Kolik druhů adaptace?

Abstrakt vědeckého článku o psychologických vědách, autor vědecké práce – Klimenko V.A., Egorov V.V.

Analýza vlastností adaptace žáků 1. ročníku na nové životní podmínky byla provedena na základě sebehodnocení 212 respondentů. K získání dat byla použita diagnostická metodologie sociálně psychologické adaptace K. Rogerse a R. Diamonda ke studiu takových integrálních ukazatelů, jako je adaptabilita, emoční komfort, sebepřijetí, niternost, akceptace druhých a touha po dominanci.

i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.

Podobná témata vědeckých prací v psychologických vědách, autor vědecké práce – Klimenko V.A., Egorov V.V.

Sociálně psychologická adaptace mladších studentů na podmínky studia na vysoké škole
Adaptace mladších studentů na vzdělávací proces univerzity
Vlastnosti sociálně-psychologické adaptace studentů různých studijních oborů
Adaptace jako jedna z etap sociálního a profesního rozvoje osobnosti
Psychologická adaptace vysokoškoláků
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.

Příspěvek obsahuje analýzu charakteristických rysů adaptace studenta 1. ročníku na nové podmínky životní aktivity na základě sebehodnocení provedeného 212 osobami. K získání dat byla použita metodika diagnostiky sociální a psychologické adaptace vyvinutá K. Rodgersem a R. Diamondem za účelem studia takových integrálních ukazatelů, jako je adaptivita, emoční komfort, přátelský přístup, internalita, tolerance a symptom dominance. .

Text vědecké práce na téma “Vlastnosti adaptace studentů prvních ročníků na životní podmínky na technické univerzitě”

VLASTNOSTI PŘIZPŮSOBENÍ NOVOROČNÍKŮ NA ŽIVOTNÍ PODMÍNKY NA VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ

Dr. sociol. věd, prof. KLIMENKO V. A., EGOROV V. V.

Běloruská národní technická univerzita, Velitelský a inženýrský institut Ministerstva pro mimořádné situace Běloruské republiky

Ocitnutím se v novém kolektivu, změnou druhu činnosti je člověk nucen přizpůsobit se pro něj novému prostředí, formám chování, funkcím rolí, normám a hodnotám, tedy novým podmínkám života. To se do značné míry týká i studentů prvních ročníků, kteří se na univerzitě musí nejprve adaptovat na nové formy a metody výuky, způsoby chování, mezilidské vztahy, osvojit si normy nového způsobu života atd.

Adaptace (latinsky aeoar1Me – přizpůsobit se) v obecném smyslu je přizpůsobení stavby a funkcí těla, jeho orgánů a buněk podmínkám prostředí. Jedná se o soubor fyziologických, psychologických a sociálních reakcí, které jsou základem adaptace těla, osobnosti a jejich systémů na změny životních podmínek prostředí, s cílem vytvořit předpoklady pro normální fungování v neobvyklých životních podmínkách a činnostech [1].

Adaptační proces zahrnuje fyziologické, endokrinní a další reakce těla, psychické procesy a osobnostní rysy, stejně jako jeho znalosti a dovednosti. V důsledku toho se zvyšuje odolnost těla vůči různým faktorům prostředí, kompenzuje se nedostatek obvyklého chování v nových podmínkách atd.

V odborné literatuře se rozlišují tyto typy adaptace: sociální, psychologická, biologická, fyziologická, kulturní.

Sociální adaptace je proces a výsledek adaptační adaptace jedince na změněné podmínky nebo pro něj nové sociální prostředí. V procesu sociální adaptace jsou přijímány normy a hodnoty nového nebo změněného sociálního prostředí.

dy (skupina, tým, organizace, územní společenství atd.), zavedené formy sociální interakce (formální a neformální vazby, styl vedení, mezilidské vztahy atd.) a věcná činnost [2, s. 20].

Existují objektivní a subjektivní kritéria pro přizpůsobení. Cíl – míra, do jaké jedinec implementuje do svého chování normy a pravidla života přijatá v dané sociální skupině; subjektivní – kladný vztah k příslušnosti k dané sociální skupině, k existujícím podmínkám pro uspokojování a rozvoj základních sociálních potřeb [3, s. 7].

Sociální a psychologická adaptace úzce souvisí se sociální adaptací, což je proces vstupu jedince do týmu, vytváření osobních vazeb a vztahů s ostatními členy týmu. Jeho hlavním ukazatelem je přitom absence konfliktů mezi členy týmu a subjektivním ukazatelem spokojenost se vztahy se členy skupiny (týmu) a administrativou organizace.

Biologická adaptace zahrnuje změny funkcí lidského těla spojené s aklimatizací v jiných klimatických pásmech. Fyziologická adaptace je dána změnami v povaze a intenzitě různých druhů činnosti.

Všechny typy adaptace se projevují v závislosti na vnějších podmínkách a na tom, na jaké úrovni člověk interaguje s prostředím. Ve vztahu k životní aktivitě žáků 1. ročníku je nutné zdůraznit, že probíhají všechny typy adaptace: fyziologická, biologická – zvykání si na nový prostor, klimatické podmínky, nový denní režim, režim činnosti.

telnosti, způsob života; psychologická – adaptace na podmínky a úkoly VŠ na úrovni duševních procesů a vlastností (například zvyšování rozumových a volních vlastností); sociální – začlenění do studentského kolektivu, přizpůsobení se zvláštnostem vzdělávacího procesu na univerzitě, nové typy aktivit apod. Zároveň je pozitivním výsledkem úspěšné adaptace studentů 1. ročníku na život na univerzitě. jejich kladný vztah ke studiu, věcem veřejným, postupům stanoveným ve vzdělávací instituci, plnění stanovených cílů administrace úkolů, projev aktivity při osvojování odborných znalostí, schopností a dovedností i osobnostních kvalit budoucího odborníka.

Je třeba si také uvědomit, že na proces a výsledek adaptace jedince mají vliv na jedné straně individuální a osobní faktory (schopnosti, všeobecná a speciální připravenost, psychický stav atd.), na straně druhé faktory, které tvoří stabilitu profesní motivace a psychické připravenosti atd.

Změna sociokulturních podmínek existence člověka vede ke ztrátě těch předchozích a k nutnosti vytvořit si novou identitu. Osobní potíže, které na této cestě vzniknou, mohou vést k těžké neuróze. Interkulturní adaptace v širokém slova smyslu je proto chápána jako komplexní proces, jehož prostřednictvím jedinec dosahuje souladu („kompatibility“) s novým kulturním prostředím [4].

K identifikaci zvláštností adaptace studentů prvního ročníku na životní podmínky na technické univerzitě provedla katedra psychologie v dubnu až květnu 2007 průzkum mezi 212 studenty prvních ročníků Běloruské národní technické univerzity čtyř fakult: řídicí techniky a fakult. humanizace, energetické stavby, dopravní komunikace a přístrojové inženýrství. Z celkového počtu studentů bylo 135 osob (63,7 %) respondentek.

Ke studiu adaptace studentů prvního ročníku na podmínky přípravy a vzdělávání na technické univerzitě jsme použili metodiku

diagnostika sociálně-psychologické adaptace od K. Rogerse a R. Diamonda [5], jejíž součástí je dotazník sestávající ze 101 výroků. Byly to výpovědi o člověku, jeho způsobu života – zkušenosti, myšlenky, zvyky, styl chování, které lze dát do souvislosti s jeho vlastním způsobem života. Všechny složky navrhovaného dotazníku jsou formulovány ve třetí osobě, aby se zabránilo vlivu „přímé identifikace“. Test nabízený studentům prvního ročníku poskytuje diferencovanou 7bodovou škálu odpovědí.

Pro statistické zpracování integrálních ukazatelů navrhují autoři metodiky interpretovat data v souladu s danými normami [5]. Zóna nejistoty při interpretaci výsledků pro každou stupnici je uvedena v digitálním rozsahu. Výsledky „před“ zónou nejistoty jsou interpretovány jako extrémně nízké a „po“ nejvyšší skóre v zóně nejistoty jsou interpretovány jako vysoké. V závislosti na zobrazených výsledcích se respondenti rozdělili do jedné ze tří skupin, přičemž druhá skupina odrážela rozsah normativních údajů, první skupina zahrnovala účastníky studie, kteří vykazovali výsledky nad normou, a třetí – nižší.

Ale pro dosažení cíle našeho výzkumu je taková interpretace výsledků nedostatečná. Pro úplnější analýzu získaných dat jsme na základě získaných rozpětí pro každý integrální ukazatel z celého počtu respondentů po identifikaci nejmenšího a největšího skutečného ukazatele „rozdělili“ stávající rozpětí do tří stejných skupin. První z nich zahrnovali účastníky studie, kteří vykazovali nejvyšší výsledky na analyzovaném ukazateli – vysoká (úspěšná) úroveň. V poslední kategorii – ti, kteří vykázali nejhorší výsledky – nízká (problematická) úroveň. A respondentům, kteří spadají do středu výsledného skupinového rozsahu, je přiřazena průměrná (dostatečná) úroveň.

V aplikovaném přístupu se rozlišuje šest integrálních indikátorů: adaptace; vnímání sebe sama; přijímání druhých; emocionální pohodlí; touha po dominanci; vnitřnost.

Adaptabilitou rozumíme tendence ve fungování cílevědomého systému jedince, určované korespondencí mezi jeho cíli a výsledky dosaženými v procesu činnosti. Adaptabilita je vyjádřena v souladu cílů a výsledků. Maladaptace znamená existenci protichůdných vztahů mezi cílem a výsledky fungování cíleně orientovaného systému: záměry člověka se neshodují s činy, plány se neshodují s realizací, motivace k jednání se neshodují s jeho výsledky [6 ].

Sebevnímání, emocionálně-hodnotící složka sebeuvědomění, neznamená nic jiného než uvědomění si sebe sama, podstaty svého chování, postoje k sobě samému i k druhým. Aby se člověk stal entitou (osobou pro sebe), dosáhl skutečné subjektivity, musí přijmout sám sebe [7].

Emoční komfort (anglicky Comfort) je zobecněná charakteristika vnitřního stavu fyziologického a psychického uspokojení v důsledku souboru podmínek vnějšího a vnitřního prostředí, které jsou pro subjekt nejpříznivější. Ve stavu emoční pohody chybí napětí v mentálních a fyziologických funkcích těla.

Přijetí druhých je vnímání, chápání a hodnocení člověka osobou. Zvláště důležité

Podstatou interpersonálního vnímání není pouze vnímání kvalit člověka, ale jeho vnímání ve vztazích s ostatními lidmi (vnímání preferencí ve skupině, skupinová struktura atd.) [6].

Touha po dominanci (lat. dominus) – dominantní, je prvkem motivačně-potřebové sféry. Charakterizovaná touhou ovládat své sociální prostředí, ovlivňovat ostatní, radit, přesvědčovat, přikazovat, zakazovat, odrazovat atd.

Externalita-vnitřnost ukazuje predispozici jedince k určité formě místa kontroly. Pokud člověk převezme větší odpovědnost za události, které se vyskytují v jeho životě, vysvětluje je svým chováním, charakterem, schopnostmi, znamená to, že má vnitřní (vnitřní) kontrolu. Pokud je dominantní tendencí připisovat příčiny událostí vnějším faktorům (prostředí, osud nebo náhoda), pak to ukazuje na přítomnost vnější (vnější) kontroly.

Výsledky sociálně-psychologické adaptace studentů prvního ročníku Běloruské národní technické univerzity podle výše uvedených integrálních ukazatelů jsou uvedeny v tabulce. 1 a na Obr. 1.

Rozdělení studentů 1. ročníku podle skupin sociálně psychologické adaptace na životní podmínky VŠ technického, osob/%

Integrální ukazatel Adaptační skupiny pro studenty 1. ročníku

1. skupina. Vysoká (úspěšná) úroveň, lidé/% 2. skupina Průměrná (dostatečná) úroveň, lidé/% 3. skupina Nízká (problematická) úroveň, lidé/%

Adaptace 52 130 30

Sebevnímání 97 111 4

Přijímání ostatních 58 140 14

Emoční pohodlí 48 140 24

Touha po dominanci 68 134 10

Khaustova, A.I. Typy a fáze adaptace pedagogických pracovníků na odborné činnosti / A.I. Khaustova. — Text: bezprostřední // Mladý vědec. – 2017. – č. 40 (174). — S. 81-83. — URL: https://moluch.ru/archive/174/45875/ (datum přístupu: 31.12.2023. XNUMX. XNUMX).

V souvislosti se změnami probíhajícími ve všech sektorech života země, které mají inovativní charakter, se stává problematika diagnostiky a řízení procesu adaptace zaměstnanců organizací zvláště akutní. Relevance řešení tohoto problému je způsobena přísnými požadavky, které jsou dnes kladeny na lidské adaptační schopnosti. V procesu práce se zaměstnanec pravidelně setkává s pro něj novými okolnostmi, někdy vyžadujícími získání nových odborných znalostí a dovedností, rozvoj určité linie chování, změny postojů, názorů, přesvědčení atd.

Problém rostoucího adaptačního potenciálu je zvláště akutní pro ty specialisty, jejichž práce zahrnuje intenzivní intelektuální práci za neustále se měnících okolností. Mezi takové specialisty patří mimo jiné pedagogičtí pracovníci.

Adaptace mladých učitelů na práci je proces seznamování učitele s činností organizace a organizace samotné, včetně specialisty v novém pracovním týmu a dělí se do čtyř hlavních typů:

– sociální a psychologická adaptace mladého učitele;

– sociální a organizační adaptace mladého učitele;

– psychofyziologická adaptace mladého učitele;

– profesní adaptace mladého učitele [1].

Sociální a psychická adaptace mladého učitele zahrnuje získání a upevnění zájmu o práci, postupné sbírání pracovních zkušeností, navazování a následné navazování obchodních a osobních kontaktů s kolegy, zařazení do společenských aktivit, projevování zájmu o úspěchy organizace spolu s osobními úspěchy. Hlavním úkolem nových zaměstnanců je porozumět své roli v hierarchii služeb, osvojit si hodnoty pedagogické činnosti, které jsou důležitými prvky firemní kultury, což má zase významný vliv na efektivitu práce zaměstnanců. činnosti.

Sociálně-organizační adaptace mladých učitelů implikuje proces zaměstnanecké asimilace role a organizačního postavení pracoviště v celkové organizační struktuře, stejně jako pochopení a přijetí rysů organizačního mechanismu řízení organizace. Tento typ adaptace zahrnuje administrativní, právní, socioekonomické a manažerské aspekty.

Psychofyziologická adaptace mladého učitele je adaptace zaměstnance na pracovní podmínky, režim práce a odpočinku na pracovišti. Tento typ přizpůsobení přímo závisí na zdravotním stavu odborníka a vlivu vnějších faktorů: teplota, hladina hluku, osvětlení atd.

Řada badatelů spojuje pojem profesní adaptace s osvojováním znalostí, dovedností, norem a funkcí profesní činnosti. Vhodnější je však profesní adaptaci učitele chápat jako proces integrace do profese, osvojení dovedností, aplikace odborných znalostí, dovedností a schopností na konkrétní situace [3].

Adaptace na profesní činnost se datuje od doby studia na všeobecně vzdělávací instituci a pokračuje během výkonu činnosti kariérového poradenství zaměřeného na optimální volbu povolání odpovídající schopnostem a sklonům budoucího zaměstnance i v počátečním období. pracovní činnosti.

Odborníci rozlišují primární a sekundární profesní adaptaci. Primární adaptace zahrnuje počáteční zařazení zaměstnance do pracovní činnosti, zatímco sekundární adaptace pokrývá všechny následné změny v profesní biografii (přechod do nového zaměstnání, změna profilu organizace atd.).

Při počáteční profesní adaptaci začínajícího učitele zdokonaluje vědomosti, dovednosti a schopnosti získané na vysoké škole, pedagogické dovednosti, schopnost v procesu činnosti provádět optimální volbu metodických technik v závislosti na konkrétní situaci vzdělávacího procesu , předvídat výsledky pedagogického působení kolektivu i jednotlivce, adaptace na konkrétní podmínky organizace práce.

Při sekundární profesní adaptaci učitele dochází k optimalizaci již vyvinutých a zavedených metod a přístupů k výuce konkrétního oboru v souladu se změněnými podmínkami (nové vzdělávací programy, jiné principy práce v novém učitelském kolektivu apod.).

Pokud se budeme podrobněji zabývat primární profesní adaptací učitele, zahrnuje několik fází [4]:

1. etapa – doba přípravy studentů vyšších ročníků pedagogických institucí. V této fázi může být faktorem adaptace sociokulturní prostředí vzdělávací instituce a vnější profesní prostředí. Pokud první směřuje k tomu, aby si student osvojil základy profesní kultury i normativní a hodnotovou základnu profese, pak druhý motivuje k dalšímu zájmu o konkrétní obor práce.

Fáze 2 adaptace učitele nastává v prvním roce práce v organizaci. V této době dochází k primární integraci specialisty do organizačního prostředí. Indikátory pozitivní adaptace v této fázi jsou akceptování kulturních norem a hodnot organizace mladým specialistou, vnímání sebe sama jako součásti týmu a přijetí sociální role odpovídající jeho postavení.

3. etapa profesní adaptace učitele je spojena s ukončením počátečního adaptačního období (charakterizovaného primární interakcí jedince s profesním prostředím) a formováním ochranných behaviorálních reakcí k eliminaci konfliktních situací, které vznikají při pracovní činnosti. . Časové období třetí etapy odpovídá druhému roku práce mladého odborníka v organizaci. V této fázi rostou odborné dovednosti mladého specialisty, zvyšuje se sociální zkušenost interakce v týmu a formuje se kvalifikovaný specialista [4].

Na konci této fáze je pozorována stabilizace psychologických funkcí mladého specialisty. Praktické studie učitelů s 1 až 2 lety praxe tedy naznačují, že mladí učitelé již vyvinuli dostatečné sebepřijetí a vysokou úroveň přijímání druhých, udržují si průměrný emoční komfort a průměrnou úroveň adaptace.

Při sekundární adaptaci ze sociálně-psychologického hlediska prochází pedagogický sbor těmito etapami [2]:

1. Fáze seznamování, ve které zaměstnanec dostává informace o nové situaci jako celku, o kritériích pro hodnocení různých akcí a o normách chování v týmu.
2. Fáze adaptace nebo formálního vstupu – v této fázi se zaměstnanec přeorientuje, rozpoznává hlavní prvky nového hodnotového systému, ale zatím si nadále zachovává mnoho svých postojů.
3. Asimilační fáze, kdy se zaměstnanec plně adaptuje na prostředí a identifikuje se s novou skupinou.
4. Identifikace, když jsou osobní cíle zaměstnance ztotožněny s cíli pracovní organizace.

Výsledkem adaptace učitele je nejen upevnění odborných dovedností, ale také změna norem a hodnot mladého odborníka pod vlivem pracovního týmu.

Proces adaptace pedagogických pracovníků v profesionálním prostředí je tedy vícesložkový a vícestupňový. Nejdůležitějšími obdobími adaptace učitele jako profesionála jsou zpravidla poslední ročník vysoké školy a také první dva roky práce v pedagogickém sboru. Právě v tomto období se formují všechny adaptační mechanismy jak po stránce profesní činnosti, tak po stránce mezilidských vztahů.

1. Badanina, L. P. Personální adaptační management / L. P. Badanina, L. K. Fokanova; republika Komi státní akademii služby a management pod hlavou republiky Komi. – Syktyvkar: KRAGSiU, 2016. – 152 s.
2. Dolgova V.I., Melnik E.V., Motorina Yu.V. Adaptace mladých odborníků ve vzdělávací instituci // Vědecký a metodický elektronický časopis „Concept“. – 2015. – T. 31. – S. 76–80.
3. Frolov A. G. Adaptace učitele na odbornou pedagogickou činnost ve vysokoškolském vzdělávání [Elektronický zdroj]. — Režim přístupu: http://elibrary.lt/resursai/Uzsienio %20leidiniai/IEEE/Russian/2006/Nr %202/OTO_2006_2_03.pdf
4. Chernysheva Zh. V. Integrace mladých učitelů do profese: základní pojmy, fáze, ukazatele // Celoruská vědecká a metodická konference „Moderní vzdělávací systém: zkušenosti a vyhlídky“ červenec-září 2015 [Elektronický zdroj]. — Režim přístupu: http://www.konf-zal.ru/attachments/article/187/chernysheva_peterburg.pdf

Základní pojmy (vygenerováno automaticky): mladý učitel, mladý odborník, pracovní činnost, profesní adaptace, profesní činnost, etapa, sekundární adaptace, střední odborná adaptace, pedagogický sbor, primární profesní adaptace.

Související články

Profesionální přizpůsobení mladý učitelé.

Tento článek je věnován problematice profesionální adaptací Mladá odborníci ve vzdělávací instituci. Obsah a funkce jsou podrobně zváženy etapy a typy adaptací.

Faktory adaptací pedagogický dělníci.

profesionální aktivita, молодой učitel, práce aktivita, psychologické klima, fáze adaptací, profesionální prostředí, vzdělávací instituce, молодой učitel.

Vlastnosti profesionální adaptací odborníci.

Odhalují se otázky podstaty a vlastností profesionální adaptací, rysy tohoto procesu Mladá sociální pracovníci. Prezentovány jsou výsledky průzkumu mezi absolventy Fakulty sociální pedagogiky v Čeljabinsku.

adaptace Mladá odborníci jako součást.

Konečný fáze adaptací mladý učitel tzv. identifikace, kdy jsou osobní cíle zaměstnance

Motivace zvenčí pedagogický kolektivní, což naznačuje otevřené kladné hodnocení práce aktivita mladý Specialista.

Činnosti vedení školy adaptací Mladá.

Analýza školní reality adaptací mladý učitel a sociálnípedagogický Výzkumy ukazují, že i při vysoké úrovni připravenosti na profesionální aktivita osobní a profesionální přizpůsobení mladý.

adaptace Mladá odborníci jako součást.

Základním úkolem vedoucího vzdělávací organizace je přizpůsobení mladý Specialista. Efektivní řešení tohoto problému zahrnuje formaci profesionální mentoring.

Způsoby optimalizace procesu adaptací pedagogický.

adaptace mladý učitel в práce kolektivní je poměrně složitý a vícestupňový proces.

– profesionální přizpůsobení na pracovišti, jehož součástí je mentorovaná stáž

Profesionální přizpůsobení Mladá učitelé.

. profesionální přizpůsobení, profesionální aktivita, pedagogický aktivita, úspěšný profesionální přizpůsobení, kvalita, předškolní vzdělávání, молодой specialista, nedostatečné profesionální příprava.

Psychologický stavpedagogický adaptací učitelé.

Význam problému formování psychologiepedagogický adaptací učitelézačínající profesionální aktivita je, že modernizace vzdělávacího systému Ruské federace přinesla do školy řadu nových problémů.

• Jak publikovat speciální číslo?
• Pravidla pro navrhování článků
• Platba a slevy