Je dingo dobrý mazlíček?

nadace “Dingo Tim” byla založena v roce 2011 Ovsanna Hovsepyan za účelem záchrany zatoulaných a opuštěných zvířat. Mezi jeho aktivity patří péče, léčba, krmení, umístění do útulku a hledání milujících majitelů.

Za 12 let existence služby a 4 roky před jejím vznikem se Ovsanně a dobrovolníkům podařilo postarat o více než 20 tisíc psů, z nichž asi polovina našla rodiny.

Po kapitulaci Artsakh se tým rozhodl nezůstat stranou a pomáhat uprchlíkům se zvířaty – berou na sebe veškeré náklady na domácího mazlíčka po dobu nejméně tří měsíců a v některých případech hledají dočasnou pěstounskou péči.

Se zakladatelem a vedoucím „Dingo Teamu“ jsme hovořili o historii projektu a jeho práci, osudu Artsakhových mazlíčků, potřebách útulku, arménské mentalitě a právě o tom psím Dingovi.

Jak můžete organizaci podpořit osobně a podrobnosti o darech jsou na konci článku.

Kdy a proč se projekt objevil? «Dingo Tim»?

„Byl jsem jedním z těch dětí, kterým nebylo dovoleno chovat doma zvířata.

V roce 2007 jsem se oženil. Sehnali jsme si s manželem vlastní dům se zahradou a já měla možnost vzít si zvířata z ulice. Jednoduše jsem je zachránil, aniž bych tušil, že se z mé činnosti nakonec vyvine celý projekt.

V té době nebylo v Arménii vůbec nic v rámci lékařské péče a „adopce“ pouličních psů. Proto jsem v roce 2011 založil Dingo Team – byli jsme první, kdo je svěřil do dobrých rukou.

A nabrali jste tým stejně smýšlejících lidí?

– Ano. Už tehdy mi začali psát lidé, kteří viděli, jak aktivně zachraňuji zvířata, že se chtějí přidat. Tak se tým postupně formoval.

Co dělala vaše organizace před nejnovějšími událostmi v Artsakh?

— Jsme ambulance pro zvířata. Sbíráme nejen domácí mazlíčky z ulice – lidé nám volají, když vidí zmrzačeného nebo nemocného psa. Poskytujeme lékařskou podporu – léčíme, provádíme operace a podporu v období rehabilitace.

Pokud se například pes stane zcela zdravým, sterilizujeme ho a vrátíme do obvyklého prostředí. Pokud se ale stane invalidou, nebo je již stará, nebo má nějaké psychické problémy, to znamená, že nemůže přežít na ulici, necháme si ji. Tito lidé mají speciální úkryt.

ČTĚTE VÍCE

Kolik stojí pes Basenji?

Nyní tam žije asi 200 psů. Kromě toho se nám podařilo najít domovy pro více než 10 tisíc zvířat, včetně těch s handicapem, a dokonce i rodinu ze zahraničí.

Takže své svěřence posíláte do zahraničí?

— Ano, dodáváme, ale dodáváme také po celé Arménii. „Adopce“ funguje všude velmi dobře.

Jak se to stalo?

— V Americe, Německu, České republice a dalších zemích máme Armény, kteří jsou našimi dobrovolníky a spolupracují s místními fondy na pomoc zvířatům a udržují s nimi kontakt. Dohlížejí na proces adopce v případě, že si místní obyvatelé chtějí domácího mazlíčka adoptovat.

Pomáháte především zvířatům bez domova? Pokud je například moje kočka nemocná a nejsou peníze na její léčbu, mohu se na vás obrátit?

– Ne, nemůžeme vám pomoci, protože naše organizace není nikým financována. Máme omezený rozpočet, který tvoří soukromé dary od obyčejných lidí, žádní velcí dárci nejsou.

Už jste někdy zachraňovali divoká exotická zvířata?

– Ne, takové případy jsme ještě neměli. Zabýváme se především chovem koček a psů. Nemáme dostatek zkušeností pro práci s divokými zvířaty – to je jiná specializace.

Pokud dostaneme informaci, že někde v kleci žije např. medvěd, posíláme tuto žádost dalším organizacím, které s divokými zvířaty pracují.

Kolika zvířatům jste od založení nadace pomohli? Existují nějaké statistiky?

— Od roku 2007 jsme dokázali pomoci více než 20 tisícům zvířat – asi 10 tisíc z nich našlo rodiny.

Na Facebooku jste zveřejnili, že jste připraveni poskytnout pomoc lidem, kteří odvezli zvířata z Artsakh. Jak to funguje?

„Víme, že lidé, kteří si z Artsakh přivezli domácí mazlíčky, museli čelit velkým potížím – cestující se zvířaty prostě nesměli do autobusů, které evakuovaly obyvatele. Proto je mnozí byli nuceni opustit v Artsakh. IDP mají problémy s penězi a bydlením – snažíme se jim pomoci.

Pokud někdo přijede z Artsakh se zvířetem, přebíráme za něj veškeré náklady minimálně na tři měsíce. Možná toto období prodloužíme, uvidíme. Poskytujeme veškeré léky, antihelmintika, potraviny a hradíme lékařské služby.

Jak teď vypadá vaše pomoc? Jezdíte do Goris a berete do útulku zvířata, která jejich majitelé momentálně nemohou umístit?

ČTĚTE VÍCE

Odkud pochází pěna u úst?

— Ne, tato zvířata nechováme, protože úkryt je pro domácí mazlíčky velkým stresem.

Pokud má člověk problém a nemůže sobě a svému mazlíčkovi zajistit přístřeší, tak mu buď najdeme dočasné majitele, zatímco jeho stálí hledají bydlení, nebo ho umístíme do nové rodiny.

SkoKolika zvířatům z Artsakh v tuto chvíli pomáháte?

— Zavolali již asi 30 různých zvířat. Někteří potřebovali jídlo, jiní potřebovali lékařskou péči, očkování.

Našli jsme již dočasné majitele pro 10 psů z Artsakh, kteří budou po pěstounské péči vráceni svým rodinám. Celkem se nám podařilo pomoci asi 40 mazlíčkům z Artsakh.

Stále se nám ozývají noví lidé – dnes mi přišlo pět různých telefonátů s žádostí o pomoc s jídlem.

Jak vás nyní mohou uprchlíci z Artsakh kontaktovat, pokud potřebují pomoc?

– Nejprve mohou napsat na naši stránku na Facebooku nebo Instagramu – tým mi dá můj WhatsApp, se kterým koordinuji pomoc.

Lidé byli urychleně evakuováni, byla zvířata pravděpodobně ve stresu. Jak přesun ovlivnil jejich stav? — Mnoho psů přestává jíst kvůli stresu. Jedné z nich, dokonce uprostřed bombardování, začal růst nádor na zadní noze, což je pravděpodobně způsobeno stresem. V posledních dnech strávených v Artsakh to jen přibývalo a majitelé nemohli nic dělat, protože tehdy taková příležitost prostě nebyla.

Válčení má na zvířata obrovský dopad.

– Ano jistě. V Artsakh zůstalo mnoho zvířat, která lidé nemohli vyjmout. Píšou nám neustále. Dokonce jsme chtěli jet do Stepanakertu ve velkých autech a vyzvednout všechny psy, ale nepustili nás dovnitř.

Co se teď stane se zvířaty, která lidé nechali zavřená ve svých domovech?

– Víte, teď máme informaci od ruské mírové jednotky, že jim bylo řečeno, aby otevřeli všechny dveře domů, aby nezůstalo zavřené ani jedno zvíře. Uvnitř zůstala spousta domácích mazlíčků.

Proč to lidé udělali? Mysleli si, že se brzy vrátí?“Pravděpodobně si mysleli, že se naskytne příležitost vrátit se, nebo že by to někdo mohl vzít.” Tak to zavřeli, aby zvíře neuniklo.

Vím, že všechny dveře byly otevřeny ruskými mírovými silami, to znamená, že uvnitř nezůstal jediný pes – alespoň nám to bylo řečeno. Ale zatím není možné zvířata ze Stepanakertu odstranit, i když jsme psali všem, kterým jsme mohli: Červenému kříži, ruské ambasádě, mírovým jednotkám. Nevyšlo to!

ČTĚTE VÍCE

Kolik gramů potravy potřebuje Yorkie denně?

Zvířata trpí kvůli lidské činnosti. Musíte mluvit se všemi.

— Víte, dokonce jsme psali ázerbájdžánským ochráncům zvířat. Řekli, že v tuto chvíli sami nic nezmůžou. Slíbili ale, že pokud bude taková možnost, určitě pomohou.

Jak probíhala evakuace zvířat z Artsakh? Hledají lidé s kočkami a psy autobusy vhodné pro domácí mazlíčky?„Zpočátku nesměla zvířata do autobusů, které odjížděly z Artsakh do Goris. Lidé, kteří nemohli opustit své mazlíčky, byli nuceni zůstat ve Stepanakertu. Jerevanská radnice díky tomu zajistila další dopravu, která už byla povolena se zvířaty.

Online se šíří informace, že uprchlíci se zvířaty nebyli během evakuace nijak zvlášť vítáni. Říkal jste, že lidé s domácími mazlíčky zpočátku do autobusů nesměli. Můžeme říci, že takové pokyny byly dány „shora“, nebo jde o místní iniciativu?

„Myslím si, že jde z velké části o místní iniciativu, protože autobusy, které odjížděly z Jerevanu do Stepanakertu, měly nařízeno vyzvednout lidi s domácími mazlíčky. Ale už v Artsakh se rozhodli, že nejdřív odejdou všichni lidé a teprve potom zvířata.

V Arménii je takový problém, že nemáme ani zákony na ochranu zvířat. Podle naší legislativy jsou jedna a ta samá věc jako věc. Čili pokud vám někdo zabil psa, podáte žalobu kvůli škodě na majetku – to je ten problém. A roli hraje samozřejmě mentalita, kultura a vzdělání.

Na tom také pracujeme. Máme projekty, kdy navštěvujeme školy a školky a učíme děti komunikovat s domácími mazlíčky.

Viděli jsme záběry Ukrajinců zachraňujících svá zvířata během války.

— Ukrajinci se k domácím mazlíčkům chovají úplně jinak – jako k členům rodiny. V Arménii tomu tak není.

Když k tomu přidáme trochu optimismu, můžeme říci, že společnost v Arménii stále více poevropšťuje, pokud jde o vztah ke zvířatům?

– Ano, ano, společnost se mění. Víte, když jsem právě začal zachraňovat zvířata a někdo řekl, že berou psa z ulice, dívali se na něj, jako by to byl člověk z jiné planety. A nyní mnoho lidí přijímá a adoptuje krycí psy.

Když jsem řekl, že můj pes Dingo byl kříženec, nazvali mě bláznem, protože nechápali, jak ho mohli držet doma.

ČTĚTE VÍCE

Mají Čauové černý jazyk?

Pojmenovali jste nadaci po svém psovi?

– Ano, «Dingo Tim.” Dingo je jméno mého psa.

V jakém roce jsi to sebral?

— V roce 2004 mi ale rodiče nedovolili, abych si ji nechal doma, a poslali ji do dače. Potom, když jsem se v roce 2007 oženil, dostali jsme vlastní dům a už jsme ji přivedli k nám. Už zemřela, Dingo je velmi starý – bylo jí 17 let.

Myslím, že nyní mnoho lidí bude chtít pomáhat zvířatům, včetně těch z Artsakh. Co teď nadace potřebuje? Jak mu mohu pomoci?

— Víte, v našem útulku pro staré a handicapované mazlíčky v současnosti žije asi 200 psů. Postupně tento projekt rozvíjíme, kupujeme ohrádky, ale bohužel na to nemáme moc financí. Jídlo také vždy potřebujeme. A samozřejmě jsou neustále potřeba dobrovolníci.

Lidé nám mohou pomoci různými způsoby: kartáčováním a venčením psů, hraním si s nimi. A také potřebujeme dary, protože psy krmíme každý den, a nemluvíme jen o mazlíčcích v útulku – pomáháme i těm z ulice.

Máte samostatný účet na pomoc zvířatům z Artsakh?

— Pokud člověk daruje, jde na obecný účet. Pokud lidé napíšou, že je to pro Artsakh, vyčlenil jsem částku speciálně pro tyto potřeby.

Navíc nám můžete darovat krmivo, léky nebo obojky pro mazlíčky od Artsakh. Dva různé obchody se zvířaty nám již poslaly několik tašek.