Již několik let se mluví o tom, jak jsou chráněny vzácné druhy zvířat, zejména vzácné druhy ptactva. Zde chceme v tomto rozhovoru pokračovat. Našimi hosty jsou profesor, doktor biologických věd Vladimir Evgenievich Flint a přírodovědec kameraman Eduard Vasiljevič Nazarov. Navštívili přírodní rezervaci Khingan, kde je mnoho vzácných ptáků.
— Vladimíre Evgenieviči, první otázka pro vás zní: jaké formy ochrany vzácných ptáků existují kromě zakládání školek?
— Školky jsou samozřejmě velmi důležité pro zachování vzácných druhů. Ale do určité míry je to poslední možnost, když neexistují žádné jiné způsoby, jak zachránit zvířata. Samozřejmě používáme i jiné metody. V případech, kdy můžeme stanoviště zachránit, se snažíme zvíře nepřenášet do školky, ale chovat jej v přirozeném prostředí. A v tomto ohledu hrají přírodní rezervace samozřejmě obrovskou roli. Chci mluvit o těch příbuzných sibiřských jeřábů, o kterých jsme již mluvili více než jednou – o japonských a bílých jeřábech. Stejně jako jeřáb sibiřský jsou prakticky na pokraji vyhynutí. Oba jsou uvedeny v červené knize. Nyní pracujeme na záchraně jejich hnízdišť.
— Co můžete říci o stanovišti jeřábů rudých? Kde jsou zachovány?
— Jeřábi rudokorunní jsou nejen největší z našich jeřábů, ale bezpochyby také nejkrásnější. Žijí ve střední a dolní oblasti Amur a na území Primorsky. K dnešnímu dni se jejich rozsah rozdělil do několika oblastí, z nichž hlavní jsou přítok Zeya, řeka Ulma a Arkharinskaya nížina. Tito ptáci žijí na Korejském poloostrově, v Číně a Japonsku.
— Kolik jich je nyní ve světě a u nás?
— Co do stupně vyhynutí zaujímá jeřáb rudý po jeřábu sibiřském druhé místo: světová populace nečítá více než 1500 jedinců, z nichž asi 250 hnízdí v Japonsku. Hnízdí zde asi 50 párů tohoto druhu. Většina ptáků si vybrala údolí Amur, kde se nachází přírodní rezervace Khingan. A bez obav z přehánění můžeme říci, že budoucnost jeřábů rudých závisí na bezpečnosti této populace v rezervaci.
— Kde se tito ptáci raději usazují?
– Obývají rozlehlé jezerní nebo říční nížiny obsazené rákosem, ostřicí nebo rákosem. Na hnízdiště přilétají v dubnu a brzy začnou stavět hnízda. Ptáci se zpravidla rok od roku drží na stejných místech. Chráněné území kolem hnízda je poměrně velké: jedno hnízdo se obvykle nachází 10–15 kilometrů od druhého. Hnízda jsou umístěna v nejhustších porostech, ale tak, aby byla dostatečná viditelnost. Jeřáb japonský je opatrný pták, v období hnízdění se člověku vyhýbá a hnízda staví mimo obydlené oblasti.
— Kolik vajec je ve snůšce?
— Snůšky se objevují koncem dubna – začátkem května, obvykle obsahují dvě vejce, ale obvykle přežije pouze jedno mládě.
– Čím se ptáci živí?
— Potravou jeřába japonského jsou drobní obratlovci: ryby, žáby, vodní hmyz a jeho larvy. Méně často ptáci jedí mladé sazenice různých rostlin a v zimě hrají důležitou roli v jejich stravě oddenky rákosu.
V přírodní rezervaci Khingan žijí jeřábi bělohlaví vedle jeřábů japonských. Mají stejné požadavky na území a hnízdiště jako jeřábi rudokorunní.
— A co počet jeřábů bílých?
„Jejich počet na našem území je ještě nižší než japonský. Pravda, v celosvětovém měřítku je situace u jeřábů bělohlavých o něco lepší, protože v Mongolsku stále přežívá asi 2500 jedinců tohoto druhu, takže nejde o žádný katastrofický případ. Biotopy obou druhů zachováváme a celkem úspěšně, protože společně hnízdí v přírodní rezervaci Khingan.
— Zdá se, že si ta místa vybrali i čápi z Dálného východu?
— Ano, přírodní rezervace Khingan je také pozoruhodná, protože tam žije třetí velmi vzácný druh. Jeho chovný rozsah je širší a zahrnuje i nižšího Amura. Máme přibližně 450 hnízdících párů. Na rozdíl od čápa daurského nehnízdí čáp z Dálného východu téměř nikde kromě nás, i když dříve měl hnízdiště v Japonsku a na Korejském poloostrově. Tam ale v poměrně nedávné době zmizel. Neseme tedy plnou odpovědnost celému světovému společenství za osud tohoto druhu.
— Je zvláštní, že ještě nedávno většina ornitologů považovala čápa z Dálného východu za poddruh evropského čápa bílého.
– Ano, bylo to tak, ale když jsme to důkladněji prostudovali, došli jsme k závěru, že jde o zcela nezávislý druh.
Čáp z Dálného východu skutečně vypadá jako jeho evropský protějšek – čáp bílý. Jsou tu ale i podstatné rozdíly. Je mnohem větší. Čáp z Dálného východu má mnohem větší zobák a není červený, jako čáp bílý, ale tmavý. A co je obzvláště zajímavé: mláďata čápa bílého mají zobák nejprve tmavý, teprve pak zčervená, zatímco mláďata čápa z Dálného východu mají zobák opačný – časem zčervená až téměř zčerná. A to je důkaz, že oba ptáci, i když jsou příbuzní, jsou samozřejmě různé druhy.
„O to důležitější je obnovit populaci čápa z Dálného východu.
– Souhlasím s tím. Je zde další problém. Faktem je, že čáp z Dálného východu hnízdí daleko od lidí a zdržuje se převážně na divokých, neobydlených místech.
– A v tomhle vypadá spíš jako čáp černý.
– Myslím že ano. Jsem si jist, že pokud s čápem z Dálného východu začneme zacházet opatrněji, budeme schopni zajistit, že si bude stavět hnízda blíže k lidským obydlím.
„To znamená, že hodně rozhoduje postoj člověka k tomu či onomu živočišnému druhu.
— Samozřejmě, postoj člověka je nesmírně důležitý.
Při cestování po přírodní rezervaci Khingan Eduard Vasiljevič natáčel. Podařilo se mu natočit malý filmový deník, ale o tom vám poví sám.
Příběh kameramana. Hlavním úkolem, který jsem si stanovil,“ začal svůj příběh Eduard Vasiljevič Nazarov, „je vést natáčení v rezervaci tak, aby co nejméně rušilo zvířata. Ne vždy se proto podařilo pořídit skutečně zajímavé záběry.
Udělali jsme několik přeletů helikoptérou nad přírodní rezervací Khingan. Chráněné území má rozlohu přibližně 80 tisíc hektarů a pokrývá dvě území, která jsou zcela odlišná z hlediska reliéfu a složení vegetace.
Území je však na úpatí pohoří Khingan: horská místa pokrytá skutečnou tajgou a velmi jedinečnou tajgou. Ze severu sem proniká modřín a cedr, ale vyskytují se i jižní rostliny – plané hrozny, vzácné druhy břízy, korkový dub.
Rozmanitost květin je úžasná – lilie, columbine, kosatce: skutečný skleník. Je tam spousta houštin. Inu, kde je bohatá vegetace, je hmyzí fauna vždy rozmanitá. Je zde spousta motýlů a brouků.
Při hledání vzácných ptačích druhů jsme rezervaci hodně procházeli. A pak jsme si jednoho dne všimli hnízda čápa z Dálného východu. Ptáci ji postavili na zlomeném kmeni velkého stromu. Toto je typické hnízdiště. Obrovská hnízda o průměru více než dva metry a tloušťce asi metru jsou výsledkem mnohaleté práce čápů.
K odstranění hnízda jsem musel vylézt na blízký strom a odtud pomocí optiky s dlouhým ohniskem pozorovat jeho život. Čáp má ve snůšce obvykle tři vejce, méně často však čtyři. Na výchově mláďat se podílejí oba rodiče. Pro jídlo musí létat do bažin.
Druhou rozsáhlou část přírodní rezervace Khingan zabírají bažiny a bažinaté louky. Je to rovina a je zde mnoho jezer. Čápi se sem létají krmit. Živí se převážně rybami – rotany, sekavci a plevelnými rybami. Ptáci samozřejmě nezpůsobují žádné škody na rybích obsádkách.
Po příchodu do hnízda čáp krmí kuřata a pak znovu odlétá a několik hodin se toulá a sbírá novou porci jídla. Ptáci se samozřejmě nezapomínají krmit.
Sousedy čápů z Dálného východu jsou volavky šedé. Oba ptáci žijí mírumilovně: mají dostatek prostoru a potravy a daří se jim odchovávat mláďata. Někdy čápi a volavky loví ve stejných bažinách.
Na obloze můžete často zahlédnout opeřeného dravce, nejčastěji kaňka strakatého, vzácného ptáka. Jeho let je velmi krásný: z dálky harrier připomíná létajícího racka. Oblečení samice je jednobarevné, zatímco samec má jasnější opeření. Piebald harriers loví různé hlodavce: je zde spousta chipmunků.
Náš sen se stal skutečností: objevili jsme hnízdo jeřába bělošího. Samozřejmě se k němu nepřiblížili, sledovali ho zpovzdálí, z dobře maskovaného úkrytu. Tento jeřáb je velmi krásný. Jeho opeření je olověně šedé s bílými pruhy. Je znatelně menší než Japonec a velmi pečlivý. Bez ohledu na to, jak moc jsme se maskovali v naději, že se přiblížíme, nic nefungovalo – stejně si nás všimli. Musel jsem natáčet z dálky.
Nedaleko hnízda jeřábů bělohlavých jsme objevili hnízdo jeřábů japonských a snad poprvé jsme si mohli všimnout velmi zajímavého: tito jeřábi mají tmavý hřbet. Obvykle jsou ptáci čistě bílí, ale během inkubační doby si sami otírají záda nějakou špínu. Je těžké to vysvětlit, protože tady v záloze nemají nepřátele. Zdá se, že není důvod se maskovat. Toto chování však nelze vysvětlit jinými důvody, protože v jiných ročních obdobích nemají ptáci na zádech žádné nečistoty.
Přesto je tento snímek úžasný: dvě hnízda nejvzácnějších ptačích druhů, která lze vyfotografovat z jednoho místa. Nikdy jsem nikde nic takového neviděl.
Někdy dokonce vzlétli současně jeřábi bělošíní a rudí. Viděli jsme, že se krmili na stejných místech, ale žádné konflikty mezi nimi nezaznamenali, taková čtvrť evidentně existuje už dlouho. Zaměstnanci přírodní rezervace Khingan nám řekli, že hnízda těchto jeřábů umístěná v sousedství jsou pro tato místa poměrně běžným jevem.
V záloze jsme strávili více než měsíc. Jednoho dne tam byl vyhlášen poplach: v bezpečnostní zóně hořela tráva a les. Naléhavě jsme tam letěli vrtulníkem a už z dálky jsme si všimli dlouhého oblaku kouře. Než jsme vůbec dorazili k požáru, viděli jsme dvě skupiny losů. Zvířata uprchla do hlubin chráněného území: vyplašil je požár. V těch místech se šíří velmi rychle.
Záložní štáb začal s ohněm bojovat. O požáru už byli informováni i obyvatelé okolních obcí a měst. S velkými obtížemi se nám společnými silami podařilo vyrovnat se s živly. Požáry v těchto místech způsobují velké škody jak lesům, tak divoké zvěři v rezervaci. Hnízda mnoha ptáků umírají.
Mluvíme o budoucnosti rezervy. Eduard Vasiljevič nás svými filmy neustále těší. Stačí si připomenout, že jako první v zemi vyfotografoval racka růžového, tetřeva tetřeva a jeřába sibiřského. A tady je setkání s novými hrdiny – vzácnými obyvateli přírodní rezervace Khingan.
— Eduard Vasiljevič, to je velmi aktuální téma: požáry a jejich dopad na povahu rezervace. Chtěl bych se vás zeptat, jaké jsou důvody tohoto impozantního přírodního jevu? Dochází tam k samovznícení nebo je to důsledek lidské ekonomické činnosti?
— Řeknu toto: území přírodní rezervace Khingan je v dobrém stavu, bezpečnost je účinná. Situace tam však není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je tu jeden faktor, který práci komplikuje, a ten souvisí právě s lidskou činností. Jedná se o tzv. podzimní a jarní ohně – umělé ohně: místní obyvatelstvo vypaluje suchou trávu. Věří se, že po tomto nový roste lépe.
—Kde se tráva spaluje nejčastěji?
— Faktem je, že v bažinách a mokřadech roste vysoká tráva. Tyto požáry se mohou rozšířit a také se mohou rozšířit do chráněných oblastí.
— Jak to ohrožuje ptáky a jiná zvířata?
— Pozemní požáry nejen zničí na jaře hnízda jeřábů a jiného cenného ptactva, ale připraví je i o úkryty nutné pro stavbu hnízd. Hnízda dálněvýchodních čápů také trpí, ačkoli jsou na stromech. Blížící se oheň, kouř, oheň plaší ptáky. Staré stromy, kde čápi hnízdí, se mohou zespodu vznítit nebo shořet. Při prvním silném větru se zhroutí a hnízda, snůšky a kuřata umírají.
— Jsou takové požáry povoleny nebo jde o „iniciativu“ místních obyvatel?
— Požáry jsou zákonem zakázány, ale s tradicemi je velmi těžké bojovat.
– Takže neexistuje způsob, jak ovlivnit „žháře“?
— Chtěl bych apelovat na všechny lidi, kteří tráví hodně času v přírodě. Musíte přísně sledovat své požáry. V žádném případě se nesmí zapalovat suchá tráva. Před orbou je nutné upustit od spalování odpadní slámy, která zůstane na polích, protože by to mohlo nenávratně poškodit prakticky poslední populaci vzácných ptáků. Jsme povinni je zachovat.
“Každý člověk potřebuje cítit zodpovědnost,” vstupuje do rozhovoru Vladimir Evgenievich Flint. “Každý odhozený zápas může přinést nevýslovné neštěstí.” Pamatujte: na Zemi nezůstalo více než 1500 japonských jeřábů a máme jich asi 200. Jeřábů bělohlavých je ještě méně. Téměř celá populace čápa dálného východu žije na našem území. Pokud z nějakého důvodu zmizí z povrchu Země, tento druh bude navždy ztracen.
— Vladimíre Evgenieviči, doufáme, že mezi lovci, rybáři a zemědělskými dělníky je mnoho milovníků přírody, kteří upřímně chtějí zachránit tyto vzácné druhy, a doufáme, že se budou těmito tipy řídit.
