Tito dávní obyvatelé Světového oceánu nemají nejlepší pověst: jsou krásní, půvabní, ale v mnohých vyvolávají strach a znechucení. Co jsou medúzy?
Foto: Stefan Ebersberger
Zvíře se dvěma nervovými systémy
Medúza je jedinečným zástupcem mořské fauny. Není to rostlina, ani ryba, ale zvíře. Medúzy jsou z 98 procent tvořeny vodou. Nemá kostru, oči, ani mozek, ale obvykle jsou tam dva nervové systémy najednou. Medúzy obývají Zemi více než 500 milionů let. Na fotografii: rhizostoma scyphoidní medúzy, které se pro svůj tvar také říká „mořský květák“.
Foto: obrázková aliance/Photoshot
Na moři i na břehu
Jedná se také o typ rizostomie, kterých existuje asi 80 různých druhů. V létě je lze nejčastěji nalézt u pobřeží Atlantského oceánu a v Lamanšském průlivu, méně často ve Středozemním a Severním moři. Kvůli velkému deštníku (zvonku) proud často tyto medúzy unáší ke břehu. Jsou jedovaté, ale zpravidla nejsou nebezpečné pro člověka.
Foto: obrázek aliance/dpa/A. Heimken
Hermafroditní hřebenové želé
Ctenophores jsou jedním z nejběžnějších druhů medúz. Jejich zvláštností jsou tzv. „hřebeny“ řasinek, které mohou dosahovat délky až jeden a půl metru. Žijí téměř ve všech oblastech Světového oceánu. Je zajímavé, že většina druhů ctenoforů jsou hermafroditi, produkující vajíčka i spermie.
Foto: picture-alliance/dpa/S. Zankl
Obří medúzy
Většina medúz má průhledné tělo, někdy má bledě mléčnou barvu. Existují ale i světlejší odrůdy. Například obří medúza Nomura (lat. Nemopilema nomurai) z řádu roháčů (na snímku). Velikost může dosáhnout dvou metrů v průměru a hmotnosti – 200 kilogramů.
Foto: picture-aliance/AP Photo/Asahi Shimbun/Tetsuji Asano
Jít s proudem
Vědci zjistili, že stejně jako plankton, i medúzy plují proudem: není pro ně snadné pohybovat se samostatně. „Polykají“ vodu tělem deštníku, opět ji vytlačí a pomocí takového zatlačení se posunou dále. Rychlost pohybu může dosáhnout deseti kilometrů za hodinu.
Foto: obrázková aliance/Photoshot
Půvabná a jedovatá
Bez ohledu na to, jak krásné a půvabné mohou medúzy ve vodě vypadat, neměli bychom zapomínat, že kontakt s mnoha z nich může skončit smutně – od lehkého popálení až po smrt. Arktický kyanid, přezdívaný „lví hříva“ nebo „ohnivá medúza“ (na obrázku), se dotkne své oběti a vstříkne do ní jed, který je dodáván do bodavých buněk chapadel.
bioluminiscence
Hlubinným medúzám druhu Pelagia noctiluca (Pelagia noctiluca, na obrázku) se říká „mořské svíčky“ pro jejich zvláštní schopnost zářit ve tmě, zejména ve velkých hloubkách. S pomocí jasné záře lákají medúzy kořist.
Foto: picture-alliance/blickwinkel/H. Goethel
Životní cyklus
Metageneze, tedy střídání pohlavních (medúzy) a nepohlavních generací (polyp), je způsob, jakým je charakterizován životní cyklus těchto mořských živočichů. Z oplodněného vajíčka medúzy se vyvine larva ciliated planula. Promění se v polyp. Další vývoj postupuje od polypu k medúzě, poté se cyklus opakuje. Na fotografii tzv. medúza ušatá Aurelia.
Přisedlá Cassiopeia
Ne všechny medúzy cestují přes moře. Jsou mezi nimi i přisedlé druhy (na obrázku medúza přisedlá Cassiopeia u dna). Navíc nejen sedí nebo leží na dně moře, ale také spí. Ukázalo se, že během spánku dochází ke kontrakci kopule takové medúzy mnohem pomaleji: 39 místo 58krát za minutu.
Mrtví bodají
„Invaze“ medúz je v poslední době pozorována na mořských plážích po celém světě stále častěji. Biologové naznačují, že důvodem je postupný pokles populace mořských želv a některých druhů ryb, které se živí medúzami. Mimochodem, pokud medúza leží na písku a zdá se mrtvá, je stále lepší se jí nedotýkat: i v tomto stavu může bodnout.
