První známý savec podobný primátům je Purgatorius (purgatorius) – nalezený ve svrchní křídě a raném paleocénu v USA. Bylo to malé zvíře, velké asi jako myš, které žilo na stromech a živilo se hmyzem. Purgatorius je možným předkem primátů, i když jeho systematické postavení zůstává nejisté. Zároveň vznikly další příbuzné skupiny savců: vlněná křídla, netopýři, skokani. Morfologie všech těchto zvířat je velmi primitivní. Nejstaršími příbuznými primátů jsou plesiadapis a tupai.
Adapoids (Adapiformes nebo Adapoidea) – adaptéry (Adapidae), notarctidae (Notharctidae) a sivaladapidi (Sivaladapidae) – žili v eocénu především v Evropě a Severní Americe, ale známí jsou i z eocénu severní Afriky a v Asii žili dokonce až do svrchního miocénu. Byli velcí asi jako kočka, živili se rostlinami a nějakým hmyzem a byli denní nebo soumrakoví.
Počáteční fáze evoluce vyšších primátů jsou známy ze tří skupin: eosimidů, amfipithecidů a parapithecidů z eocénu a oligocénu Asie a severní Afriky. To samozřejmě neznamená, že tam žili jen nejstarší antropoidi nebo že právě tam z nich vznikly následné skupiny. Prostě tato místa měla vhodné podmínky pro uchování fosilních pozůstatků a právě zde je paleontologové našli.
Nejstarší širokonosí živočichové jsou spolehlivě známí ze svrchního oligocénu a spodního miocénu Jižní Ameriky. Nejstarším zástupcem byl pravděpodobně Branisella, nalezený v Bolívii a datovaný do doby před 27 miliony let, byl popsán v roce 1991 ze stejných vrstev Szalatavus, což dává naději na nalezení dalších starověkých opic v Americe.
Nižší úzkonosí živočichové jsou ve fosilní formě zastoupeni v nejrůznějších podobách. Charakteristiky nejstarších úzkonosých zvířat neumožňují jejich spolehlivé zařazení mezi lidoopy nebo lidoopy, takže jsou někdy klasifikovány jako zvláštní skupina „raných úzkonosých zvířat“ – Eocatarrhini; v tomto případě jsou opice a lidoopi spojeni do „skutečných úzkých nosů“ – Eucatarrhini.
Nejstarší kosmani se objevili nejméně před 15 miliony let; jsou známí ze spodního miocénu Egypta a Libye – Prohylobaty – a střední miocén Keni a Ugandy – Victoriapithecus.
Hominoidi se objevili v pozdním oligocénu a vzkvétali v miocénu. Je známo obrovské množství fosilních druhů, z nichž drtivá většina jsou slepé formy.
Za předky gibonů byli navrženi různí fosilní primáti.
Přestože pozůstatky lebky Gigantopithecus dosud nepadly do rukou antropologů, velikost čelistí naznačuje, že objem mozku těchto opic měl být znatelně větší než u gorily. Ale maximální velikost mozku gorily přesahuje minimální normální velikost lidského mozku! Proto by u Gigantopithecus měla být průměrná velikost mozku přibližně v rozmezí Pithecanthropus.
Ze všeho, co York viděl (Fuegian, který cestoval na Beagle s expedicí Charlese Darwina – cca. editor) během pobytu v cizích zemích ho nic nezasáhlo tolik jako pštros u Maldonada; lapal po dechu úžasem a přiběhl k panu Bynoe, s nímž šel na procházku: „Ach, pane Bynoe, oh! ten pták je jako kůň!”
