Nejsem kočičí člověk. Od dětství mám blíž ke psům a koním. Ale v mém domě žijí nebo bydlely kočky, kočky, koťátka, morčata, potkani, ryby. A ryby jsme kupovali jen schválně. Zbytek zvířat se v mém domě objevil sám, nebo je zanechal někdo z příbuzných, kteří se přestěhovali, nebo je darovali jednomu z mých dětí hodní spolužáci (například krysa Chuchundra – ukázalo se, že úžasné, chytré a čistotné zvíře!).
Jak pojmenovat kotě? Z nějakého důvodu se tento problém dříve vyřešil velmi snadno i u dospělých neznámých zvířat.
Trikolorní kočička Margosha k nám přišla sama. Třikrát nám vběhla do bytu a schovala se v rozích. Děti ji nakrmily a pustily ji zpět ze vchodu. O několik dní později se historie opakovala. Potřetí kočku nevyhnali. A nelitovali toho. Jako všem kaliko kočkám nám Margo pravidelně nosila štěstí. Chytala i myši (máme první patro). Věděla také, jak o víkendu vypnout starý budík. A ráda spala v umyvadle. Jednoho dne se Nadyushka podívala do koupelny a s omluvou zavřela dveře. Překvapilo mě, že v koupelně nesvítilo světlo: komu se mám omluvit? „Margot sedí na záchodě a když jsem se tam podíval, tak se na mě TAK dlouze podívala, zamrkala a výrazně se odvrátila, málem řekla: „Ach! Jsem z tebe tak unavená! Dej mi konečně trochu soukromí!” – odpověděli mi. Taková je – Margot. Možná ze všech koček byla tato moje nejoblíbenější. I když, těžko říct. Tady je Barsik – byl to také skvělý kocour!
Barsik. Tak kočku pojmenovala moje pětiletá dcera. Byli jsme na návštěvě u příbuzných v tambovské divočině. Je tak vzdálená, že tam autobus jezdí jen jednou denně. Kam zabloudil thajský bobtail (toto plemeno koček), zůstává záhadou. Ale kočka byla dobrá! Bobtailové vypadají jako siamské želvoviny, jen jsou mohutnější a svalnatější. Místo ocasu měl naprosto okouzlující černou bouli. Bylo to stylové! Navíc, jak mi později vysvětlil můj příbuzný, který žil mnoho let v Laosu a Thajsku, místní kočky se tam rodí s tak okouzlujícími miniocasy. Byla to úžasně inteligentní kočka! Jeli jsme domů autem mých rodičů. Můj otec, majitel auta, byl rozhořčen mou nerozvážností, nechtěl nás s Barsíkem pustit do auta, ale nemohl odmítnout svou milovanou vnučku: 5letou malou ženu, která se už cítila síla jejího kouzla, tiše vzala Barsíka do náruče a nasedla do auta. Dědeček mlčí. “Jdeme, dědečku!” – řekla Máša a šťastně se usmála a upravila růžovou mašli na Barsikově krku. Dědeček za ní zavřel dveře, usedl za volant a nastartoval motor. Během cesty z Filatovského (Tambovská oblast) do Čechova (Moskevská oblast) si kočka podmanila všechny! V autě kočka klidně spala pod zadním oknem. Na procházkách si velmi pečlivě kopal díru, dělal si své a řekl bych, že tak nějak s grácií, to všechno zahrabával. Na jedné ze zastávek nás kamioňáci otravovali: „Prodejte tu kočku! Dám ti 100 babek. Levný? Kolik? Dvě stě!” Hodnota chlupatého pasažéra v očích dědečka rostla. A ještě vzrostlo, když se nás na čerpací stanici zeptali z reproduktoru na celý web otázkou: Prodáte kočku? Pro jistotu jsme vzali kočku do náruče a jednohlasně zavrtěli hlavami. Když jsme konečně dorazili k rodičům, matka najednou řekla: „Marine, budeš dělat nějaké renovace – ať Barsik zatím bydlí s námi. “ Jaký nečekaný obrat! Díval jsem se na tátu s nadějí, že se to vyřeší samo, ale nebylo to tak: „Ano, nechte to na nás!“ dodal dědeček. Tak to chodí. Barsik se ukázal jako extrémně společenský. Chodí za vámi po domě a odpovídá vám kočičím basem na každou frázi přesně v intonaci, která odpovídá vysoce intelektuální konverzaci: „Mau! Mau-mau.. MAUU? Když ho oslovuji, rád bych dodal: “Kolego.” Velmi trpěl, pokud zůstal doma sám. Moje rada pro vás: pokud máte bobtaily, pořiďte si alespoň dva najednou, abyste se nenudili. A co nesnesl od hravých holčiček! Mašle, čepice, obálky na plenky a kočárky pro panenky.. Nikdo z ostatních zástupců kočičího kmene, kteří žili v našem domě, to netoleroval. Jaký stoik! Jednoho dne, když jsme měli hosty, vyšel Barsík z dětského pokoje a vypadal podezřele růžový. Tiše jsem odešel od stolu, vzal kočku a vynesl ji na světlo, abych viděl, co to je? Kočička byla jen z jedné strany růžovo-perleťová a z druhé – šedo-zeleno-lila-modrá. něčí kosmetika vypadala na béžové srsti mé kočky moc krásně! Chudák kocour se snažil odstranit stopy svého studu sám, ale kosmetika se ukázala jako kvalitní! Než se cokoliv smylo, byla použita více než jedna porce šamponu. a ne úplně!
ICQ. Úžasná kočka! Rodinný přítel k nám v noci přivezl kotě a požádal nás, abychom ho nechali do rána. Netřeba dodávat, že ráno jsme se s ním, nebo spíše s ní, nemohli rozloučit. Tato malá lesklá černá kočička s bílou košilí mohla, sedící v okně ve čtvrtém patře, chytit v letu vrabce, vlaštovku nebo sýkorku. Jaká sýkorka! Našel jsem holuba vedle okna v ložnici! Jednoho dne mi sousedi zavolali: „Marine! Vezměte si kočku. Vlezla nám do okna!” (mimochodem ve čtvrtém patře! Okna bez balkonů!). Její talent byl dobře využit. U dače ve stodole byla kočka skvělá v chytání krys.
A teď u nás dva měsíce žije kotě. Kočka. Pojmenoval jsem ji Aisha. Můj syn jí bez pochopení začal říkat Marisha. Báječné! Řekl jsem, že Marisha je přece moje jméno. Ilya přikývl a zavolal kotě: „Arisho! Arisho! Některé dívky odněkud přiletěly a z nějakého důvodu vytrvale volaly naší kočce: “Náhubek!” Podle mého názoru je to pro malé kotě trochu neslušné. Rodinný přítel, mimochodem milovník zvířat, ji pojmenoval „Sleď“. “Proč sleď?” – Zeptal jsem se. “Sleď je hrozné zvíře!” – přišla odpověď, která vše vysvětlila. Je to opravdu děsivé zvíře! Obrovské oči, obrovské uši a obrovské drápy! O zbytku není co mluvit, vždyť vše je malé, šedé, nenápadné. A tak koťátko žije a získává nová jména. Sama by řekla, že se jí to líbí. Jen musíte být opatrnější s možnostmi, jinak „ať loď nazvete jakkoli, tak bude plout“.
© Copyright: Marina Shishorina, 2011
Osvědčení o zveřejnění č. 211052101170
Nádherný příběh. Máme tři čtyřnohé členy domácnosti: kočku Kisku, kočku Ash a vlčáka Teddyho. Pussy pravidla. S vřelostí, Alexandre
