává stopa pohybu od slabého impulsu k silnému;
- nově vytvořený reflex (jeho oblouk) si zachovává schopnost reprodukovat vedení vzruchu, tj. provádět podmíněný reflex.
Signálem pro podmíněný reflex může být v tomto případě i stopa, kterou zanechaly impulsy přítomného podnětu. Kromě toho musí být síla nepodmíněného podnětu také na dostatečné úrovni a buňky mozkové kůry jsou vzrušivé. Čím více jsou buňky mozkové kůry volnější od vnějších podnětů, tím rychleji se vyvine podmíněný reflex.
Shrneme-li vše výše uvedené, můžeme dojít k závěru, že výzkum vědce má obrovskou teoretickou a praktickou hodnotu. Pavlovem formulované objevy sehrály obrovskou roli v porozumění nervové soustavě a významně přispěly k hledání metod léčby duševních chorob, jako jsou panické a úzkostné poruchy a různé druhy fobií.
