Jihozápad Přímořského území Ruska je jedinečné místo. Za prvé, toto je nejjižnější část Ruska; zde je jediný úsek pozemní hranice naší země se Severní Koreou. Za druhé, pouze zde se zachovaly reliktní jedle a cedrové lesy protkané vinnou révou, které jsou floristicky uznávány jako nejbohatší lesní útvar v Rusku a zaujímají druhé místo na světě mezi lesy, pokud jde o jejich biodiverzitu.
Jihozápadní část Přímořského kraje (SWP) představuje severní část areálu jedle celolisté nebo černé (Abies holophylla) a druhy teplomilné mandžuské flóry podobné jemu povahou svého areálu. Společenstva jedle celolisté neboli jedle černé jsou nejen v Rusku, ale i v celosvětovém měřítku vzácná a jejich plochy v SWP jsou největší na světě. Flóra jedle a listnatých lesů SWP je přitom nejen bohatá, ale i jedinečná. Rostou zde desítky druhů, které se v Rusku vyskytují pouze na tomto území. Značný počet druhů je zahrnut v červených knihách různých úrovní – regionální, celoruské, mezinárodní, jakož i v seznamech chráněných rostlin v Číně a dalších sousedních zemích.
Černá jedle je nejvyšší strom v Rusku, její výška dosahuje 60 metrů.
K. Kobjakov. Speciálně chráněné přírodní oblasti v biotopech levharta Dálného východu na území Primorsky
Dálněvýchodní tajga je také domovem neprostupných liánových lesů, které se také nenacházejí nikde jinde v Rusku. Zde můžete najít takové druhy vinné révy, jako je citronová tráva čínská (Schisandra čínská), aktinidie (Actinidia kolomikta), kirkazonský mandžuský (Aristolochia manshuriensis).
A právě zde, v těchto jedinečných lesích, se zachovala nejvzácnější kočka planety, levhart dálný východ (Pantera pardus orientalis). Izolovaná populace leopardů na jihu Primorye je v současné době v kritickém stavu. Za posledních 100 let se plocha jeho areálu na Dálném východě zmenšila více než 30krát a podle posledních sčítání přežil pouze v SWP v počtu asi 30 jedinců.
Problém je ale v tom, že tento zachovalý kus je velmi malý. Je obklopen ze všech stran: mořem, rozvinutými územími (velká města, silnice, zorané země) a Čínou na třetí straně! Levhart proto nemá možnost rozšířit se na jiná území a je nucen přežívat na tomto kousku země. Ani zde však jeho život není zdaleka sladký: požáry, pytláci, extrémní chudoba místního obyvatelstva a nelegální těžba dřeva nepřispívají k udržení stabilní populace koček divokých.
V důsledku požárů se plocha jedle a cedrových lesů každým rokem snižuje. A v souladu s tím se nabídka potravy pro leoparda snižuje.
Faktem je, že přirozené původní cedrové a jedlové lesy jsou po požárech nahrazeny chudými lesy mongolského dubu (Quercus mongolica). Zřejmě před zahájením antropogenního vývoje Dálného východu zaujímaly tyto jehlično-listnaté lesní útvary většinu území a doubravy se vyskytovaly jen na dosti specifických stanovištích – např. na strmých a suchých svazích jižní expozice.
 |
| K. Kobjakov. Typický dubový les na místě vypálených původních jehličnatých listnatých lesů |
V současné době jsou dubové lesy rozmístěny na většině území jižně od Přímořského kraje. Jsou velmi jednotné v povaze stromového porostu a floristickém složení.
Dalším znakem dubových lesů je jejich vyšší hořlavost ve srovnání s jinými typy lesů, která souvisí s jejich celkovou suchostí, snadnou hořlavostí opadu dubových listů a skladbou podrostu, tvořeného převážně vytrvalými trávami a keři, které tvoří extrémně hořlavý obal při sušení na podzim. To vede k udržování dubových lesů neustálými opakujícími se požáry. A každý další požár vede k mizení podrostu a dospělých stromů jiných druhů kromě dubu, nahrazuje vegetaci hořlavějšími a v konečném důsledku zvyšuje pravděpodobnost dalšího požáru.
Ačkoli je dub nejodolnějším druhem v Primorye, také nemůže odolat účinkům systematických, příliš častých požárů. V důsledku toho vznikají takzvané „travní pustiny“, které se podobají pouze stepím, ale liší se od nich extrémně nízkým počtem rostlinných druhů a skládají se pouze z několika druhů trav a lespedeza – keř rodina luštěnin. Z dubového lesa zbývají nejprve vzácné trsy dubů a při další degradaci svědčí o někdejším lese už jen jednotlivé „majákové“ stromy. Takové pustiny nyní zabírají rozsáhlá území v jižní části území a také údolí všech velkých řek. Požáry v těchto oblastech vznikají průměrně 2-3x ročně, a to nejen v požárně nebezpečném období, ale po celý rok, někdy i v zimě.
 |  |
| K. Kobjakov. Oheň v dubu. | K. Kobjakov. Po požáru travnatá pustina. |
A protože se lesnictví v Primorye dlouho soustředilo na těžbu a prodej dřeva do Číny, není naděje, že tajgu obnoví a ochrání ji před požáry vládní lesnické agentury.
Dálněvýchodní pobočka WWF v souvislosti s tím zahájila projekt obnovy přirozených jedli-cedrových lesů v biotopech levharta z Dálného východu. Tento projekt je pojmenován podle anglického názvu mongolského dubu – Mongolian oak – MOAKS.
Myšlenkou projektu je obohatit monodominantní popožární dubová společenstva o cedr a černou jedle, které při pěstování vytvoří lesy podobné těm přirozeným. A zároveň je nutné zajistit ochranná opatření pro zbývající přirozené lesy a výsadby cedrů před požáry. Aby se mohli zotavit a nejvzácnější kočka na planetě – leopard Dálného východu – se vrátila do svého přirozeného prostředí a obnovila svůj počet.
Hlavní cíle projektu jsou:
1. Nahrazení monodominantních dubových lesů původními jehličnatými a listnatými lesy a tím zvýšení biodiverzity a produktivity lesů 2. Zlepšení kvality stanovišť pro levharta Dálného východu, zvětšení plochy jeho areálu, což povede ke zvýšení jeho populace. 3. Zapojení místního obyvatelstva do ochrany přírodních oblastí vytvářením nových zdrojů příjmů alternativou k průmyslovému využití a pytláctví. 4. Vytvořit model pro ekonomicky přínosnou obnovu lesa.
Pro tyto účely potřebujeme pomoc dobrovolníků, kteří se mohou podílet na výsadbě cedru a dalších jehličnanů, pomoci při ochraně lesů před požáry a při dalších pracích. Zde se můžete podívat na úplný popis dobrovolnického tábora.
Další informace o projektu.
