Pod prolapsem (propadnutím) pánevních orgánů pochopit posun stěn pochvy a dělohy do poševního lumen a dále. Hovoříme-li o prolapsu přední poševní stěny, máme na mysli nejčastěji cystokélu (prolaps močového měchýře), zadní stěnu – rektokélu a enterokélu (výhřez konečníku a/nebo tenkého střeva).
Obr. 1. Normální anatomie pánve u žen: 1 – děloha, 2 – močový měchýř, 3 – konečník, 4 – stydká kost, 5 – svaly pánevního dna (levátory).
Klasifikace prolapsu pánevních orgánů (podle K.F. Slavyanského):
- I stupeň. Prolaps přední a/nebo zadní stěny pochvy (stěny nepřesahují vstup do pochvy);
- stupně II. Prolaps přední a/nebo zadní stěny pochvy (stěny jsou umístěny směrem ven od vchodu do pochvy);
- III stupně. Kompletní vaginální prolaps, který je doprovázen prolapsem dělohy.
Nejběžnější typy prolapsu pánevních orgánů jsou:
- cystokéla (jiné řecké kystis – močový měchýř, kēlē – výčnělek) – prolaps močového měchýře a přední stěny pochvy,
- rektokéla (lat. – konečník – konečník, kēlē – výčnělek) – prolaps konečníku a zadní stěny pochvy,
- prolaps dělohy.
Rýže. 2. Prolaps močového měchýře (cystokéla) – šipka. Na obrázku: 2 – měchýř.
Nejčastěji je tento stav popisován jako „prolaps poševních stěn“ nebo dokonce „prolaps dělohy“. cystokéla – nejčastější typ prolapsu pánevních orgánů u žen. Nejtypičtější potíže s cystokélou: časté močení, potíže s močením, pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře, tíha v podbřišku.
Rýže. 3. Prolaps rekta (rektokéla) – šipka. Na obrázku: 3 – konečník.
Nejtypičtější potíže s rektokélou: zácpa, potíže s vyprazdňováním konečníku (potřeba „zmenšit vagínu“), pocit cizího tělesa v hrázi.
Rýže. 4. Prolaps dělohy (uterokéla) – šipky. Na obrázku: 1 – děloha, 2 – močový měchýř, 3 – konečník, 4 – stydká kost.
Prolaps dělohy je nejčastěji kombinován s prolapsem močového měchýře (cystokéla) a/nebo rekta (rektokéla), takže se mohou vyskytnout obtíže, které jsou charakteristické pro obě onemocnění.
Faktory přispívající k rozvoji prolapsu pánevních orgánů (cystokéla, rektokéla, prolaps dělohy):
- traumatický a dlouhý porod,
- systémová dysplazie (nedostatečnost) pojivové tkáně,
- nedostatek estrogenu (snížení celkové a lokální hladiny ženských pohlavních hormonů),
- chronická onemocnění doprovázená zvýšeným nitrobřišním tlakem (bronchitida, astma, zácpa atd.),
- narušení procesů mikrocirkulace krve a lymfy v pánvi,
- obezita
- sedavý způsob života se také může stát faktorem rozvoje prolapsu dělohy, rektokély nebo cystokély.
Hlavní metody diagnostiky prolapsu jsou:
- vaginální vyšetření,
- Ultrazvuk močového systému,
- urodynamické studie,
- analýza moči
- cystoskopie.
Léčba
Bezprostřední příčinou rozvoje prolapsu je anatomická vada vazivového aparátu pánevního dna (ruptury fascie). V tomto ohledu je jedinou účinnou léčebnou metodou chirurgická obnova celistvosti poškozených struktur. Toho lze dosáhnout dvěma způsoby. První metoda spočívá v „šití“ defektů vazů (fascií) speciálním chirurgickým šicím materiálem. Pokud jsou indikace správně určeny a dobře provedeny, poskytují takové operace velmi uspokojivé výsledky. Bohužel u těžkých forem prolapsu je „plastika“ vlastními tkáněmi extrémně neúčinná – k recidivám dochází ve 30–60 % případů. Velmi často se pacientům s prolapsem dělohy nabízí odstranění tohoto „zbytečného a dokonce škodlivého orgánu“. S plnou odpovědností prohlašuji: pokud je děloha zdravá (žádné polypy, výtok, stěry na onkocytologii jsou v normě atd.), je její odstranění naprosto zhoubná operace! Děloha není příčinou prolapsu dělohy! Důvodem, jak již bylo zmíněno, jsou defekty vazivového aparátu pánevního dna! Podle logiky, že „vyhřezlá děloha musí být odstraněna“, je dobré odstranit močový měchýř u cystokély a konečník u rektokély! Při odstranění dělohy se riziko dalšího prolapsu nesnižuje, ale zvyšuje! Druhou skupinou operací je protetika inkompetentního vazivového aparátu pánevního dna syntetickými endoprotézami (síťkou). U těžkých forem prolapsu poskytují takové operace nesrovnatelně lepší anatomické a funkční výsledky než tradiční „plastiky“. Jsou ale plné řady vážných nebezpečí! Syntetika vyžaduje od chirurga hluboké porozumění anatomii pánevního dna a zvládnutí všech technických nuancí používání síťek. Praxe více než přesvědčivě ukázala, že to nejsou prázdná slova. Nedostatečně vyškolení specialisté už zpackali spoustu „syntetického dřeva“. Pokud nastanou komplikace, jejich „autoři“ pletivo většinou kritizují. Problémy ale v 90 % případů vůbec nesouvisí s implantátem. V naší nemocnici se ročně provede více než 150 operací pánevního dna pomocí syntetických síťovaných materiálů. Nejčastěji instalujeme endoprotézy tuzemské výroby – Pelvix a Urosling. Všichni pacienti (až na extrémně vzácné výjimky) jsou pod neustálým dohledem (toto je předmětem našeho prioritního vědeckého výzkumu). Dosažené výsledky v naprosté většině případů naprosto uspokojují pacienty i nás. To nám umožňuje na základě vlastních zkušeností s jistotou říci, že rekonstrukce pánevního dna kvalitními syntetickými endoprotézami je při adekvátním použití účinná a bezpečná technika. Rekonstrukční chirurgie pánevního dna je velmi specializovaná oblast. Pokud se potýkáte s problémem prolapsu pánevních orgánů, vyhledejte odborníky, kteří se v něm cítí sebevědomě. Pak bude šance na návrat do plnohodnotného života maximální.
