Některá zvířata spí velmi zvláštním způsobem. Průměrný člověk potřebuje alespoň 8 hodin spánku za noc, aby se nabil na den. Nadměrná délka spánku, stejně jako nedostatek spánku, vede dříve nebo později ke zdravotním problémům. Zvířata také potřebují spánek, aby zůstala zdravá a silná. A každý druh má své vlastní preference, frekvenci a délku spánku. Ale z tisíců živočišných druhů existují i ta, která spí velmi zvláštním způsobem.
1. Žirafa.
Žirafa vyžaduje nejkratší dobu spánku mezi savci. Aby měl dostatek spánku, potřebuje pouze 10 minut až 2 hodiny spánku denně. V průměru spí žirafy asi dvě hodiny denně.
2. Netopýr hnědý.
Tento netopýr se dožívá až 33 let a obvykle spí 19 hodin denně.
3. Trpasličí lemur tlustoocasý.
Tento lemur je prvním tropickým primátem, který se v létě uložil k zimnímu spánku, čímž popírá moderní biologické zákony. Teplota, při které lemur trpasličí hibernuje, je asi 30 stupňů Celsia. Navíc během hibernace lemur nekontroluje svou tělesnou teplotu, v důsledku čehož se mění v souladu s okolní teplotou. Délka jeho hibernace je 7 měsíců v roce.
4. Pavián guinejský.
Spí na patách na vrcholu stromu. To mu umožňuje být ve střehu v případě, že jsou nepřátelé poblíž.
5. Sonya.
To je důvod, proč se tato myš nazývá plch, protože také hibernuje 6 měsíců v roce nebo i déle, pokud je okolní teplota dostatečně chladná. Někdy se plchy na krátkou dobu probudí, aby svačili potravu, kterou předtím skladovali někde poblíž.
Plchovití mají podčeleď – plch lesní. Jejich zvláštností je, že dokážou dlouho spát na větvi stromu, připraveni se probudit ve stejnou chvíli, jakmile se větev byť jen nepatrně pohne od závanu větru.
6. Plazi.
Plazi upadají do zvláštní formy hibernace, jakéhosi spánku. Jeho rozdíl od hibernace spočívá ve zvláštnostech metabolismu. Plazi se pravidelně probouzejí, aby pili vodu.
7. Žáby.
Jsou jedním z nejvýraznějších hibernujících zvířat. Na dně hlubokého jezera, daleko od jeho ledové hladiny, přezimuje například levhart severní. Tělo žáby obsahuje jakousi přírodní nemrznoucí směs, takže některé druhy dokážou přežít ve zmrzlém stavu, bez bušení srdce a dýchání, celé týdny.
8. Drozd Swansonův.
Tento pták během svých migrací dřímá stovkykrát denně. Navíc každý takový sen trvá několik sekund.
9. Slavník obecný.
Nočník obecný je známý tím, že je jediným ptákem schopným upadnout do nehybnosti na dlouhou dobu (týdny až měsíce). Takto tráví zimní čas. Toto dlouhé období strnulosti je velmi podobné hibernaci, která dosud u ptáků nebyla pozorována.
10. Albatros.
Tito ptáci jsou známí tím, že spí v letu. A to i při letu jejich cestovní rychlostí 25 km/h. Kromě toho jsou albatrosové také známí svým největším rozpětím křídel mezi žijícími ptáky, které dosahuje 3.7 metru.
11. Kachny.
Kachny a mnoho dalších ptáků spí s jedním okem otevřeným, což jim umožňuje chránit se před náhlými útoky predátorů.
Divoké kachny přitom spí jinak, když jsou shromážděné ve skupině. Aby ptáci uvnitř mohli spát hlouběji, zatímco hlídky jsou ve službě kolem okrajů.
Lemuři jsou primitivní primáti, jejichž latinské jméno znamená „duch, duch“. Za tuto přezdívku vděčí lemuři svému nočnímu a tajnůstkářskému způsobu života. Existuje 65 druhů těchto zvířat, příbuzných sifakům, indriům, netopýrům, outloňům a galagům. Lemuři jsou vzdálenější příbuzní vyšších primátů – opic.
Červený lak (Varecia rubra).
Vzhled a velikost lemurů se velmi liší. Obecně se jedná o zvířata střední a malé velikosti, u kterých polovinu délky těla zabírá ocas. Největší lemur je dlouhý 1-1,2 m a váží 4 kg, nejmenší trpasličí lemur měří pouhých 17-28 cm a váží 60 g! Tělo lemurů je poměrně tenké a protáhlé, přední a zadní končetiny jsou stejně dlouhé, ocas je dlouhý a rovný. Ve srovnání s opicemi je tlama lemurů protáhlejší, uši jsou malé, oči denních druhů poměrně malé a nočních druhů velké. Na obličeji lemurů jsou chomáče citlivých chlupů – vibrissae (jako kočka), navíc mají vždy mokrý nos, z tohoto důvodu byli lemurové dokonce zařazeni do podřádu opic mokronosých. Všechny tyto znaky naznačují primitivnost lemurů. Zároveň mají také typické opičí rysy – palec na tlapách je opačný (i když nevyčnívá tolik jako u vyšších primátů) a na prstech lemurů rostou nehty. Teprve na druhém prstu zadních končetin vyrůstají tzv. záchodové drápy, kterými si lemuři pročesávají srst. Lemuři mají krátkou, ale hustou srst. Srst je měkká a jednotná, podobná srsti. Barva může být velmi různorodá, častěji není jednobarevná, ale zónová, to znamená, že různé části těla jsou namalovány v kontrastních barvách (černá, bílá, šedá, červeno-červená). Pohlavní dimorfismus u lemurů není vyjádřen s výjimkou lemura černého, u kterého jsou samci černí a samice červené s bílými tvářemi.
Samec lemura černého (Eulemur macaco). Vzhled těchto zvířat má mnoho kočičích rysů, i když s predátory nemají nic společného.
Lemuři jsou jedinečnou skupinou zvířat, protože přes veškerou svou druhovou rozmanitost žije pouze na Madagaskaru a několika přilehlých ostrovech. Všichni lemuři jsou tedy úzce endemičtí a velmi zranitelní. Biotopy lemurů jsou různé druhy lesů od vlhkých džunglí po suché lesy. Lemuři kata se vyskytují na horských svazích a lemuři korunkatí navštěvují unikátní oblast Madagaskaru, Tsingy de Bimaraha. V tomto místě mají skály vrcholy ostré jako břitva a tyto body trčí hustě jako les. Lemuři zvládají skoky na tyto skály bez sebemenší újmy na zdraví a žijí v sousedních lesích.
Lemur kata, neboli catta (Lemur catta).
Životní styl lemurů se u různých druhů značně liší. Malí lemuři žijí sami a jsou přísně noční. Jsou to opatrná a tajnůstkářská zvířata, která je těžké vystopovat. Velké druhy žijí ve skupinách 10-25 jedinců, jsou aktivní ve dne, chovají se odvážněji a mohou bez obav z lidské přítomnosti navštěvovat zahrady a městské parky. U malých druhů je pozorován jev ojedinělý u primátů – hibernace, či spíše topora. Zvířata do tohoto stavu upadají v období sucha, kdy je šťavnaté potravy nedostatek. Torpor trvá několik měsíců, v tomto období lemur žije z dříve nashromážděných tukových zásob.
Lemur trpasličí (Microcebus myoxinus) je členem rodu lemurů myších, pojmenovaný pro svou malou velikost.
Lemuři jsou usedlí a obývají trvalé oblasti, které chrání před invazí sousedů. O životním stylu malých druhů lemurů je zatím málo známo, zůstávají jedním z nejméně prozkoumaných zvířat. V zoologických zahradách se trpasličí lemuři chovají agresivně, i když hodně závisí na individuálních vlastnostech zvířete. V rodinných skupinách velkých druhů lemurů vládne přísná hierarchie, přičemž dominantní postavení ve skupině zaujímají samice. Samci jsou vždy stranou a mohou změnit skupinu, zatímco samice zůstávají v matčině rodině. Mezi sousedními rodinami může docházet k bojům o území, během kterých zvířata skáčou (jsou svou povahou děsivější a jsou navrženy tak, aby psychicky potlačovaly nepřítele) a méně často se navzájem kousají. Lemuři označují hranice území močí. Lemury přitom nelze nazvat zlými zvířaty, nedochází mezi nimi ke krvavým bojům, a pokud je ve skupině dodržována vnitřní disciplína, její členové často projevují vzájemné známky pozornosti – třídí a česají si srst, navzájem se olizují. Lemuři vydávají různé zvuky (například chrochtání), ale jejich mimika není vyvinutá. Na rozdíl od opic nevykazují lemuři drzost a odvahu, jsou to plachá a pokorná zvířata, která se nevyznačují vynalézavostí.
Pár jemných lemurů (Hapalemur griseus) si navzájem projevuje náklonnost. Tato zvířata plně odůvodňují své jméno a vyznačují se dobrou povahou.
Malé druhy lemurů jsou typicky stromová zvířata, pohybují se po větvích stromů a neklesají na zem. Lemuři obvykle chodí po větvích po všech čtyřech a také dělají krátké skoky, přičemž se houževnatými dlaněmi a chodidly uchopují kmeny. Dlouhý ocas lemurů slouží jako rovnováha pro skákání a nemá úchopové funkce, jak je často pozorováno u opic. Velcí lemuři také žijí na stromech, ale ochotněji se pohybují po zemi a dělají dlouhé procházky po území. Denní druhy lemurů se rády opalují, stojí na slunci se zvednutými tlapami nebo se natahují na větvích. Lemuři spí buď vsedě, s hlavou skloněnou mezi tlapami (velké druhy), nebo stočení do klubíčka (malé druhy). Ti si dokonce zařizují hnízda pro přenocování nebo využívají dutiny.
Během noci lemuři kata, stejně jako mnoho jiných druhů, spí vedle sebe a tvoří jednu kouli těl.
Všechny druhy lemurů jsou býložravé, živí se pupeny, mladými výhonky a listy stromů, květy, ovocem (banány, fíky), někdy i kůrou. Zároveň se těmto zvířatům nebrání diverzifikovat svou stravu hmyzem, medem a dokonce i ptačími vejci.
Při hledání potravy se lemuři mohou pohybovat i přes velmi trnité větve.
Období rozmnožování je tak či onak omezeno na období dešťů. Tato zvířata nemají žádné zvláštní rituály páření, březost u různých druhů trvá 2 až 5 měsíců. Lemuři často rodí 2-3 mláďata, zatímco mnoho opic rodí pouze jedno. Mláďata jsou malá (lemur trpasličí váží 3-5 g, lemur kata 80 g) a nejprve se přichytí k matčině srsti na břiše a poté se přesunou na její záda. Samice krmí mládě mlékem od několika týdnů do několika měsíců, ale lemuři se brzy osamostatní. Malý trpasličí lemur se osamostatní ve 2 měsících a velký lemur kata v 6. Pohlavní dospělosti u těchto druhů nastává v 10 a 18 měsících a lemuři se dožívají 20-27 let.
Samice lemura kata s mládětem.
Na Madagaskaru se nevyskytují žádní běžní afričtí predátoři, takže hlavními nepřáteli lemurů jsou jestřábi a další endemit ostrova, fossa. Fossa připomíná obří kunu, běhá obratně po větvích a pro lemury je velmi nebezpečná.
Lemur kata se opaluje v parku.
Všechny druhy lemurů jsou v ohrožené situaci a jsou uvedeny v Červené knize, zvláště postiženy jsou málo prozkoumané malé noční druhy, jejichž počet je obtížné spočítat. Hlavní nebezpečí pro lemury spočívá v ničení přirozeného prostředí, protože na Madagaskaru jsou káceny reliktní lesy a tato zvířata nemohou žít na jiných místech. Lemuři přitom dobře zakořeňují v zajetí, kde se řada velkých druhů úspěšně rozmnožuje. Lemur kata se tak stal jedním z nejčastějších obyvatel zoologických zahrad.
Jak se vám článek líbí?
