Ve Švédsku žije více než 979 tisíc psů a téměř jeden a půl milionu koček. A to jsou přesné údaje, protože každý majitel psa ve Švédsku musí svému psovi implantovat mikročip a zaregistrovat ho v jednotné národní databázi. To umožňuje nejen vést přesnou evidenci všech zvířat, ale také rychle najít majitele, pokud se pes ztratí. Za odmítnutí mikročipu a registrace zvířete hrozí pokuta.
Většina kontroverzních otázek souvisejících s chovem domácích zvířat ve Švédsku je upravena podrobným systémem pokut a trestních sankcí. Švédové jsou prozíravý a zákony dodržující národ, ale i kdyby tomu tak nebylo, v praxi fungující legislativa jim nedává jinou možnost.
Švédsko má tři zákony týkající se chovu zvířat. Nejrozsáhlejší z nich je Djurskyddslagen. Toto je zákon o právech zvířat naposledy revidovaný v roce 2018. Majitelům ukládá povinnost chovat zvířata v dobrých podmínkách, zacházet s nimi humánně, předcházet utrpení a výskytu nemocí, pečlivě je sledovat, pravidelně je krmit a napájet.
Přestože jsou psi a kočky považovány za osobní majetek, jejich opuštění je zakázáno. A také trestat, zraňovat a přetěžovat fyzicky i psychicky.
Za porušení těchto ustanovení se udělují peněžité pokuty různé výše a odnětí svobody až na dva roky.
Částečně duplikující tento zákon a regulující případy ještě většího týrání zvířat je článek ve švédském trestním zákoníku.
Plnění legislativy sleduje nejen policie, ale i krajská správa. Pokud při nezávislé kontrole nebo po stížnosti bdělého souseda zjistí porušení, pak mají majitelé šanci napravit situaci dodržováním pokynů správy ke zlepšení životních podmínek. Pokud se tak nestane, pak může být udělena pokuta a zvíře může být odebráno. V nejzávažnějších případech můžete jít do vězení a přijít nejen o toho psa nebo kočku, ale i o právo mít zvířata obecně. Majitel během vyšetřování dočasně ztrácí práva ke zvířeti. Poté může být prodán nebo darován jiné osobě. A dokonce ho uspat, pokud představuje nebezpečí pro ostatní. Rozhodnutí o eutanázii může být také učiněno, pokud zvíře trpí kvůli svému zdravotnímu stavu.
Valeria Svensson, psovodka a dobrovolnice z útulku, zakladatelka online školy „Dog Science“, říká: „Ve Švédsku existuje velmi silná tendence bránit zvířeti v utrpení. Pro lidi v jiných zemích to může vypadat, že švédští veterináři přijímají rozhodnutí o eutanázii příliš snadno. Jedná se o poměrně kontroverzní záležitost, ale například zde nelze získat prostředky na zatoulaného psa s 90% popáleninami na těle, pokud přežije, bez ohledu na cenu utrpení. Veterináři a majitelé vycházejí především z touhy psovi nebo kočce pomoci, pokud se to dá vyléčit, tak je léčit, pokud ne, tak pomoci, aby odešly bez utrpení.“
Kromě dvou hlavních zákonů na ochranu zvířat existuje také samostatný zákon „O péči o psy a kočky“ z roku 2007. Pravděpodobně kvůli němu ve Švédsku nežijí toulaví psi, ale jsou tu toulavé kočky. Upravuje odpovědnost vlastníků. Jste zodpovědní za jakoukoli akci, kterou váš pes podnikne. Pokud například pokousala souseda, vyběhla na vozovku a způsobila nehodu nebo zabila či zmrzačila divoké zvíře, zaplatíte pokutu. A tady
pokud tohle všechno udělala kočka, pak nenese žádnou zodpovědnost, může chytat a jíst vzácné ptáky, jak chce.
Majitelé psů ve Švédsku proto své psy velmi pečlivě hlídají, ale kočky chodí samy. Psích útulků je proto mnohonásobně méně než kočičích.
Vlastnictví psů ve Švédsku je mnohem přísněji regulováno než vlastnictví koček. Pokud pes běhá bez vodítka v zemědělské oblasti nebo na honebních pozemcích, nelze jej odchytit a může způsobit újmu jiným zvířatům, pak mají majitelé revíru právo jej zastřelit. Jsou ale povinni hlásit místní samosprávě nebezpečí, které pes představuje a neúspěšné pokusy o jeho odchyt. Náklady spojené s odchytem, eutanazií nebo zabavením budou vymáhány od majitele. Může také spadat pod trestní odpovědnost a dostat skutečný trest, pokud se osobám postiženým jednáním psa, například pokousanou osobou nebo majitelem koně zmrzačeného psem, podaří prokázat nedbalost majitele, která mělo takové následky.
Jedno z poněkud absurdních doporučení, které zákonodární Švédové vnímají jako povinné pravidlo, umožňuje majitelům nechat je samotné doma maximálně šest hodin v kuse. Technicky je to docela těžké ověřit, ale pokud vás sousedé nemají rádi nebo někoho obtěžují špatným zaparkováním auta, mohou si na vás stěžovat na krajské správě. Odtud přijedou na kontrolu. Orgány činné v trestním řízení si jsou samozřejmě vědomy toho, že někdy lidé píší takové stížnosti ze vzdoru, ale pokud se objeví další otázky týkající se údržby zvířete nebo vaší přiměřenosti, mohou nastat problémy.
Kočka ve Stockholmu. Foto: flickr.com
Aby se tomu zabránilo, mnoho Švédů bere své psy s sebou do práce na místa, kde je to povoleno. Existují studie, které ukazují, že přítomnost psů v kanceláři výrazně zvyšuje produktivitu. Nebo využijte služeb hlídačů psů. V závislosti na přání majitele může hlídač přijít do domu a venčit psa sám nebo ve společnosti ostatních, cvičit ho a bavit. Svého mazlíčka můžete také před prací vzít do psí „školky“, kde s ním budou pracovat, krmit ho, hrát si s ním a večer se s ním setká majitel.
Většina restaurací povoluje psy na venkovní terasy a některé je umožňují dovnitř. Psi nesmějí pouze do obchodů s potravinami, většina ostatních míst je k čtyřnohým návštěvníkům přátelská, mají povolen vstup do obchodních center a dokonce i do drahých hotelů. Zejména proto, že díky neustále se zlepšující kultuře vlastnictví psů většina Švédů po svých miláčcích uklízí a snaží se je vychovat tak, aby nepůsobili nepříjemnosti ostatním.
Na mnoha místech ve městě je zákaz pouštění psů z vodítka, nejčastěji regulovaný magistráty. Ne všichni majitelé toto pravidlo dodržují. Nikdo přísně nesleduje jeho dodržování, jestli je pes dobře vychovaný a nedošlo k žádným nepříjemným incidentům. Švédům ale nejde jen o pohodu domácích, ale i divokých zvířat. Od 1. března do 20. srpna je zakázáno venčit psy bez vodítka v místech, kde se mohou setkat s divokou zvěří. Pes může vyděsit, zranit nebo dokonce zabít srnu, jelena nebo jiné zvíře, které na stezce potká.
Cvičitelka psů a dobrovolnice z útulku, zakladatelka online školy „Dog Science“, Valeria Svensson, říká: „Švédsko má mezi majiteli psů poměrně vysokou kulturu. Nejsou tam vůbec žádní toulaví psi. Útulky poskytují velmi kvalitní péči, zvířata nejsou rozdávána zdarma, ale pouze za peníze. A výběr majitelů je velmi pečlivý. Toulavé kočky samozřejmě existují, ale majitelé za ně nemají stejnou odpovědnost, je mnohem méně pravidel a pokut, takže se ke všem přistupuje nějak jednodušeji.
A pokud jste majitelem psa, pak bez ohledu na to, co dělá, jste téměř okamžitě na vině.“
Téměř každé město a dokonce i město má středisko pro výcvik psů pod dohledem Švédského klubu pracovních psů. Pracují tam specializovaní psovodi. Ve většině případů pracují se zvířaty metodou pozitivního posilování. Ve Švédsku jsou psychické a fyzické tresty považovány za nepřijatelné nejen ve vztahu k dětem, ale i ke psům a jsou zákonem postižitelné.
Hlavní kynologickou organizací v zemi je Švédský Kennel Club. Zabývá se popularizací chovu čistokrevných psů, zvyšováním prestiže kvalitních, zdravých, čistokrevných zvířat.
Bez zvláštního povolení může jeden majitel chovat maximálně deset dospělých psů. Klubu záleží i na humánním zacházení se zvířaty. Švédsko bylo jedním z prvních, kdo zakázal kupírování uší psům, již v roce 1940 a v roce 1989 byl přidán zákaz kupírování ocasů.
Hlavním faktorem při řešení problému zvířat bez domova jsou v Belgii útulky. Svou roli hraje i povinné čipování psů na 25 let, spolupráce policie a útulků a trestní postihy.
V deváté části spisové novinky nazvané „Toulavá zvířata v Evropě“ shrnul korespondent AA praxi a právní normy Belgie týkající se toulavých zvířat.
V jedné ze západoevropských zemí Evropské unie (EU), Belgii, nejsou na ulicích prakticky žádná zatoulaná zvířata.
Navzdory rozdílům v legislativě mezi francouzsky a vlámsky mluvícími spolkovými oblastmi země nejsou žádní toulaví psi v ulicích díky obecným zákonům, které platí již poměrně dlouho.
V Belgii byl první úkryt otevřen v roce 1908. Dostatek útulků a kvalita práce těchto organizací jsou považovány za nejdůležitější faktor bránící pobytu psů na ulici.
Útulky fungují z darů od patronů. Krajské úřady přidělují rozpočtové prostředky a organizují kampaně s cílem přilákat občany k adopci zvířat z útulků.
Tisková atašé útulku Veeyweyde Ludivine Nolf, který byl založen před 115 lety, řekla AA, že Turecko mnohokrát navštívila a na ulicích viděla mnoho psů a koček.
“Nejčastěji jsem viděl psy tiše ležet na ulicích, ale také jsem slyšel, že začali být agresivní a to se stávalo větším problémem,” řekl Nolf.
Nolf radí přikládat větší význam úkrytům a zvyšovat jejich počet. Vysvětlila, že útulky dávají psům možnost vycvičit se, usadit se a adoptovat.
„Vím, že Turci mají zvířata velmi rádi, a doufám, že se najde řešení. Vím, že v Turecku je mnoho dobrovolníků, kteří krmí zvířata bez domova, dávají jim jídlo a vodu. V tomto případě by jedním z hlavních opatření měla být sterilizace.“
Belgická legislativa podle ní se sterilizací psů nepočítá.
„Domácí kočky jsou totiž toulavá zvířata, která se častěji páří a zvyšují populaci toulavých koček, zatímco domácí psi chodí ven jen ve společnosti svých majitelů. Milovníci zvířat vedou kampaň za povinnou sterilizaci psů i koček,“ pokračuje.
— Co dělat, když se na ulici objeví zatoulané zvíře?
V Belgii jsou od roku 1998 všichni psi povinni být čipováni a jejich identifikační údaje jsou vkládány do centrální databáze.
Toulaví psi, kteří jsou na ulici k vidění jen zřídka, buď utekli z domova, ztratili se, nebo byli majiteli opuštěni.
Policisté analyzují čipy psů nalezených při obchůzkách nebo nahlášených občany a zahajují práce na nalezení jejich majitelů a jejich doručení do nejbližšího útulku.
Útulek pátrá po majitelích psů již 15 dní. 16. den se psi stávají adoptovatelnými zvířaty.
„Psychologii zvířat věnujeme velkou pozornost. Namísto toho, abychom psa označili za agresivního, označujeme ho jako emocionálního, dynamického nebo energického. To je nezbytné, abychom jim porozuměli. Naši zaměstnanci pravidelně vyvádějí psy na zahradu a hrají si s nimi. Snaží se poznat svůj charakter. Těm, kteří chtějí adoptovat, tak můžeme navrhnout spoustu zajímavých věcí,“ říká Nolf.
S poukazem na tabulku, která je denně vedena za účelem sledování chování psů a koček, vysvětluje: „Na konci každého krmení, každé hry, každý den zaznamenáváme chování zvířete pro daný den. Tímto způsobem zvíře lépe poznáme a můžeme pro něj najít tu nejlepší rodinu.“
— Proč jsou psi agresivní?
V komentáři k agresivnímu chování u psů Nolf vysvětluje:
„Povědomí o dobrých životních podmínkách zvířat je v Belgii velmi rozšířené. Zvíře by nemělo trpět žízní, hladem ani podvýživou. Zvíře by nemělo cítit nepohodlí. Neměla by zažívat bolest, zranění, nemoc, strach nebo stres. Proč je pes agresivní? Máme specialisty, kteří to analyzují.”
Dodává, že pokud se pejsek nepodaří osvojit, zůstane po zbytek svého života na welfare v útulcích.
Anne de Greef, ředitelka nejvlivnější organizace na ochranu zvířat v zemi GAIA, jejímž čestným velvyslancem je světově proslulý belgický herec Jean-Claude Van Damme, hovořila o agresivním chování u psů takto:
„Lidé si myslí, že psi potřebují jen jídlo a vodu. To je již základní potřeba, která musí být zajištěna. Ale ani toto nestačí. V životě zvířete je víc než jen jídlo. Týrání nemusí nutně znamenat bití nebo bití. Jsou osamělí. Chtějí hrát a být duševně vytížení. Potřebují naši společnost. Domestikovali jsme je.”
De Greef zdůrazňuje, že pokud tyto podmínky nejsou splněny, psi se mohou stát agresivními.
— Nucená sterilizace koček
V Belgii jsou kočky od roku 2017 čipovány a nuceny ke sterilizaci.
Ředitel GAIA uvádí, že v zemi nežijí žádní toulaví psi na ulici. Ve vlámském regionu se vyskytuje pouze malý počet toulavých koček.
Podle de Greefa praxe povinné sterilizace dostala kočičí populaci pod kontrolu.
— Eutanazie ze zdravotních důvodů
Pokud jde o eutanazii zvířat, de Greef vysvětlil, že v regionu Brusel-hlavní město je to možné pouze ze zdravotních důvodů, zatímco v regionech, ačkoli to není zakázáno, je obvyklé usmrcovat zvířata pouze v případě onemocnění, nikoli protože v útulku je více zvířat.Není místo.
Podle zprávy ministerstva životního prostředí regionu Brusel-hlavní město za rok 2022 bylo loni v 9 útulcích 895 psů. Z toho bylo 8 utraceno a 656 bylo adoptováno.
Počet koček byl 2833, z toho 110 bylo utraceno a 1810 bylo adoptováno.
Přestože žádná zvířata nebyla utracena kvůli nedostatku místa, zpráva zjistila, že 88 % zvířat usmrcených v útulku bylo usmrceno ze zdravotních důvodů a 12 % bylo usmrceno z jiných důvodů.
— Trestní sankce
Podle zákona o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat v Belgii ze dne 14. srpna 1986 a pozdějších novel je trest za ponechání domácího zvířete na ulici s úmyslem zbavit se ho definován jako trest odnětí svobody v délce 1 měsíce až 3 měsíce a pokuta 52 eur až 2 tisíce eur.
Kromě toho, pokud se trestný čin opakuje do 3 let, tresty odnětí svobody se zdvojnásobí, pokuty se zvýší na 5 tisíc eur a v případě krutosti nebo hrubé nedbalosti až na 12,5 tisíce eur.
Zákon stanoví trestní odpovědnost za jiné činy, zejména za organizování potyček se zvířaty, jejich týrání a provádění pokusů na zvířatech bez dodržení platných předpisů v této oblasti.
