Často se nás ptají, jak se zbavit lišek navštěvujících vesnice. Jednoznačná odpověď neexistuje. Za prvé, liška je jiná než liška. Za druhé, nejsou tak opatrní a bázliví jako vlci a nemůžete je zastrašit zvukem plechovek nebo balónků. Za třetí, tato zvířata přesně vědí, v jakém nebezpečí jim momentálně hrozí, a samozřejmě ne všechny lišky přicházejí do vesnice s cílem sníst vaše oblíbené kuře nebo husu. Častěji je přitahuje množství myší a krys žijících v blízkosti lidí. Někdy se ale najdou zvířata, která mohou způsobit škody na vaší farmě. Toto je druh Foxe, o kterém vám chceme vyprávět. Nejprve si však udělejme výhradu: za 30 let našeho života v Bohem zapomenuté vesnici, prakticky v lese, je to jediný případ zlotřilé lišky. I když nás tato zvířata pravidelně navštěvují v létě i v zimě a nejednou se vylíhla liščí mláďata v bezprostřední blízkosti nás, v troskách starého domu. No, to je všechno přísloví, ale příběh leží před námi.
Chování lišky se liší. V oblastech, kde se zvíře musí jen zřídka setkat s člověkem, se ho strašně bojí, stejně jako jeho stop a pachů. Lišky žijící v centrálních oblastech zacházejí s lidmi opatrně. S rozvojem dopravy se téměř přestali bát aut. Zvířata podobná myším můžete často pozorovat 10-15 metrů od rušné dálnice. Čáry vlajek nebo palčáky ponechané na sněhu způsobují, že lišky chované na venkově ve strachu utíkají stranou a poblíž velkých měst klidně čichají po stopách lidské činnosti – plechovkách, obalech od bonbonů, lahvích. Mimochodem, tato příměstská zvířata se nebojí vlajek. Odvaha lišek je bezmezná. A mysl jim umožňuje pochopit, zda jejich věčný nepřítel – pes – může způsobit škodu. Po zjištění, jak moc je pohybová schopnost psa omezena ohradou nebo řetězem, může liška bezpečně chodit pod nosem. A ať pes štěká sebevíc, liška na to nereaguje o nic víc, než kdyby byl pes jen plyšová hračka. To se stalo i u nás. Samozřejmě jsme si za to mohli v mnoha ohledech sami, čemuž se říká „rozcvičení na hrudi“. Naše popelnice si zvykla navštěvovat liška, ne naše, jedna z vypuštěných, ale úplně divoká. Nezasahovali jsme do ní, nu, nechali zrzku, aby se živila sama. Liška nejprve přicházela jen v noci, o jejím příchodu jsme se dozvěděli podle zoufalého štěkotu psů vrhajících se za plot a v měsíční noci byla její silueta jasně vidět na pozadí cesty. První obětí podvodu na naší farmě byla bantamová kuřata. Koupili jsme je za spoustu peněz a drželi je v pletivovém výběhu, aby nás neunesli jestřábi. Přes den jsme krmili kuřata, obdivovali kohouta, ale večer už nebyl nikdo na krmení. Ukázalo se, že klec byla otevřená a kuřata byla jako „kráva je olízla jazykem“, a to bylo vše. Na koho bychom proboha mohli myslet? Liška určitě ne. V učebnicích myslivosti se píše, že liška je jako každé divoké zvíře opatrná a vždy jedná podle pravidel, vede se instinkty, to znamená, že ve dne neloví a bojí se psů i lidí. Ale ve skutečnosti se ukazuje, že ačkoli se liška řídí instinkty, nenásleduje je slepě. Spoléhá na své zkušenosti a zdravý rozum.
Nyní s jistotou víme, že pravidla chování pro lišky vymysleli a popsali lidé. Zvířata nečtou knihy a často tyto zásady porušují. Můžete od nich čekat cokoliv.
Doslova týden po záhadném zmizení bantamů jsme přišli o všechny kachny – ne, ne o všechny, zbyla jen jedna. Kousek od našeho domu je rybníček, který přes léto skoro úplně vyschne, a nezůstane v něm více než 30 centimetrů vody. Kachny tam ale rády chodily, hrabaly se v bahně a sbíraly šneky a žáby. Přesně v určený čas se ptáčci přiletěli domů osvěžit a pak až do večera chodili k rybníku. A v poledne nikdo nepřišel. Když jsme doběhli k rybníku, byli jsme ohromeni tím, co jsme viděli. Kolem leželi mrtví ptáci. Někteří neměli hlavu, někteří měli polovinu trupu, někteří leželi zcela neporušeni. Ale kdo by to mohl být, za bílého dne, vedle domu? Pokud to byl pes, tak to nedělala z hladu, ale ze škodolibosti. Pokud si představíme, že existovalo takové vyhublé zvíře, které spáchalo tento zločin z hladu, pak by kachny sežralo, a ne je rozházelo po celém území. Ale takové psy jsme v našem okolí neviděli.
Před zimou jsme už neměli žádné ztráty a už jsme úplně zapomněli na neúspěch, který nás potkal, když najednou. Během jedné noci jsme ztratili všechna kuřata. Obrázek byl stejný. Kurník je otevřený, někteří ptáci chybí a zbytek je uškrcen a opuštěn. A to přesto, že kurník sousedil přímo s domem a za plotem byli psi. Liška už zřejmě nedokázala opustit naši farmu, kde si již nejednou dokázala pořádně vydělat. Téměř každou noc psi zuřivě štěkali. Nejednou jsme se probudili, vyskočili na ulici, běhali po domě, ale mazaná liška se schovala a pak nepozorovaně zmizela. Ráno po stopách jsme to viděli dokonale. Nezbývalo než doufat, že pletivo na voliérách nedovolí žádnou sabotáž proti divokým dravcům chovaným ve školce. Díky němu jsme už neměli domácí ptactvo.
V noci jsme začali pouštět psy ven a upřímně doufali, že v zimě v noci se lidé u naší vesnice nebudou toulat. Tím se trochu snížil liščí zápal – a na chvíli nás nechal na pokoji. Ale nějak po tání udeřil mráz a vytvořila se krusta. Na takovém ledu se lišky nemají jak na myši a zvíře se objevilo znovu. Jeho stopy byly otištěny na lehce poprašovaném sněhu. Liška se ze všech sil snažila udělat něco špatného. Bylo vidět, jak hrabe do ohrady a ohlodává pletivo, ale bohužel toho na něj bylo moc. Ale i tak ten okamžik zachytil. Po večerním hustém sněžení, kdy „hodný majitel psa na ulici nevykopne“, se naši psi váleli doma na pohovce, nevydržela to hliníková síťka na stropě výběhu a liška této okolnosti okamžitě využila. Ráno jsme našli hromadu peří a nohu od orla. Mocný pták ve tmě nemohl odolat rudovlasému lupiči.
Po celou zimu liška dál navštěvovala smetiště, častěji se objevovala přes den, když byli psi za plotem. A s nástupem jara zmizel. Teď nastal čas, aby miloval a nic mu nebránilo v tom, aby si pořídil myši. Na rozdíl od vlků se lišky nikdy nenají do sytosti, obvykle jim stačí 300-350 gramů masa. Při hojnosti myších hlodavců však dravec pokračuje v jejich lovu i po nasycení, nově ulovené hraboše nežere, ale nějakou dobu si s nimi hraje jako s kočkou. Liška je nejdůležitějším přirozeným regulátorem počtu myších hlodavců, což má v zemědělských oblastech velký význam.
Sdílejte na sociálních sítích sítě:
