Koho se husy bojí?

Zvědavost je jedním z nejsilnějších motorů pokroku a podle neoficiálních statistik děti za minutu konverzace samozřejmě kladou nejvíce otázek. Alexander Khaburgaev, slavný přírodovědec a hostitel projektu „Non-Children’s Questions about Nature“ na televizním kanálu Living Planet, si vzpomněl na nejneobvyklejší otázky malých televizních diváků, které mohou zmást každého dospělého, a připravil na ně seriózní odpovědi.

Další neuvěřitelná fakta o vzácných zvířatech a úžasných rostlinách najdete v nové sezóně projektu „Nedětské otázky o přírodě“ na „Živé planetě“.

Mohly husy zachránit Řím, nebo je to jen legenda?

Písemné zdroje tvrdí, že v červenci 390 př. n. l. odvážní Galové porazili římské jednotky a přeživší vojáci se uzavřeli v Kapitolu. Obléhání Capitol Hill trvalo šest měsíců! Obležení byli vyčerpaní, ale husy nesnědli! Koneckonců to nebyly obyčejné husy, ale posvátní ptáci, kteří žili poblíž chrámu! A ne nadarmo. Jedné noci, když se Galové zoufale pokusili tiše proniknout hradbami pevnosti, ostražití ptáci vyvolali křik – a probuzení obránci útok Galů odrazili.

Je zvláštní, že Lev Tolstoj ve svém příběhu „Jak husy zachránily Řím“ mluví o svátku, který oslavují vděční Italové. Husy na ní byly samozřejmě uctívány a oslavovány a neopatrní psi byli biti holemi, protože zaspali galské špiony.

Husy, které žily poblíž chrámu, se mohly snadno vylekat i tichým zvukem a probudit stráže. A jaký smysl měl psát příběhy Titovi Livymu, který jako první vyprávěl o činy posvátných ptáků?

Opravdu pštrosi strkají hlavu do písku?

Ano, existuje tak absurdní mylná představa, že pštros ze strachu schovává hlavu do písku a myslí si, že je úplně neviditelný. Už jste někdy viděli pštrosa? Výška – až dva a půl metru (2,7 – rekord), hmotnost – jeden a půl sta kilogramů! Viděl jsi jeho nohy? Každá noha má pouze dva prsty: velký a malý. Navíc ten velký je korunován ostrým a silným drápem jako železo. Tento pták má dobře umístěný úder: silný a přesný. A koho se má pštros bát?

Ale pokud se pštros vyděsí nebo když je vůči někomu nepřátelský, začne zlomyslně klovat do země. Toto je přesměrovaná agrese. Stejně tak člověk při vzteku bouchne pěstí do stolu, aby pachatele nezasáhl. Takže pštros, aby nekloval toho, koho se bojí klovat, zlomyslně kluje do země. Ale pokud je tam písek, může strčit hlavu do písku vší silou.

A ještě jedna zajímavost: hladové lvice nebo gepardi samozřejmě mohou pštrosa pronásledovat. Ale běží docela rychle – 70 kilometrů v hodině. Zdravý pták má tedy více než dost šancí na útěk. Pravda, pštros po uběhnutí dlouhé vzdálenosti ve skutečnosti únavou doslova padá hlavou k zemi. Dokáže také zabořit hlavu do horkého písku, aby se zbavil parazitů. Stává se, že tomuto ptáčkovi dlouho trvá a pečlivě vybírá vhodné oblázky, které spolkne, a tak rozdrtí potravu v žaludku jako mlýnský kámen. V takových chvílích se zvenčí bude zdát, že stojí s hlavou zabořenou do země.

Odtud plyne, že pštros může opravdu strčit hlavu do písku. Poprvé se taková mylná představa objevila v dílech Plinia Staršího, starověkého římského vědce, který žil v prvním století našeho letopočtu. Překvapivě i nyní, o 2000 let později, mnozí tomuto příběhu naivně věří.

V jedné knize jsem četl, že Jaroslav Moudrý lovil lvy. Byli nalezeni v Rusku?

Co je zde překvapivé? Mnoho zástupců mamutí fauny (včetně jeskynních lvů) přežilo dodnes: los, saiga, sobi, lišky, pižmoň. Kdo ví, možná jeskynní lev přežil až do desátého století, kdy se narodil princ Yaroslav?

Na ruském území totiž dříve žili lvi. Navíc, pokud si vzpomínáte na zápasy gladiátorů, tak právě tito predátoři se tam také často používali, a to není náhoda, protože lvi se na území Římské říše skutečně vyskytovali, a to ani tak zřídka.

Pokud se podíváme na historický areál lva, výrazně se liší od areálu, který toto zvíře zaujímá nyní. Dnes lev žije v Africe a Asii (v chráněném lese Gir). Ale kdysi dávno, v historické minulosti, lev obýval téměř celou Eurasii. Pozůstatky těchto starověkých lvů (kůže, zuby či kosti) se bohužel prakticky nedochovaly, a tak se vědci stále přou o to, s jakým druhem či poddruhem Herkules bojoval, kteří lvi jsou popsáni v Bibli a kteří byli vypuštěni do arény Koloseum a kterého lva Jaroslava ulovil Wise.

Ukazuje se, že ruský princ mohl klidně lovit lvy někde na moderním jihu Ruska. Pravda, o jaký druh by se mohlo jednat, je velmi kontroverzní otázka.

Které zvíře se dokáže ponořit nejhlouběji a jak dlouho vydrží pod vodou bez vzduchu?

I dobře trénovaný člověk vydrží pod vodou déle než 15 minut a se speciální zátěží sestoupí více než 100 metrů. Mnoho zvířat umí plavat a potápět se pod vodou ještě lépe: plazi (želvy, mořští hadi, leguáni, mořští krokodýli), mnoho ptáků (například tučňáci, ganneti, potáci), zvířata (hroši, bobři, vydry, mořské vydry), ale dlaň držená kytovci a ploutvonožci.

Například vorvaň se ponoří do hloubky více než jeden kilometr a pod vodou vydrží déle než dvě hodiny.

Kdysi, když fungovaly mezikontinentální kabely, občas selhaly. Když jednou zvedli kabel, který vedl po dně oceánu v hloubce asi dvou kilometrů, ukázalo se, že se tam zapletl vorvaň, který si ho zřejmě spletl s chapadlem olihně.

Seznam nejzkušenějších potápěčů vypadá takto: mrož se při hledání bezobratlých na dně ponoří 100 metrů, tuleň 200 metrů a modrá velryba 500 metrů. Kosatka překonává svůj rekord téměř dvakrát – kilometr! Všeobecně se uznává, že absolutním rekordmanem je vorvaň – sahá do hloubky dvou kilometrů. Ve skutečnosti se ale ve stínu vorvaně obrovského ukrývá další kytovec – vorvaň pokorný. Dobývá hlubiny světového oceánu více než 2000 metrů.