Po Velké vlastenecké válce se SSSR účastnil různých vojenských konfliktů v Asii a Africe. Přítomnost sovětského vojenského personálu obvykle nebyla inzerována a nebyla oficiálně uznána. Velkým konfliktem sovětských ozbrojených sil byly boje v Afghánistánu, které trvaly na území DRA v letech 1979 až 1989. Po dobu 10 let bylo do konfliktu zapojeno velké množství vojáků, vojenské techniky a letadel s neustálou rotací. Jako každý vojenský konflikt po sobě zanechal mnoho problémů a vážných nedořešených společenských problémů, jejichž důsledky je připomínají dodnes. Jak se objevily předpoklady pro tuto vojenskou operaci, proč se bez ní neobešlo, jaké bojové úkoly naše ozbrojené síly řešily, k jakým důsledkům vedly? Byly vyřešeny úkoly, které byly stanoveny před zahájením bojové operace? Odpovědi na tyto otázky probereme v tomto článku.
Afghánistán před začátkem vojenského konfliktu
Afghánistán byl dlouhou dobu britským protektorátem. V příběhu Arthura Conana Doyla vojenský lékař Watson při setkání se Sherlockem Holmesem přiznává, že byl v Afghánistánu zraněn. Tento dlouhý protektorát skončil v roce 1919, kdy afghánský emír Amanullah Khan vyhlásil nezávislost Afghánistánu. Anglie se pokusila obnovit svůj status metropole, ale prohrála válku a byla nucena opustit Afghánistán.
V roce 1919 sovětská vláda jako první ze všech zemí uznala nezávislost nově vzniklého státu.
V Afghánistánu bylo zdanění občanů zavedeno zákonem. Lidé tuto novinku vnímali ostře negativně a celou zemí se přehnaly nepokoje a povstání. Poté, co držel moc po dobu 10 let, Amanullah Khan odstoupil v roce 1929. Dalším vládcem byl uzurpátor Bachai Sakao. V tomto období došlo k prvnímu zásahu armády SSSR, která rychle vyrazila do Kábulu, aby svrhla diktátora. Bachai brzy uprchl ze země. Sovětské jednotky se vrátily do své vlasti.
Následně, v průběhu let, moc změnila ruce mnohokrát mezi různými místními vládci. V roce 1973 došlo k dalšímu vojenskému převratu a novým králem se stal Mohammed Daoud. Vyhlásil zemi za republiku a ukončil tak monarchickou formu vlády. Afghánská republika ale zůstala zaostalým agrárním státem se slabou ekonomikou, nízkou životní úrovní a negramotným obyvatelstvem. K další změně moci došlo na jaře 1978. Dubnová revoluce vynesla k moci Lidovou demokratickou stranu Afghánistánu.
Pro Sovětský svaz se naskytla vynikající příležitost řídit vývoj Afghánistánu po socialistické cestě. Jedním z problémů nového systému byl zákaz náboženství, který hluboce věřící místní obyvatelstvo nepřijalo. Islamisté zahájili protivládní protesty, které přerostly v občanskou válku. Na jedné straně konfliktu stáli islamističtí mudžahedíni, na druhé progresivní nové úřady Afghánské demokratické republiky. Struktura DRA byla postavena na marxistické platformě, kterou podporoval SSSR.
Pozadí afghánské války
V březnu 1979 se vnitřní situace v zemi prudce zhoršila, afghánská demokratická vláda požádala Moskvu o vojenskou pomoc. V podmínkách občanské války bylo možné dosáhnout zlomu použitím nových moderních typů zbraní. Následně byla obdobná odvolání prováděna opakovaně. Generální tajemník ÚV KSSS L.I. Brežněv byl proti jakémukoli ozbrojenému zásahu do vnitřních záležitostí Afghánistánu. Existovala však rizika zhoršení situace na jižních hranicích SSSR. Provozní situace vyžadovala správné rozhodnutí.
Členové politbyra změnili názor a zpráva ministra obrany uvedla, že kvůli nestabilitě na hranicích se sousední zemí došlo k výraznému ohrožení sovětského státu.
V Afghánistánu zároveň opět začaly změny: v září 1979 se vyměnilo celé vedení strany. Moc byla v rukou Hafizullaha Amina. KGB měla operativní informace, že byl naverbován CIA. Kreml se začal přiklánět k vojenskému řešení konfliktu.
Po řadě jednání o této otázce bylo v prosinci rozhodnuto provést speciální vojenskou operaci s cílem svrhnout Amina a jeho režim. Amina měl nahradit loajální komunistický vůdce Babrak Karmal, jeden z vůdců Demokratické strany Afghánistánu.
Odpočítávání do začátku afghánské války začalo.
Vývoj vojenské invaze
Na ministerstvu obrany SSSR byla vytvořena operační skupina pro Afghánistán pod velením armádního generála Sergeje Akhromejeva. Likvidace Hafizullaha Amina byla svěřena KGB SSSR. Armáda musela spěchat do hlavního města země a rychle ovládnout hlavní řídicí centra a prezidentský palác.
Operace začala, ale brzy byla zastavena, protože původní plán byl neúčinný. Do Bagramu byl vyslán prapor, který měl hlídat vojenskou techniku sovětské armády, která byla s novou vládou také zodpovědná za ochranu Babraka Karmala, který tam byl přivezen. Po neúspěchu speciální operace byl poslán zpět do Moskvy.
Vycvičené armádní jednotky byly přemístěny ak nim bylo přidáno několik dalších jednotek pro vstup do Afghánistánu. Přechod hranic SSSR byl naplánován na 25. prosince.
Po zahájení druhé operace se jednotky rychle dostaly do Kábulu, obsadily letiště a zablokovaly afghánské jednotky protivzdušné obrany a bojového letectva. Armáda se rychle rozprchla po celém hlavním městě, zcela zablokovala práci vládních institucí, připravila místní vojenské jednotky o komunikaci a všechna vládní zařízení ve městě a okolních oblastech.
Dobytí Aminova paláce
27. prosince byla provedena první úspěšná vojenská operace, která se stala nejdůležitější událostí začátku afghánské války: speciální oddíl KGB „Alfa“ pod velením Borise Pleshkunova vyhodil do povětří komunikační studnu centrálního komunikačního centra. , která zajišťuje komunikaci mezi významnými civilními a vojenskými objekty v hlavním městě. Poté útočné speciální jednotky dobyly Aminovo sídlo za 40 minut a během bitvy ho zabily. Přesné informace o událostech, které se v paláci odehrály, jsou stále tajné.
Speciální operace byla provedena rychle a úspěšně s minimálními ztrátami. V důsledku toho byla rezidence a celé hlavní město dobyto, telegrafní, televizní a rozhlasové centrum a vojenské jednotky byly zablokovány. Bylo také dobyto vězení, ze kterého byli propuštěni političtí vězni a opozičníci, kteří bojovali proti Aminově režimu.
Vstup sovětských ozbrojených sil do DRA
V prosinci 1979, po likvidaci Amina a dobytí hlavního města, začala samotná afghánská válka. 28. prosince byl Babrak Karmal prohlášen prezidentem Afghánistánu, což vyvolalo ostrý protest islamistických mudžahedínů. V zemi začaly četné vojenské střety a teroristické útoky.
Pákistán a Spojené státy okamžitě přišly na pomoc islamistům a začaly dodávat zbraně a peníze. Pro Američany byla sovětská invaze nepřijatelná, protože už měli problémy s kontrolou trhu s ropou a SSSR začal rozšiřovat zónu svého vlivu na Blízkém východě. Zeměpisná poloha Afghánistánu poskytovala klíčové výhody při přepravě nákladu přes území.
Sovětská vláda původně plánovala krátký pobyt ozbrojených sil, aby v zemi obnovila pořádek, ale vše se ukázalo být mnohem složitější. Vojáci zůstali plnit bojové mise po dobu 10 let. Sovětská armáda byla vtažena do plnohodnotných nepřátelských akcí, které na samém začátku vypadaly jako epizodické, ale brzy musely provádět rozsáhlé vojenské operace s použitím velkých vojenských formací a letectví.
Hlavní fáze vývoje událostí
Události zimního období 1979–1980 se staly první etapou afghánské války. Omezený kontingent sovětských vojsk byl zaveden do Afghánské demokratické republiky. Vojenské jednotky se rozptýlily na strategická místa vojenské a civilní infrastruktury a vytvořily posádky.
Druhá etapa války v letech 1980 až 1985 se stala obdobím nejaktivnějších nepřátelských akcí, rozvojem vojenského konfliktu. Sovětská armáda vyvinula a provedla několik velkých útočných operací. Začali aktivně ničit mudžahedíny a posilovali pozici národní armády s kontrolou z Tsarandy. Pak ale následovalo pozastavení nepřátelských akcí, které změnilo povahu války.
V roce 1985, kdy se do čela země v SSSR postavil nový generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov, se ve válce začalo postupně nasazovat dělostřelectvo a vojenské letectví.
K podobným změnám začalo docházet i v samotném Afghánistánu. Konalo se plénum ústředního výboru PDPA, po kterém se 4. května 1986 stal Mohammad Najibullah první osobou státu. Po svém zvolení oznámil nový směr rozvoje země. Nyní měl v úmyslu řešit vnitřní otázky státu politickými prostředky a pokusem o národní usmíření mezi vládou a ozbrojenou opozicí. Sovětská armáda se začala stahovat z Afghánistánu uprostřed probíhající občanské války. Islamisté se odmítli vzdát svých pozic. Poté, co naše armáda odešla, slíbili, že problém konečně vyřeší s prosovětskou vládou Afghánistánu.
Konec vojenského konfliktu, výsledky a důsledky vojenské operace
Poslední dva roky války hovořily o konci konfliktu. Sovětský svaz začal ztrácet kontrolu nad situací v DRA. Země procházela reformou perestrojky a vnitřní problémy každým dnem narůstaly. V sovětských republikách začala „přehlídka suverenit“, na Kavkaze se schylovalo k čečenské hrozbě, která v podstatě představovala stejnou válku na území SSSR. Na obzoru se objevily první známky kolapsu státu. V takové situaci mělo smysl tuto vleklou vojenskou operaci zastavit.
Rok 1988 byl ve Švýcarsku podepsán ve znamení dohody o politickém urovnání vojenského konfliktu v Afghánistánu. 14. dubna si signatáři zajistili záruky SSSR a USA, že podmínky dohod budou splněny. Poté, 15. května 1988, začalo konečné stažení sovětských vojenských jednotek z DRA. Vojenské jednotky byly staženy z Kundúzu, Kandaháru a Pandžšírské soutěsky. Po odchodu armády bylo toto území okamžitě dobyto rebely.
V této válce v roce 1989 se všechny západní mocnosti zhroutily. Jejich cílem bylo posílit svou přítomnost v Afghánistánu po stažení naší armády, ale nic takového se nestalo. Sovětský svaz dosáhl bezpečnosti svých hranic ve Střední Asii. Nejvíce neocenitelných zkušeností získal SSSR při vedení bojových operací v horských podmínkách. Později se dobře vycvičení vojáci této války zúčastnili protiteroristického boje na Kavkaze.
CIA plánovala s pomocí afghánských opozičních odpůrců pokračovat ve vojenském konfliktu na území SSSR. Ale ani tyto plány se nenaplnily. KGB SSSR zastavila veškeré pokusy o pašování drog do Sovětského svazu a zničila plány na šíření extremismu na sovětském území.
Podle oficiálních údajů za 10 let války činily nenahraditelné ztráty přes 14 tisíc lidí a asi 200 vojáků je považováno za nezvěstných.
Po válce se celkový stav Afghánistánu stal velmi nevzhledným. S odchodem SSSR se území země stalo hlavním „líhněm“ světového terorismu. Afghánistán se stal jednou z nejchudších zemí světa. Jediným zdrojem příjmů bylo obchodování s drogami organizované Američany v posledních 20 letech.
Historický význam vojenské operace v DRA
V roce 1989 se na XNUMX. sjezdu lidových poslanců jednalo o účasti SSSR ve vojenském konfliktu v Afghánistánu a dalo mu negativní politické hodnocení. Rozmístění jednotek bylo uznáno jako právně nezákonný akt agrese. Tyto činy byly také nazývány nemorálními z morálního hlediska.
Ale čas dal vše na své místo. Dnes mnoho analytiků, vojenských expertů a politologů připouští, že vojenské akce SSSR v Afghánistánu byly určitě úspěšnější než 20letá přítomnost NATO a Spojených států amerických.
Po zastavení sovětské vojenské pomoci v Afghánistánu byla další 3 roky úspěšně u moci prosovětská vláda. Postsovětský Afghánistán se dlouhou dobu těšil relativně průměrné životní úrovni.
