Na nejdůležitější proces – sekání soli – osobně dohlížel Vladimir Turjev. Hlavní je nenarazit si nohu!
Poválečný los
– No, varovali vás, abyste si nazul boty! Tvoje tenisky budou tak mokré, že z nich budeš do večera ždímat vodu! A místo hydratačního krému naneste silnou vrstvu repelentu proti komárům, mastný!
Vedoucí skupiny, zkoumající přijíždějící „bojovníky“, byl zjevně nespokojen s vybavením některých dívek (což „sami pachatelé po pár hodinách litovali“). Oblečení zpravodaje Komsomolskaja Pravda ale nezpůsobilo žádné velké stížnosti – ochranný oblek byl právě včas – nebylo nutné jít na procházku do parku, ale do lesa, do práce. Minulou sobotu zorganizovala veřejná organizace „Ecologists of Komi“ akci „Sanitka nasolená pomoc losům“. Komsomolskaja pravda se také rozhodla zjistit, jak losům pomohou.
Museli jsme do okresu Syktyvdinsky, na hranici s Archangelskou oblastí. Je tam spousta losích stezek, kde bychom měli instalovat krmítka pro slané lizy.
V asistenční skupině orlů je nás jen sedm. Vedoucím pracovníkem v ní je Vladimir Turyev, přední odborník-odborník odboru myslivosti Ministerstva přírodních zdrojů a ochrany životního prostředí, a s ním předseda komise pro ekologii a problémy environmentálního managementu Veřejné komory České republiky. Kazašská republika Vladilena Gimadieva.
Ze Syktyvkaru vyjíždíme po sjízdné Nivě a UAZ. Sobotní ráno pro nás nevěstilo nic dobrého: visící černé mraky a nárazový vítr nás vyprovodily z města.
– No, připravujeme se na déšť? – vtipkovali kolegové a já byl tiše rád, že jsem si konečně oblékl nepromokavý oblek.
Asfalt skončil doslova po 20 minutách. Po dalších 10ti byl základní nátěr hotový, pak už zbývala jen režie. V kabině starého „bochníku“ jsem se vší silou držel kliky dveří, když auto znovu naskočilo na hrbol, a snažil jsem se ponořit se do přednášek o losech, které mi laskavě předčítal Vladimir Turjev. Přitom dál klidně točil volantem – zjevně se nejedná o žádného křesla, ale specialistu, který o svém podnikání ví snad vše.
— Víte, že los se v Komi objevil až po válce, když začala těžba dřeva? – ptá se mě Vladimír Ivanovič na téma los. — Před válkou byly v republice vysoké lesy a prostě neměli co jíst – listnatých stromů bylo málo. Když začala těžba dřeva, objevil se mladý porost, osika, vrba, bříza, a tak to začalo přitahovat losy.
Jak říká Turyev, nyní neexistují žádné velké hrozby pro populaci losů, tedy kromě vlků a lidí. A v posledních letech se počet zvířat začal zvyšovat. Ale finanční prostředky, které úřady přidělují na jejich ochranu a růst (méně než 100 tisíc rublů ročně), stačí pouze na drobné krmení zvířat a potřebují pomoc.
5 kilogramů užitku
Naše první zastávka (a bylo jich 8) byla asi hodinu po odjezdu. Tučná tečka umístěná na mapě a indikovaná na GPS navigátoru značila, že solné lizy se nacházejí v lese 100-150 metrů od silnice, a tak se muži statečně rozhodli, že sami ponesou 5kilogramové solné brikety. Nejspíš jsme si mysleli, že skákat v teniskách z humna do klády v bažině, a to ještě s nákladem na bedrech, nám prostě nepůjde. Nesnažili jsme se je však přesvědčit o opaku a zlehka jsme se vydali po cestě do lesa.
Les nás přivítal zpěvem ptáků, milionem motýlů poletujících nad květinami a hukotem komárů, kteří se vznášeli v oblacích nad hlavou. S tím druhým nepomohl ani supermoderní prostředek, jehož jsme použili hned po opuštění auta celou lahvičku. Nyní jeho „Taiga Vůně“ úspěšně přehlušila pouze přirozené vůně lesa.
Studenti ekologie, kteří utekli z města do přírody, okamžitě zahájili hodiny botaniky a zoologie – každá rostlina, kterou jsme cestou potkali, slyšela nejen její ruský název, ale také latinskou verzi. Hmyz: motýli, pavouci, čmeláci a obojživelníci: žáby a ještěrky, měli ještě větší štěstí: kromě správného jména měli také focení (bez ohledu na jejich přání). Pokud jde o přírodní vědy, konkrétně o tom, proč bílí motýli zinscenovali invazi rostlin u silnice, a také o tom, která květina je uvedena v Červené knize, korespondent KP byl osobně informován Vladilenou Gimadievovou.
Přitom jsme se neodvrátili od našeho hlavního cíle. Na každém místě byly rozpůlené brikety soli umístěny do speciálně vyrobených solných lizů vyrobených z padlých osik. Nebezpečný proces řezání brikety Vladimir Turyev nikomu nevěřil a tvrdil, že sekera v rukou dívky byla hrozná zbraň. Ale pár minut přesvědčování přesto přineslo úspěch a srdce poskočilo a pak se přesvědčilo, že názor Vladimíra Ivanoviče byl správný.
Brikety se solí se mi ke konci dne zdály o deset kilogramů těžší a já už neměl sílu přeskakovat kaluže.
Cesta domů dopadla hůř a třikrát delší. A přesto jsme se pozdě večer vrátili do města s pocitem úspěchu a únava z toho byla mnohem příjemnější.
BTW
Proč potřebují sůl?
Sůl pro losy se dává do speciálních solných lizů, protože ve volné přírodě je sůl pro zvířata pochoutkou. Ptáci a zvířata, zejména býložravci, jsou velmi citliví na nedostatek minerálů. V případě hladu po minerálech jsou zvířata nucena podnikat dlouhé treky a sůl může kompenzovat nedostatek mikroelementů v těle zvířete, zvýšit imunitu a stimulovat trávení. Zvýšená potřeba soli zvířat je zvláště patrná v období rozmnožování a krmení, protože sodík je zodpovědný za správný metabolismus. V našich severních oblastech rodí losy své potomky začátkem června a v tomto období životně potřebují sůl. Takové hnojení se obvykle provádí na začátku léta a na podzim.
PODROBNOSTI
— Los (v Komi: YORA, LOLA) je v Komi běžný v lesním pásmu, v létě vstupuje do pásma tundry. Komerční druhy.
— Počet losů je cca. Ročně se uloví 20 tisíc, 1200-1500 jedinců. Losí závod je v září-říjnu, březost 237 dní, ve vrhu jsou 1-3 telata. Los žije asi 20 let a plodí potomstvo až 17 let.
— V přírodní rezervaci Pečora-Ilychskij se na losí farmě od roku 1949 úspěšně daří domestikovat losy. Již zde vyrostlo několik generací losů domácích! Losí mléko má nutriční a léčivé vlastnosti a může být použito pro léčebné účely. Nedávno natočil slavný finský herec a televizní moderátor Ville Haapasalo film o losech z farmy. Naučili ho pít mléko z láhve a tyto záběry budou součástí televizního projektu o republice Komi, který Ville připravuje pro finskou televizi.
A V TÉTO ČASE
Kam půjde Yashka?
Již více než jednou jsme psali o úžasném incidentu ve vesnici Lyali, okres Knyazhpogost v republice. Letos na jaře našli silničáři v lese nedaleko svého působiště téměř novorozené losí mládě. Jeho matka buď o dítě přišla, nebo byla zabita pytláky a lidé se neodvážili nechat dítě samotné. Odvezli nás do sousední vesnice Lyali k místnímu obyvateli, od kterého jsme nakupovali jídlo. Taťána Kuzněcovová se tak stala „adoptivním rodičem“ losího telete. Sokhaty se jmenoval Jaška a na kravském mléce od Kuzněcovovy Zorky už pěkně vyrostl. Bude škoda se s ním rozloučit, ale je to nutné: držet losa doma je nemožné a není to možné.
“Víme o lesním mazlíčkovi, který žije ve vesnici Lyali,” řekla správa vesnice Seregovo Komsomolskaja Pravda. „Osud losího mláděte nás netrápí o nic méně než jeho majitelku, a proto jí rádi nabídneme pomoc a radu. Ale u nás je nepravděpodobné, že by to někde zařídili, asi se domluvíme s rezervací nebo s farmáři, kteří tak podivná zvířata chovají.
Přečtěte si také
Věková kategorie webu 18 +
Online publikace (webová stránka) je registrována Roskomnadzorem, certifikát El č. FS77-80505 ze dne 15. března 2021.
ŠÉFREDAKTOR OLESIA VYACHESLAVOVNA NOSOVÁ.
HLAVNÍ REDAKTOR STRÁNEK – KANSKY VIKTOR FEDOROVICH.
AUTOREM MODERNÍ VERZE EDICE JE SUNGORKIN VLADIMIR NIKOLAEVICH.
Příspěvky a komentáře čtenářů webu zveřejněny bez úprav. Redakce si vyhrazuje právo je ze stránek odstranit nebo upravit, pokud jsou tyto zprávy a komentáře zneužitím svobody médií nebo porušením jiných požadavků zákona.
REDAKČNÍ ADRESA: “Komsomolskaja Pravda v Komi”, st. Pervomajská, 149, pokoj. 322, Syktyvkar, 167031 Kontaktní čísla: redakce 8-922-277-30-22, 8-922-277-36-53, tel. inzertní služby 8-922-277-36-60
Výhradní práva na materiály zveřejněné na webových stránkách www.kp.ru v souladu s právními předpisy Ruské federace o ochraně výsledků duševní činnosti náleží vydavatelství JSC Komsomolskaja Pravda a nejsou předmětem použití jinými osobami v v jakékoli formě bez písemného souhlasu držitele autorských práv.
Nákup autorských práv a kontaktování redakce: kp@kp.ru
