Ve Vitebsku byly obnoveny offline vzdělávací přednášky. Projekty „Věda je vedle“ a „Wow!“ měšťanům dobře známá. Vzdělávací setkání se letos konalo na obvyklém místě – Vitebská oblastní vědecká a technická knihovna – pobočka RSTL. Akci ale uspořádali v rámci nového projektu – „Dobré město Vitebsk“, který je zaměřen především na témata urbanismu.
První offline přednášku „Mimochodem o ptácích“ přednesla Galina Zakharova, docentka katedry zoologie a botaniky na Voroněžské státní univerzitě, kandidátka biologických věd. Biolog nám řekl, jací ptáci žijí vedle nás ve městech a zda jim musíme pomáhat v chladném období. A pokud se pro to rozhodnete, jak ptákům správně pomoci.
Potřebují pomoc?
Zdálo by se, že odpověď je na povrchu. Ve skutečnosti, řekla Galina Zakharova, názory biologů nejsou tak jasné. Například Vladimir Ivanovsky, profesor katedry ekologie a geografie Voroněžské státní univerzity, doktor biologických věd, v jednom ze svých rozhovorů sdílel myšlenku, že ptáci nepotřebují zimní krmení. Přežití ptáků v chladném období je záležitostí přirozeného výběru, v důsledku čehož přežívají ti nejsilnější.
„Pokud se však na teorii přirozeného výběru podíváme pečlivěji, můžeme říci, že nepřežije ten nejsilnější, ale ten nejschopnější, ten, kdo se lépe přizpůsobí měnícím se podmínkám prostředí,“ říká Galina Zakharova. – Zde vyvstává logická otázka: měníme stanoviště právě těchto ptáků?
Ptáci jsou stejně jako lidé teplokrevní, jejich tělesná teplota nezávisí na okolní teplotě. A udržují si ho častým jídlem. Ovlivňujeme její množství?
Podle územního plánu Vitebska se zastavují okolní oblasti, které byly kdysi hnízdišti a stanovišti mnoha lučních ptáků. Během zimy tito ptáci buď vůbec neodlétají, nebo se stěhují do teplejších oblastí. Dříve měli dost plevele, který rostl na polích, ale teď už pole nejsou.
– Nabízí se otázka, kdo za to může, když ne člověk? – poznamenává biolog. – A myslím si, že pokud nevyhnutelně „dědíme“ životy ptáků, musíme přijmout nějaká omluvná opatření.
Navíc poznamenává, že z toho nemají prospěch jen ptáci. Podle statistik jen jedna z 10 sýkor přežije zimu bez pomoci člověka. Tím se ale druh nedostane na pokraj vyhynutí, sýkorky v přírodě stále zůstanou. Není to ale potvrzení lidskosti, které lidé hledají a nacházejí v sobě, což jim pomáhá přežít? Pro člověka to má ještě jednu výhodu: umístěním krmítek na zahradu a v blízkosti zeleninové zahrady tam přilákáte ptáčky. V létě se stanou přirozenou biologickou ochranou lokality.
Je důležité, aby jakákoli pomoc (a pomoc v oblasti životního prostředí není výjimkou) byla prováděna pod heslem „neškodit“. Galina Zakharova řekla, jak pomoci a kdo by měl skutečně pomoci.
Kdo u nás tráví zimu?
Z více než 350 druhů ptáků, kteří hnízdí v Bělorusku, zůstává na zimu asi 120 druhů. Biologové je rozdělují do 4 skupin:
- synantropi jsou ptáci, kteří se nevyskytují mimo obydlené oblasti. Bez lidské pomoci se neobejdou;
- ptáci, kteří mohou přežít bez krmení, ale nikdy se ho nevzdají;
- ptáci, kteří si sami získávají potravu a létají na krmítko pouze v případě, že jejich krmná území byla zničena;
- ptáky, které není vhodné krmit.
V Bělorusku mezi klasické synantropní ptáky patří tři druhy – holub skalní, hrdlička kroužková a vrabec domácí.
– Proč jsou tito ptáci připoutáni k lidem? Jsou to zrnožravci a původně se vyvinuli u nás,“ vysvětluje Galina Zakharova. – Ptáci se zdržovali v blízkosti lidí a vždy jim byla poskytnuta potrava.
Holub skalní je předkem všech plemen holubů domácích. Holubice kroužková je v podstatě holub. Holubice žijí ve Vitebsku, ale obvykle je lze stále vidět v jižnějších oblastech země. Holubice kroužkované je mnoho, například v Brestu. A na pobřeží Černého moře se tento druh vyskytuje častěji než holubi.
„Často se ptají, jak se vypořádat s hromaděním holubů v centru města, kde je turisté krmí pro zábavu,“ říká Galina Zakharová. – Zejména u radnice jsou holubi, kteří přijímají potravu sezením na rukou.
Biolog připomněl: věří se, že holubi jsou schopni přenášet až 90 druhů nemocí. Patří mezi ně ornitóza, yersinióza, ptačí chřipka, salmonelóza atd. Ale člověk riskuje, že se nakazí, pouze pokud krmí ptáky z dlaně a pak se bez mytí rukou dotkne jídla, obličeje nebo sliznic. To znamená, že při dodržení základní hygieny je krmení ptáků i ručně zcela bezpečné.
Mezi synantropy patří i jeden z druhů vrabců, vrabec domácí. Vrabec stromový se od svého příbuzného závislého na člověku liší přítomností skvrny na tváři, která se vyskytuje u ptáků obou pohlaví.
“Ve vrabčím hnízdě je 7 až 10 (někdy i více) vajíček,” říká biolog. – Mohou být 2-3 snůšky za sezónu. Ale z 10 kuřat přežijí zimu 1-2 ptáci. S lidskou pomocí by toto číslo mohlo být vyšší.
Do skupiny 2 (dokážou přežít bez krmení, ale neodmítnou ho) patří drobní hmyzožraví ptáci, kteří se živí i obilím.
Například to jsou známé sýkorky. V obydlených oblastech naší země se nevyskytuje jen sýkora koňadra, kterou snadno poznáte podle žlutozeleného břicha s černým pruhem, černé „čepice“ a bílé tváře. Sýkora modřinka (nebo modřinka) má modřejší opeření a její „čepice“ má stejnou barvu. Sýkora bělokorá (sýkora modřinka, princátko) vyniká svým šedo-bílo-černým zbarvením. Charakteristickým znakem obou modrých sýkor je tmavý pruh u očí.
– Bílá sýkora je uvedena v Červené knize Běloruska. Žije především v oblasti Brest a Gomel. Ale klima se mění, loni v zimě byl pták pozorován v oblasti Luchosa, kudy procházejí sjezdovky, – říká Galina Zakharova, – ve Vitebsku najdete několik dalších druhů sýkor: sýkora baculka, sýkora pižmová (vypadá jako sýkora koňadra), dlouhoocasá, chocholatá. A do stejné skupiny patří brhlík obecný.
Brhlík se může plazit po kmenech stromů, ve spirále, nahoru a dolů. Takže pod kůrou pták hledá larvy hmyzu. Pozor si ale budou dávat i na krmení u krmítka. Ne každý ale poletí do „ptačí jídelny“. Pamlsek obvykle přitahuje pamlsek.
Datel bělohřbetý a datel menší často shánějí potravu na velkostébelných trávách. Datel černý (nebo datel) ale ke krmelci nikdy nepůjde, pokud zrovna nekrmí pole. Zhelna hoduje na larvách na velkých pažbách velkých stromů.
“Existují ptáci, kteří skladují zásoby, čímž přispívají k šíření rostlin,” říká biolog. – Jedná se například o sojku, která se živí žaludy, nebo o louskáčka, který se živí ořechy. Existují studie, že do konce zimy si ptáci, kteří si ukládají zásoby, zvětší velikost mozku. To je způsobeno aktivací paměti, takže si pamatují, kam jídlo schovali.
Skupina 3 ptáků, kteří si získávají potravu sami, zahrnuje kočovné ptáky. Nelétají daleko, s nástupem chladného počasí migrují o něco dále na jih. Jedná se o polní, havrany, voskovky – společenské ptáky, kteří hnízdí v koloniích.
„Předpokládá se, že hýli přilétají s příchodem sněhu,“ říká Galina Zakharová. – Ve skutečnosti to tak není. Hýly máme vlastní, to jsou lesní ptáčci, kteří zůstávají na zimu v lese. A ty, které vidíme ve městech, létají ze severnějších oblastí. Místní hýli je nepustí do své lesní potravní základny a kočovní ptáci jsou nuceni krmit se ve městě.
Ve své letní chatě můžete pozorovat piku – tento malý ptáček se také pohybuje po kmenech, ale na rozdíl od brhlíka se nemůže pohybovat hlavou dolů. Pika se vyznačuje zobákem – je tenčí než u brhlíka.
Nekrmte dravce
Takto můžeme podmíněně nazvat ptáky skupiny 4, které ornitologové nedoporučují v zimě přikrmovat. Ačkoli tito ptáci nikdy neodmítnou pamlsek.
Galina Zakharova ukazuje fotografie, na kterých mikina s kapucí trhá mládě malého ptáčka a straka snáší ukradené vejce. A to je názorná ukázka toho, proč by se krkavcům v zimě nemělo pomáhat. Ty z nich, které snadno přezimovaly, budou mít na jaře více prostředků na kladení vajíček a vylíhnutí potomků. A čím více potomků bude, tím více jimi budou trpět hnízda malých ptáků:
“Corvidi jsou přizpůsobivější, dokážou si najít potravu sami,” poznamenává specialista.
Na rozdíl od vran šedých a černých, které původně žily jen za Uralem, ale nyní jsou zde k vidění i někteří jedinci, kavky a havrany nebyly pozorovány v predaci, jsou považovány za nejnebezpečnější mezi krkavci. Nechodí na krmítka, ale zůstávají aktivní v blízkosti kachen a holubů.
Léčit a neubližovat
“Krmení neznamená, že musíte ptáky krmit úplně,” poznamenává okamžitě biolog. – Potravu do krmítka dávejte raději v určitou dobu, ráno nebo večer. Nemělo by být stále plné. A jídelníček je potřeba sestavit správně.
Slunečnicová semínka jsou často označována za nejlepší hnojivo. Pro ptáky jsou však příliš tučné. Ve velkém množství takové jídlo vyvolává tukovou hepatitidu a vznikají jaterní problémy.
Hnědý chléb se přísně nedoporučuje: semena žita jsou bohatá na škrob, špatně se tráví v žaludku ptáka, způsobují fermentaci a dokonce i smrt. Jedem pro ptáky (stejně jako pro lidi) je plesnivý chléb a žluklé obiloviny (proso žlukne nejrychleji). Jakékoli krmení by v žádném případě nemělo být slané: ptáci našeho pruhu na rozdíl například od racků nemají solné žlázy a sůl je pro ně smrtící.
Do krmítka můžete dát pšenici, ječmen, proso, oves, ovesné vločky nebo ovesné vločky a bílé pečivo, které se musí sušit. Kroupy a jáhly je lepší trochu povařit nebo alespoň namočit přes noc do vody. Tímto způsobem se obiloviny lépe stráví v žaludku a pták si je vezme s velkým potěšením. Ke krmení se hodí semínka melounu, dýně nebo cukety. Ale ne každý pták je může otevřít, takže taková semena by měla být nasekána pomocí mixéru.
Hmyzožravci budou spokojeni s nesoleným sádlem. Ale taky by toho nemělo být moc. Do krmítka můžete dát nakrájené vejce natvrdo.
Jak krmit labutě a kachny
Kachny žijí ve městech a nikdy neodletí do teplejších podnebí. A tato populace také potřebuje pomoc lidí.
„Před několika lety jsem byla svědkem hrozného obrazu,“ říká Galina Zakharova. – Mrtvé kachně trčel ze zobáku. kousek klobásy.
Biolog vysvětlil, že kachny mají náustky filtračního typu, sbírají bahno ze dna nádrží, stlačují ho, voda odchází a tuhá potrava se polyká. Pokud dáte ptákovi velké kusy bochníku, také je zmáčkne, ale chléb se nesrazí na požadovanou velikost a ptáci nevědí, jak žvýkat potravu. Proto čím menší kus, tím snáze si ho kachna vezme.
Na zimu zůstávají i labutě. Jejich strategií pro přežití v chladu je šetřit energii. Na ledě dokážou sedět nehybně dlouhou dobu. Aby se lidé někdy obtěžovali falešnými výzvami na ministerstvo pro mimořádné situace: pták je zmrzlý! Nejčastěji se však prostě nehýbe, aby neplýtvala energií.
Čím krmit vodní ptactvo? Pravidla jsou stejná: nemůžete jíst černý nebo plesnivý chléb, žluklé cereálie nebo slaná jídla. Můžete použít sušený a drcený bílý chléb, vařené obiloviny.
„U velkých nádrží v Minsku byl tento problém vyřešen velmi moudře,“ říká Galina Zakharova. – Dobrovolníci přinášejí pytle s krmivem pro ptáky a nechávají je v blízkosti vodních ploch. A chodítka mohou ptáčky krmit zdravou potravou, která je vždy po ruce.
Fotografie jsou převzaty z otevřených zdrojů a jsou pouze ilustrativní.
