Arachnofobie je jednou z nejčastějších fobií, jejíž majitelé se děsí zástupců třídy pavoukovců: pavouků, štírů a klíšťat. Podle Americké psychologické asociace přibližně 6–8 % lidí v západním světě a asi 2–4 % lidí v Asii, Africe a Latinské Americe trpí alespoň jednou specifickou fobií a v téměř 40 % případů iracionální strachy jsou spojeny se všemi druhy lezoucích tvorů. Proč je strach z pavouků a jejich osminohých bratranců tak hluboce zakořeněn v lidském vědomí?
Podle Alana Manawitze, klinického psychiatra z Lenox Hill Hospital v New Yorku, ze zkušeností, vědy, médií a společnosti víme, že mnoho pavouků je jedovatých. Toto poznání vyvolává přirozenou reakci strachu, když člověk spatří pavouka. O původu tohoto strachu se však ve vědecké komunitě vedou již řadu let debaty. Podle jedné z nejpopulárnějších teorií má na svědomí lidské prostředí iracionální strach z pavoukovců. Zejména rozvoj arachnofobie je mnohem pravděpodobnější v rámci západního světa než například v Kambodži, kde jsou smažené tarantule a štíři považováni za pochoutku.
Mezitím zastánci přírodní teorie věří, že strach z pavouků je v nás zakořeněn jako mechanismus přežití, zachovaný z doby, kdy se naši předkové poprvé setkali s osminohými tvory. Pozorováním chování pavoukovců dospěli starověcí lidé k závěru, že mnoho z nich je jedovatých. Předkové lidstva si však neuvědomili, že ne všichni pavouci mají k dispozici dostatečně silné chelicerální zuby, aby se prokousali lidskou kůží. Na základě současných vědeckých údajů z více než 35 tisíc druhů pavouků méně než 20 představuje skutečnou hrozbu pro člověka. Evoluční psychologové naznačují, že arachnofobie je důsledkem neschopnosti určit, kteří pavouci mohou způsobit skutečné poškození lidského zdraví.
Mimochodem, evoluční hypotézu potvrzují četné studie. Například v roce 2017 tým vědců z Ústavu lidského mozku a kognitivních věd. Max Planck provedl experiment za účasti 6měsíčních dětí. Subjektům byly ukázány obrázky různých zvířat a rostlin, pozorující stav jejich žáků. Studie zjistila, že zorničky kojenců se nejvíce rozšířily při pohledu na hady a pavouky, což v kombinaci s jinými fyzickými podněty bylo důkazem intenzivního strachu. Takové výsledky experimentu umožnily vědcům předpokládat, že strach může být vrozený a ne kvůli nějaké nepříjemné asociativní zkušenosti.
Podle odborníků z Psychology Today může za vznikem arachnofobie intenzivní averze k objektu fobie. Několik studií prokázalo, že obraz pavoukovců je plný atributů, které v lidech vyvolávají pocity nepřátelství až znechucení: jedovatost, ochlupení, počet nohou či očí, nepředvídatelnost pohybů atd. Vědci se domnívají, že lidé často nedokážou rozlišit fyzické projevy znechucení ze známek strachu, vyúsťující v iracionální strach. Oba stavy mají zejména podobné příznaky: rozšířené zorničky, zrychlený puls, nevolnost. Při setkání s předmětem fobie se navíc lidé často mračí a krčí nos. Z hlediska evoluční neurobiologie hraje znechucení, stejně jako strach, důležitou roli pro sebezáchovu živých organismů.
Dlouholeté zkušenosti behaviorálních psychoterapeutů ukazují, že arachnofobie se nejúspěšněji léčí expoziční terapií. Tato technika zahrnuje přímou konfrontaci vlastníka fobie s jejím zdrojem v bezpečném kontrolovaném prostředí. Podstatou metody je vytváření nových nervových spojení vytvářením pozitivních asociací a vzpomínek.
Dobré výsledky ukázalo i experimentální použití propranololu v kombinaci s expoziční terapií. Studie z roku 2016 publikovaná v časopise Biological Psychiatry zaznamenala významný pokrok v překonávání iracionálního strachu již po několika dnech užívání drogy, což zahrnovalo interakci s tarantulí po dobu pouhých dvou minut. Po 3 měsících mohli účastníci experimentu držet v rukou pavouka a o rok později byla arachnofobie zcela vyléčena. Podle vědců je tento účinek způsoben schopností propranololu snížit emocionální dopad vytvořených negativních vzpomínek.
V roce 2014 se neurovědci podělili se světem o úžasný příklad radikální úlevy od arachnofobie. Podle popsaného klinického případu byl pacient chirurgicky léčen pro úlevu od záchvatů způsobených sarkoidózou. Chirurg odebral část tkáně z amygdaly, části mozku, která je mimo jiné zodpovědná za utváření emocí, zejména strachu. Po tomto zákroku se arachnofobie pacienta neuvěřitelně změnila ve fascinaci pavouky.
Další neobvyklá studie provedená v roce 2019 prokázala léčivé účinky sledování filmů Spider-Man a Ant-Man. Před a po zhlédnutí jednotlivých fragmentů těchto filmů vyplňovali účastníci experimentu krátké dotazníky. Ke snížení intenzity symptomů u některých subjektů překvapivě stačil i sedmisekundový úryvek. Mimochodem, vědci vidí v moderních technologiích perspektivní nástroj pro boj s fobií. Zejména odborníci již pracují na způsobech, jak využít technologie virtuální a rozšířené reality ke zmírnění nebo dokonce úplnému odstranění arachnofobie.
