Je možné si činčilu pohladit?

Činčila je velmi specifické zvíře a nehodí se pro každého. Před pořízením činčily si musíte pečlivě přečíst informace o jejím životním stylu, životních podmínkách, povahových vlastnostech atd.

Před pořízením činčily se musíte připravit na všechny nevýhody tohoto zvířátka, ale pokud vás tyto nevýhody neděsí, klidně si miminko pořiďte a užijte si jeho neomezené výhody 🙂

Nevýhody obsahu:

• Činčily jsou noční zvířata, přes den spí a v noci se bouří. Navíc velmi hlasitě veslují – žvýkají police, třesou klecí, házejí misky, bourají misky na pití, obecně se baví, jak nejlépe umí. Lidé s citlivým spánkem proto musí před nákupem 100krát přemýšlet, případně se zásobit špunty do uší.
• Činčily nesnášejí teplo – teploty nad +26 jsou pro ně kritické. Vzhledem k našim horkým letním dnům byste proto na činčilu neměli ani pomyslet, pokud dům nemá klimatizaci. V dusných a horkých bytech zvířata jednoduše umírají v agónii, trpí úpalem. A pozor, ventilátor činčile nepomůže, jen cirkuluje stejně horký vzduch, situaci může zachránit jen klimatizace.
• Činčily se koupou ve speciálním písku/prachu a bez této procedury se neobejdou. To tedy nebude dobré pro alergiky, protože prach se divoce rozptyluje a usazuje se v blízkém okolí. I když se pokusíte všechen tento prach hned setřít, stále zůstává v srsti zvířete, na což alergici patřičně reagují.
• Činčila potřebuje velkou klec nebo vitrínu – minimálně 80x50x50 (výška, šířka, hloubka). Jedná se o velmi aktivní zvíře, potřebuje se pohybovat a skákat, proto nejsou vhodné menší klece. V malé kleci se činčila začne nudit a začne onemocnět, takže budete mít se zvířetem jen problémy, ne radost.
• Činčila není krotké zvíře, nerada ji zvedne, hladí nebo mačká. Kromě toho maz na našich rukou rychle nasycuje srst, což ji velmi kazí a to činčile způsobuje velké nepohodlí.
• Na činčilu nemůžete nasadit vodítko ani postroj (ačkoli prodavači v obchodech často tvrdí opak a věří, že činčily jsou jako králíci nebo fretky), mají jemnou páteř, kterou lze při takových „popravách“ snadno poškodit. Činčila se navíc pohybuje ostrými škubnutími, při kterých může postroj zlomit zvířeti kosti a způsobit podvrtnutí nebo vykloubení. Také činčily v žádném případě nevytahujte ven! Jedná se o dekorativního domácího hlodavce a jeho tělo není odolné vůči pouličním bakteriím a infekcím (ani jednoduchým, jako jsou lišejníky nebo vajíčka červů). Kromě toho si činčily dávají do úst všechno, do čeho se nedostanou, a gastrointestinální trakt je jejich nejslabším místem a je nemožné, aby se tam dostalo cokoliv, co je na ulici. Proto je mýtus, že můžete chodit s činčilami po ulicích a vodit je na vodítku!
• Pokud zvíře onemocní, budete muset pracně najít dobrého lékaře, který ví, jak činčily zacházet. Specialistů na hlodavce je mnoho, ale činčily jsou vzácností. Velmi často tato zvířata ničí sami veterináři, aniž by jim cokoli rozuměli.
• Chov činčily je problematický a ve srovnání s jinými hlodavci poměrně drahý.
• Je nebezpečné pouštět činčilu ven do místnosti, zvláště bez dozoru. To je plné otravy po jídle květin, tapet, knih. Elektrický šok ze žvýkaného drátu. Pokud se dostanete pod nohy nebo se ocitnete na místě, kam jste si chtěli sednout, hrozí nebezpečí rozdrcení. Pokud chcete pozorovat zvíře pobíhající po bytě, je lepší si pořídit kočku nebo psa.
• Činčily jsou velmi odpadkové! Bez ohledu na to, jak čistíte klec, neustále se objevují odpadky: rozházené seno, piliny, jídlo a bollusy (hovínka). Vitrína z toho může být spásou, a to i tehdy, pokud je vyrobena správně, s přihlédnutím ke všem nuancím.
• Činčila je hlodavec a do tlamy si strčí vše, co jim padne do oka: nehty, rukávy oblečení, vlasy. Pokud je činčila venku na procházce v místnosti, rozžvýká nábytek, tapety, noviny, obecně vše, s čím se setká.

Klady činčil:

• Činčila je velmi krásné a zábavné zvíře, je radost se na činčilu dívat! Vtipně se pohybují, vtipně jedí, rádi skáčou a hrají si a žebrají od svého páníčka o chutné pamlsky 🙂 Pozorování tohoto zvířátka vám zvedne náladu.
• Exkrementy činčily nezapáchají. Jejich hovínka jsou suchá a tvrdá, nerozmazávají se a nemají žádný zápach. Z klece s činčilou tedy nebude vycházet žádný zápach (jako např. od křečka nebo morčete).
• Činčily samy o sobě nevoní a činčily nemají potní žlázy. Proto nebude ze zvířete cítit zápach ani v bytě, ani na vašich věcech.
• Srst činčily je neuvěřitelně krásná a jemná a jejich srst je také považována za hypoalergenní. Ve většině případů může alergii u lidí způsobit prach, ve kterém se zvíře koupe, nebo piliny, které jsou v kleci, ale ne samotná činčila, ne její srst.
• Činčila si na svého majitele zvykne a dá se i vycvičit. Mnoho majitelů má činčily, které reagují na jejich jména, jsou rády, když je někdo drží, milují, když je voní za ušima nebo pod krkem, a poslouchají určité příkazy. Nejedná se samozřejmě o psa, který by se dal snadno vycvičit, ale trpělivost a práce mohou přinést výsledky.
• Činčily koušou velmi zřídka. Jejich kousání je v podstatě projevem zvědavosti, chutnají všechno a vaše nehty a prsty nejsou výjimkou 🙂 Ale tohle jsou bezbolestné kousání. A pokud vás činčila ze vzteku kousla, rány jsou většinou velmi čisté a rychle se hojí. Stojí za to zopakovat, že samotná činčila vás nikdy nenapadne ani nekousne, může to být reakce na vaše negativní činy vůči ní, a to i ve velmi vzácných případech.
• Činčily jsou noční zvířata, a to je velké plus pro ty, kteří pracují nebo se prostě vracejí domů pozdě. Jen přes den, ve vaší nepřítomnosti, bude zvíře klidně spát a po vašem návratu bude připraveno komunikovat, hrát si a bavit vás.
• A jako poslední je naprostým plusem a pozitivem činčila, pokud vás její nevýhody neděsí, klidně si toto zvířátko pořiďte a určitě vás nezklame

UKÁZKA ROZPISU PÉČE O ČINČILU

• Vyčistěte podavač a přidejte čerstvé jídlo;

• Vyhoďte všechno seno, které spadlo na podlahu, dejte do sena čerstvé (spadlé seno je nutné vyndat z klece, protože se na něj činčila vyčůrá a pak začne žrát, což může mít špatný vliv na jeho zdraví);

• Zkontrolujte vodu v napáječce a v případě potřeby doplňte čerstvou vodu;

• Zameťte z polic, stejně jako z domu, stelivo, drobky, zbytky jídla a jiné nečistoty;

• Vyčistěte okolí klece (displej).

• Vyměňte veškerou podestýlku v kleci (displej), umyjte tác;

• Vymeťte všechny odpadky z klece (displeje);

• Vyvařte nebo vydezinfikujte misku na pití (většina misek se nedá vyvařit, proto se čistí sodou a solí);

• Otřete prach z klece nebo vitríny (venku i zevnitř), stejně jako okolní předměty;

• Písek v plavkách prosejte, v případě potřeby přidejte čerstvý písek.

• Umyjte klec nebo vitrínu (police, domečky, vše ostatní v kleci), vydezinfikujte;

• Kompletně vyměňte písek v plavkách.

Pokud uvažujete o pořízení hlodavce jako domácího mazlíčka, skvělou volbou mohou být činčily. Činčily jsou velmi společenská a přítulná malá zvířata, ale dejte pozor, abyste se nezmátli, protože činčily domácí se od divokých liší. Zde je to, co potřebujete vědět, než si tohoto rozkošného chlupatého kamaráda přivedete domů.

Činčila: zajímavá fakta

Slovo „činčila“ pochází z indiánského jazyka Quechua a znamená „silná, tichá a malá“. Přirozeným prostředím činčil jsou Andy, pohoří, které protíná Jižní Ameriku ve výšce 1500 3500 až XNUMX XNUMX metrů nad mořem, takže ve volné přírodě jsou schopny odolat vysokým i nízkým teplotám.

Bohužel díky své vzácné, neuvěřitelně jemné srsti byli na pokraji vyhynutí, i když naštěstí Téměř ve všech zemích byly zakázány kožešinové farmy, které chovají činčily pro kožešinu.

Vzhled činčil

Domácí činčily se velmi liší od divokých zástupců tohoto druhu, jsou větší a mají různé barvy, velikosti a stavbu těla. Zde budeme hovořit konkrétně o domestikovaných činčilách, jediných zástupcích tohoto rodu, které lze legálně chovat jako domácí mazlíčky.

Samice jsou větší velikosti a hmotnosti než samci – 800 g pro ženy a asi 600 g pro muže. Původní barva srsti činčily je šedá, ale barvy moderních činčil chovaných v zajetí se vyznačují pestrostí barevných mutací: béžová, růžovo-bílá, Wilsonova bílá, černá sametová, ebenová, fialová, safírová, pastelová.

Srst činčil je velmi jemná a jemná, a pokud se bojí, zvyšuje se riziko ztráty velké srsti, zejména na ocase, proto doporučujeme činčilu netřást a nevystavovat ji přílišnému stresu. Aby jeho srst zůstala vždy lesklá a zdravá, doporučujeme zvířeti dát do klece jemný písek – činčily se rády koupou v písku.

Postava činčily

činčila – soumrakové, noční zvíře, přes den spí ve svém domečku, k večeru se začíná probouzet a nabírat sílu, aby v noci byla plně připravena na aktivní život. Činčily jsou velmi zvědaví hlodavci, milují běhání, skákání a prozkoumávání každého tunelu nebo díry, které na své cestě potkají. Jsou společenští, přátelí se s lidmi ve svém okolí, komunikují prostřednictvím slabého pištění nebo jemného kousnutí, ale obecně nemají rádi, když se jich dotýkají, zejména cizí lidé. Pro svou nedůvěru jsou lhostejné k náklonnosti a nerady se mazlí. činčily se totiž pro společný život s dětmi, jejichž přirozeným instinktem je mazlit se a hrát si, příliš nehodí.

Správné krmení činčily

Jedna z hlavních věcí, kterou potřebujete vědět, abyste své činčile poskytli zdravou stravu, se týká její stravy. Jsou býložravci a měli by konzumovat stravu s vysokým obsahem vlákniny: seno pro hlodavce, trochu lisované alfa (vojtěšky) a čerstvé pelety, ale nejlepší je vyhýbat se potravinám s vysokým obsahem vody, jako je salát. I když by samozřejmě měli mít v kleci vždy čerstvou a čistou vodu. Jakým potravinám byste se měli vyhnout? Z jedovatých nebo tučných potravin, jako jsou semena a ořechy, obiloviny, avokádo, rajčata, brambory a lilky, mléčné výrobky a škrobová jídla obecně.