Koho se jeleni bojí?

Pandemie koronaviru změnila chování jelenů v parku v japonském městě Nara. Obvykle tato zvířata pravidelně dostávají pamlsky od turistů – a dokonce přitahují jejich pozornost tím, že se ukloní, aby dostali další porci jídla. Během pandemie covidu v letech 2020-2021 však počet návštěvníků parku prudce klesl. Výsledkem bylo, že jeleni méně často navštěvovali místa v parku, kde byli obvykle krmeni. Během pandemie se také méně skláněli. Výsledky výzkumu byly publikovány v odborném článku PLoS One.

Během pandemie Covid zavedly úřady v mnoha zemích restriktivní opatření, která mají zpomalit šíření infekce. V důsledku toho lidé zůstávali po dlouhou dobu doma, méně využívali dopravu a téměř přestali cestovat. Tyto změny výrazně ovlivnily životy volně žijících zvířat žijících v blízkosti lidí. Například zonotrichie s bílou čepicí (Zonotrichia leucophrys) ze San Francisca začali během uzamčení zpívat tišeji, protože už nemuseli křičet nad hlukem města. A londýnští sokoli stěhovaví (Falco) v období karantény jsem musel častěji lovit náhrdelníkové papoušky (Psittacula krameri) a špačci (sturnus vulgaris) – protože holubi skalní (columba livia), kterými se tito predátoři obvykle živili, se kvůli nedostatku jedlého odpadu přestěhovali na předměstí.

Další podobný příklad popsal tým zoologů vedený Harukou Ueharou z Nara Women’s University. Vědci se zaměřili na populaci jelena sika (Cervus nippon), po staletí žijící v parku v japonském městě Nara. Nyní je jeho počet 1000-1400 jedinců. Jeleni v parku se lidí nebojí a s radostí berou pamlsky z rukou četných turistů – sušenky bez cukru. Mnoho jedinců dokonce zvládlo trik, který jim umožňuje získat více potravy: klaní se lidem, za což dávají další porce pamlsků. Pokud však jelen není přikrmován, může být agresivní a poranit člověka.

V letech 2020–2021 však bylo v Naře kvůli omezením souvisejícím s pandemií mnohem méně turistů než obvykle. Uehara a její spoluautoři spekulovali, že by to mělo dopad na místní jeleny. Vědci analyzovali údaje o počtu a chování jelenů žijících v parku. Byly sbírány v letech 2015–2021 na třech oblíbených turistických místech v parku, poblíž každého z nich se prodávají sobí sušenky.

V letech 2015-2019 rostl počet turistů v parku Nara. V tomto období se také zvýšil počet jelenů ve třech bodech, které si výzkumníci vybrali. Do roku 2019 autoři narazili v těchto bodech v průměru na 167 jedinců najednou. Od začátku pandemie, kdy se počet návštěvníků parku snížil, však jeleni méně navštěvovali kontrolní místa. V roce 2020 sem v průměru přicházelo najednou jen 65 zvířat. Dodatečná analýza potvrdila, že počet jelenů na třech lokalitách v parku pozitivně koreloval s počtem turistů.

Uehara a její kolegové si vybrali jeden z kontrolních bodů, aby studovali reakci jelenů na turisty. Vědci ukázali každému jednotlivci cracker a pak zaznamenali, kolik úklonů by to udělalo, než ztratili trpělivost a odešli nebo zaútočili na experimentátora. V letech 2016–2017 se každý jelen, kterého vědci setkali, uklonil v průměru 10,2krát a během pandemie toto číslo kleslo na 6,4 úklonů na jednotlivce. I v letech 2020-2021 se však jeleni klaněli častěji, když bylo v parku více turistů. Průměrná frekvence útoků na lidi přitom nekorelovala s návštěvností parku.

Výsledky studie naznačují, že jeleni z parku Nara jsou schopni rychle upravit své chování v reakci na měnící se lidskou aktivitu. Tito kopytníci začali navštěvovat kontrolní stanoviště v parku méně často, když se tam kvůli pandemii snížily možnosti potravy. Místo toho se jeleni častěji zdržovali v oblastech s přirozenou vegetací, kde se živili trávou, spadaným listím a žaludy. Pro srovnání, mnoho jiných divokých zvířat naopak využívalo městské prostory během uzamčení aktivněji. A skutečnost, že jelen Nara se po vypuknutí pandemie klaněl méně často, naznačuje, že toto chování vyžaduje neustálé pozitivní posilování a bez něj může rychle odeznít.

Jeleni v parku Nara jsou tak zvyklí dostávat potravu od lidí, že někdy jedí i plastový odpad, který je nebezpečný pro jejich zdraví. Ve snaze vyřešit tento problém město navrhlo používat pytle vyrobené z recyklovaných kartonových krabic a rýžových otrub.

Sociální sítě široce kolovalo video jelena s uříznutou hlavou jelena zapletenou do paroží, natočené na ostrově Hokkaido. Někteří to označili za důstojný úryvek z hororových filmů, zatímco jiní zpochybňovali jeho pravost. Ale ukazuje se, že to není v přírodě nic neobvyklého. Jeleni se takto skutečně zabíjejí – může se to dostat i k lidem.

Malý zabiják

Na internetu se již dříve objevilo video jelena s useknutou hlavou jiného samce, zabitého v boji, zapleteného do jeho paroží. Video bylo natočeno na ostrově Hokkaido v severním Japonsku.

Jak řekl pastevec sobů Andrej Podlužnov pro 360, je to mezi takovými jeleny poměrně častý jev. Podle něj může tento druh zvířat představovat nebezpečí pro člověka.

„Na videu je jelen sika, latinsky je to Cervus nippon. Jedná se o druh, který od nepaměti žil v Mandžusku na japonských ostrovech a Dálný východ je jeho hlavním stanovištěm. Na jelena, maralu, wapiti je docela malý, no, to znamená, že má hmotnost maximálně 110–120 kilogramů a v průměru 60–80 kilogramů,“ uvedl zoolog.

Jelen sika je díky své malé hmotnosti a velikosti bázlivější. Pokud tedy jelen při práci na farmě bude člověka před útokem opakovaně upozorňovat, že zasáhne, tak totéž neudělá ani jelen sika. A ve chvíli, kdy se pastevec sobů odvrátí, vší silou do něj vrazí a okamžitě uskočí zpět.

“Dobře chápe, že není důvod, aby bojoval jeden na jednoho, takže funguje takhle, lstivě.” To je důvod, proč je nebezpečný při práci na farmě při blízkém kontaktu. Vzhledem k tomu, že jeho rohy jsou hodně ostré, vlastně páčí, tak si tady, na farmě, vezmu třeba neprůstřelnou vestu, něco hutnějšího, vestu, aby se neprorazily plíce. Ve volné přírodě je to prostě nesmysl, protože jelen sika je dosti plaché zvíře. Uteče a nepustí člověka blíže než na 100 metrů,“ řekl Podlužnov.

Soupeř „zhnil“

Rvačky jsou pro jeleny typickým jevem, vysvětlil odborník.

“Bojují. To je normální, v nich zabudovaný genetický program. Bojují mezi sebou, odbíjejí samice, vytvářejí si harém a tam tento harém pohřbívají a chrání ho před zásahy jiných samců. Dělají to všichni jeleni, úplně všichni. Kdo má rohy, kdo rohy nemá, všichni bojují,“ poznamenal.

Případy, jako je tento, kdy se jelenům při souboji zapletou parohy, jsou poměrně běžným jevem, zdůraznil pastevec sobů.

„Paroží jelena je pružnější, v případě střetu si může trochu pohrát, tedy vzdálit se o dva až tři centimetry. Velmi často proto dochází k případům, kdy se takto perou a pletou se s rohy. Jde o poměrně častý jev, a to nejen u skvrnitého,“ uvedl zoolog.

Pastýř sobů v komentáři k rezonujícímu videu z Hokkaida řekl, že podobných videí je na internetu spousta.

„Příroda speciálně vytvořila takové rohy pružnější, aby se navzájem nezabíjely, ale nastávají situace, kdy se zaklíní. Na tomto videu vidíme, že dva samci spolu bojovali, rohy se zaklínily a zůstali tak dlouho. To znamená, že si neutrhl hlavu. Ale jakmile zamknou rohy, přirozeně vyděsí, protože nechápou, co se děje. Začnou sebou velmi silně škubat a možná jeden ze samců, ten slabší, si prostě zlomil vaz a zemřel. Vítěz tedy popadl své rohy a nemůže nic dělat, sám se nemůže osvobodit, jen mu neuříznou rohy. Někde jen ležel, někam chodil s touhle mršinou, tahal ji, jak to šlo, takže buď uhnila, nebo ji sežrali jiní, menší predátoři, ale šlo to přirozeně. A tak s ní bude chodit v našich zeměpisných šířkách zhruba do března, kdy mu začnou narůstat nové rohy. Ty pak odpadnou a on spokojený a šťastný uteče,“ uzavřel zoolog.