Mnoho majitelů psů se mě často ptá na stejnou otázku: “Je možné a nutné psa bít?” Přirozeně nejčastěji to jsou bohužel majitelé domácích plemen: kavkazští a středoasijští pastevečtí psi, dále bojoví psi: stafordi atd. Na tuto otázku je velmi těžké jednoznačně odpovědět. Tím, že řeknu, že „ne, to není nutné a nemožné!“, se přirozeně zmýlím a tím, že „ano, je to nutné a povinné“, se budu ještě více mýlit. Proto je zpravidla pouze jedna odpověď; “Psa nemůžete bít, musíte na něj působit.” Slovo bít s největší pravděpodobností znamená bít psa bez jakéhokoli účelu: například poté, co někoho pokousal nebo něco snědl. A dopad na psa (i když je bolestivý) znamená cíl, aby to příště už neudělal. A mezi těmito dvěma jednáními majitele je obrovský zásadní rozdíl. Pokud lze druhé jednání nějak vysvětlit, pak to první má výhradně emocionální základ, nejčastěji z bezmoci, a ještě častěji z neznalosti nejen běžných základů výchovy štěněte, ale i psychologie psa jako celku. . Takže takový neopatrný majitel si koupí roztomilé štěně, vyslechne spoustu „chytrých“ rad od „chovatelů psů“ na dvoře a začne „výchovu“ svého duchovního dítěte. Někteří strkají čumák štěněti do jeho louží (majitel by to udělal), jiní se mu z lítosti ani neodváží koupit náhubek, někteří jdou dokonce tak daleko, že si psa vnucují (kde je logika? ). Nikoho ani nenapadne konzultovat s profesionálním trenérem. Ale dalo se předejít obrovskému množství chyb.
A přesto, pojďme se bavit o tom, jestli můžete psa bít nebo ne. Vycházíme z toho, že psi mají pouze elementární racionální aktivitu, dá se říci, že logické myšlení není vlastní. To je částečně vyjádřeno tím, že pes nemůže najít vztah mezi událostmi, které se odehrávají v různých časových obdobích, to znamená, že se nacházejí na různých částech časové osy. Proto, aby pes našel vztah, musí dvě akce nastat téměř současně nebo s velmi krátkým časovým odstupem. Pokud se například pes snaží vylézt na postel, pak by měl být negativní dopad (například výprask) přesně v okamžiku jeho pokusu, nebo ještě lépe na úrovni jeho touhy, tedy když pes stále to chce dělat. Zde bychom se měli dotknout struktury instinktivního chování špičáků.
Většina druhů chování psů je klasifikována jako instinktivní, to znamená, že se podřizují nějakému instinktu (potravinovému, obrannému atd.). Toto chování se zase skládá ze dvou fází: fáze hledání a fáze instinktivní. Pro fázi hledání je charakteristická aktivace vyhledávací reakce psa, např. hledá, kam jít spát, nebo hledá něco k jídlu, nebo někoho, s kým by se mohl poprat. Instinktivní se již vyznačuje dokončením této akce, tj. pes již spí, nebo již jí, nebo bojuje. Tyto dvě fáze lze vidět téměř vždy.
Takže dopad na psa s následným efektem pro výcvik je vhodný pouze ve fázi hledání, tedy na úrovni jeho touhy, jeho myšlenek.
Na základě výše uvedeného nebude mít trestání psa za něco a častěji po něčem vysloveně pozitivní vliv na výchovu, ale může mít obrovský negativní. Nejčastějším příkladem je, že pes je potrestán poté, co něco snědl a následně oslovil svého majitele, který se na něj přirozeně rozzlobil. Takže, pánové pejskaři, snažte se nechat si emoce pro sebe, jinak své roztomilé dítko budete dlouho a vytrvale chytat po celém okolí a vzhledem k tomu, že vy máte dvě nohy a pes čtyři, je to zřejmě dost problematické.
Znovu opakuji, že trest sám o sobě nemá požadovaný účinek, ale má posílení jakéhokoli jednání, ať už pozitivního nebo negativního. Čili pokud je podle výše uvedené teorie pes odstaven od sbírání potravy ze země, a při přiblížení pochválen, pak získáme mnohem příznivější model jeho chování.
Ale tady šlo o účelnost trestu, ale co bití. Existuje něco jako hierarchie smečky.
Nebudu se zde dotýkat smečkové organizace psů, o tom se můžete dočíst v knihách, ale rád bych řekl, že pes ve smečkové rodině by měl být na nejnižší hierarchické úrovni. Přitom v žádném případě nebude, jak mnozí říkají, zakomplexovaná, naopak se bude cítit v pohodě. To znamená, že pes má svého majitele, kterého je třeba poslouchat, který sám učiní potřebná rozhodnutí, ale také ho bude krmit a napájet a dělat rošťáka. I zbytek smečkové rodiny je potřeba poslouchat, protože jsou silnější a důležitější než já. Právě tuto smečkovou rodinu však pes úspěšně chrání před cizími lidmi, takže o komplexech nemůže být řeč.
Jak si tedy lze podřídit psa, snížit ho na tuto nižší hodnost, která je pro každého tak nezbytná? Samozřejmě byste měli začít od štěněcího věku, kde toho lze ještě snadno dosáhnout. K tomu potřebujete vědět o některých behaviorálních reakcích psů. Jednak to, že fena vezme nezbedná štěňata za pačesy a odhodí je na stranu, případně je ohne k zemi; za druhé mláďata jednoduše kousne a chová se k nim dost hrubě. To je přesně to, co byste měli udělat, protože jste již převzali její povinnosti.
Štěně musí přesně definovat hranice chování, tedy jíst tam, spát tam atd. To již vede k podřízení psa.
Ale co dospělý pes, který doma projevuje agresi vůči svému majiteli nebo členům rodiny? Takovými oběťmi se nejčastěji stávají děti a staří lidé, takže pokud jsou tito či ona přítomni, měli byste obecně znovu zvážit vhodnost koupě velkého psa, a zejména psa.
A ani při takové agresivitě vůči členům rodiny není radno psa jednoduše bít, měli byste to cíleně ovlivňovat. Nejprve myslete na bezpečnostní opatření, to znamená, že pes musí mít náhubek a obojek. Za druhé, musíte začít od minima, vzít ho za pačesy a donutit ho do pozice podrobení. Za třetí, k takovým akcím by mělo dojít také poté, co pes projeví agresi, případně vyprovokovanou. Za čtvrté, podřízenost musí být provedena až do samého konce, to znamená až do úplného zastavení vrčení nebo známek neposlušnosti. Za páté, poté byste psa nikdy neměli nechat jít, ale násilím ho vzít zpět na své místo.
To znamená, že schéma je jednoduché: nasadili psovi náhubek a obojek, vyvolali agresi, potlačili ji a psa odvedli na své místo. Snadné, že?! Je tedy nutné spočítat a vypracovat všechny situace, ve kterých může milované zvíře projevit i sebemenší agresi. Příklady provokací zahrnují: odebrání oblíbeného pamlsku nebo hračky, zkoumání uší, srsti a zubů a další situace.
Mimochodem, při správném použití má elektrický obojek vynikající účinek. Takové práce by však měly být prováděny pouze se speciálním psovodem.
Postupně jsme tedy došli k závěru, že bití psa je nevhodné a nehumánní, ale je potřeba to ovlivnit, a to i fyzicky.
Na závěr bych chtěl říci, že byste agresivního psa neměli hned utratit nebo se ho vzdávat, protože téměř v každém případě se dá něco dělat. Ještě lepší je vyhnout se tomuto druhu problému konzultací s kompetentním specialistou od velmi rané fáze. Ti, kteří ještě nekoupili, ale chtějí si pořídit psa, si tisíckrát rozmyslete, jaké rasy a pohlaví chcete mít čtyřnohého kamaráda. A pamatujte, že poslušný a milovaný pes znamená užitečnou komunikaci a potěšení.
