1. Povídejte si s dítětem o přírodních podmínkách v zimě. Podívejte se na fotografie zvířat v zasněženém lese.
Liška v zimě – krása! Její ocas se stává ještě nadýchanějším. Pomáhá lišce zůstat v zimě v teple, protože spí přímo ve sněhu a zakrývá se ocasem.
Liška má v létě i v zimě stejné menu – myši. Loví je a hluboký sníh není pro lišku překážkou. Představte si, že rusovlasý dravec může skočit do závěje vyšší než vy a chytit myš úplně dole!
V zimě zajíc mění letní šedou srst na zimní bílou. Bílé šaty jsou na sněhu nenápadné a jejich srst je hustší a teplejší. Jak může zajíc skákat, aniž by spadl do sněhu? Pomáhá mu v tom i hustá zimní srst: zajícovy tlapky z této srsti se rozšiřují – jako by byly obuté do pantoflí. Těmito tlapami zajíc běží po sněhu, jako by klouzal po dráze v lyžích, aniž by propadl. Králičí nohy také vylučují speciální tuk, aby se na ně nelepil sníh.
Zimní potravou zajíce jsou tenké větvičky a kůra stromů.
Zajíc se zahřívá ve sněhových dírách. Zahrabe se do sněhu, lehne si tlamou k východu z díry a celý den tak sedí. A v noci vychází při hledání potravy.
Veverka se celý podzim připravuje na zimu. Skrývá bobule, houby a žaludy na stromech a v zemi. A v zimě, dokonce i přes sníh, hostitelská veverka nachází své „skladiště“ čichem. Ta ale nejí jen podzimní zásoby. Oblíbenou zimní pochoutkou veverky jsou šišky. Veverka sežere všechna semínka ze smrkových a borových šišek, tvrdé šupiny obratně ohlodává ostrými zuby. Nejchutnější jsou ale cedrové šišky, protože pod šupinami obsahují piniové oříšky. Cedry rostou v severních lesích – tajze. V největších mrazech se veverka z prohlubně vůbec nezdá, ve dne i v noci dřímá schoulená.
Medvěd je obrovské a všežravé zvíře. Představte si, jak těžké by pro něj bylo najít potravu pro sebe v zimě, kdy nejsou žádné bobule, ořechy ani žaludy – jeho hlavní potrava. Tak usne na celou zimu v pelíšku. Místo pro doupě je vybráno jako neprůchodné, vedle bažiny. Samotné doupě je úkryt pod padlým stromem. Medvěd tam vláčí klestí a lemuje dno silnou vrstvou mechu. Medvěd si lehne a pak bude doupě pokryto sněhem – a bude to jako závěj. Během zimního spánku rodí medvědice mláďata. Drobeček: medvídě má velikost tří vašich dlaní. Do jara sají mateřské mléko. A až se probudí, poprvé uvidí slunce!
Vlkovi, stejně jako ostatním lesním zvířatům, narůstá na zimu teplejší a nadýchanější srst. A když spí v mrazu, ocasem si ohrnuje nos. A když vlk běží sněhem, jeho tlapky jsou studené – trochu teplejší než samotný sníh. Ale pro vlka je to běžná věc, vlčí tlapky se nebojí zimy.
Hlavní potravou vlků je divoká prasata, jeleni a losi. V krutých zimách se vlčí rodiny navzájem spojují a stávají se smečkami. Je snazší lovit ve smečce než sám. Vlci loví v noci.
I pro takového lesního obra, jakým je los, přináší zima potíže. Dlouhé nohy jsou pohřbeny v závějích – nemůžete běžet. Jak uniknout před vlky? Takže v zimě musí losi do lesů, kde sníh není tak hluboký.
Losi jsou býložravci. V zimě nacházejí pod sněhem trávu a ohlodávají větvičky a kůru stromů. Sůl je nutností v jejich jídelníčku. Za ní se mohou vydat na mořské pobřeží nebo dokonce lízat sůl z krajnic.
Jeleni samci nosí hrdě paroží celou zimu. Každé jaro ale shodí paroží a přes léto jim naroste nové. V zimě chodí jeleni do lesů, kde je méně sněhu: to usnadňuje útěk před predátory a získávání potravy. Samice a srnčata žijí ve stádech, samci naopak sami.
Zimní menu jelenů tvoří větve stromů, tráva a lišejník, pokryté sněhem. Tento lišejník se nazývá „sobí mech“.
V zimě ježka v lese neuvidíte. S příchodem chladného počasí pro něj totiž v lese mizí veškerá potrava: červi a ještěrky se schovali do země, brouci pod kůrou otupěli, žáby na dně rybníka se zahrabaly do bahna. Ježek proto na podzim pevně uzavře vchod do své podzemní díry, stočí se do klubíčka a usne na celou zimu. Každý ježek má svou dírku. Aby se v zimě dobře vyspal, musí ježek přes léto přibrat, protože celou zimu nic nejí.
2. Čtěte svému dítěti básničky a nabídněte mu, že se naučí ty, které má nejraději.
Miško, Miško, gaučák!
Spal dlouho a hluboce
Prospal celou zimu
A nedostal jsem se na strom,
A nešel jsem sáňkovat
A neházel sněhové koule
Cíl by stále chrápal.
Ach ty, medvěde Mišenko!
Autor V. Berestov
___________________________________
VEVERKA HOSTITELSKÁ
Vítr fouká po zemi
Hejno zmrzlých listů.
Připraveno na zimu
Panička veverka.
Přišila klapky na uši včas,
Potaženo šedou kožešinou.
Vyzkoušeno na botách
Vlastní práce.
Připraveno pro budoucí použití
Šišky schovala do pytlíku.
A bodej beze spěchu
Začal jsem jíst ořechy.
V domě veverky je hezky –
Je v ní pořádek a ticho.
Nechte hvízdat studený vítr
Veverka se vánice nebojí.
3. Řekněte svému dítěti hádanky o zimě.
Ochlazuje se.
Voda se proměnila v led.
Šedý zajíček s dlouhýma uchama
Proměnil se v bílého zajíčka.
Medvěd přestal řvát:
V lese přezimoval medvěd.
Kdo to má říct, kdo ví
Kdy se to stane?
(Zima)
___________________________________
Дел у меня немало:
Jsem bílá deka
Pokrývám celou zemi,
Odstraňuji led z řeky,
Bělení polí a domů.
A jmenuji se.
(Zima)
___________________________________
Проработав целый день,
Horou se přehnala vánice.
Jaký druh skluzavky? Jaké je jméno?
Budete mi muset odpovědět.
(Závěj)
___________________________________
V létě – bílá, v zimě – šedá.
Kdo je to?
(Zajíc)
___________________________________
V zimě a v létě – jedna barva.
Co je to?
(Vánoční strom)
4. Přečtěte svému dítěti příběhy o zvířatech a diskutujte o nich. Požádejte své dítě, aby příběh převyprávělo.
“Lesní úkryty”
Autor N. Sladkov
LASICE, VEVERKA A MEDVĚD
– Já, Lasochka, jsem do zimy zbělel – jako bříza!
– A já, Veverko, jsem šedý – jako osika!
– No, já, Medvěd, jsem jako vánoční stromky: jedna barva v zimě a v létě!
ZAJÍC A hraboš
— Mráz a vánice, sníh a zima. Chcete-li přivonět k zelené trávě, okusovat šťavnaté listy, počkejte do jara. Kde jinde je to jaro – za horami a za mořem.
– Ne za mořem, Zajíci, jaro je hned za rohem, ale pod tvýma nohama! Vykopejte sníh až na zem – jsou tam zelené brusinky, mantinely, jahody a pampelišky. A ucítíte to a budete sytí.
JEzevec A MEDVĚD
– Co, medvěde, ještě spíš?
– Spím, jezevče, spím. Tak jsem se, brácho, dostal do tempa – pátý měsíc bez probuzení. Všechny strany si odpočinuly!
– Nebo možná, medvěde, je čas, abychom vstali?
– Není čas. Ještě se vyspěte.
“Neprospíme ty a já hned jaro?”
– Neboj se! Ona, bratře, tě probudí.
– Co když nám zaklepe na dveře, zazpívá písničku nebo nás možná polechtá na patách? Já, Míšo, strach se tak těžko zvedá!
– Páni! Nejspíš vyskočíš! Ona, Boryo, ti dá pod boky kbelík vody – vsadím se, že tam nezůstaneš příliš dlouho! Spi, dokud jsi suchý.
___________________________________
«Рассказы о животных и о природе»
Autor E. Charushin
Fox
Liška myš v zimě a chytá myši. Stála na pařezu, aby viděla dál, a poslouchala a dívala se: kde pod sněhem myška pištěla, kde se sníh trochu pohnul.
Slyší, všímá si a spěchá.
Hotovo: do zubů rudé chlupaté lovkyně se chytila myš!
___________________________________
Fotografie z otevřených zdrojů
Vědci publikovali článek v časopise Current Biology, ve kterém píší, že čím více času stráví jeleni přemýšlením, tím méně času tráví v non-REM spánku. Záznamy EEG ukázaly, že mozkové vlny jelena během přežvykování se podobaly mozkovým vlnám přítomným během spánku s pomalými vlnami a tyto vzorce mozkových vln naznačovaly, že jeleni byli po přežvykování více „odpočinutí“.
Vědci spekulují, že tento multitasking může pomoci jelenům dobře spát během letních měsíců, kdy je dostatek potravy a jeleni se krmí téměř 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, čímž se připravují na dlouhou a štíhlou arktickou zimu.
“Čím více jeleni žvýkají potravu, tím méně spánku na pomalých vlnách potřebují.” – říká první autorka studie, neurovědkyně Melanie Furrer z univerzity v Curychu. “Myslíme si, že je důležité, aby mohli ušetřit čas při plnění svých potřeb spánku a trávení, zejména v letních měsících.”
V Arktidě nejsou během zimy a léta žádné cykly světla a tmy a předchozí výzkum ukázal, že sobi žijící v Arktidě během těchto období nevykazují cirkadiánní rytmy chování, ačkoli mají tendenci být aktivnější během dne na jaře a na podzim. rovnodennosti. v přítomnosti cyklů světla a tmy. Není však známo, zda tyto sezónní rozdíly ovlivnily, jak moc a jak dobře jelen spí.
Aby vědci studovali vliv sezónních cyklů světlo-tma na spánkové vzorce sobů, provedli neinvazivní elektroencefalografii (EEG) na sobech euroasijských tundrových (Rangifer tarandus tarandus) v norském Tromsø (69° severní šířky) během podzimní rovnodennosti v létě. slunovrat a zimní slunovrat.
Sobi, z nichž všechny byly dospělé samice, byli součástí stáda v zajetí na UiT, norské Arctic University v Tromsø, a experimenty byly prováděny ve vnitřních stájích s řízeným osvětlením, neomezeným množstvím potravy a konstantní teplotou.
Zjistili, že jeleni spí přibližně stejně dlouho v zimě, v létě a na podzim, přestože jsou mnohem aktivnější v létě. To je na rozdíl od jiných druhů, které mění délku spánku v závislosti na podmínkách prostředí. V průměru strávili sobi 5,4 hodiny ve spánku s pomalými vlnami, 0,9 hodiny v REM spánku a 2,9 hodiny přežvykováním během daného 24hodinového období, bez ohledu na roční období.
“Skutečnost, že jeleni spí podobně v zimě i v létě, znamená, že musí mít různé strategie, aby se vyrovnali s omezenou dobou spánku během arktického léta,” – říká Furrer.
Jednou z možných strategií je umožnit odpočinek při žvýkání – žvýkání částečně natrávené potravy, která je důležitou součástí trávení sobů a dalších přežvýkavců. Již dříve bylo pozorováno, že domácí ovce, kozy, skot a malá jelení myš produkují mozkové vlny podobné spánku během přežvykování, ale nebylo jasné, zda by přežvykování mohlo sloužit podobné regenerační funkci pro spánek.
Vědci zjistili, že hodnoty EEG sobů během přežvykování připomínaly vzory mozkových vln, které naznačují spánek s pomalými vlnami, včetně zvýšené aktivity pomalých vln a spánkových vřeten.
Podobně se chovali i jeleni, kteří spí a líhnou, při obou činnostech mají tendenci tiše sedět nebo stát a hůře reagují na vyrušení, jako je sed nebo vstávání sousedního jelena – jelen na toto vyrušení reagoval přímo (pohledem ve směru sousední jelen). . 45 % času, pokud byli vzhůru, ale pouze 25 % času, pokud zadumali, a 5 % času, pokud spali pomalými vlnami.
Vědci poté testovali, zda by přežvykování mohlo snížit touhu jelenů spát tím, že jelenům odepřeli spánek na 2 hodiny a změřili jejich mozkové vlny během spánku před a po deprivaci.
Po spánkové deprivaci výsledky EEG z jelenů ukázaly zvýšenou aktivitu pomalých vln, což ukazuje na zvýšení „spánkového tlaku“ – nevědomé biologické pudy pro delší a hlubší spánek – což naznačuje, že jeleni po spánkové deprivaci prožívají hlubší spánek.
Když však jeleni potravu žvýkali, tato aktivita pomalých vln se během následného spánku snižovala a čím více žvýkali, tím více se aktivita pomalých vln snižovala. “To naznačuje, že přežvykování snižuje zátěž spánku, což může být prospěšné pro soby, protože to znamená, že nemusí dělat kompromisy v obnově spánku, když tráví více času přežvykováním.” – říká Furrer.
To je zvláště důležité v létě, protože čím více jedí, tím více času musí jelen trávit přemýšlením. “Žvýkání potravy zvyšuje vstřebávání živin, takže je důležité, aby jeleni trávili v létě dost času žvýkáním, aby do zimy přibrali.” – říká Furrer.
Protože jeleni spí při přežvykování pouze krátkou dobu, budoucí studie by měly porovnávat účinky přežvykování během spánku a bdění a ideálně měřit chování jelenů a spánek v přirozenějším venkovním prostředí, říkají vědci. Taková měření by však vyžadovala chirurgicky implantované EEG senzory spíše než neinvazivní povrchové elektrody používané v této studii.
“Další věc, kterou bychom mohli přidat, je podívat se na mladého jelena,” říká Furrer. “Víme, že potřeby spánku u malých dětí a kojenců jsou mnohem větší než u dospělých, takže by bylo zajímavé podívat se na spánek u mladých jelenů.”
