Jediný druh v rodu: černý nosorožec (Rhinoceros bicornis Linné, 1758)
Zatímco tvoří „africký pár“ s bílým nosorožcem, černý nosorožec je velikostí nižší než jeho „bratr“. Jeho průměrná výška je 1,5-1,6 metru, jeho délka dosahuje 315 cm a jeho hmotnost zřídka přesahuje 2200 kilogramů. A to není jediný způsob, jak se černí nosorožci liší od bílých. V přírodních podmínkách se nosorožci černí dožívají v průměru 35 let.
Název „černí nosorožci“ je velmi svévolný. Kůže zástupců tohoto rodu je šedá – téměř stejná jako u bělochů. Černí nosorožci pokrytí bahnem mohou získat tmavé zbarvení, bělavé a načervenalé. Od bílých se liší tvarem horního rtu – vypadá jako sosák, což jim usnadňuje pojídání keřů.
Většina černých nosorožců má dva rohy, i když existují jedinci s 3-5 rohy. Průměrná délka hlavního rohu je 40-60 centimetrů, i když ve výjimečných případech může dosáhnout půl metru. U černých nosorožců přední roh roste dopředu, zatímco u bílých nosorožců má ve svém růstu tendenci vzhůru.
U samic černého nosorožce může být hlavní roh stejně dlouhý jako u samců.
Stejně jako ostatní zástupci čeledi nosorožců jsou nosorožci černí slepí a vzhledem k tomu, že strach je pro ně prakticky neznámý, je poměrně snadné se k nim přiblížit bez větru. Nejlépe vyvinutý čich mají černí nosorožci. Navíc se umí orientovat podle zvuků – sluch černých nosorožců je také optimálně vyvinutý.
Černí nosorožci při cvalu dosahují rychlosti až 45-50 km/h.
Zdrojem živin pro nosorožce černé jsou keře, které požírají nebo vytrhávají s kořeny. Obecné vlastnosti umožňují černým nosorožcům snadno žvýkat tvrdé a trnité větve. Pijí vodu každý den u napajedel.
Dnes lze černé nosorožce nalézt v Jihoafrické republice, Mosambiku, Zimbabwe, Zambii, Tanzanii, Středoafrické republice, Kamerunu a Angole. Ve výše uvedených zemích jsou jejich domovem suché oblasti – řídké lesy, stepi, savany, polopouště. Naprostá většina nosorožců černých žije v rezervacích.
Existuje 6 poddruhů černého nosorožce. Jeden z nich vyhynul do roku 2011, další je velmi malý:
– nosorožec černý jihovýchodní (Diceros bicornis minor);
– typický černý nosorožec (Diceros bicornis bicornis);
– nosorožec černý východní (Diceros bicornis michaeli);
– Diceros bicornis brucii;
– Diceros bicornis chobiensis;
– vyhynulý kamerunský černý nosorožec (Diceros bicornis longipes).
Na světě zůstalo asi tři a půl tisíce černých nosorožců, přičemž většinu z nich tvoří jihovýchodní zástupci rodu. Černí nosorožci jsou zahrnuti v Červené knize. Jejich populace je relativně stabilní, ale dlouhodobé přežití rodu je ohroženo nekontrolovaným pytláctvím.
Černí nosorožci se páří bez ohledu na roční období. Po oplodnění nosí samička mládě 15 až 16 měsíců a narodí se vždy jen jedno. Nosorožec saje mateřské mléko v průměru dva roky od narození.
Zástupci rodu vedou osamělý způsob života, s výjimkou matek, které žijí se svými nedospělými mláďaty. Černí nosorožci jsou většinou přisedlí, i když někteří jedinci rádi cestují. Každý nosorožec má své území, které si označuje. Na rozdíl od nosorožců v Asii umožňují cizím lidem vstup na jejich půdu.
Černí nosorožci se rádi válejí v bahně, ale neumí plavat. Pasou se, když ještě není příliš horko – brzy ráno a pozdě večer. Před sluncem se schovávají ve stínu. V noci nosorožci spí až devět hodin, většinou napůl přikrčení, méně často vleže.
Smrtelné souboje jsou mezi nosorožci vzácné. Iniciátorem kolizí bývají ženy. Ve vztahu k většině ostatních druhů, s výjimkou těch, které s nimi neustále sousedí, jsou nosorožci nepřátelští. Často napadají slony a umírají. I když nosorožci nemají přirozené nepřátele, podrostlá zvířata někdy umírají v zubech lvů a hyen.
Lov černých nosorožců se provádí na základě licence, jejíž cena je více než stovky tisíc dolarů. Nosorožci černí jsou přitom častou obětí pytláků.
Držitel autorských práv: portál Zooclub
Při přetištění tohoto článku je aktivní odkaz na zdroj POVINNÝ, jinak bude použití článku považováno za porušení zákona o autorském právu a právech s ním souvisejících.
