Brzké jaro. Je stále velmi chladno a lesy jsou pokryty nadýchaným sněhem jako v zimě. Jen slunce vychází každý den výše nad obzor a modrý soumrak déle taje. Za jasných mrazivých odpolední začnou ptáci v lese zpívat své jarní písně. Mezi zvonícími zvonky sýkor koňadry, mezi trylky piků se náhle ozve znělý buben. V čistém jarním vzduchu se šíří daleko. To je zvuk strakapouda velkého, jednoho z nejužitečnějších ptáků v našich lesích. Klepání datla, stejně jako hlasy pěvců, jsou velmi specifické signály, které mají více významů a opeřená populace se v nich dobře orientuje. V první řadě to znamená, že datel plánuje hnízdění. Přesně tam, kde je nyní slyšet zvučný trylek, se objeví jeho dutina. Všichni ostatní datli poznají podle zvuků jeho výstřelu, že je oblast obsazená. Datel, který obsadil hnízdiště, létá ze stromu na strom a sedí na každém, aby zaklepal. Časem si ale vypěstuje oblíbený strom a pak už na něj jen klepe. Obvykle má takový strom suchý vrchol. Datel se usadí ve výšce 10-15 metrů od země a nepochopitelnou rychlostí naráží zobákem do kmene. Za vteřinu se mu podaří zasáhnout až 15krát. Čím jasnější jaro vzplane, tím více hlasů se připojí k obecnému ptačímu chóru, tím častěji se ozývají krátké salvy klepání datla. Klepou se samec i samice. Občas se stane, že se k prvnímu přiblíží druhý datel a také začne klepat a usadí se poblíž. Pak první datel změní svůj vypravěčský tón na výhružný a začne klepat mnohem hlasitěji. Nějakou dobu se oba dateli zdržují na opačných stranách kmenů a střídavě bubnují v extrémním vzrušení nebo mrznou s hrozivě nataženým zobákem dopředu. Bez ohledu na to, jak bojovní jsou tito dva dateli, určitě se k sobě uprostřed soutěže otočí, aby nepříteli ukázali peří na zátylku. Pokud mají oba ptáci na hlavách červené čepice (oba jsou samci), bude majitel území ve výhrůžkách naprosto nesmiřitelně pokračovat a cizinec brzy odletí hledat štěstí v jiném koutě lesa. Dříve nebo později se objeví datel a předvede zadní část hlavy bez červeného peří (samice). Případní jiní ptáci na jejich místě by letěli stavět hnízdo společně, ale datli ne. pro ně taková situace znamená jen to, že došlo k seznámení. Budou si nadále vyměňovat hrozby a zuřivě natahovat zobáky po dlouhou dobu. Pouze v tomto případě se samice nebude bát, ale bude pouze reagovat na svého partnera méně agresivně. Přes neshody při posuzování hnízdiště si pták bez červeného peří na zátylku nakonec vybere, ale v konfliktech, které při výběru stromu na stavbu prohlubně vypuknou, má poslední slovo samec. Postupně si na sebe datli zvykají a samotný proces vydlabání prohlubně probíhá vcelku poklidně. V dutině obvykle stojí samec, ale někdy se stavění hnízda účastní i samice. Častěji se účast samice čas od času omezuje na nahlédnutí do vchodu a kontrolu stupně připravenosti ustájení. K vyhloubení hluboké baňkovité prohlubně (až 30 cm) s kulatým vchodem směřujícím nahoru (průměr 4-5 cm) potřebuje datel 2-3 týdny. V období budování hnízda jsou datli mimořádně opatrní. Je naprosto nemožné připlížit se nepozorovaně ke stromu, kde je slyšet rytmické klepání ptáka dlabajícího dřevo. Samice, která se zdržuje poblíž, vydá při spatření nebezpečí tiché „kopnutí“ a oba ptáci okamžitě zmizí v lese. Když dutina dosáhne dostatečné velikosti, datel do ní vleze a zaklepe zevnitř. Pak vystrčí hlavu s dlouhým zobákem z díry a podívá se, co se děje vlevo od prohlubně, před ní a vpravo. Pokud je vše v klidu, hlava rychle mizí v prohlubni a po pár sekundách se datel objeví znovu, ale se zobákem plným malých dřevěných třísek. Zleva doprava datel prudce otočí hlavu a pod stromem se vějířují kusy dřeva. Pták to opakuje mnohokrát a nikdy nezmění pořadí. Datel do ní nenosí stébla trávy, peří ani mech. Jediné, co lze v této „sparťanské kolébce“ najít, jsou kusy dřeva, zbytky stavby. Každý den v časných ranních hodinách samice snese jedno čistě bílé vejce, kterých bude asi sedm. Nejčastěji inkubují oba ptáci střídavě, ale existují páry, kde inkubaci provádí pouze samec. Během tohoto období, kdy datli začali inkubovat vajíčka, se jejich chování dramaticky změnilo. Nyní můžete bezpečně chodit a mluvit u stromu s dutinou, ve které se skrývá inkubující samice, nevyletí, ani když zaklepete na kmen. Náhradní partner vydává tichý zvuk „keck-keck“. První datel, který se předtím rozhlédl, vyletí. Pár metrů od hnízda si vymění krátké hovory a pak nakrátko zmizí v lese. Brzy se jeden z nich vrátí, sedne si těsně pod otvor tácu a jedním skokem zmizí v prohlubni. Odtamtud se čas od času ozve klepání: datel dokončuje svůj domov. Inkubace mezi datly trvá přibližně 12 dní. Den, kdy se mláďata narodí, lze neomylně posoudit podle chování rodičů: náhle jsou neobvykle hlučná. Mláďata datla se líhnou postupně během 2-3 dnů. Bez opeření, jasně růžové, ohromují fantazii svým neobvykle dlouhým krkem a podivným zobákem, jehož spodní část je mnohem větší než horní (čelistní prognatismus). Mláďata mají po stranách zobáku velké bílé rýhy, které hrají důležitou roli při krmení. Na patních záhybech tlapek kuřat se nachází mozolnatý hrbolek (patní mozol), který pomáhá udržovat rovnováhu kuřátka a slouží jako jakási opora při jídle. V prvních dnech narození vydávají mláďata zvuky podobné tichému syčení. Jsou stále zcela bezmocní, leží v těsné skupině na dně prohlubně, propleteni dlouhými krky. V tomto stavu tvoří něco jako malou pyramidu, což je nejlepší způsob, jak udržet teplo v nepřítomnosti rodičů. Každý den jsou kuřátka stále aktivnější, hlasitě křičí a vstávají, opírají se o hlavu. Staří datli létají daleko na lov. Poté, co se strakapoud velký vrátil s potravou, sestoupí do prohlubně hlavou dolů a široce rozmístěnými tlapami se opírá o protější stěny prohlubně. Aby kuřata otevřela tlamu, datel udeří zobákem do vysoce vyvinutého světlého hřebene zobáku. Teprve potom mládě doširoka otevře zobák a rodič nasadí hmyz, který přinesl. S tímto způsobem krmení se vyjasňuje význam adaptace kuřat na život v dutině: prognatismus čelisti, bílé rýhy na okrajích zobáku a mozol na patě. Po nějaké době, když stojíte pod stromem, můžete zřetelně slyšet zvuky připomínající tikání velkých nástěnných hodin. A po pár dnech je na mnoho kroků kolem slyšet křik z prohlubně. Nyní připomínají zvonění malých kovových zvonků. Jak kuřata rostou, mění se i způsob jejich krmení. Nohy mláďat se zvětšily jako u dospělých ptáků, ale ocas narostl jen o polovinu a je stále těžké se o něj opřít, ale mláďata už šplhají po stěnách dolíku směrem k rodičům a přinášejí potravu. Nejprve při těchto pokusech spadnou a pak mezi nimi poprvé vznikne rozpor. Čím silnější jsou ptáci, čím jistěji šplhají po stěnách, tím intenzivnější je rivalita mezi nimi. Mláďata, která se srazila u vchodu, zaslechla příchod svých rodičů a začala se tvrdě rvát a navzájem se tvrdě udeřit do hlavy. Zajímavé je, že hnízdu nedominuje největší a nejopeřenější mládě, ale naopak nejmenší a vývojově zaostávající. Když jedno z největších kuřat začne úspěšně postupovat podél stěny prohlubně, malé se dostane do stavu extrémního vzrušení, vrhne se na silnější a co je nejzajímavější, ukáže se jako vítěz. Postupem času všechna mláďata čekají na potravu u vchodu, rodiče je krmí vsedě v díře vchodu a slézají do prohlubně pouze vynášet podestýlku. Brzy se hlasy kuřat příliš neliší od hlasů dospělých ptáků a daleko lesem se ozývají chaotické křiky datlů. Přichází den, kdy se v dokonale kulatém okénku poprvé objeví hlava kuřátka. Je dobře opeřený a na hlavě má ještě více červených peří než samec. Kuřátko sleduje létající hmyz svým pohledem a někdy se nešikovně pokouší chytit ho za letu. Pak vyletí z prohlubně, opíše malý oblouk a skončí na zemi. Mládě skáče a pomáhá si křídly, zatoulá se k nejbližšímu stromu a začne vyskakovat po kmeni. Staří datlové si nelámou hlavu s osudem vylétlých mláďat a krmí ty, kteří zůstali v dolíku. Pokud se let mláďat zpozdí, rodiče přestanou krmit. Sednou si na blízké stromy a začnou monotónně křičet. Když dutinu opustí poslední, nejplazivější mládě, celá rodina se sejde a dlouho bloudí lesem, poletuje z větve na větev a svým zvonivým „kekem“ oživuje volná prostranství.
