Ovce jsou považovány za velmi nenáročné na chov a krmení zvířat, a proto mnoho začínajících farmářů staví své podnikání na chovu ovcí.
Údržba a péče
Před nákupem ovcí byste se měli postarat o místo, kde jsou chovány, procházky, pastvu a skladovací prostory pro krmivo a potřebné vybavení.
Místnost pro ovce neboli ovčín by měla být světlá, suchá a teplá. Ovce se bojí průvanu, a proto při stavbě stodoly je třeba věnovat zvláštní pozornost izolaci podlahy, stropu a oken místnosti. Ovce je nejlepší chovat na hliněné, dřevěné nebo hliněné podlaze, vyhněte se betonovým a železným podlahám, na kterých ovce snadno prochladnou.
Ovčín by měl být vybaven dostatkem oken a větracích otvorů. Ovce potřebují zdroje světla nepřetržitě, navíc potřebují neustálé proudění čistého vzduchu, který se jim dostane pouze uměle organizovaným větráním nebo okenními otvory. Okna v ovčínu není třeba zasklívat, v teplých klimatických pásmech se okna na zimu kryjí igelitovou fólií nebo vnucují zbytečnými hadry, což umožňuje okno kdykoliv použít jako větrací otvor.
Střecha ovčína by měla být plochá, obvykle se k jejímu pokrytí místo břidlice nebo dlaždic používá rákos a stébla kukuřice. Pokud je půdní otvor, musí být izolován slámou nebo senem. Ovčín by neměl zatékat při dešti nebo tajícím sněhu, vlhkost škodí ovcím i průvan.
Podlaha v ovčínu musí být izolována slámou, čím silnější vrstva, tím lépe.
Poblíž ovčína by měl být výběh, kde by bylo možné ovce vyhánět během denního světla, včetně zimního období. Kotec by měl být umístěn tak, aby do něj mohl ovce zahnat i jeden pastýř.
Je třeba rozlišovat pojmy jako pastva a výběh – ovce mohou být ve výběhu v noci nebo za špatného počasí, zatímco zvířata jsou vypouštěna na pastvu výhradně ke krmení.
Krmení ovcí
Ovce jsou býložravci, ale s velkou chutí jedí kaše, obilná zrna, šrot, mléko a další produkty. V létě se většina ovcí živí na pastvě a vyžaduje jen malé krmení. Na zimu je potřeba připravit velké množství sena pro ovce, v množství minimálně 100 kilogramů na dospělou ovci. Nutno podotknout, že ovce není možné krmit samotným senem, proto farmáři připravují i obilí, mouku, kořenovou zeleninu a určité množství koncentrátů. Máte-li volné pole, můžete jej na jaře osázet bramborami nebo cukrovou řepou a zajistit tak nejen sobě, ale i svým mazlíčkům velké množství těchto produktů.
Ovce s velkým potěšením konzumují odstředěné mléko a koláče, příležitostně mohou konzumovat siláž a dokonce i jemnou slámu. Při distribuci krmiva byste měli věnovat velkou pozornost čistotě krmítek a formě, ve které se připravované krmivo nachází. Je třeba se vyhnout příliš tekutým a drobivým krmivům, protože mohou poškodit čistotu srsti ovcí. Zároveň je nutné zajistit, aby v seně nebyly žádné trny a ve slámě nebyly zbytky tvrdých klásků. Péřovka je pro ovce extrémně nebezpečná, proto pole, na kterém roste, nelze využívat jako pastvu.
Ovce jsou velkými milovníky luštěnin a polních trav, na přání je lze pást v hejnech tak, jak to dělají chovatelé dobytka v horách. Některá plemena ovcí jsou schopna vydržet bez pití a jídla po poměrně dlouhou dobu, ale zemědělci by této schopnosti neměli zneužívat, protože nejen množství masa získaného z nich, ale také kvalita mléka a vlny závisí na tom, jak dobře- krmí zvířata.
Po květnových svátcích jsou ve většině vesnic Tatarstánu hospodářská zvířata ze soukromých farem vyvedena na pastvu. Jak obyvatelé řeší problém s nedostatkem ovčáků, jaké inovace přicházejí místo tradičních metod – v materiálu Tatar-informa.
Po květnových svátcích ve většině vesnic Tatarstánu se dobytek soukromých farem vyvádí na pastviny
Bohatý počet domácích zvířat byl od pradávna považován za znak prosperity vesnice a začátek pastevního období byl vnímán jako druh dovolené – na čerstvé trávě je kravské mléko vydatnější a chutnější. Tradičně se pasení stáda zabývali sami obyvatelé, a tak má téměř každý rodák z obce vzpomínky na letní dny strávené na pastvě, úskalí a příjemné chvíle spojené s touto činností. V posledních letech však v mnoha obcích republiky stavy hospodářských zvířat výrazně ubyly. Zvířata se letos nevyháněla na pastvu všude. A tam, kde se dobytek zachoval, obyvatelé stále častěji vybavují pastviny „elektronickými pastýři“.
„Přešli jsme na „elektronické ovčáky“ už dávno“
Irina Zagidullina, Vesnice Nižnij Takanyš, okres Mamadyš:
„Naše venkovská osada se skládá z pěti vesnic. Ve všech pěti vesnicích lidé chovají hospodářská zvířata a v létě je vyvádějí na pastvu. Sezóna začala druhý den. Všude používáme „elektrické ovčáky“. V Nižním Takaniši si lidé toto zařízení koupili před pěti lety, když se právě objevily. Předtím si většinou najímali pastýře a platili mu za práci. Bylo to dražší a hlavně bylo těžké najít lidi ochotné najmout. Je pravda, že s „elektrickým pastýřem“ nemůžete relaxovat – musíte sledovat zvířata. Ráno musíte krávy vysadit a večer vyzvednout. Ale pořád je to pohodlnější než celý den hlídat zvířata na pastvině.“
“Pasíme se”
Rezeda Safina, Vedoucí venkovské osady Staroye Abdulovo, okres Tukaevsky:
„Naše osada zahrnuje šest vesnic, ve dvou z nich se do léta vytvořilo stádo domácích zvířat. Ve Starém Abdulově jde na pastvu přibližně 50 kusů dobytka, v sousedním Mryasevu, pokud vím, je o něco více než 80 kusů dobytka. Obvykle se spolu pasou krávy a ovce.
V naší oblasti vyjíždějí pást zvířata sami obyvatelé, každá rodina postupně. Jsme na to tak zvyklí. Pastýři nebyli nikdy najati. Pro jednu krávu nebo býka pracujete jeden den. Obvykle fronta přichází jednou za měsíc a půl, to je 3-4krát za sezónu. Nevadí, není to pro nás těžké. V létě je pasení krav v přírodě potěšením samo o sobě.
V dnešní době nikdo neběhá za kravami po vlastních nohou. Každý má technologii. A jezdí cizími auty a někteří jezdí na motorkách. Je to jako vyrazit do přírody, jít na piknik – zapněte hudbu, grilujte. Ukázalo se, že je to druh relaxace.“
Navzdory malému počtu zvířat chovaných na pastvě je počet hospodářských zvířat ve Starém Abdulovu docela působivý. Na šest vesnic je 465 kusů skotu, asi 300 ovcí a nechybí ani kozy.
„Máme zemědělský podnik pojmenovaný po. Saidasheva. Tohle je silná farma. Na úkor sdílených pozemků poskytuje obyvatelstvu píci a seno, aby lidé měli možnost chovat hospodářská zvířata. Máme prostorné pastviny a rybníky,“ řekla žena.
“Koupili koně pro pastýře”
Ve vesnici Karamaly, okres Aznakaevsky, začala 29. dubna pastevní sezóna. Podle tajemníka rady obce Zulfiya Gumerova, v předchozích letech jsme začali později, abychom dali trávě čas, aby vzešla. Kvůli loňskému suchému létu však tráva začala letos na jaře růst později, takže nečekali, vysvětlil vesničan.
„Na našich soukromých farmách máme více než 100 kusů dobytka. Některé dvory mají více než tucet krav. U takových chovů samozřejmě platí, že čím dříve budou zvířata vypuštěna na pastvu, tím lépe. V obci máme vlastního pastýře, našeho váženého spoluvenkovana, který tuto nelehkou práci vykonává již řadu let. Předtím cestoval pěšky, ale letos nám ho bylo líto a jako poděkování jsme se rozhodli, že mu pořídíme koně. Toto je náš dárek pro něj. Každý rok před sezónou se scházíme s našimi spoluobčany a diskutujeme o tom, jak tento podnik zorganizovat. Při takové schůzce jeden z nás nabídl koupi koně pro ovčáka, zbytek hned souhlasil. Hned druhý den vybrali 40 tisíc rublů, část částky, kterou dal sám. Letos platíme pastýři 500 rublů denně a ten, kdo má jít na pastvu, mu připravuje jídlo na celý den.
Máme soukromé farmy, které produkují mléko. Sami si koupili „elektrického ovčáka“, nainstalovali ho na okraji vesnice a takto ho používají.
Ovce a kozy na pastvu nechováme, ale takových hospodářských zvířat je také poměrně hodně. Na jedné z farem je například 60 kusů ovcí,“ řekla Zulfiya Gumerova.
„S elektronickým ovčákem je to levnější“
Ve vesnici Nižnij Kujuk, okres Atninskij, také odmítli služby najatého ovčáka. Nyní jsou ve všech vesnicích zahrnutých do venkovského osídlení pastviny vybaveny „elektrickými pastýři“. Mluvil o tom obyvatel vesnice Gulfira Sadyková.
„Pověřili jsme jednoho člověka, aby dohlížel na provoz zařízení, mohlo by dojít k jeho vyčerpání a krávy by pak utekly. Jednoho dne by měli přivézt dalšího „elektrického ovčáka“, bude to už druhý v naší vesnici. Prý to bude solární pohon.
Použití „elektrického ovčáka“ je levnější. Náklady byly pouze na nákup a instalaci, vybrali 1 tisíc rublů na krávu. Za každý výjezd jsme pastýři platili stejnou částku a linka přišla během léta čtyřikrát,“ řekl vesničan.
“Vyděláváme 90 tisíc rublů měsíčně z mléka”
Elmíra Jusupová – Tajemník rady obce v Nižním Kuyuku. Její rodina prodává mléko ze své soukromé farmy a dostává asi 90 tisíc rublů v příjmu měsíčně. Elmira Khanum musí vstávat v půl páté ráno, aby stihla před prací podojit krávy.
„Nakupujeme jídlo na zimu. I s těmito výdaji se nám chov krav vyplatí, zvláště pokud je dobrá cena mléka. V zimě to zvedli na 30 rublů za litr, ale teď to začali snižovat – inkasují 29 rublů. A loni touto dobou již účtovali pouze 17 rublů. Nyní máme čtyři krávy, které dávají mléko, ostatní se chystají otelit. Podle mých výpočtů to bude 45 tisíc rublů za 15 dní, což znamená 90 tisíc měsíčně.
Založili jsme naši malou farmu se státními dotacemi. Podle podmínek jsme museli mít minimálně 8 krav, brali jsme jalovice. Ukázalo se ale, že většina telat byli chlapci. Vychovali jsme jich šest na maso. I když vezmeme v úvahu, že maso tehdy stálo 360 rublů za kilo, získali jsme z toho 70–80 tisíc rublů. V současné době máme na naší farmě osm krav. Ve veřejném sektoru jsou platy malé, bez dobytka nemůžeme přežít,“ řekla Elmira Yusupova.
“Electronic Shepherd” je levnější, pokud jde o peníze, potvrdila. Ale i s takovým zařízením musí být krávy pod dohledem, takže naše rodina je po dobu osmi dnů odpovědná za bezpečnost zvířat, říká mluvčí. „Museli bychom najmout dva pastýře na osm krav. I při tisíci rublech za každou krávu by nás přes léto služby ovčáka stály téměř 50 tisíc. A za „elektronického pastýře“ kdysi platili 1 tisíc za krávu, a to je vše,“ vysvětlila.
“Hladové, pasoucí se krávy v dešti”
Slavný moderátor Fanil Vakkazov V dětství musel nejednou pracovat jako pastýř a jedna příhoda se mu obzvlášť zapsala do paměti.
„V době oběda nám přinesli jídlo. Jednou celý den pršelo, zkusili jsme se zahřát rozděláním ohně, pamatuji si, že jsme měli spálené i oblečení. Ten den měl táta přivézt oběd, ale porouchalo se mu auto a on to nestihl. Celý den jsme měli hlad, zima a spálili jsme si ponožky u ohně. Nepamatuji si všechny detaily. Jak říkají moji rodiče, přišel jsem domů a jen jsem vzlykal odporem.
Už od pěti let jsem byl považován za pomocníka a vycházel jsem na pastvu jako dospělí. Byly tam takové tvrdohlavé krávy, které utíkaly ze stáda. Pokud se kráva nevrátí večer do vesnice, tak už je to katastrofa. Odpovídáte majiteli. Jednou jsem musel běžet pět kilometrů za krávou, ale stejně jsem ji chytil a přinesl domů. Poté moje autorita ve vesnici vzrostla. Na pastvu chodí většinou 5-6 lidí z více rodin. Ti, se kterými jsem šel ven, s úctou řekli: “Můžete jít s Fanilem, dokáže vrátit i ty nejzatvrzelejší lidi do jejich domovů.”
Byly to dobré časy. Teď bych klidně chodil pást krávy, zpíval tam pod širým nebem a odpočíval duši. Ale bohužel tato tradice nyní na vesnicích mizí. Dříve bylo ve stádě 120 krav, pracovalo několik lidí. Vyrůstal jsem v okrese Sabinsky, chovám krávy ve vesnicích Kildebyak a Martynovo. V Kildebyaku se zdá, že je stále malé stádo, v Martynovu se hospodářská zvířata už dlouho nechovají, nikdo nechová krávu už V dnešní době se lidé vzdávají dobytka, protože všechno je teď pro peníze. V JZD se krást nedá. Dříve lidé nosili alespoň trochu senáže a slámy JZD, aby nakrmili svá dobytek. Nyní musíte všechno koupit, takže to není ziskové. Je levnější koupit mléko i maso,“ říká Fanil Vakkazov.
“Pekli jsme brambory na ohni a sbírali bobule.”
Pro zpěváka Rizat Ramazanová výlety dětí na louky a pastviny zůstaly v paměti jako letní dobrodružství a relax.
„Pasené krávy a ovce. S ovcemi je to snazší, jedí v chladném ránu a v horku se shromažďují na hromadě a stojí. Pasení ovcí pro nás bylo jako dovolená. Ale s kravami je to složitější, musíš běhat a navíc můj táta a děda jsou přísní. Ve vesnickém stádu krav bylo až 200 hlav, sloučit se musely 3-4 rodiny. Někdo přivezl z vesnice na motorce nebo autě výborný oběd, byla to velká legrace. Jako školák jsem dokonce dělal ovčáka, pracoval jsem například s babičkami, na které přišla řada s pasením krav. Není to moc peněz, 300-500 rublů, ale velká radost pro dítě. Koupil jsem si s nimi něco chutného.
A teď je to výhodné ve vesnicích – instalují „elektrické pastýře“. V naší obci Alan-Elga, okres Sabinsky, na to také sháněli peníze. Toto zařízení udržuje jedna rodina z vesnice. Už není potřeba pást krávy. Navíc už nikdo nechce chodit ven jako pastýř. Mladí už nesouhlasí ani za 1,5–2 tisíce rublů. A krav je málo. Nyní je ve stádě asi 20 zvířat.
Na tyto časy se vzpomíná jako na ty nejlepší. S klukama jsme pekli brambory na ohni. Je tam spousta času – dospělí vyprávějí zajímavé příběhy ze života. Sbíráte lesní plody, houby, koště a opalujete se,“ řekl umělec.
“Krávy onemocněly. “
Zpěvák Ilsaf vyrostl ve vesnici Kakerli, okres Drozhzhanovsky. Tradičně si vesničané najímali pastýře, ale ti pracovali jen v létě.
„Za tuto práci dostali zaplaceno přibližně 5-10 rublů. Každá rodina si zase vzala pastýře na noc a nakrmila ho. Na podzim dostávali v rámci mzdy i obilí.
Ale najatí pastýři pracovali jen v určitých měsících. Na podzim, s koncem sezóny, vycházeli sami lidé pást krávy, opět střídavě. Vyšly i děti a teď si říkám, jak se dospělí nebáli nám svěřit tolik zvířat, protože tehdy bylo ve vesnickém stádu hodně krav a ovcí.
Vzpomínám si na nepříjemnou příhodu související s těmito lety. Na podzim jsme pásli krávy u silnice a na ní bylo obilí, které se vysypalo ze strojů na sklizeň obilí. Můj starší bratr a já jsme krmili krávy a ovce tímto obilím. Jedli příliš mnoho. Krávy přežily, ale v některých rodinách musely být ovce poraženy.
Nyní máme ve vesnici málo dobytka a „elektrický pastýř“ se stará o pastvu,“ řekl Ilsaf.
Podle Ministerstva zemědělství a výživy Republiky Tádžikistán bylo v březnu letošního roku v republice evidováno více než 290 kusů skotu. Více než 100 tisíc z nich jsou dojné krávy.
Sledujte nejdůležitější věci v telegramovém kanálu „Tatar-informujte. Hlavní věc“ a také si nás přečtěte v „Zen“
