Žralok velrybí je tak mírumilovný, že umožňuje potápěčům přiblížit se a fotit se s ním, odvážlivci se snaží držet ploutve nebo sedět obkročmo na obrovské rybě. Musíme si ale pamatovat, že žralok velrybí má velmi drsnou kůži, která vás může zranit, a rána jeho mocným ocasem může potopit loď nebo zabít člověka.
Tato stvoření plavou poměrně pomalu (tři kilometry za hodinu), nikomu nevěnují pozornost, protože nemají v mořích a oceánech žádné nepřátele. Délka žraloka velrybího dosahuje 20 metrů, hmotnost – 20-30 tun, stejná jako u dospělé šedé velryby. Pouze modrá velryba může být silnější než žralok velrybí, ale nepředstavuje pro žraloka hrozbu. Malá mláďata této ryby ale mohou spadnout do tlamy vorvaně – vorvaně zubatého.
Tento druh žraloka byl dlouho znám pouze námořníkům, kteří se plavili v tropických mořích. Realitu vyšperkovali fikcí, načež vznikly příběhy o mořských příšerách. Zoologové se s tímto druhem žraloka poprvé seznámili v roce 1828, kdy byl takový žralok harpunován u pobřeží Jižní Afriky. Tito žraloci žijí v tropických a subtropických vodách. Nacházejí se ve všech oceánech.
Žralok velrybí je někdy pozorován v povrchových vrstvách vody. Díky své neobratnosti a neopatrnosti se může stát živou překážkou pro lodě.
V roce 1905 loď s pasažéry na palubě, která se plavila do Indie, vrazila do žraloka velrybího (17 metrů) a 15 minut ho táhla na stonku. Překvapení cestující se rozhodli pojmenovat rybu „Rudyardova ryba“, na počest Rudyarda Kiplinga, anglického spisovatele, který byl na palubě lodi.
V roce 1934 narazil poštovní parník Manganoog do těla 17metrového žraloka. Kapitán musel zastavit loď a vycouvat, aby se vyprostil z mršiny.
Žralok velrybí, ačkoliv je největší chladnokrevnou rybou na světě, má drobné zuby, protože patří do skupiny planktožravců.
Plankton je soubor organismů v mořských a sladkovodních vodních plochách, které obývají vodní sloupec a nejsou schopny odolat proudu. Skládá se z rostlin a živočichů.
Zuby žraloka velrybího neslouží k kousání a žvýkání, ale k uzamčení drobné potravy v ústech. Ale jejich počet je úžasný – od 3000 do 5000.
Pohyb velrybích žraloků závisí na pohybu planktonu, hlavního zdroje potravy. Právě pro stavbu ústních ústrojí se tento druh žraloka může živit pouze takovou potravou. U jiných druhů se tlama nachází na břišní straně, ale u žraloka velrybího se nachází v přední části hlavy.
Tyto ryby, pohybující se pomalu s otevřenou tlamou, přijímají vodu bohatou na planktonní organismy. Dokážou dlouho plavat s otevřenou tlamou. Zavřením tlamy žraloci filtrují vodu tím, že ji uvolňují skrz žaberní otvory. Zároveň houbové filtry umístěné na žaberních lihovinách zachycují částice potravy.
Za hodinu projde žralok tisíce litrů vody. Za den sní 100, někdy 200 kilogramů. Vzhledem k jeho velikosti je toto množství jídla poměrně malé. Vzhledem k tomu, že žralok je studenokrevný živočich, nepotřebuje k podpoře svých životních funkcí mnoho potravy. Dalším žralokem, který se tímto způsobem živí, je žralok obrovský, který je svou velikostí na druhém místě po žralokech velrybích.
Důležitou roli u žraloka hrají chuťové orgány, které se nacházejí nejen v dutině ústní, ale i na jiných částech těla v podobě chuťových pohárků, a to na hlavě, trupu a ocasu. Žralok tedy dokáže rozpoznat chuť ještě dříve, než se mu potrava dostane do tlamy. Zrakové orgány u žraloka nehrají důležitou roli, ale čich má velký vliv na hledání potravy.
Žraločí samice kladou velká vejce pokrytá chitinózní skořápkou tmavě hnědé nebo černé barvy. Tvar vajec není kulatý, ale čtyřúhelníkový, jejich délka je přibližně 60 centimetrů, šířka – 40. Vejce je připevněno k mořskému dnu pomocí dlouhých a silných chitinových pramenů, které se nacházejí na jeho okrajích. Samice se o své potomky nikdy nestará. Děti jsou plně připraveny na samostatný život.
Žralok bílý je nejčastěji nazýván nejobávanějším predátorem oceánu. “Vrchol potravního řetězce,” “tichý zabiják.” Příroda však opět dokázala, že i absolutní predátor má kontrolu a sám se může stát kořistí. Řekneme vám, co se stane, když kosatka zaútočí na žraloka.
Vasilij Makarov
Getty Images
Žraloci bílí a kosatky jsou dva extrémně nebezpeční predátoři, kteří se svou velikostí řadí do skupiny mořských superpredátorů. Toto je název skupiny organismů, které zaujímají nejvyšší pozici v potravním řetězci (pokud bereme v úvahu pouze predátory), to znamená, že jejich počet není regulován jinými predátory. Mohou se však jednoho dne proměnit v oběť? Může například kosatka zaútočit na žraloka a k čemu to povede?
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Žralok bílý: vlastnosti
Žralok bílý (Carcharodon) je největší existující chrupavčitá ryba. Je také považován za nejnebezpečnější. Ideální tvar těla, uzpůsobený pro život ve vodě, napomáhá rozvoji vysoké rychlosti a ovladatelnosti při pohybu. Velká tlama s obrovskými ostrými zuby mu umožňuje způsobit kořisti smrtelná zranění prokousáním kostí a chrupavek.
Velikost typického dospělého bílého žraloka je 4-5 metrů s hmotností 680-1100 kg. V roce 2007 provedli vědci z University of New South Wales (Austrálie) studii žraločí lebky pomocí počítačové tomografie, na jejímž základě byl vytvořen model pro hodnocení síly a dynamiky kousnutí. V roce 2008 také provedli experiment, který jim umožnil vyhodnotit sílu žraločích čelistí. Bylo zjištěno, že kousací síla žraloka bílého o délce 2,5 m a hmotnosti 240 kg může dosáhnout 3131 N, zatímco u žraloka o délce 6,4 m a hmotnosti 3324 kg je to 18216 N.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Takový lovec nemá prakticky žádné přirozené nepřátele, s výjimkou dospělých kosatek.
Pozorování uskutečněná po celém světě v posledních letech naznačují neustálou konfrontaci mezi těmito dvěma nebezpečnými mořskými predátory, přičemž kosatky nejčastěji vítězí. Bylo pozorováno, že pokud se objeví v oblasti lovu velkých bílých žraloků, okamžitě odplavou a do těchto vod se nevrátí až do konce sezóny – i když kosatky právě proplouvaly.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Kosatka: vlastnosti
Kosatky jsou největší masožraví delfíni; se liší od ostatních delfínů v kontrastní černé a bílé barvě. Jsou větší než žraloci bílí – samci kosatky dosahují délky 10 ma váží až 8 tun, samice – až 8,7 m na délku.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Pro bílé žraloky nepředstavuje každá kosatka hrozbu. Ichtyologové, kteří studovali způsob života a chování kosatek v oceánu, podmíněně identifikovali dvě odrůdy těchto kytovců – rezidentní a tranzitní.
První kosatky raději zůstávají v rodinách a vedou sedavý způsob života. Také jejich lov probíhá organizovaně a kolektivně. Tento druh kosatky může zaútočit na bílého žraloka, pokud stádo skutečně ohrožuje, pokud jsou v něm mláďata nebo slabí jedinci, kteří se mohou stát snadnou kořistí žraloků.
Tranzitující kosatky jsou agresivnější a masožravější. Jejich oběťmi jsou často vodní savci a žraloci.
Když lusk kosatek zaútočí na žraloka, obklopí ho a silnými údery ocasu dravce potlačí. Kosatky rychlými kousnutími způsobují znehybněnému a dezorientovanému žralokovi smrtelné rány.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Kdo je silnější – žralok nebo kosatka?
Když se přiblíží lusk kosatek, bílý žralok raději ustoupí, ale v případě single jedinců může selhat jeho pud sebezáchovy. Pro kosatku nebude těžké dohnat plavajícího žraloka.
V boji se žraloky se kosatka může chovat i jinak – zasadit silné údery do nechráněných žaberních štěrbin nebo se chovat jako beran v boku predátora. Techniky lovu ve vztahu k žralokovi bílém se mohou u konkrétní populace kosatek lišit.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Starší generace předává své dovednosti a lovecké zkušenosti, nasbírané a potvrzené životem, svým potomkům. Proto budou mladí jedinci jednat na základě získaných znalostí.
Lze mít za to, že největší výhodou kosatek oproti bílým žralokům je jejich inteligence, která jim umožňuje provádět složité organizované akce, přizpůsobující se konkrétní situaci.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
Oceánolog Elton Polley popsal, jak lusk kosatek pronásledoval velké bílé žraloky u pobřeží Jižní Afriky. K setkání došlo poblíž Seal Island v Mossel Bay na Western Cape, kde žije asi 3000 hnědých tuleňů.
Vzhledem k množství zvěře (včetně jiné divoké zvěře, jako jsou tučňáci) je oblíbeným lovištěm velkých bílých žraloků a také oblíbeným cílem turistů, kteří chtějí tyto úžasné tvory vidět. Pravda, tentokrát kosatky zničily celý lov žraloků. Vědci nedokážou říci, zda se jednalo o akt cíleného útoku smečky, nebo se okolnosti prostě staly. Jedno je ale jasné: v konfliktech mezi velkým bílým žralokem a kosatkou má ta druhá nespornou výhodu.
To je podpořeno řadou nedávných studií o stravě mořských predátorů. Při studiu žraločích těl vyplavených na břeh si oceánologové všimli, že kosatky si rády pochutnávají na svých játrech – takže není divu, že se vrhly do útoku, když si všimly své oblíbené pochoutky.
