Mnoho národů světa má pohádky, které velmi připomínají děj známé pohádky o Červené Karkulce. Zdá se, že antropolog Jamshid Tehrani přišel na to, odkud dívka a vlk pocházejí.

Od dětství známe pohádku o Červené Karkulce od Charlese Perraulta. Sbírka „Příběhy matky husy“, vydaná v roce 1697, obsahovala dnes široce známé příběhy Popelky, Modrovousa, Šípkové Růženky a Kocoura v botách. To vše je ale jen literární zpracování lidových pohádek, které autor sesbíral. Sbírka měla fantastický úspěch nejen ve Francii a díky Perraultovi se pohádka stala oblíbeným literárním žánrem

Věda a život // Ilustrace
Věda a život // Ilustrace
Věda a život // Ilustrace
Věda a život // Ilustrace

V různých zemích se příběh dívky, která šla navštívit babičku, vypráví různě. Někde se z dívky stává chlapec (například v Íránu, kde malé holčičky nechodí samy) a někde, jako v jihovýchodní Asii, se z vlka stává tygr. Ale podstata zůstává všude stejná. Britský antropolog Tehrani se rozhodl zjistit, odkud Červená karkulka pochází, pomocí fylogenetické metody, která se obvykle používá k rekonstrukci evolučních vztahů živých organismů.

Vědec rozebral 58 verzí příběhu z celého světa podle 72 charakteristik – vzhledu, pohlaví hrdinů, technik, kterými padouch oběti klamal. Podle klasifikace Aarne-Thomson-Uther patří příběh Červené Karkulky do kategorie zápletek, kde působí hrdina s nadpřirozenými schopnostmi (patří sem i příběhy Rapunzel a Modrovous), a má kódové označení ATU-333.

Podle Tehraniho výpočtů zhruba v 123. století našeho letopočtu tento příběh „pocházel“ z jiné oblíbené pohádky – o vlku a sedmi malých kůzlátkách (ATU-XNUMX) a stal se někde na Blízkém východě. Poté, co se příběh dostal do východní Asie a Afriky, smíchal se s místními verzemi příběhu o vlku a dětech a získal své vlastní jedinečné rysy. V Evropě se pohádka také proměňovala v závislosti na regionu. Například v severní Itálii měla dívka v košíku čerstvou rybu, ve Švýcarsku hlavu mladého sýra a mladá Francouzka nosila babičce hrnec s máslem a koláče. Liší se i věk hrdinky – někde je to malá holčička, jinde mladá dívka a setkání s vlkem má podle řady badatelů sexuální podtext.

Samotná čepice byla v dobách Charlese Perraulta gardedám – ozdobná pokrývka hlavy s pláštěnkou a původní francouzský název zní jako „Le Petit Chaperon Rouge“, což v překladu z francouzštiny znamená „Malý červený chaperon“, a na mnoha ilustracích z počátku 20. století je hrdinka pohádky zobrazena v červeném plášti s kapucí.

ČTĚTE VÍCE
Kdy by měly včely nakupovat?

Autor studie přirovnává svou práci, jejíž výsledky byly nedávno publikovány v časopise PLOS ONE, k rekonstrukci fosilního záznamu. „Lidové příběhy se stejně jako biologické druhy vyvíjejí, nabývají různých modifikací oproti rodové podobě a každá další generace vypravěčů do nich přináší něco svého. V mnoha ohledech je to jako rekonstruovat evoluční záznam. Paleontologická historie je stejně jako folklór heterogenní, takže k její rekonstrukci lze použít stejné metody,“ říká Tehrani. Různé verze příběhu podle něj tvoří tři velké shluky – Dálný východ, Afriku a Evropu, a všechny jsou založeny na společném předkovi, kterého už bohužel nelze zjistit. Na podporu své teorie vědec uvádí výsledky výpočtů, které ukazují, že verze pohádky o Červené Karkulce, kterou navrhli bratři Grimmové, pochází z verze zaznamenané Charlesem Perraultem. Vědec ale považuje za hlavní výsledek své práce důkaz, že tradiční fylogenetické metody lze využít pro lingvistický výzkum. Jak autor ve svém článku píše, kulturní a biologická evoluce mají mnoho společného, ​​o čemž hovořil i Richard Dawkins, který analogicky s genem zavedl pojem „mem“ jako jednotku kulturní informace. Tehrani používá koncept „fylomemetiky“, který před dvěma lety navrhli výzkumníci Howe a Windram, pro fylogenetickou analýzu děl založených na příbězích populárních mezi různými národy.

Vědci se již dříve zajímali o původ oblíbeného příběhu o Červené Karkulce. Někteří se domnívali, že autorství patřilo Perraultovi, podle jiných zdrojů existovala již v 11. století báseň, která zmiňovala kněze, který vyprávěl příběh o dívce v červeném plášti, která v lese potká vlka. Někteří věřili, že děj příběhu přišel do Evropy z Číny po Hedvábné stezce. Tehrani se ale domnívá, že vše bylo naopak – pohádka se na Dálný východ dostala z Evropy.

Je zvláštní, že slavný dialog mezi Červenou Karkulkou a vlkem se objevil relativně nedávno:

– Proč máš tak velké oči?
– To je proto, abychom tě lépe viděli.
– Proč máš tak velké uši?
– Abych tě lépe slyšel.

Ve zdroji z 11. století chybí, ale je již přítomen v čínské verzi příběhu, jejíž první zmínka pochází přibližně ze stejné doby jako francouzská verze Charlese Perraulta.

ČTĚTE VÍCE
Kdo přichází po člověku v mysli?

Pokud vezmeme zápletku „Vlk a sedm koziček“ za předchůdce příběhu o Červené karkulce, ukáže se, že hlavní postavou celého příběhu je vlk. Téma predátorů je metaforické, říká Tehrani. Ale v různých kulturách je to zosobnění stejné věci – varování před přílišnou důvěřivostí. “Ta pohádka je lež,” řekl Alexander Sergejevič Puškin, také velký fanoušek folklórních příběhů, “ale je v tom náznak!” Lekce pro dobré lidi.”

Autor: Julia Smirnová

  • PRINCEZNA MOTÝLEK
  • Memy na internetu: zkušenost dekonstrukce
  • Pohádky jsou různé
  • Harry Potter a teroristická hrozba

Viz také stejnojmenné stránky.

Little Red Riding Hood
autor Charles Perrault, překladatel neznámý
Originál: fr. Le Petit Chaperon Rouge . — Zdroj: Charles Perrault. Pohádky. – Typ. Muller, Petrohrad, 1868; az.lib.ru
  • Jiné překlady
    • Červená karkulka – překlad I. S. Turgeněva, 1867
    • Červená karkulka – přeložil P. N. Polevoy, 1895
    • Červená karkulka – převyprávění Al. Altaeva (M. V. Yamshchikova), 1910
    • Červená karkulka – anonymní překlad, 1937
    • Červená karkulka („Červená karkulka! Červená karkulka.“) – báseň V. Ja. Brjusova, 1900
    • Pohádka o Červené Karkulce – satirická báseň V. V. Majakovského, 1917
    • Pohádka o Červené Karkulce, chlapci v zahraničí a Šedém vlku – příběh A. T. Averčenka, 1921
    • O Červené Karkulce – báseň V. Inber, 1928
    • seznam překladů
    • Wikizdroj
    • Wikipedia
    • Foto, audio a video
    • Data
    • Wikiverzita(to)
    • Citáty a aforismy(pl)

    Pokud je dílo překladem nebo jiným odvozeným dílem nebo vytvořeným ve spolupráci, pak výhradní autorská práva zanikla všem autorům originálu a překladu.

    V jedné vesnici žila krásná dívka. Máma ji moc milovala a babička ji milovala ještě víc.

    Babička ušila pro vnučku červenou čepici, která se k jejímu obličeji tak hodila, že dívce začali všude říkat: Červená karkulka.

    Jednoho dne matka upekla placky a řekla své dceři:

    – Jdi navštívit babičku; Slyšel jsem, že jí není dobře. Přineste jí placku a tento hrnec másla.

    Červená karkulka okamžitě odešla k babičce, která bydlela v jiné vesnici.

    Při procházce lesem potkala Karkulka vlka, který chtěl tuto dívku sežrat, ale neodvážil se to udělat, protože v lese byli dřevorubci.

    Vlk se zeptal Červené Karkulky: Kam jdeš?

    Nevěda, že je nebezpečné zůstat s vlkem, mu řekla: Jdu navštívit babičku a přinesu jí od maminky mazanec a hrnec másla.

    — Jak daleko bydlí vaše babička? – zeptal se vlk.

    “Daleko,” odpověděla Červená Karkulka; támhle, támhle, za mlýnem, v první chýši.

    “No,” řekl vlk, “také chci navštívit tvou babičku.”

    Já půjdu k ní po této cestě a vy po té a uvidíme, kdo se tam dostane první.

    Vlk začal ze všech sil utíkat rovně a dívka se vydala po dlouhé cestě a začala se bavit sbíráním ořechů, chytáním motýlů a vázáním kytic.

    Vlk brzy přišel do chatrče, kde bydlela babička, a začal klepat na dveře: Ťuk, ťuk.

    “Vaše vnučka, Červená Karkulka,” řekl vlk a napodobil dívčin hlas. Přinesl jsem ti od své matky mazanec a hrnec másla.

    Babička ležela v posteli a byla nemocná. Křičela na vlka: Zatáhni za provaz u dveří a odemknou se.

    Vlk zatáhl za provázek a dveře se otevřely.

    Pak se vrhl na starou ženu a okamžitě ji snědl, protože nejedl déle než tři dny.

    Potom zavřel dveře a lehl si na postel staré ženy a čekal na Karkulku.

    Po chvíli zaklepala na dveře: Ťuk, ťuk.

    Červená Karkulka, když zaslechla hrubý vlčí hlas, byla nejprve vyděšená, ale pak v domnění, že babička ochraptěla, odpověděla: Vaše vnučka, Karkulko. Přinesl jsem ti od své matky mazanec a hrnec másla.

    Vlk trochu zmírnil hlas a zakřičel: Zatáhněte za provaz u dveří a odemknou se.

    Červená karkulka zatáhla za provázek a dveře se otevřely.

    Vlk, když viděl, že Karkulka vstoupila, řekl jí, schovaný na posteli pod přikrývku: Polož na hnětací mísu mazanec a hrnec másla a lehni si ke mně.

    Červená Karkulka se svlékla a lehla si na postel. Byla nesmírně překvapená, když viděla na své babičce kožešinu a řekla:

    – Babičko, ty máš velké ruce!

    – To proto, abych tě mohl lépe obejmout, vnučko.

    – Babičko, ty máš dlouhé nohy!

    – To je pro lepší běh, dítě.

    – Babičko, ty máš velké uši!

    – To je za účelem, dítě, lépe slyšet.

    – Babičko, jak velké oči máš!

    – To proto, abys lépe viděl, dítě.

    – Babičko, jak velké zuby máš!

    – To je, abych tě snědl.

    Když to řekl, zlý vlk se vrhl na Červenou Karkulku a sežral ji.

    • Překlady od neznámých překladatelů
    • Překlady z francouzštiny
    • Příběhy
    • Dětská literatura
    • Příběhy Charlese Perraulta
    • Literatura z roku 1868
    • PD-starý-70
    • 25%
    • Odkaz z Wikidata: Wikisource
    • Odkaz z Wikidata: Wikipedie
    • Odkaz z Wikidata: Wikimedia Commons
    • Odkaz na manuál: Wikidata
    • Odkaz z Wikidata: Wikidata
    • Odkaz z Wikidata na interwiki:Wikiversity:language:it
    • Odkaz z Wikidata na interwiki:Wikiquote:language:pl
    • Import/lib.ru