KOMENSKÝ (Komenský, Komenský) Jan Amos (28. 1592. 15 Nivnice, nyní u Uherského Hradiště (ČR), – 1670. 1608. 1610 Amsterdam), český humanistický myslitel, učitel, veřejný činitel. Narodil se v rodině příslušníka protestantské komunity Českých bratří. Počáteční vzdělání získal na bratrské škole, v letech 1611–1614 studoval na latinské škole, poté na Herbornské akademii a univerzitě v Heidelbergu (1614–1620), kam byl komunitou vyslán, aby se připravoval na kazatelskou činnost. V letech XNUMX–XNUMX učil a byl kazatelem ve Fulneku (Morava).
Činnost Komenského byla věnována problémům vzdělávání a výchovy, nápravy společnosti za účelem vzájemného porozumění a spolupráce mezi národy k „dosáhnout lepšího života na celém světě“.
Komenského filozofické názory se formovaly pod vlivem myšlenek Aristotela, Platóna, Francise Bacona a Vivese. Filozofie Komenského (pansophia – naučit každého všemu), jeho program univerzálního vzdělávání, víra v kontinuitu procesu zlepšování všech a všeho prostřednictvím tvůrčí práce, touha vytvořit komplexní metodu pro formování osobnosti a společnosti se zdály utopické. v té době a zaslouženého hodnocení se dočkal až ve 20. století.
Už za studií shromáždil Komenský obrovské množství jazykového materiálu pro knihu „Poklad jazyka českého“ (rukopis shořel v roce 1656), pokusil se vytvořit jakousi univerzální encyklopedii „Divadlo všeho“ („Theatrum universitatus rerum “), vyzkoušel si duchovní poezii a studoval teorii českého veršování.
Komenský je předním představitelem české reformované církve, za třicetileté války byl nucen se skrývat v Čechách a na Moravě. V tomto období Komenský napsal řadu historických děl a literární a filozofický spis „Labyrint světla a ráj srdce“ („Labirint sveta a ray srdce“, 1623), který odrážel Komenského společensky kritický postoj (ostré společenská satira v „Labyrintu“ je doplněna optimistickým obrazem harmonické společnosti („Ráj srdce“).
Pod vlivem novoplatonismu došel Komenský k přesvědčení, že nedostatky společnosti lze odstranit pouze na základě obecných problémů světového řádu. Komenský viděl jednu z cest k nápravě světa ve zlepšení systému výchovy a vzdělávání lidí. Teorii univerzálního všeobecného vzdělání nastínil v „Didaktice“ v češtině (1628–1630, vydáno 1849), v níž se zabýval konkrétními otázkami výchovy v souvislosti s obecnými problémy výchovy a vzdělávání a stanovil cíle a metody výchovy v závislosti na postavení člověka ve společnosti, jeho účel. Vzdělání má podle Komenského pomoci člověku správně se orientovat ve světě při hledání smyslu života. Široká interpretace problému a požadavek na vzdělání pro všechny děti a mládež vedly k negativnímu postoji k „didaktice“.
V letech 1631–1632 Komenský přepracoval „Didaktiku“, nazval ji „Ráj církve nebo Český ráj“ a učinil ji nedílnou součástí prvního projektu reformy školství a výchovy v České republice. Kromě Didaktiky zamýšlel vytvářet i učebnice a metodickou literaturu. Komenský vystudoval pouze „Informační školu mateřskou“, která se stala první teorií předškolního vzdělávání pro děti do 6 let. Esej odhalila specifika výchovy v jednotlivých etapách života dítěte, vztah mezi tělesnou a mravní výchovou, vztah mezi aktivní činností dětí a mravní a náboženskou výchovou, duševní vývoj a formování řeči dítěte. S vědomím rozmanitého významu dětských her zdůraznil Komenský také potřebu systematického, nenásilného seznamování dětí s nejjednoduššími poznatky o světě, úměrně věku dítěte.
Ve městě Lešno (Polsko), které se zabývalo pouze pedagogickou činností, Komenský v letech 1633–1638 „didaktiku“ revidoval, rozšířil a přeložil do latiny. Tak vznikla „Velká didaktika“ („Didactica magna“), která se stala hlavním teoretickým základem středního (latinského) stupně vzdělávání. Komenský vytvořil jednotný vzdělávací systém a nastínil jeho strukturu – od předškolního vzdělávání po vysokoškolské. Děti jsou od narození do 6 let vychovávány v rodině (mateřská škola), od 6 do 12 let se učí na základní škole (mateřský jazyk, počty, prvky geometrie, zeměpis, přírodopis, písmo). Komenský věřil, že v „rodné jazykové škole“ je nutné přivést děti k řemeslům. Na dalším stupni vzdělávání – v latinské škole nebo gymnáziu (od 12 do 18 let) Komenský představuje kromě tradičních sedmi svobodných umění také přírodní vědy, historii a zeměpis. Vysokoškolské vzdělání (od 18 do 24 let) se uskutečňuje na akademii. Komenský rozvíjel koncepce cílů, obsahu a metod vzdělávání, Komenský nejprve upřednostňoval oborový princip a byl autorem řady oborových učebnic fyziky, geometrie, geodézie, zeměpisu, astronomie a historie. Pak dospěl k přesvědčení, že člověk si musí osvojit systém znalostí o světě. Příkladem takového souboru nejdůležitějších poznatků o světě, přírodě, člověku, společenském řádu a duchovní oblasti je učebnice „Otevřené dveře jazyků“ („Janua linguarum reserata“, 1631). Učebnice byla novým typem příručky, odmítala tradiční dogmatický způsob studia gramatiky a syntaxe a navrhovala metodu zvládnutí jazyka založenou na znalosti prvků reálného světa. Obsahoval 8 tisíc latinských slov, ze kterých byly složeny poměrně jednoduché věty, seskupené do malých, postupně složitějších příběhů a článků o nejdůležitějších jevech okolní reality.
Ve 1640. letech 1648. století. Komenský na návrh švédské vlády začal v Elblągu připravovat školské reformy pro Švédsko a vyvíjet metody pro výuku lattanského jazyka. Po vestfálském míru (1643) se Komenský vrátil do Lešna, kde na žádost Švédska připravil učebnice: „Vestibulum latinae linguae“, „Síň latinismu“ („Atrium linguae latinae“, 1649–1649, vydáno 1649 ), stejně jako „Nejnovější metoda jazyků“ („Linguarum methodus novissima“, 1650). V roce 1651 byl Komenský přizván k pořádání škol v Uhrách, kde se v Sárospataku pokusil částečně realizovat svou představu o zřízení pansofické školy. Vědecký základ pro její principy, učební osnovy a denní režim stanovil Komenský ve svém eseji „Pansofická škola“ (XNUMX). Komenský také navrhl řešení problému vztahu mezi faktory podílejícími se na vzdělávacím procesu (např. osoby účastnící se školení, místo, čas, vyučovací metody). Velkou pozornost věnoval roli vychovatele, učitele (ale i rodičů), zejména jeho mravnímu charakteru.
Konflikt mezi plány na vytvoření pansofické školy a skutečnou situací nevzdělané většiny lidí v Maďarsku podnítil Komenského k dalšímu rozvoji problému snadného, rychlého, radostného a hlubokého učení. Jeho ilustrovaná učebnice „Svět smyslných věcí v obrazech“ („Orbis sensualium pictus“, 1658), zjednodušená verze knihy „Otevřené dveře jazyků“, byla prvním úspěšným pokusem vytvořit vzdělávací knihu založenou na psychologických principech. . Tato učebnice se v mírně přepracované podobě používala v některých evropských zemích až do 1656. poloviny XNUMX. století. Ve snaze učinit učení pro školáky zajímavějším sestavil Komenský naučnou knihu „Škola – hra“ („Sсhola – ludus“, XNUMX), která byla dramatizací obsahu „Otevřených dveří jazyků“ a byla určena pro inscenaci na scéně školního divadla.
V roce 1654 se Komenský opět vrátil do Lešna. Od roku 1657 žil v Amsterdamu. Zde připravil čtyřsvazkový soubor svých latinských pedagogických děl „Opera didactica omnia“, mezi nimiž poprvé vyšla „Velká didaktika“. V Amsterodamu pracoval Komenský také na díle „Všeobecná rada pro nápravu věcí lidských“ („De rerum humanarum emendatione consultatio catholica“), která začala v roce 1644 a která byla výsledkem jeho filozofických, pedagogických a sociálních plánů náprava společnosti. “Obecná rada. “ obsahuje několik částí. „Všeobecné probuzení“ („Panaugia“) vyžaduje komplexní aktivní práci zaměřenou na nápravu lidí, „Všeobecné osvícení“ („Panaugia“) analyzuje hlavní metody nápravy, „Všeobecná moudrost“ („Pansophia“), nazývaná také „Všeobecný řád“ “ („Pantaxy“), obsahuje filozofické jádro „Generální rady“ – soubor obecných a konkrétních informací o světě jako celku. Komenský na základě své filozofie přírody a vývoje člověka a lidstva podal v rámci novoplatonismu koncepci struktury a vývoje kosmického procesu.Hlavní místo v ní zaujímá člověk – stvořitel, na jehož činnost závisí na tom, do jaké míry bude tento vývoj znamenat jak zlepšení světa, tak materiální a duchovní reprodukci lidstva. Za tímto účelem by měli být všichni lidé vyškoleni a vzděláni. „Univerzální vzdělávání“ („Panpedia“) obsahuje teorii univerzálního vzdělávání a výchovy všech lidí, všude, po celý život na základě rovnosti. Komenský k počátečním fázím vzdělávání a výchovy přidává další „školy života“, které se zase dělí na vývojové fáze – „třídy“. Komenského systém všeobecného vzdělávání tedy zahrnuje „školu narození“, přípravu na manželství, prenatální fázi (narození dětí), „školu raného dětství“ (předškolní vzdělávání), „školu dětství“ (základní vzdělávání v rodném jazyce). ), „dospívající škola“ (střední stupeň), „škola mládeže“ (vyšší vzdělávání). V další fázi – ve „škole stáří“ – by měla převládnout moudrost, životní zkušenost a další. Úcta k životu, starost o jeho zachování a zvelebení je apoteózou Komenského díla.
Pro zvýšení účinnosti všeobecného vzdělání, zajištění míru a spolupráce mezi národy navrhl Komenský vytvoření univerzálního jazyka, ve kterém by se rozvíjela národní kultura – „univerzálního jazyka“ („Panglotia“). „Všeobecná náprava“ („Panorthosia“) završuje projekt celkové a úplné transformace především hlavních oblastí lidské činnosti (filosofie, politika, náboženství). Komenský zároveň zdůrazňoval souvislost mezi sebenápravou každého jednotlivého člověka a nápravou hlavních společenských institucí (rodiny, školy, církve, státu) a požadoval dodržování správného vztahu mezi svobodou a řádem. Provádění všeobecné nápravy by měly napomáhat světové instituce, které zajišťují spolupráci a mír mezi národy: mezinárodní organizace vědců pro spolupráci v oblasti vědy a vzdělávání, mezinárodní konzistoř (jakási světová rada církví) a mezinárodní soud pro mírové řešení kontroverzních politických problémů. Závěrečná část „Generální rady“ – „Všeobecné povzbuzení“ (Pannutesia) vyzývá k práci zaměřené na univerzální sociální nápravu. Komenskému se podařilo vydat pouze úvodní část svého utopického díla, řada kapitol rukopisu nebyla dokončena (vyšel v plném znění v roce 1966 v Praze).
Komenského dílo mělo obrovský vliv na rozvoj světové pedagogiky a školní praxe. Jeho díla obsahují řadu produktivních myšlenek: jednotu obecného a partikulárního, celku a partikulárního, rozvoje a vzdělávání, veřejného školství a přirozeného postupného svobodného rozvoje integrální osobnosti, individuálního a společenského rozvoje atd. Smyslem výchovy je podle Komenského připravit člověka na věčný život. Cestu k věčné blaženosti viděl v poznání vnějšího světa, ve schopnosti ovládnout věci i sebe sama, v povznesení se ke zdroji všech věcí – Bohu. Komenský tedy rozlišoval tři složky výchovy – vědeckou výchovu, mravní výchovu a náboženskou výchovu. Komenského chápání úkolů výchovy bylo výrazem jeho humanistické touhy po všestranném rozvoji jedince. Podle Komenského je člověk dítětem přírody, a proto všechny pedagogické prostředky musí být v souladu s přírodou. Princip přirozenosti-konformity výchovy předpokládá studium zákonitostí lidského duchovního života a koordinaci všech pedagogických vlivů s nimi. Myšlenka univerzálního paralelismu, tedy uznání shody hlavních principů, jimiž se řídí příroda, člověk a jeho činnost, tvořila základ srovnávací metody, kterou Komenský používal ve svém pedagogickém systému. Komenský uvažoval o otázkách výchovy a vzdělávání v nerozlučitelné jednotě. Vyzval k širokému (univerzálnímu) vzdělání založenému na rodném a poté latinském jazyce – jazyce vědy a kultury té doby. Základní požadavky na trénink: brzký začátek tréninku, tréninkový materiál přiměřený věku dítěte. Komenský věřil, že lidská mysl je schopna uchopit vše s důsledným a postupným pokrokem, pohybujícím se od blízkého ke vzdálenému, od známého k neznámému, od celku ke konkrétnímu. V tomto případě musí dítě nejprve vzbudit zájem o učení, a to pomocí různých metod. Komenský rozpoznal tři zdroje poznání – city, rozum a víru, hlavní význam přikládal smyslovému vnímání, které by pak mělo být podpořeno vysvětlením. Smysl vzdělání spatřoval Komenský nejen v získávání vědomostí, ale také v systému mravních vlastností, z nichž za nejdůležitější považoval spravedlnost, odvahu a uměřenost. Komenského touha vyvinout integrovaný systém vědění, který později rozvinul Leibniz a další myslitelé, aby nastínil hlavní evoluční linii člověka a společnosti, určila důležitý směr ve vývoji evropské kultury.
D. Chapková
Ruská pedagogická encyklopedie: ve 2 svazcích – M., 1993. – T. 1: A–M. – s. 454-455.
Díla Ya. A. Komenského
Vybrané pedagogické práce: [ve 2 svazcích] / Ya.A.Komensky; editoval A.I. Piskunov. – M.: Pedagogika, 1982. – 2 svazky – (Pedagogická knihovna). – [371 K 631].
Vybrané pedagogické práce: [ve 3 svazcích] / Ya.A.Komensky; upravil A. A. Krasnovsky. – M.: Uchpedgiz, 1939–1941. – 3 svazky – (Pedagogická knihovna). – [371 K 631].
Komenský: [Fav. díla] / Ya. A. Komenský; [srov. a ed. předmluva I. D. Chechel]. – M.: Amonashvili, 1996. – 221 s. : portrét – (Antologie humánní pedagogiky). – Bibliografie dekret. vyd. díla Ya. A. Kamenského: str. 220–222. – [74.03 2751303 K 631].
Mateřská škola / Ya. A. Komensky; pruh D. N. Korolková; upravil A. A. Krasnovsky. – M.: Uchpedgiz, 1947. – 104 s. : nemocný. – (Knihovna učitelky MŠ). – [371 K 631].
Svět smyslových věcí v obrazech aneb Obraz a jméno všech nejdůležitějších předmětů na světě a jednání v životě / Ya. A. Komensky; pruh z lat. Yu. N. Dreyzina; upravil A. A. Krasnovský. – M.: Uchpedgiz, 1957. – 351 s. : nemocný. – [371 K 631].
Panpedia: Umění učit moudrosti / Ya. A. Komensky; pruh z lat. M. M. Sokolskaja; resp. vyd. E. D. Dněprov, G. B. Kornetov; Ruská univerzita akad. vzdělání. – M.: URAO, 2003. – 320 s. – (Nová pedagogická knihovna). – Bibliografie: str. 293–309. – [74.03 3242474 K 631].
Díla: [přel. z lat. a česky] / J. A. Komenský; [rep. vyd. a komp. A. L. Subbotin; vstup Umění. D. I. Čiževskij; Ross. akad. vědy, Filosofický ústav]. – M.: Nauka, 1997. – 476 s. : nemocný. – (Památky filozofického myšlení). – [87.3(4) 3201217 K 631].
Literatura o Ya. A. Komenském
Axiomy Komenského aneb vědecký exkurz „Velkou didaktikou“ / V. Kumarin // Sel. škola – 2006. – č. 3. – S. 118–123.
Axiomy Komenského aneb Přísný řád génia vědecké pedagogiky všem reformátorům a modernizátorům školního vzdělávání / V. Kumarin // Nar. vzdělání. – 2001. – č. 8. – S. 237–241.
Jan Amos Komenský. 1592–1670 / D. O. Lorkipanidze. – Ed. 2., rev. – M.: Pedagogika, 1970. – 440 s. nemocný. – Bibliografie: str. 393–432. – [37 L 784].
Jan Amos Komenský a problémy moderní školy: Všeros. vědecko-praktické conf. (30.–31. března 1992, Samara): abstrakt. zpráva – Samara: [b. i.], 1992. – 171 s. – [74.03 2647615 K 631].
J. A. Komenský (1592–1670): dekret. lit. / Akademie věd SSSR, Ústav vědy. informace společností vědy; komp. T. V. Vladislavleva. – M.: [b. i.], 1990. – 72 s. – [74.03 2555673 K 631].
Jan Amos Komenský: op. rus. pruh a kritické lit. v Rusku lang., 1772–1992 / všerus. Stát b-ka cizí lit. jim. M. I. Rudomino; komp. N. L. Glazková. – M.: Rudomino, 1995. – 92 s. – [91.9:74.03 2722503(b) K 631].
Labyrint světla a ráj srdce / Ya. A. Komensky; pruh z České S. Skorvida [a další]. – M.: MIK, 2000. – 311 s. : nemocný. – [84(4Czech) 2869223 K 631].
Materiály vědeckého zasedání Akademie pedagogických věd RSFSR, věnovaného 300. výročí vydání sebraných didaktických prací Jana Amose Komenského, (13.–14. prosince 1957). – M.: [b. i.], 1959. – [371 A 382].
Panpedie Jana Amose Komenského / G. B. Kornetov // Vzdělávání. technologií. – 2008. – č. 1. – S. 27–31; č. 2. – s. 57–63.
Pedagogický systém Jana Amose Komenského / B. M. Bim-Bad // Vestn. Ruská univerzita akad. vzdělání. – 2002. – č. 4. – S. 87–110.
Progresivní povaha Komenského pedagogiky / R. Alt; pruh s ním. a poznámka. A.I. Piskunová. – M.: Nakladatelství Akad. ped. vědy RSFSR, 1959. – 150 s. : nemocný. – [371 A 58].
Profilová škola: o výuce informatiky ve světle nového výkladu základních principů didaktiky [Ya. A. Komenský] / S. M. Okulov, V. F. Yulov // Profil. škola – 2006. – č. 4. – S. 10–15. – Bibliografie: str. 15.
Slovanské počátky pedagogiky Ya. A. Komenského / B. N. Mityurov // Pedagogika. – 1995. – č. 1. – S. 109–113.
Tři století Jana Amose Komenského: umění-lékaře. příběh / S. V. Smoljanitsky. – M.: Det. lit., 1987. – 207 s. :il. – [74.0 2416466 C 515].
Člověk – kultura – společnost v pojetí Jana Amose Komenského: materiály internacionály. symp. k 400. výročí narození Ya.A.Komenského, Moskva, 1990 / Ross. akad. vědy, Ústav slavistiky a balkanistiky; [Ed. G. P. Melnikov (ed.) atd.]. – M.: River of Times, 1997. – 334 s. – Bibliografie: str. 159–160, 251. – [74.0 2796784 Ch–391].
