Severní národy odpradávna lovily lední medvědy. Tento nebezpečný a obtížný podnik se stal součástí tradice. Ne každý dokázal zabít obrovského dravce ani pistolí, takže tradiční lov nepředstavoval ohrožení počtu zvířat.
Severní národy odpradávna lovily lední medvědy. Tento nebezpečný a obtížný podnik se stal součástí tradice. Ne každý dokázal zabít obrovského dravce ani pistolí, takže tradiční lov nepředstavoval ohrožení počtu zvířat.
Medvěd byl obávaný a respektovaný: byl hrdinou mýtů a někdy byl představován jako vlkodlak. V eskymáckých legendách byl lední medvěd obrovské, zlé monstrum s červenýma očima, které útočilo na lovce a rybáře. Mýtus má reálný základ – oči medvědů se i přes ochrannou mlecí blánu mohou zanítit neustálým jasným sněhem a jejich nehlučnost a náhlé zjevení se staly synonymem pro zkušené námořníky a velrybáře.
Od pradávna lidi přitahoval obraz mocného bílého predátora – pána Arktidy. Doprovázela severské národy, počínaje jeskynními malbami primitivních lidí, stala se populární v masové kultuře 20. století po karikaturách o Umce a bonbónech „Medvěd na severu“ a globální v popkultuře 21. století, kdy se proměnila v symbol změny klimatu a její hlavní oběť.
Zvířata se totiž ve 20. století stala snadnou kořistí lovců – s vynálezem výkonných automatických pušek, lehkých letadel, vrtulníků a sněžných skútrů. Technologie umožnila dostat se na vzdálené ostrovy a výrazně snížila riziko smrti medvědími tlapami jak pro lovce z arktických vesnic, tak pro profesionální sportovní lovce, kteří se vydali na sever za novými zážitky a trofejemi v podobě sněhobílé kůže. Počet medvědů prudce klesal a myslivci bili na poplach.
Sovětský svaz se stal první zemí na světě, která zavedla omezení trofejního lovu ledních medvědů. Stalo se tak v roce 1938. A od roku 1956 byl jejich lov v SSSR zcela zakázán.
V jiných zemích je stále možné zabít dravce legálně: k tomu musíte být buď členem komunity malých severských lidí, nebo bohatým lovcem. Pro prvně jmenované jsou roční kvóty na produkci ledních medvědů přiděleny v Grónsku, Kanadě a na Aljašce. A pokud v Grónsku a na Aljašce mohou právo lovu vykonávat pouze zástupci komunit, pak v Kanadě může Eskymák prodat obdržené povolení k odstřelu medvěda komukoli, kdo o to bude chtít. Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) tak lovci a pytláci zabijí na celém světě více než tisíc ledních medvědů ročně.
V Rusku je lov ledních medvědů vyloučen i pro zástupce domorodých a malých národů severu. Periodicky se objevující obavy, že mohou být v Rusku loveni, jsou způsobeny občasnou revizí roční kvóty na produkci medvědů z čukotsko-aljašské populace, která je společná pro Rusko a Spojené státy.
V Rusku je lov ledních medvědů vyloučen i pro zástupce domorodých a malých národů severu. Periodicky se objevující obavy, že mohou být v Rusku loveni, jsou způsobeny občasnou revizí roční kvóty na produkci medvědů z čukotsko-aljašské populace, která je společná pro Rusko a Spojené státy.
Na Aljašce je povolen lov bílých predátorů, přičemž velikost roční kvóty určuje rusko-americká komise, neboť kvóta omezuje nejen lov, ale i odstřel agresivních zvířat a další případy vyhánění z přírody – například pro zoologické zahrady. Rusko ale na rozdíl od Spojených států nevyužívá své kvóty pro lovce, domácí legislativa má na lov zvířat moratorium. Vedení Čukotky zároveň navrhuje dát původnímu obyvatelstvu právo legálně lovit arktického dravce, jak tomu bylo do poloviny 20. století.
Pytláctví ledních medvědů je dnes v Rusku velmi přísně trestáno, protože jde o zvláště cenné divoké zvíře uvedené v Červené knize Ruské federace. Trestní odpovědnost je stanovena podle článku 258.1 trestního zákoníku Ruské federace. Trest odnětí svobody za nelegální lov medvěda může dosáhnout devíti let a pokuta může dosáhnout až dvou milionů rublů.
Populace Laptevů se dnes cítí nejvíce prosperující. V Jakutsku se v posledních letech nevyskytly žádné případy pytláctví. Jen ojediněle se střílí za účelem sebeobrany, kdy ojnice vnikají do vesnic, napadají psy a ohrožují lidi, říká Roman Smetanin, vedoucí Ředitelství biologických zdrojů a zvláště chráněných přírodních území Ministerstva ekologie, přírody. Management a lesnictví Republiky Sakha (Jakutsko).
„V Jakutsku se v posledních letech nevyskytly žádné případy nejen pytláctví, ale ani nelegálního obchodování s medvědími kůžemi a jinými částmi těl. V Jakutsku se neloví mořské savce, takže konfliktní situace s medvědy nevznikají. U moře máme velmi málo vesnic a případy, kdy se medvěd přesune 20 kilometrů od moře, jsou extrémně vzácné. Nicméně, na samém severovýchodě Nižněkolymské oblasti na
Fondy WWF provádějí zátahy Medvědí hlídky, provádějí se sčítání lidu a v každé vesnici jsou připomínky, jak se chovat při setkání s ledním medvědem,“ říká Roman Smetanin.
Důstojníci hlídek v Jakutsku provádějí každoroční pozorování. Na jaře se počítají porodní doupata a na podzim se sledují sezónní přesuny zvířat. Jak se ukazuje, zvířata se nestěhují jen do ledových a pobřežních oblastí. Na konci března 2021 se medvěd dostal do okresu Tomponsky ve středním Jakutsku přímo po silnici. Výlet skončil úspěšně. Byla odchycena a splnil se jí sen o cestě na jih – po měsíci karantény v Jakutsku se usadila v moskevské zoo a dostala přezdívku Tompa.
Důstojníci hlídek v Jakutsku provádějí každoroční pozorování. Na jaře se počítají porodní doupata a na podzim se sledují sezónní přesuny zvířat. Jak se ukazuje, zvířata se nestěhují jen do ledových a pobřežních oblastí. Na konci března 2021 se medvěd dostal do okresu Tomponsky ve středním Jakutsku přímo po silnici. Výlet skončil úspěšně. Byla odchycena a splnil se jí sen o cestě na jih – po měsíci karantény v Jakutsku se usadila v moskevské zoo a dostala přezdívku Tompa.
Bezpečnostní pravidla
Vzhled ojnicových medvědů na jihu potvrzuje, jak důležité je znát bezpečnostní pravidla při setkání s dravcem. Speciálně pro tento účel nadace WWF sestavila poznámku „Jak zachránit životy lidí a ledních medvědů?
Nejjednodušší způsob je naznačen v upozorněních na dveřích, které lze často nalézt v Arktidě: „Zavřete dveře! Teplo odejde – medvěd vstoupí.” Pokud se ale k problematice postavíme důkladněji, pak musíme především snížit pravděpodobnost setkání s paličáky ve vesnicích, odstranit skládky odpadků, které je lákají, nekrmí a v případě přiblížení predátorů vytvořit hlídky, systém pro varování obyvatel a přenos informací do sousedních vesnic.
Míří-li medvěd přímo do vesnice, pak je nejlepší ho zahnat v několika vozidlech, troubit a střílet z raketometů. V případě nenadálého osobního setkání může pomoci dlouhá tyč namířená na něj. Je důležité zachovat zdrženlivost a nepokoušet se utéct, ale spíše zaútočit. Při plánování arktického výletu se vyplatí vzít si s sebou psa a dalekohled, abyste šelmu včas spatřili: vždyť pro vaši vlastní bezpečnost je vhodné se s obrovským, rychlým a neviditelným predátorem vůbec nesetkat.
Jak se říká v pohádce o Yukagiru: „Polární medvěd prochází zimní tundrou – nevšimnete si ho. Skáče se z ledové kry na ledovou kru, jako by vítr házel sníh. Na břehu to bude jako homole pokrytá sněhem. Ale to vše je jen tehdy, když medvědovi není vidět nos.”
