Místa jsou skutečně velmi odlehlá. Vydáváme se po venkovských cestách do centrálního panství rezervace. Kde jsou medvíďata?
“Jděte do lesa, na tu mýtinu, připravte se na natáčení,” řekl Valentin Sergejevič, “a já je teď přivedu.” Počkej tam na mě.
To jsme udělali. A pak jsme z dálky viděli dvě tmavé hrudky, které se k nám rychle blížily po široké mýtině. Vstali jsme, mláďata si nás všimla a také se postavila na zadní nohy – dva sloupy, a to je vše. Ztuhli, Valentin Sergejevič je předběhl sebevědomou chůzí. Když se mláďata uklidnila, běžela za ním, přistoupila k nám a očichala ho. Zřejmě pro sebe nic zajímavého nenašli, začali pobíhat po mýtině, válet se a hledat něco v trávě a houštích.
– Kde je Katya a kde je Yashka?
Valentin Sergejevič má dlouhodobou vášeň pro medvědy. Pozoroval je, když žil na Sibiři a na Altaji. Divoké je ale těžké pozorovat, jsou velmi opatrní. A když ho pozvali, aby pracoval v této záloze, ochotně souhlasil.
Lesy v provincii Tver, kde se rezervace nachází, jsou tradičními stanovišti medvědů. Nyní je zde více než 20 medvědů. Existují i mimo chráněné území. Podmínky pro studium těchto predátorů jsou tedy dobré.
“Člověk a medvěd žili vedle sebe po mnoho tisíc let,” říká vědec, “ale své sousedy dobře neznáme.” A toto zvíře je velmi zajímavé. Ze všech suchozemských predátorů má nejvíce organizovaný mozek a flexibilní, plastické chování. Odtud pravděpodobně pochází humanizace medvědů. Vzpomeňte si na pohádky.
Mobilní zvířata, jsou zvědavá na všechno: nejednou mi ukradli deníky a jednou mi ukradli i fotoaparát. Sledovat je je velká radost.
— Valentine Sergejeviči, jaký je náš vztah k této šelmě v minulosti a dnes?
— Dlouhou dobu pronásledovali lidé medvěda hnědého pro maso, kůže a za trest za otrávená ovesná pole a zabíjená domácí zvířata. Od pradávna se v Rusku lovil „v doupěti“. Zvířata byla speciálně nalezena a prodána za spoustu peněz. Už v minulém století se v různých publikacích o medvědu hnědém dalo číst, že nejlepší časy pro toto zvíře pominuly a že se zachoval jen na těžko dostupných, odlehlých místech.
Jak tento predátor žije v dnešní době?
„V naší době, době intenzivních lidských změn prostředí, by se tak velké lesní zvíře zdálo těžké přežít. Na mnoha místech u nás i v zahraničí skutečně dochází k poklesu jeho počtu. Medvěd hnědý se ale ukázal jako poměrně flexibilní zvíře. A stále je běžný a místy početný i v centrálních oblastech naší země. Například v regionech Tver, Novgorod, Kostroma. Samotářský, tajnůstkářský životní styl v lesním houští ztěžuje pozorování tohoto dravce. A jeho dobře vyvinutý sluch a čich mu zpravidla umožňují vyhýbat se setkání s lidmi.
— Kolik hnědých medvědů máme v naší zemi?
— V evropské části je jich více než deset tisíc. Zvláště na severu Ruska je jich mnoho.
A celkem jich je v zemi asi 100 tisíc. Nikde na světě jich není víc než my.
Mláďata žila se svými starostmi. V nížině bylo vidět říčku s hustě zarostlými břehy. Voda v řece je čistá, jsou vidět rybičky – plotice, okouni.
Medvědi nevlezli do řeky hned, dlouho bloudili po břehu. Yashka zoufale mlátil tlapami do vody a lehl si na břicho, ale žádná ryba se nechytila. Kvůli povyku medvíďat se voda v řece zakalila. Pak se ale vyšplhali na břeh, srst na bocích se propadla a medvědi okamžitě „zhubli“. Několikrát setřásli vodu a pak začal na louce medvědí cirkus: valili se, hráli tag a řvali na sebe.
— Jak k vám tato mláďata přišla?
— V zimě jsem šel do lesa se dvěma husky s sebou. Dlouho jsme bloudili, ale psi objevili pelíšek. Za ta léta jsem viděl různá doupata – dokonalá i primitivní.
Tenhle byl dobrý – pod čtyřmi padlými stromy.
Obvykle se mláďata rodí v lednu nebo únoru. Došel jsem k okamžiku, kdy medvědice s mláďaty opustila doupě. Pro pozorování jsem si vybral příhodné místo – ze smrku. Týden jsem pozoroval doupě, medvěd mě neviděl, ačkoli jsem se k doupěti přiblížil. Pak ale zachytila můj pach, vyskočila a udělala děsivý výpad mým směrem. Zaklepal jsem na dřevo klackem a ono se stáhlo.
— Chtěl jste vzít mláďata pro vědecké účely?
– Ne, nepřemýšlel jsem o tom, že bych vzal mláďata do doupěte. Chtěl jsem je chytit.
V doupěti jsem se neukázal ani jeden den, a když jsem se vrátil, medvěd už tam nebyl. Opustila mláďata: její mateřský pud se projevuje později, na podzim, na jaře je oslabený. Vzal jsem mláďata, jinak by uhynula, a dal je do batohu – každé o velikosti rukavice. Mláďata v batohu ztichla a schovala se.
– Nyní je veškerá péče o děti na vás?
– Se to stalo. Ráno jsem šel do vesnice a přinesl sklenici mléka. A tak jsem se pro ně stala matkou, někým, koho bych mohla napodobovat a následovat.
Existuje vědecký termín „imprinting“ – otiskování. U medvědů zřejmě k otiskování dochází, když medvědice vyvede mláďata z doupěte. Zaměřují se na matčin hlas a její pohyby.
Druhý den si vyvinuli následující reflex. Mláďata mě sledovala i ve sněhu. Žárlili na mé oblečení: jakmile jsem se převlékl, okamžitě se začali mít na pozoru. Nejprve jsem proto nosil stejnou bundu, ve které jsem si je vzal z doupěte. Někdy jsem s mláďaty ztratil kontakt na dvacet dní. Vrátil jsem se k nim, oblékl jsem si jim známou bundu a mláďata mě následovala, kam jsem šel.
– Nejprve v domě, na verandě. Jakmile ale trochu povyrostli, začali vyrážet okna. Musel jsem pro ně postavit klec.
— Jakou mají v přírodě stravu a čím jste je krmili?
— Jejich strava je pestrá: zahrnuje rostlinnou potravu – trávy, listy různých stromů, kořeny; Medvědi ochotně jedí bobule – borůvky, brusinky, brusinky a zbožňují maliny.
— Říká se, že medvědi mají velmi rádi oves.
– To je pravda. V podmínkách provincie Tver má oves pro medvědy velký význam. Blíže k podzimu, v srpnu, se mnoho medvědů přibližuje k ovesným polím. Zvířata se obvykle chodí krmit ovsem večer a za ranního svítání. Medvědi preferují malá políčka umístěná mezi lesy. Někdy na takových polích nezbývá obilí. Velká pole trpí málo: medvědi se bojí otevřených prostranství. Na velkém poli se medvěd krmí zpravidla na samém okraji, blíže k lesu. Medvědi obecně způsobují minimální škody v zemědělství.
– Ale medvěd je dravec. Nemůže žít pouze z rostlinné potravy.
– Ano, medvěd je dravec a někdy loví. Mláďata samozřejmě žádné velké zvíře neuloví a většinou se spokojí s larvami a kukly mravenců a vos. Hodně lezou po stromech: nacházejí hnízda, jedí vejce a kuřata. Myši se loví na louce, někdy k tomu zvedají celé vrstvy drnu. Dospělé zvíře může lovit losy a divoká prasata. Zároveň využívá techniky skrývání a pronásledování kořisti.
Dokáže pronásledovat svou zamýšlenou oběť několik dní v řadě a ukazuje úžasnou vytrvalost. Ale uplyne nějaký čas a totéž zvíře se po několika neúspěšných lovech opět začne živit vegetací a je spíše lhostejné k losům a divokým prasatům, kteří žijí poblíž.
Náš rozhovor přerušil řev mláďat. Viděli jsme, že našli mraveniště a důkladně ho zničili. Valentin Sergejevič začal odhánět nezbedná mláďata. Yashka byl nešťastný, vyštěkl, ale nakonec poslechl „hlavu rodiny“.
– Zdá se, že mravenci jsou pro ně lahůdkou?
— Medvědi mají vrozenou reakci na mravence, ale zpočátku je nemohou jíst. Prokopou celé mraveniště – nic se neděje. Zkušení medvědi mu odstraní pouze vršek hlavy, již ji neničí a
otočit do tohoto mraveniště více než jednou. No, s Katyou a Yashkou chodím na dlouhé procházky do lesa. Někdy s nimi jedu na týden, nebo i déle, bydlím ve stanu. Nechte je zvyknout si na život v lese a získat zkušenosti.
— Valentine Sergejeviči, život medvědů v létě je pochopitelný. Teď ale přichází chladné počasí. Příroda medvědovi „předepisuje“ hledat si doupě a hibernovat až do jara. Jak trávili zimu vaši mazlíčci?
— Obvykle koncem listopadu se medvědi stěhují do míst vhodných k brlohu a žijí tam až do prvního mrazu a sněhu. Není-li medvěd vyrušen, na takovém místě si lehne do doupěte, když ho vybaví pod obrácenými kořeny stoletého smrku nebo do hustých mladých smrků. Medvědi vždy leží na otevřených místech: „okno“ v lesním baldachýnu na takovém místě není nikdy menší než 500 metrů čtverečních. V blízkosti doupěte se zvíře chová velmi opatrně, při sebemenším nebezpečí může toto místo opustit a přesunout se do nového. Taková opatrnost se zjevně vyvinula také kvůli neustálému pronásledování ze strany člověka.
S nástupem chladného počasí, v listopadu, jsem se rozhodl postavit doupě pro svá mláďata. Vlezli dovnitř, rozhlédli se a odešli. Usadil jsem se ve stanu kousek od doupěte a pozoroval mláďata, strávil jsem tam čtyři dny. Medvědi mě neviděli. Viděl jsem, jak Yashka začala kopat, pak Káťu. Vyhryzli díru do kořene a začali tam tahat listí, mech a větvičky – aby si udělali peřinku. Jednoho dne na konci listopadu jsme večer vlezli do brlohu. Hustě nasněžilo, nechal jsem je a vrátil se k nim až v polovině března.
— Jak tě pozdravili?
“Ještě se neprobudili, museli jsme několik dní čekat.” Nakonec mláďata vylezla z doupěte – stalo se tak v druhé polovině března. Šel jsem s nimi navázat kontakt. Jakmile mě uviděli, okamžitě vylezli na strom a nepřiblížili se. Zatleskal jsem dlaněmi – někdy jim tak říkám – a ony slezly dolů. Očuchali mě a uklidnili se.
V dálce na mýtině v lese se objevil kůň zapřažený do vozu. Valentin Sergejevič vyskočil.
“Musíme rychle odvézt mláďata do lesa,” znepokojil se. — Strašně se bojí koní.
Vozík zarachotil. Valentin Sergejevič a medvědi jsou zpět.
— Všechny pohybující se předměty, vrzající kola, zvuky motoru, vzhled krávy nebo psa vyvolávají u medvědů paniku.
— Během několika sekund vyšplhají na nejbližší strom vysoký více než 10 metrů. Extrémně opatrná zvířata: kolem proletí pták, jelen řve, rychle zamíří ke stromu. Když někdo večer vyplaší medvěda, sleze ze stromu až ráno. Někdy dospělí medvědi, kteří šplhají na vrchol stromu, zlomí tenké větve a spadnou. Stává se, že zemřou.
— Chodíte často s medvíďaty do lesa?
– Téměř každý den. Někdy s nimi jezdím na delší dobu, loni bylo pět takových výletů do lesa na deset až patnáct dní. Bydlel jsem ve stanu a mláďata byla poblíž. Letos vyšly již dvě verze. V lese žiji jejich životy, jejich starosti, kontroluji, zda mohou medvědi zůstat na pokoji
v lese, dokážou se tam bez mé pomoci uživit.
– Když je teď necháte v lese, přežijí?
“Myslím, že medvědi chovaní v takových podmínkách mohou přežít ve volné přírodě.” Vědí, jak si najít potravu pro sebe, jak si postavit doupě a rychle se schovat v případě nebezpečí. I když přesnou odpověď na tuto otázku dá sám život, konec experimentu v přírodě – brzy je vypustím do lesa.
Rozloučili jsme se a znovu se setkali s Valentinem Sergejevičem, ale v Moskvě. Uplynul více než rok. Dokončil doktorandskou práci o ekologii medvědů hnědých a natočil amatérský film o svých mazlíčcích. Nikdy jsem neviděl zajímavější filmový příběh o těchto predátorech.
Jaký je osud medvědů – Katya a Yashka? Valentin Sergejevič řekl, že po dospívání se medvědi stali silnými a nebezpečnými. Bylo jim více než dva roky, což je věk, ve kterém začínají samostatný život ve volné přírodě.
O jejich osudu se muselo rozhodnout. Pozorování medvědice ukázalo, že je k lidem velmi přátelská a ochotně k nim chodí. Nemůže přežít v lese – vědec dospěl k tomuto závěru a Katya musela být poslána do zoo. Ale vědec věřil v Yashku: tento medvěd měl nezávislejší charakter. Podle Valentina Sergejeviče byl na život v lese dobře připraven.
Při jedné z procházek se člověk a zvíře rozešli. Několik týdnů o medvědovi nebyly žádné zprávy a Valentin Sergejevič začal věřit v úspěšné dokončení experimentu. Stalo se ale něco, co vědce velmi rozrušilo.
Do chráněné vesnice začaly přicházet signály: poblíž okolních vesnic se objevil medvěd, který se lidí nebál, zničil úl a lovil ovce. Valentin Sergejevič poznal tohoto medvěda jako svého mazlíčka. Bohužel musel být zastřelen. No, výsledek prvního experimentu byl negativní. Pro vědce je ale důležitý každý výsledek: o ekologii medvěda hnědého bylo získáno obrovské množství materiálu, u nás ani v zahraničí takový experiment nikdo nikdy neprovedl, v tom je jeho vědecká hodnota.
A na otázku, zda může člověkem odchované divoké zvíře žít samostatně v přírodě, by se zatím nemělo dávat záporně. Možná změnit podmínky výchovy? Ne, na zoufalství je příliš brzy; konečnou odpověď mohou dát pouze nové experimenty!
Valentin Sergejevič nám řekl, že opět přijal mláďata, ne dvě, ale tři najednou. Experiment v lese pokračuje.
Park pojmenovaný po Lesovodovovi z Baškirska nás přivítal svěžím chladem zde zachovalého ještě čistého sněhu a jemnými paprsky jarního slunce. Na letos narozená medvíďata se do výběhu přišli podívat novináři z „Evening Ufa“. Nadšení četných zástupců médií, kteří sem dorazili, bylo celkem pochopitelné. Slíbili nám, že nám nejen poví o Toptyžkinových, ale také nám umožní komunikovat s nejslavnějšími hrdiny ruských pohádek.
— Mláďata se narodila zdravá. Farmáři slyšeli na Štědrý den 6. až 7. ledna pískání novorozenců. Medvědi Nasťa a Knopka přivedli na svět chlapce a Máša porodila holčičku. Otcem mnohodětné rodiny je medvěd Potap. Mláďata jsou odvezena ihned poté, co medvědice opustí doupě. Pokud se zdržíte alespoň 7-10 dní, vyvinou se u nich divoké instinkty a netolerantní přístup k lidem. Vypouštění mláďat do přírody je letos poměrně pozdě. Je to dáno tím, že zima byla dlouhá. Medvědice zpravidla vynáší svá mláďata na vzduch až po stabilním teplém počasí. Byly umístěny na suchém a bezpečném malém místě a nahoře byly instalovány horkovzdušné pistole,“ říká Maxim Shcherbakov, vedoucí oddělení lesnictví, krajinářství a lesoparků Městské rozpočtové instituce Gorzelenkhoz v Ufě. — Stravou mláďat je zahřáté mléko s přidaným cukrem. Obsluha výběhu krmí mláďata každé 2 hodiny. Chuť k jídlu PEC se zvyšuje úměrně s jejich velikostí. Zatímco najednou vypijí půl litru mléka, pak se množství bude zvyšovat. Brzy do jídelníčku přibudou mléčné kaše. Pracovníci se o mláďata starají nepřetržitě, jako o miminka. Medvědice stále pociťují docela úzkost, zvláště během prvních 5-7 dnů. To je patrné jejich aktivnějším pohybem po buňkách.
Společně s vedoucím výběhu míříme do administrativní budovy, kde se setkáme s mláďaty. Na otázku televizního novináře: “Jak s nimi komunikovat?” Maxim Shcherbakov vtipkuje: „Můžete to udělat v angličtině nebo to můžete udělat v Baškiru. Rozumí všem jazykům!”
A nyní jsou hrdinové dne vyvedeni z doupěte „na světlo“. PEC už má 3 měsíce. Mláďata mají různé „kabáty“: hnědou, tmavě hnědou a světlejší. Děti se pozorně dívají na lidi svýma černýma, hluboko posazenýma očima a okamžitě začnou prozkoumávat prostornou místnost. Rozprchnou se v různých koutech, pak se zase sejdou, postaví se na zadní a přiblíží se k lidem. Jedno z dětí se snaží mléčnými zoubky „ochutnat“ tkaničky od tenisek, druhé si šustí džíny. Malou také zajímají moje boty, pro čistotu experimentu na ně pokládá pravou tlapku.
Dopisovatelé vezmou mláďata do náruče, obejmou je, natočí a domluví focení. Jedno z dětí však nemá rádo otravnou pozornost lidí: začíná projevovat nespokojenost a vydávat hlasité zvuky. Nakonec se všechna tři mláďata ocitnou v náručí „své“ osoby. Toto je pracovník péče o zvířata Radik Shakirov.
— Medvíďata se rodí s hmotností do 500 gramů jako malá koťata. Nyní je jejich hmotnost již více než 3 kilogramy. Každé mládě má svůj charakter. Pokud věnujete pozornost jednomu z nich po dlouhou dobu, ostatním PEC se to nelíbí a začnou projevovat agresi, mohou vrčet a ostře kousat. Zatímco celý den jedí a spí, trochu se zvětší a začnou si navzájem cucat uši a hrát si. Už mají za sebou potřebná preventivní očkování,“ vysvětluje zaměstnankyně.
Radik pracuje ve voliérové farmě od roku 2006. Připomíná, že v „nejplodnějším“ roce se zde narodilo až 14 mláďat! Medvíďata Ufa nakupují trenéři, zoologické zahrady a cirkusové skupiny, včetně světoznámého cirkusu Filatov. Někteří medvědi budou mít úspěšnou jevištní kariéru. „Ufiman“ narozený před rokem se již stal filmovým hercem a hraje ve filmu režírovaném moskevskými režiséry.
Podle Maxima Ščerbakova výběh vznikl v 70. letech jako sociální zařízení pro mláďata zvířat, která byla nalezena zraněná v přírodě a přivezena lovci. Žili zde dokonce zubři. V té době nebyly přiděleny finance, zvířata byla krmena odpadem z městské nemocnice č. 21, jídelen průmyslových podniků, pomáhala i dobročinná pomoc obyvatel města. V současné době je park pojmenovaný po Lesovodovovi z Baškirska chráněnou zónou:
„Bohužel se opakovaly případy, kdy se obyvatelé města snažili vylézt na drátěný plot a táhli děti k medvědům, aniž by si uvědomili, že jde o dravá zvířata, a nejednalo se o dětskou zoo. Mnoho návštěvníků cítí povinnost hodit něco do klece, například kovovou plechovku kondenzovaného mléka. Medvěd ho ale zlomí tlapou a zraní se přitom. Může vám pořezat jazyk, rty nebo roztrhnout tlapku. To nepomáhá zvířatům! Pracovníci jsou nuceni odvrátit pozornost od svých přímých povinností a vyčistit zobrazovací plochu od nabídek – mrkev, jablka, kousky chleba. Zvířata jsou krmena podle krmné dávky a okolí musíme udržovat v čistotě, aby sem návštěvníci rádi sami chodili a přiváděli děti a hosty.
— Naše ohradová farma je unikátní zařízení. Jako v každém parku nebo na náměstí zde mohou občané zvířata zdarma navštívit a pozorovat je. Dnes máme 59 zvířat 22 druhů: divočáci, vlci, lišky, polární lišky, domácí zvířata: koně, kozy, ovce. Velké množství ptáků: pávi, orel mořský, bažanti, divoké kachny, kuřata, krůty,“ pokračoval Maxim Shcherbakov, vedoucí oddělení lesnictví, krajinářství a lesoparků v Gorzelenchoz. — Budeme pracovat na druhové skladbě zvířat, pokusíme se ji zpestřit.
Loni se ve výběhu objevily nové klece. Bylo instalováno vnější a vnější moderní oplocení s euro pletivem. Také nám řekli, že se zde brzy usadí nové zvíře. „Obydlí“ je pro něj již připraveno. A kdo to bude, bude pro obyvatele hlavního města překvapením.
Guzel YUSUPOVA.
Foto Lilia ZAGIROVA.
- O instituci
- ředitel
- Jobs
- Organizační struktura instituce
- Školka stromů
- Velké sadební materiály
- Produkční činnost instituce
- Fotografie a video materiály
- Zprávy
- Historie (foto)
- Dokumentace
- reklama
- Památník MBÚ “Gorzelenkhoz” Ufa
- Předpisy 2022
