Pes se stal prvním přítelem starověkého člověka, domestikovaným loveckým pomocníkem a hlídačem divokých zvířat. Její schopnost sloužit svému pánovi a její oddanost jsou obdivuhodné. Není náhodou, že dnes žijí vedle lidí spolu s kočkami. Jejich náboženství však nedoporučuje, aby stoupenci islámu sdíleli svůj domov s tímto zvířetem.
Kontroverze starověké a moderní
Jaký je důvod muslimského zákazu? Mnoho věřících je považuje za nečistá zvířata, která by se neměla kontaktovat. Zároveň odkazují na sbírku legend o výrokech a celoživotních činech proroka Mohameda – tzv. hadísy.
A citují z této sbírky, která je jakousi příručkou pro stoupence proroka a je považována za zdroj šaríe – islámského práva. Ve skutečnosti existuje přísloví imáma Muslima, které hovoří o nutnosti umýt nádobí, které pes několikrát olízl.
Předsudky a zdravý rozum
Na základě tohoto rčení došli islámští teologové k závěru, že psí sliny jsou nečistá látka, tedy „najis“. Někteří považují jeho srst za nečistou. Jiní náboženští vůdci vše redukují na obřad modlitby, který zvíře žijící v domě může svým dotykem narušit, což bude hrozný hřích.
Výroky hadísů jsou značně rozporuplné. Vezměme si například výrok, že andělé nevstupují do domu, kde vedle lidí žije pes. V moderní Anglii muslimští řidiči vyhazují nevidomé s vodicími psy z veřejné dopravy právě z tohoto důvodu – věří, že pak auto opustí andělé, kteří ji hlídají.
Rozumní náboženští vůdci se proti takovým předsudkům staví, protože pak by do domu nevstoupil ani anděl smrti. A lidé by si je konkrétně nechali, aby mohli žít věčně.
Co říká Korán o psech
Dalším oblíbeným předsudkem mezi muslimy, který se stal příslovím, je tvrzení, že čerti a černí psi musí být zabiti. Ale hlavní a posvátná kniha každého muslima, Korán, neobsahuje žádné pokyny v této věci. Právě naopak, věřící jsou instruováni, aby prokazovali milosrdenství zvířatům.
Muslimům není dovoleno bít nebo ubližovat zvířatům; za takové činy se budou muset zodpovídat, až přijde Soudný den. Korán neobsahuje žádné přímé zákazy jejich bydlení v jednom domě s osobou. I když je tam v „jeskyni“ sura přítomen pes jménem Kitmir. Toto jméno se stalo tak známé a běžné, že bylo uvedeno na dopisech, aby je chránilo před ztrátou.
Sunnitský islám a šíitský postoj k chovu zvířat
Podle názoru klasické sunnitské větve islámu neexistují žádné přímé zákazy držení psů. Ale autoritativní imámové al-Nawawiy a al-Shafi’i říkají, že toto zvíře nemůžete mít v domě jen pro potěšení. Musí existovat praktické využití. Například zabezpečení dvora nebo lov.
V šíitském islámu je v tomto ohledu větší přísnost. To může být způsobeno tím, že dnešní šíité jsou převážně obyvatelé Íránu. A v historii této země dlouho soupeřila dvě náboženství. Zoroastrismus konkuroval islámu, jehož stoupenci si jich velmi vážili.
Proto se jejich zákaz stal součástí boje proti konkurenčnímu náboženství a výzvy k projevování krutosti vůči těmto mazlíčkům jsou smutnými důsledky lidské rivality na poli duchovna. Nazývat člověka psem nebo ho nahlas s tímto zvířetem srovnávat je dodnes smrtelnou urážkou.
Příkladem je případ, kdy islámský soud odsoudil 70letého důchodce ke 30 ranám bičem jen za to, že venčil svého psa v muslimské čtvrti Teheránu. A v parlamentu této země se čas od času objeví návrh zákona, který by měl tato zvířata postavit mimo zákon.
Arabští chrti
V moderním muslimském světě zůstanou postoje ke psům nejednoznačné. Málokdo si troufne umístit toto zvíře pod svou střechu. Ale ani to se nepovažuje za špinavé. Slavní lovečtí arabští chrti jsou tak vysoce ceněni, že dobře vycvičený může stát desítky i stovky tisíc dolarů.
Na Arabském poloostrově stále platí staré přísloví, které říká, že rychlý chrt a kůň spolu s dobrým sokolem mají cenu více než dvacet manželek. V dávných dobách se s tímto plemenem zacházelo obecně s úctou. Arabští chrti dostali luxusní oblečení a lovci je nosili v sedle vedle sebe a pustili je, až když zvěř viděli.
Porušené zákazy
Muslimové v jiných zemích nevidí nic špatného na tom, když pes zaujme jeho místo jako domácí mazlíček. Například Kazaňští Tataři nedodržují islámské zákazy. A v Ázerbájdžánu rychle roste počet milovníků zvířat, kteří považují své mazlíčky za plnohodnotné členy rodiny.
A tvrzení, že jsou nečistí, se vykládá úplně jinak. Z moderního hlediska nikdo nepopírá teoretickou možnost infekce od nemocného mazlíčka určitými infekcemi a helmintiázou. Na člověka se přenáší zejména toxoplazmóza a brucelóza, z helmintických invazí pak toxokaróza a echinokokóza.
To ale není hřích, ale problém, který lze zcela vyřešit pravidelným očkováním a sledováním mazlíčka veterináři. Při důsledném dodržování hygienických pravidel je riziko, že se od psa něčím nakazíte, prakticky nulové.
