Ten, kdo divoké zvíře objevil (identifikoval), musí skutečnost nálezu (identifikace) volně žijícího zvířete nahlásit služební služba obvodního oddělení pohotovosti nebo provozní služební služba územního orgánu vnitřních věcíkteří v mezích své působnosti rozhodují o nutnosti podílet se na poskytnutí pomoci komisi na uvedenou skutečnost.
V komisi je předseda komise a každý alespoň jeden zástupce z těchto orgánů (organizací):
— místní výkonné a správní orgány, včetně strukturálních oddělení bytových a komunálních služeb místních výkonných a správních orgánů;
— okresní (městská) kontrola přírodních zdrojů a ochrany životního prostředí;
— státní instituce životního prostředí, které spravují zvláště chráněná přírodní území;
— uživatelé honebních pozemků nacházejících se na území příslušného územně správního celku;
— veterinární služba okresu (města).
Složení komise schvaluje rozhodnutím místní výkonný a správní orgán, který komisi vytváří.
Úředníci, kteří obdrželi informaci o nálezu (identifikaci) volně žijícího zvířete, je předají předsedovi komise, který neprodleně zorganizuje návštěvu místa nálezu (identifikace) volně žijícího zvířete zástupci komise ve složení u. minimálně tři lidé.
Předseda komise určuje zástupce komise, kteří se dostaví na místo zjištění (identifikace) volně žijícího zvířete, na základě aktuální situace. V tomto případě musí zástupce veterinární služby obvodu (města) navštívit místo, kde bylo divoké zvíře objeveno (zjištěno).
Obdržel-li informaci o nálezu (identifikaci) volně žijícího zvířete přímo člen komise, je povinen vyrozumět pohotovost nebo odbor a územní orgán vnitřních věcí sídlící na území příslušného správního-územního celku o tuto skutečnost, pro jejich přijetí v rámci své působnosti vhodná opatření.
Odborník okresní (městské) veterinární služby při vizuální prohlídce volně žijícího zvířete zjišťuje případnou přítomnost vztekliny nebo jiných infekčních onemocnění zvířat zařazených do seznamu infekčních onemocnění zvířat, pro které je zřízena karanténa.
Na základě písemného závěru specialisty veterinární služby okresu (města), pokud jsou u volně žijící zvěře známky vztekliny, oprávnění uživatelé honebních pozemků (nebo jiné osoby pověřené předsedou komise) usmrtí nebo znehybní volně žijícího zvířete a (nebo) jej přemístit s následným usmrcením (pokud bylo zjištěno) uvedeného volně žijícího zvířete na území obydlené oblasti, jakož i v zónách zakázaného lovu. Poté se mršina volně žijícího zvířete zlikviduje v souladu s požadavky legislativy na úseku veterinární činnosti nebo na žádost pracovníka veterinární služby okresu (města) se kadáver (jeho samostatná část) zaslána do organizace pověřené předsedou komise k provádění laboratorních výzkumů (testů).
Pokud volně žijící zvířata nevykazují známky nakažlivých chorob zvířat zařazených do seznamu, a dále pokud nepředstavuje bezprostřední ohrožení života a zdraví občanů, osoby pověřené místním výkonným a správním orgánem volně žijícího zvířete odchytí a znehybní ( v případě potřeby se používají speciální prostředky pro znehybnění zvířete). Odborník veterinární služby obvodu (města) zajistí použití imobilizačního léku s přihlédnutím k individuálním a druhovým vlastnostem volně žijícího zvířete a následně volně žijící zvíře vyšetří a případně mu poskytne veterinární péči.
Na základě těchto okolností učiní členové komise jedno z následujících rozhodnutí ohledně volně žijícího zvířete:
– o odchytu divoké zvěře. Odchycené volně žijící zvíře lze s jejich souhlasem předat fyzické osobě včetně fyzického podnikatele nebo právnické osobě nebo jej vypustit do přirozeného prostředí;
– o odchytu divoké zvěře. Divoké zvíře lze usmrtit, pokud ohrožuje život a zdraví občanů nebo má zranění neslučitelná se životem.
Pokud členové komise rozhodnou o odchytu volně žijícího živočicha a jeho následném vypuštění do jeho přirozeného prostředí, je uvedený volně žijící živočich převezen na stanoviště, které odpovídá biologickým potřebám druhu a je dostatečně vzdálené od obydlené oblasti, zahrádkářského partnerství popř. dacha družstva, za přítomnosti oficiální okresní (městské) kontroly přírodních zdrojů a ochrany životního prostředí.
V případě úhynu volně žijícího zvířete při jeho odchytu nebo převozu rozhoduje o použití jeho kadáveru komise na základě písemného stanoviska odborného lékaře veterinární služby obvodu (města).
Mrtvola volně žijícího zvířete nevhodná k dalšímu využití se likviduje v souladu s požadavky legislativy v oblasti veterinární činnosti.
Skutečnost zabavení volně žijícího zvířete, jakož i rozhodnutí komise ve vztahu k volně žijícímu zvířeti, se dokumentuje v aktu ve formě dle přílohy, který podepisují nejméně tři členové komise. Úkon je podkladem pro přemístění (převoz) ulovené zvěře, jakož i přemístění (převoz) a (nebo) rozřezání ulovené zvěře a (nebo) jejích částí.
Přemísťování (přeprava) volně žijících zvířat zabavených v souladu s tímto řádem a (nebo) jejich částí, jakož i kácení těchto volně žijících zvířat a (nebo) jejich částí bez úkonu vypracovaného podle části první tohoto odstavce je zakázáno.
Prováděním činností při nakládce, vykládce a přepravě uhynulého zvířete zastřeleného (uhynulého) nebo imobilizovaného volně žijícího zvířete, jakož i likvidaci jeho uhynulého zvířete, je pověřena organizace zvláště pověřená místním výkonným a správním orgánem.
Uskladnění povolených imobilizujících léků, hlavních dopravních prostředků imobilizérů a dalších nezbytných zařízení pro přesun (převoz) a omezování volně žijících zvířat (klece, sítě apod.) zajišťuje místní výkonný a správní orgán.
Oficiální internetový portál prezidenta Běloruské republiky
Rada republiky Národního shromáždění Běloruské republiky
Sněmovna reprezentantů Národního shromáždění Běloruské republiky
Rada ministrů Běloruské republiky
Poslanecká rada regionu Gomel
Regionální výkonný výbor Gomel
Oznámení o soutěžích
Národní agentura pro investice a privatizaci
Zlepšení podnikatelského klimatu
Centrum podpory podnikání
Gomelský regionální výbor Běloruského republikánského svazu mládeže
Zlepšení podnikatelského klimatu v Běloruské republice
© Výkonný výbor Větkovského okresu,
2023. Vývoj BelTA Technická podpora pro web WebLID
Poskytování pomoci lidem v nesnázích, tj. bezmocná volně žijící zvířata koordinuje na státní úrovni odbor životního prostředí ve spolupráci se záchranným útvarem.
Stav zvířete je považován za bezmocný, pokud žije volně v přírodě.
- . osiřelo mládě (mládě)., a zároveň je prokázáno osiřelost zvířete;
Osiřelost zvířete nemůže být něčí subjektivní názor. Zvíře může být považováno za osiřelé, pokud existuje důkaz o úmrtí rodičovského zvířete nebo pokud rodič utrpěl taková zranění, že mu již nedovoluje pečovat o své potomky.Mnoho zvířat nechává mláďata z bezpečnostních důvodů na pokoji. Pokud člověk zasahuje do života takového mladého zvířete, které ve skutečnosti není sirotek, dělá mu medvědí službu.
Zvíře se nepovažuje za bezmocné, jde-li o volně žijící zvíře.
- . se chová nezvykle ale nemá žádné viditelné poškození;
- . podezřelé nebo definitivně nakažené vzteklinou;
Zavolejte na linku pomoci státu 1247, pokud zjistíte:
- divoké zvíře v bezmocném stavu;
- velké divoké zvíře zraněné nebo usmrcené na dálnici (vlk, medvěd, rys, divočák, jelen, los, srnec);
- další zvíře zabité na dálnici (na státní silnici);
- zvíře, které bylo poškozeno nebo uhynulo v přírodě, spadající do kategorie I nebo II ochrany (včetně ptáků);
- velký predátor, který byl zraněn nebo uhynul ve volné přírodě (vlk, medvěd, rys, tuleň šedý).
Pokud na místní komunikaci nebo ulici (ve městě, městské nebo venkovské vesnici) najdete mrtvé zvíře, zavolejte místní samosprávu (majitele silnice).
Jak může každý z nás pomoci?
V každém případě je třeba pečlivě zvážit zásahy do života volně žijících zvířat. Před zásahem byste měli zvážit, zda to zvířeti ještě více neublíží.
Zdravá divoká zvířata (včetně ptáků) je nejlepší chovat v jejich přirozeném prostředí – nevyžadují zásah člověka a měla by být ponechána na pokoji. Zásah je oprávněný pouze v případě, že je zvíře v bezvládném stavu.
Často může člověk divokému zvířeti pomoci tím, že zvíře nechá na pokoji a odstěhuje se – zvíře tak může dál žít svým přirozeným životem! Volně žijících zvířat včetně ptactva by se nemělo dotýkat ani je jinak rušit (dlouhodobě pozorovat, hladit, zvedat, fotografovat apod.). Mnoho zdánlivě opuštěných mláďat má rodiče, kteří je zpovzdálí hlídají, krmí a chrání.
Vezměte divoká zvířata vč. ptáci z jejich přirozeného prostředí nejsou povoleni a obecně nejsou vyžadováni. To je povoleno pouze s předchozím souhlasem ministerstva životního prostředí.
Když pomáháte zvířeti v nesnázích, nejprve se ujistěte, že jste v bezpečí, a pokud je to možné, používejte rukavice. Zpanikařené zvíře může zranit osobu poskytující pomoc, rozšířit nemoc atd. Po pomoci zvířeti se doporučuje umýt si ruce a dodržovat obecná hygienická pravidla.
- Pokud se volně žijící zvíře ocitne na nebezpečném místě (například na vozovce, v díře, v sudu s vodou apod.), najděte si příležitost, jak ho navést na bezpečné místo, nebo ho z nebezpečného místa vytáhnout .
Divoká zvířata v obydlených oblastech
Divoké zvíře není domácí zvíře ani domácí mazlíček. Chování divokého zvířete v nouzi může být nepředvídatelné, proto je třeba při setkání s divokým zvířetem postupovat opatrně.
Velké divoké zvíře (los, jelen, srnec, divočák, medvěd, vlk, rys), které se ocitne v obydlené oblasti, klidně se pohybuje nebo odpočívá, není třeba rušit. Nejvhodnější pomocí je v tomto případě v klidu odejít a požádat o to i ostatní lidi, aby ve zvířeti nevznikla panika. Za žádných okolností by neměl být rušen, vč. stát a dívat se na něj, pořizovat fotografie nebo videa, přimět zvíře pohybovat se a nabízet mu jídlo. Je nutné zajistit, aby zvíře mělo dostatek volného prostoru – klidné zvíře si samo najde cestu zpět do přirozeného prostředí. Je užitečné vědět, že divoké zvíře se nebojí hadů a aut.
O velkém divokém zvířeti (los, jelen, srnec, divočák, medvěd atd.)kdo v panice pobíhá po městě, volejte prosím státní linku 1247.
Lidská sídla poskytují vhodné prostředí pro mnoho malých divokých zvířat. Takové zvíře by mělo být hlášeno pouze v případě, že je zraněné nebo v bezvládném stavu (například někde uvízlé).
Při setkání s divokým zvířetem se vyhněte:
- přistupte k němu – v tomto případě zvíře vycítí nebezpečí a začne se bránit. Čím větší je vzdálenost mezi člověkem a divokým zvířetem, tím menší nebezpečí vnímá;
- přímý fyzický kontakt, protože zvíře může být šiřitelem nemocí nebo parazitů, které jsou nebezpečné jak pro člověka, tak pro domácí zvířata;
- přímý oční kontakt – zvířata jej vnímají jako nebezpečí a potřebu se bránit;
- rychlé a náhlé pohyby – zvíře je vnímá i jako nebezpečí, před kterým se potřebuje bránit (útok za účelem obrany).
Zákon zakazuje vzít divoké zvíře z přírody a chovat je doma bez povolení ministerstva životního prostředí, protože nejlepším prostředím pro divoká zvířata je jejich přirozené prostředí.
Mláďata tuleňů
Prosím, nerušte mláďata tuleňů ležících osamoceně na břehu.
Od narození až do změny srsti žijí tuleni na souši, dokud nejsou připraveni samostatně plavat v moři. Matka své dítě pravidelně krmí. V této době může jakýkoli kontakt s tulením mládětem pro zvíře představovat hrozbu. Nedotýkejte se tuleního mláděte, nekrmte ho ani nefotografujte – musíte rychle odejít. A za žádných okolností si s sebou neberte tuleně!
Při procházce se psem po břehu mějte svého mazlíčka na vodítku, aby pes nemohl tuleně mládě rušit.
P> RμS, ft ‡ P ° SЏ RјS
Netopýři potřebují ochranu kvůli ztrátě přirozeného prostředí. Postarejte se o netopýry a nechte je v klidu žít svůj život.
Pokud objevíte netopýra ve sklepě například během zimy, snažte se ho nerušit. Nemůžete ji vyfotografovat, oslepit světlem nebo ji probudit jiným způsobem. Probuzení netopýra ze zimního spánku je pro jeho život nebezpečné.
Kdyby vám do pokoje vletěl netopýr, ve tmě otevřít okno a vést zvíře tak, aby si našlo cestu na svobodu oknem.
Pokud objevíte poškozeného netopýra, zavolejte na linku pomoci vlády 1247 a požádejte o radu. Nepokoušejte se sami zkoumat nebo cítit zvíře.
Největším nebezpečím pro estonské netopýry je narušení nebo zničení porodních kolonií. To se může stát, pokud majitel obytného domu začne s rekonstrukcí uprostřed léta a nevšimne si netopýra za obvodovým pláštěm domu nebo pod střechou. Pokud se v domě usadili netopýři, opravné práce by měly být naplánovány na konec srpna.
Lidská nevědomost o důvodech chování divokých zvířat vede ke konfliktům. Podívejte se na vzdělávací materiál „Vztahy mezi lidmi a divokými zvířaty“.
Ptáci v obydlených oblastech
Mnoho ptačích druhů si jako stanoviště volí obydlené oblasti, protože je zde snazší najít potravu a jsou zde různé možnosti hnízdění. Ptáci mají také v blízkosti lidí méně nepřátel než v přirozeném prostředí. Lidé se musí této situaci přizpůsobit a uvědomit si, že zvířata žijící ve městě nepotřebují lidskou pomoc ani zásah. Nejvíce problémů vzniká v souvislosti s kuřaty.
Již víme, že mláďata často vylézají z hnízda, i když ještě neumí létat. V této době trénují svá křídla. Pokud mládě, které uteklo z hnízda, již vylétlo a není zraněno, nepotřebuje pomoc. Rodiče svá mláďata zpovzdálí sledují, ale nekrmí je tak často, aby si mláďata udržela váhu vhodnou k letu.
Pokud mládě ještě nevylétlo nebo je kůže přes peří jasně viditelná, mládě by mělo stále zůstat v hnízdě. V takovém případě opatrně vraťte mládě do hnízda. Není-li hnízdo poblíž vidět, umístěte mládě na bezpečné, skryté místo a nechte ho. Pokud sám rodič své mládě neopustil, bude se o něj dále starat.
Přečtěte si o příznacích opuštěného a zdravého kuřátka na domovské stránce Svazu estonských ornitologů.
Racek je plemenný pták, jehož mláďata se po vylíhnutí z vajíčka samostatně pohybují po hnízdě. Často sestupují ze střechy na zem a do hnízda se už nikdy nevrátí. Rodiče je chrání před možným nebezpečím a mláďata pak krmíkdyž je všechno kolem klidné a bezpečné. Let může trvat až několik týdnů. Počátkem léta si proto po ulicích často všímáme procházet hnědošedá mláďata racků pestrých, která nepotřebují pomoc.
Sovy
Pokud najdete na zemi sovu, seberte ji do bezpečí. K tomu se hodí například načechraná větev stromu, kde si jí vrány nevšimnou a kočky a psi na ni nedosáhnou.
Přečtěte si více o sovicích na domovské stránce Svazu estonských ornitologů.
Rorýs černý je o něco větší než vlaštovka obecná, má černohnědé opeření, tupý nos, úzké tělo, rozeklaný ocas a dlouhá, tuhá, srpovitá křídla. Bradu zdobí bílá skvrna. Nejsou schopni samy vzlétnout z povrchu země. Černý swift stoupá ke křídlu poté, co jsou křídla delší než ocas.
Pokud na zemi najdete swifta, můžete mu pomoci. Lehkými pohyby houpejte swiftem na ruce, až se sám rozběhne. Při přípravě na let se swift zatřepotá a roztáhne peří tak, aby krev proudila do křídel.
Při setkání s vodním ptactvem dodržujte dvě pravidla:
1) drž se dál;
2) nekrmit;
Nerušte vodní ptactvo, držte se od něj dál a respektujte jeho prostor. Je pro ně přirozené trávit většinu času na jednom místě bez pohybu – šetří energii a odpočívají. Vodní ptactvo má teplo šetřící a vodu odpuzující opeření, stejně jako tlapky se speciálním krevním zásobením. I v zimě rádi nehybně odpočívají na ledu a sněhu. Zdravé vodní ptactvo ve vodních útvarech zpravidla nezamrzá.
Chraňte vodní ptactvo, aby mohlo létat – nekrmte je! Vodní ptactvo samo získává potravu z vodních ploch. Lidská potrava (chléb, sušenky atd.) pro ně není vhodná, neobsahuje pro ptáky potřebné živiny a vede k nemocem a problémům. Po takovém krmení slábnou a mohou se stát snadnou kořistí toulavých psů a lišek.
Vodní ptáci jsou chovní ptáci, jejichž kuřata se pohybují se svými rodiči. Když se člověk přiblíží ke kuřatům, rodiče je mohou opustit. Pokud spatříte dospělé ptáky s kuřaty nebo kuřaty bez rodičů, držte se od nich dál a nechte je pokračovat v cestě. V ulicích města můžete potkat i vodní ptactvo – nebraňte jim jít vlastní cestou a sami se dostanou, kam potřebují. V případě potřeby zastavte provoz a umožněte jim bezpečně přejít silnici.
Přečtěte si více o vodním ptactvu na domovské stránce Asociace estonských ornitologů.
