Poměrně nedávno byla v moskevské zoo otevřena nová expozice „Úžasný svět obojživelníků“, při které můžete tato zvířata lépe poznat. Zdá se, co je s nimi špatného? Ropuchy a žáby, kluzké, studené, hnusné. Ale to je jen povrchní názor, realita je mnohem zajímavější, jen je potřeba umět a chtít vidět.
Třída obojživelníků se dělí na tři řády: ocasatý (mloci, čolci), bezocasý (ropuchy, žáby, rosničky atd.) a beznohý (neboli ceciliani). Na výstavě se můžete blíže seznámit se zástupci prvních dvou. Ale i v rámci těchto skupin je vše velmi heterogenní. Návštěvníci proto často nazývají amfium „úhoř“ nebo „had“. A skutečně, všimnout si jejích nohou (každá se třemi prsty!) není vůbec snadné – zdá se, že hlava neznatelně přechází do těla a končí ocasem. Mloci a mloci vypadají známěji a mimochodem jsou svou stavbou nejtypičtějšími obojživelníky. Ale zástupci skupiny Tailless, kterou obvykle máme na mysli, když mluvíme o obojživelnících, jsou velmi zvláštní tvorové. Celý jejich vzhled je spojen s neobvyklým způsobem pohybu – skákáním. Krátké tělo, silné a dlouhé zadní končetiny, chybějící ocas a mnoho dalšího je odlišuje od typické stavby obojživelníků. Ale to je přesně to, co určilo jejich úspěšný osud – koneckonců hlavní odrůdou moderních druhů jsou Anurané.
Všichni obojživelníci se vyznačují určitými strukturálními rysy spojenými s jejich způsobem života. K jejich dýchání je tedy nezbytná vlhká a hlenovitá kůže, která kompenzuje nedokonalost plic. Žába přijímá přibližně polovinu kyslíku kůží. Malí mloci se navíc zcela obejdou bez plicního dýchání, dýchají pouze pomocí kůže! Toho využívají i čolci – mohou tak zůstat ve vodě déle a nevylézt na hladinu pro další porci vzduchu. V období rozmnožování samcům dokonce rostou speciální plásty – jsou krásné a pomáhají s dýcháním. Tento způsob dýchání však funguje pouze při nízkých teplotách, kdy je rozpustnost kyslíku ve vodě vyšší. To je důvod, proč čolci a mloci bez plic žijí v poměrně chladných oblastech.
Kůže všech obojživelníků je do té či oné míry jedovatá – to je nezbytné k ochraně před houbami a bakteriemi. Dávno je známo, že když dáte žábu do mléka, déle nezkysne. To už s ropuchou nepůjde – přesněji řečeno mléko nezkysne, ale nebudete ho moci pít – kůže ropuch je mnohem jedovatější. Je ale prastarý mýtus, že dotyk ropuchy způsobí růst bradavic. Nejdále na cestě zlepšování jedu byli malí, ale velmi bystří obyvatelé tropů Jižní Ameriky – žáby šipky. Jejich kůže obsahuje toxické látky, které způsobují paralýzu a smrt. Na rozloučení se životem stačí, aby se jed dostal do malého škrábance. Jedovaté šípkové žáby varují před svou jedovatostí zbarvením – lze v ní nalézt všechny barvy duhy v různých kombinacích. Zajímavé je, že v zajetí přestávají být jedovaté žáby jedovaté. Zřejmě jde o stravu – v přírodě jedí mravenci, ocasy, klíšťata, malé stonožky a další drobnosti a získávají tak látky potřebné k tvorbě toxinu. V teráriu je krmí mladými cvrčky a ovocnými muškami, takže jed není odkud.
Světlí a jedovatí obojživelníci se však nevyskytují pouze v tropech. Zmínky o mloku ohnivém najdeme již v dávných legendách – věřilo se, že je tak jedovatý, že dokáže otrávit jablko, i když se tlapou dotkne kmene jabloně. To je samozřejmě přehnané, ale jeho jed ho zcela chrání před predátory – ne nadarmo má tělo mloka jasný vzor žlutých skvrn na černém pozadí.
Zajímavou kombinaci maskovacích a varovných barev lze vidět u ropuch ohnivých. Pokud se na to podíváte shora, je téměř nemožné si zvíře všimnout na pozadí mechu a vodní vegetace. Pokud si pozorný predátor přesto ropuchu všimne, ukáže mu břicho s jasně oranžovými nebo žlutými skvrnami na černém pozadí, které varují před toxicitou.
Někdy mohou být světlé barvy nejen varováním, ale také kamufláží. Rajský úzkoústý neboli rajský žába je v teráriu i přes jasně červené zbarvení téměř neviditelný – dobře zvolený odstín mu umožňuje splynout s olistěním. Žáby ropuchy se dobře schovávají ve větvích, i když jsou zbarveny do kontrastního tyrkysového a čokoládového pruhu. Tento vzor ale dobře napodobuje sluneční záře na větvích, a pokud nevíte, co přesně hledáte, je velmi těžké si jich všimnout.
Některá zvířata dokážou úžasně skrýt světlé části svého těla a splynout s prostředím. Rosnička červenooká je tedy mimořádně pestře zbarvená – bílé skvrny na světle zeleném podkladu na hřbetě, modrobílé boky, oranžové prsty a jasně červené oči. Ale v denní poloze je vidět pouze zelený hřbet, splývající s listem. Pokud se ale dravec pokusí rosničku vyrušit, dokáže ji omráčit, náhle odhalí světlé části jejího těla a tiše uteče.
Rozmnožování obojživelníků je tak či onak spojeno s vodou. A pokud naše obvyklé žáby kladou vajíčka do vody, kde se z nich pak vylíhnou pulci, kteří se pak promění v žáby, pak jsou v tropech možné ty nejúžasnější možnosti. Mnoho stromových obojživelníků si tak staví hnízdo z pěny v listoví nad potokem. Pulci se vyvíjejí uvnitř pěny daleko od vodních predátorů a teprve když vyrostou a zesílí, spadnou do vody.
Již zmíněné žáby jedovaté využívají své malé velikosti – jejich pulci se vyvíjejí v paždí listů. Starostlivý samec navíc může vláčet dítě na zádech z jednoho mini jezírka do druhého.
Ale možná jedna z nejexotičtějších metod reprodukce patří k peckám – samice s pomocí samce klade vajíčka na záda a nosí mláďata ve zvláštních kapslích v kůži. Když vývoj po 12 týdnech skončí, čepice se otevřou a malé žabky odplavou za dobrodružstvím.
U čolků a mloků je vývoj o něco jednodušší – z vajíčka se vylíhne larva, která okamžitě připomíná dospělého živočicha a liší se od něj pouze vnějšími žábrami a velikostí. Ale i zde jsou některé zvláštnosti – takto si mloci osvojili „viviparitu“ – namísto kladení vajíček je nosí uvnitř těla a rodí velké larvy nebo dokonce malé mloky.
I přes potřebu vody však obojživelníci dokázali prozkoumat různé části naší planety. Najdou se i obyvatelé pouští – například vodák kropenatý nebo skokan volský se přizpůsobili přečkat období sucha tím, že se zahrabali do země a uložili do svého těla asi půl litru vody.
Proces krmení obojživelníků nelze ignorovat. Všichni jsou to predátoři, ale každý loví svým vlastním způsobem. Velikost kořisti se může značně lišit – a zatímco jedovaté žáby požírají hmyz dlouhý jen 2–4 mm, prak dokáže spolknout žábu velkou jako ona sama. Ale pak nemusíte týden nebo dokonce dva myslet na jídlo! Při lovu jim velmi pomáhá dlouhý jazyk, který se přikládá nikoli v hloubce tlamy, ale naopak na přední hraně spodní čelisti. Bleskový pohyb a produkce už je uvnitř. Jedním zajímavým rysem spojeným s lovem je, že obojživelníci mají potíže s rozlišováním mezi stacionárními objekty. Vychytralí cvrčci toho využívají – pokud včas zmrznete, je šance, že se vás nedotknou. Ale tady, kdo má trpělivost déle, je zírání, kde je v sázce život pro jednoho a večeře pro druhého.
Jednou ze silných stránek obojživelníků je jejich schopnost skrývat se. Malá zvířata bez ostrých drápů a silných čelistí jsou chutnou kořistí pro každého dravce. Hlavní aktivita většiny druhů je navíc noční a přes den je lepší se schovat na odlehlém místě. A pokud budete mít tu smůlu, že jste se narodili jedovatí, můžete si vyzkoušet umění maskování. Jedním z uznávaných mistrů v této záležitosti je mechový klaun. Je velmi obtížné si ho všimnout i v malém teráriu – jeho kůže je pokryta různě velkými hlízami a jeho barva dokonale připomíná kámen obrostlý mechem. A další druhy tohoto rodu se s lýkem nerodí, například mláďata telodermy mramorované zobrazují hrudku ptačího trusu. Ne každý dravec se rozhodne vyzkoušet jejich poživatelnost. Dalším předmětem, který je oblíbený u imitátorů, je list rostliny. Lopatka rohatá je při pohledu shora ve spadaném listí zcela neviditelná. Na zádech má dokonce žilnatou kresbu a špička nosu a rohy nad očima připomínají ostré špičky listu.
Velmi zajímavé jsou různé způsoby pohybu, které obojživelníci ovládají. Stojí za to začít tím, že to byli obojživelníci, kteří byli prvními ze všech obratlovců, kteří se dostali na zem v období devonu. A právě z nich mají všichni obratlovci čtyři končetiny s pěti prsty (v typu) na každé. Mloci a mloci od té doby nezměnili způsob pohybu, i když uplynulo více než 350 milionů let, stále se pomalu plazí z místa na místo nebo plavou, hrabou širokým ocasem. Někteří se však po druhém návratu do vody částečně vzdávají svých končetin – amfium prakticky nepoužívá své nohy k pohybu. Způsoby pohybu Tailless jsou mnohem zajímavější. A pokud ropuchy prostě chodí, zřídka a nešikovně skáčou, pak mezi tropickými žábami existují druhy, které mohou skákat několik metrů na délku. Když se podíváte na nohy žab, můžete vidět, že při skákání končetina funguje jako kloubová páka, což vám umožňuje provést silné trhnutí. Hrudní končetiny poskytují oporu při dopadu po skoku, jsou tedy poměrně krátké.
Důležitou adaptací pro život v tropických pralesích byly přísavky nebo „gelové“ podložky na konečcích prstů, které umožňovaly rosničkám a veslům bezpečně se přichytit na hladké a kožovité listy rostlin. Je zajímavé sledovat, jak copepod skáče do prostoru, roztahuje nohy a spoléhá na své přísavky: dostatečně rychle se jedna noha dotkne listu a žába na něm teď sedí, jako by se nic nestalo.
Mezi obojživelníky jsou samozřejmě také vynikající plavci – na tlapách obyvatel nádrží, například pipy, můžete vidět luxusní blány mezi prsty zadních tlapek. Taková „ploutev“ vám v případě potřeby umožňuje udělat silný skok směrem ke kořisti nebo pryč od nebezpečí.
Vyskytují se i norové formy – úzkoústí tráví značnou část života pod zemí. To umožňuje jak se schovat před predátory, tak přežít nepříznivou sezónu, kterou obojživelníci v suchých oblastech aktivně využívají. V období sucha vyhrabe nosič vody svými silnými zadními nohami hlubokou díru a po zakrytí slizničním zámotkem a vytvořením zásob vody pod kůží a v močovém měchýři čeká na další období dešťů.
Zajímavosti obojživelníků se samozřejmě neomezují jen na toto. Zvažte sexuální dimorfismus stromových ropuch nebo hrozbu ropuchy Talyshové. Ale tady, jak se říká, je lepší jednou vidět, než stokrát slyšet. Průvodci pomáhají návštěvníkům najít skryté exponáty – vždyť bez nich by si minimálně polovina exponátů prostě nevšimla! A přitom se jim vždy můžete zeptat na své otázky a dozvědět se něco nového.
Otevírací doba: denně 09.00:17.00 – XNUMX:XNUMX
(pokladna otevřena do 16.00:XNUMX)
