Airedale, plemeno psa, největší zástupce skupiny teriérů. Díky své velikosti a všestrannosti byl erdelteriér přezdíván „král teriérů“. Plemeno bylo vyšlechtěno ve Velké Británii, v hrabství Yorkshire, v Aire Valley (odtud název – Aire Valley Terrier) pro lov vodních zvířat (vyder) v polovině 19. století. Předky erdelteriéra byli staroanglický black and tan teriér a otterhound. Poprvé byli „hrubosrstí pobřežní teriéři“ předvedeni na místní výstavě ve městě Bingley v roce 1864 a v roce 1886 zapsal anglický Kennel Club do plemenné knihy 24 psů tohoto plemene pod názvem „Airedale Terrier“ .
Historie plemene v Rusku
Historie erdelteriérů v Rusku je mnohem delší než historie mnoha jiných psích plemen. Objevily se v Rusku na začátku rusko-japonské války a byly přivezeny z Londýna. Jejich pracovní vlastnosti byly podle ruských psovodů mnohem vyšší než u německých ovčáků a dobrmanů. Erdelteriéři byli používáni pro komunikaci s kavalérií a průzkum. Po revoluci Airedales také „sloužili“ jako spojaři, sanitáři a demoliční dělníci. V “Red Commander’s Handbook” z roku 1935 můžeme číst: “Hlavním služebním plemenem v Rudé armádě je erdelteriér.” Během krutých zkoušek druhé světové války nezastávali erdelteriéři poslední místo v oddílech pro lov min a sanitních jednotek. Na vývoji domácího služebního plemene, černého ruského teriéra, se podílelo několik erdelteriérů. .
Popis plemene
Fédération Cynologique Internationale (FCI) uznala plemeno v roce 1963; aktuální standard plemene byl zveřejněn v roce 2012. Moderní erdelteriér je největší z teriérů (kohoutková výška psů 58–61 cm; feny 56–59 cm) je svalnatý, aktivní, silný a kompaktní pes, bez známek dlouhé nohy a příliš protáhlé tělo.
Airedale. Čenich. Airedale. Čenich. Hlava je proporcionální, délka lebky (plochá a úzká mezi ušima) se rovná délce tlamy; přechod od čela k tlamě je sotva patrný. Tlama je objemná. Oči jsou malé a tmavé. Uši jsou tvaru V, přiléhající, malé; linie ohybu ucha je mírně vyšší než linie lebky. Krk je suchý, bez laloku. Hřbet je krátký, silný, rovný. Bedra jsou svalnatá. Hrudník je hluboký, ale ne široký, žebra jsou dosti konvexní. Ocas je silný, silný; vysoko nasazené (kupírovaný by se neměl ohýbat přes záda). Humeroskapulární úhel artikulace poskytuje tzv. charakteristiku erdelteriéra. rovná přední část (bez vyčnívání hrudníku při pohledu ze strany). Hrudní končetiny jsou svalnaté a při pohledu zezadu rovnoběžné; prsty u nohou jsou shromážděny do klubíčka. Pánevní končetiny se silnými, svalnatými stehny a dobrým úhlením; při pohledu zezadu – rovnoběžné. Srst je tvrdá, drátovitá, s přestávkou a těsně přiléhá k tělu a končetinám; podsada je měkčí a kratší. Barva s černohřbetem: černé nebo „grizzly“ sedlo (směs černých, šedých a červených chlupů), barva hlavy, končetin a hrudi je červenohnědá.
Velmi výrazný, rychlý v pohybech. Charakter se projevuje ve vzhledu, nasazení uší a ocasu. Sebevědomý a přátelský, odvážný a chytrý, ne agresivní, ale neustále ve střehu. Schopnosti erdelteriéra jsou neobyčejně rozmanité, málokteré psí plemeno se s ním ve všestrannosti může rovnat. Tito psi mají velmi dobře vyvinutý lovecký instinkt. Není neobvyklé, že běžní mazlíčci, dokonce i ti, kteří nejsou vycvičeni k lovu, úspěšně pronásledují zajíce na pole nebo vytáhnou kachnu z jezera. Mnoho z nich je díky své odvaze a vášni úspěšně proškoleno v kurzu ochranné strážní služby (PSS) – jsou vycvičeni k ochraně majitele, rodinných příslušníků a majetku.
Erdelteriéři jsou výborní psi. Dobře vycházejí s ostatními čtyřnohými obyvateli bytu. Specifický pach, který je vlastní většině psů, u erdelteriérů prakticky chybí. Téměř nelínají (stříhání srsti je nutné 2x ročně), odpadají tak problémy s čištěním vlny v bytě a s často se vyskytujícími alergiemi na ni. Erdelteriérovi není v zimě v jeho husté a husté srsti zima a v létě mu stříhání a stříhání pomůže, aby netrpěl horkem. Mezi vlastnosti plemene patří odolnost vůči infekčním chorobám.
Publikováno 11. října 2022 ve 14:49 (GMT+3). Poslední aktualizace 11. října 2022 ve 14:49 (GMT+3). Kontaktujte redakci
